Nová šance

Siwon a Donghae
Hatachi

Donghae vyklízel skříň, v níž uschovával nejrůznější maličkosti. Památky na lepší, šťastnější časy. Přitom mu padl do rukou i svatební závojíček a věneček, co měl v den své svatby připnutý na klopu saka. Jeho ruce ucukly, když krabičku otevřel a otřel se o jemnou látku závojíčku. Z malého věnečku odpadlo mnoho lístků a ležely roztroušené po voňavé bílé tkanině.

Haeho obličej nabral příkrý, skoro až tvrdý výraz a oči mu viditelně ztmavly. Vyndal jemný závojíček a zaťal do něj prsty tak prudce, až se roztrhl. S trpkým úsměvem se díval na trhlinu.

„Proč by se závoj neměl potrhat?“ Promluvil chraplavým hlasem. „Můj pošetilý sen o štěstí se přece taky roztrhal!“

Zcela plně nechápal, proč ten závojík s věnečkem ještě pořád schovával. Jen mu připomínaly velký, strašlivý klam, který ho vehnal do jeho nešťastného manželství. Jemná ústa se mu bolestně svírala, když prudce odložil závojík i věneček.

Odhodlaně přistoupil ke krbu a obě věci tam strčil. Chvějícíma se rukama zapálil sirku, držíc jí u svatebního závoje. Okamžitě vzplál malý plamen, zvětšoval se a rychle plápolal vzhůru. Za chvilku z věnečku a závoje zbyla jen hromádka popela.

Jeho tělo se zachvělo.

„Kdybych tak mohl ze svého života vymazat vše, co souvisí s tím věnečkem a závojem.“ Povzdechl si, zírajíc na popel.

Byl tak ponořen do teskných, bolestných myšlenek, že neslyšel, jak se venku blíží rychlé kroky. Teprve když se otevřely dveře, vstal.
Před ním stál jeho manžel. Choi Siwon. Díval se očima bez lesku do Siwonova krásného, ale nevyspalého a nervózního obličeje.

„Co tady děláš?“ Zeptal se Siwon, těkajíc očima z Donghaeho na krb a zase zpět na svého manžela.

Hae se na něj chladně díval. „Pálil jsem svůj svatební závoj a věneček.“

Siwonovi se v očích mihl výsměch. „Ale…takhle barbarsky jsi naložil se vzpomínkami tak posvátnými každé ženě?“

„Já jsem muž. A ty sám nejlíp víš, jak se mi ty vzpomínky staly bolestnými.“ Odpověděl mu zcela klidným hlasem. „Ale nechme toho. Co pohledáváš v mém pokoji?“

„Promiň, že jsem vstoupil do této posvátné místnosti bez tvého zvláštního povolení, ale mám naspěch.“ Znovu se mu zaleskl v očích tichý výsměch. „Musím s tebou ihned mluvit!“

„V jaké záležitosti?“ Zeptal se Hae stroze.

„Není legrační, že mě, jako svého zákonitého manžela podrobuješ takovému výslechu, když se odvážím vstoupit do tvého pokoje?“ Zasmál se pobaveně.

„Pro mě to zábavné není.“ Odstoupil od Siwona. „Co chceš?“

Siwon chvíli váhal, kousl se do rtu a potom sebevědomě pohodil hlavou. „Peníze!!!“ Pronesl strohým a tvrdým hlasem.

„Myslel jsem si to.“ Zachraptěl Hae.

„Potřebuju peníze, slyšíš?“ Vyjel na Haeho. „A tentokrát mě nemůžeš odbýt jednou bankovkou. Potřebuju hodně peněz, mám čestné dluhy.“

„Čestné dluhy?“ Hleděl na Siwona hrdě a chladně. „Podivné označení pro takovýto druh dluhů.“

„O tomhle můžeš mluvit jindy. Teď potřebuju ty peníze!“

„Víš, že od táty dostávám jen to nejnutnější na domácnost.“

„O té trošce peněz nemluvím.“ Mávnul rukou v odmítavém gestu.

„Ale já víc nemám. A od táty taky už jsem příděl dostal, to víš.“ Bránil se Hae.

Siwon na okamžik váhal. Možná v něm byl přece jenom malý zbytek studu. Ale pak jen pohodil hlavou.

„Máš své a matčiny šperky. Musím je mít všechny, když chci splatit ten dluh. Měl jsem zatracenou smůlu. Příště to vyrovnám, ale teď musím mít tvé šperky. Takže mi je okamžitě dej!“

„A co když ti je nedám?“ Zeptal se Hae tiše. Byl bledý. Otřásal se hnusem ze svého manžela.

Siwon přistoupil ke zdi, kde byl zabudován Haeho malý trezor, v ruce svíral svazek klíčů. „Vidíš…“ Pozvedl ruku s klíči. „…už jsem sebou přinesl tvé klíče, abych tě neobtěžoval. A jako tvůj manžel mám beztak právo disponovat tvým majetkem!“

Hae se na něho díval s tak hlubokým opovržením, že Siwon nemohl jeho pohled snést. Když se Siwon otočil k trezoru, přistoupil Hae k němu s odhodlaným výrazem a klíče mu vytrhnul z ruky. Stalo se to tak rychle, že už je měl Hae v ruce, než je Siwon mohl pevněji stisknout.

„Dej sem ty klíče!!!!“ Zařval na Haeho.

„Nechci se stydět ještě více, že jsem se stal tvým manželem.“ Hae si jej změřil od hlavy k patě. „Neměl bys mě aspoň přímo okrádat!“

Donghae rychle odemkl trezor. Pevnou rukou vyndal truhličku se šperky a postavil ji před Siwona. „Tady máš. Dávám ti je, abys je nemusel krást!“

Siwon si ho sotva všímal. S lačným výrazem, který znetvořoval jeho krásný obličej, bral jednu malou krabičku za druhou a cpal si je do kapes. Velká pouzdra, která se nevešla do žádných kapes, sevřel pod paží.

„Nemusíš mít strach.“ S klidem zavřel víko truhličky. „Jeden šťastný večer u hracího stolu a vrátím ti všechno a za odškodnění ještě víc. Teď už ale musím chvátat. Tak adieu, Donghae!“ S úsměvem mu pokynul a odešel.

Donghae za ním hleděl strnulýma očima. Roztřesený povzdech mu nadzvedl hruď. Věděl, že šperky po své mamince už nikdy neuvidí. Ale to jej bolelo nejméně. Mnohem…mnohem víc jej bolelo, že svým manželem, mužem, jehož kdysi tolik miloval, musí hluboce pohrdat.

Se sevřenými rty zvedl prázdnou truhličku a zase ji zavřel zpět do trezoru. Nikdo se nesmí dozvědět, že je prázdná. Především jeho otec ne, jeho ubohý otec.

Zničeně klesl do křesla. Byl zbavený veškeré síly. Nevěděl, jak by měl dál snášet tu potupu. A přece kdysi před oltářem slíbil, že bude věrný a bude snášet všechno, dokud je smrt nerozdělí.

Donghae nebyl z těch lidí, kteří lehkomyslně poruší takový slib. Na to byl příliš čestný. Znovu jej zachvátilo hluboké zoufalství, že je svázán s mužem beze cti.

 

Týdny plynuly jako zběsilé. Donghae se dál utápěl v zoufalství, které dál způsoboval Siwon svým chováním. Útěchu hledal ve své práci. Byl talentovaný malíř.

Dnes si objednal model, který hodlal malovat. Při práci zcela zapomněl na všechen svůj zármutek.

Po několika hodinové práci byl hotov. Sklidil své malířské potřeby, pověsil čerstvou skicu, aby uschla, odložil malířskou zástěru a odešel do obývacího pokoje.

Tam se posadil do křesla, smutně se díval do prázdna. Ponořil se do bolestných vzpomínek a oči se mu zalily slzami. Plakal jako už často nad neštěstím svého manželství.

Když mu po chvíli oznámili, že ho přišel navštívit otec, rychle si osušil slzy a přinutil se ke klidnému úsměvu. Jeho otci však stopy po slzách neunikly. Ustaraně se na svého jediného syna podíval.

„Zase jsi sám, Hae?“ Zeptal se starostlivě pan Lee.

„Ano tati. Siwon šel ven.“

„Zase jsi plakal?“ Konstatoval, když mu pozvedl hlavu.

„To nic není, tati.“ Pokusil se usmát. „Jen jsem poslední dobou nějak moc přecitlivělý.“

„Vím, proč si plakal, ale o tom nechci mluvit, protože vím, že tím trpí tvoje hrdost.“ Pan Lee vzal něžně hlavu svého syna do dlaní a smutně se podíval do jeho krásných sametově hnědých očí. „Asi bych měl mlčet, abych tě ušetřil, ale někdy mi to uklouzne a naplní mě nepřekonatelný hněv na muže, který mě slíbil a přísahal, že tě bude nosit na rukou.“

„Nedělej si starosti ještě o mě, tati. Buď si jistý, že bych s důvěrou přišel za tebou, kdyby to bylo ještě víc nesnesitelnější.“ Usmál se na otce. „Už o tom raději nebudeme mluvit. Spíš mi řekni o svých starostech.“

Čelo starého pána se stáhlo do hlubokých vrásek. „Moje starosti nebudou menší, když o nich budeme mluvit, Hae.“

„Ale ano. Vím, že se ti uleví, když se budeš moci vymluvit. Chci s tebou nést tvé starosti, jako ty neseš se mnou ty mé. Prosím…“

„Možná bude lepší, když budeš vědět, o co jde.“ Zhluboka se nadechl. „Siwon…ten nenažraný netvor, mi chce, jak se zdá, vyrvat z rukou i to poslední, co z mého majetku ještě zbývá. Vyčítá mi, že je se mnou nespokojený, že už mu nemůžu plnýma rukama dávat peníze a uspokojovat tak jeho rozmary.“

Donghae sebou trhnul a zbledl. „To…to ti řekl?“

„Dokonce několikrát a ještě tvrdší formou, než ti tady říkám. Čím víc se moje jmění scvrkává, čím víc musím omezovat příspěvek pro vás, tím mi jasněji dává najevo, že jsem podle jeho názoru úplný idiot.“

Hae při posledních otcových slovech sáhl po jeho vrásčité ruce. Hleděl na něj, bledý v obličeji.

„Tvrdí, že jsem špatný otec. Bůh ví Hae, že tě miluju. Že tě chci chránit před všemi starostmi. Ale skromné zbytky mého kdysi tak velkého jmění, mi pořád rychleji a rychleji protékají mezi prsty. Kdo ví, jak dlouho vám dokážu udržet tento byt. Jsem úplně bezradný. Nevím, co bude dál. Co bude především s tebou.“

„Nestarej se o mě, tati. Jsem mladý a zdravý, tak budu pracovat.“ Láskyplně objal svého tátu a statečně se mu podíval do očí, třebaže jeho srdce nebylo tak statečné. „Především se vzdáš svého bytu. Přestěhuješ se k nám a já se o tebe budu moci starat. Tím také ušetříme tvoje výdaje za nájem. Taky propustím služebnictvo. V nouzi si pomůžeme i bez služebnictva.“

„Jsi statečný, Hae. A jsem moc rád, že mi nic nevyčítáš.“

„Vyčítat tobě? Za všechnu tvou dobrotu? Doufám, že o mě nesmýšlíš tak špatně.“

„Neboj se, nesmýšlím. Ale jak se tvůj manžel zachová k takovým poměrům? Jistě bysme ušetřili, ale on to nedovolí.“

„Ty jsi skutečný majitel tohohle bytu. Ty všechno platíš. O všechno se staráš jen ty. Když se to Siwonovi nebude líbit, že se musíme omezit, měl by konečně začít pořádně pracovat a nenechávat se od tebe vydržovat.“

„Donghae!!!“ Zvolal polekaně pan Lee. Tímto tónem ještě svého syna nikdy neslyšel mluvit o svém manželovi.

„Vždyť je to pravda tati! Tohle je poprvé, co jsem od tebe slyšel, že se ti Siwon za všechny tvé oběti odvděčil výčitkami, protože už nemůžeš sponzorovat jeho hraní.“ Pohodil hněvivě hlavou. „To nesmí dělat. Věř mi tati, i když jsem až doposud mlčel, už dávno vidím Siwona úplně jinýma očima než tehdy, když jsem mu dal své slovo. Byl jsem tehdy ještě napůl dítě a on pro mě byl ideál muže. Bylo pro něho tak snadné mě získat. Netušil jsem ale, že chtěl jen mé peníze, které by mu usnadnily život, kde by on mohl vést nečinný život.“ Nadechl se k dalšímu vyprávění. „Potom ho jednoho dne navštívil přítel, kterého nemám rád. Skryl jsem se ve vedlejším pokoji, abych ho nemusel přivítat. Siwon netušil, že se schovávám ve vedlejším pokoji a tak se příteli pochlubil, jak bez řečí sponzorujeme jeho hrací vášeň. Díky tomu přiznání mě spadly růžové brýle.“

Pan Lee polekaně naslouchal slovům svého syna. „Je mi to líto. Muselo to hodně bolet.“

„Ano, bolelo to. Tehdy jsem pochopil, že můj manžel je pro mě naprostým cizincem. Nikdy mu nepatřila moje láska. Když se mi otevřely oči, když jsem k němu ztratil veškerou důvěru, pochopil jsem naprosto přesně, jak pokřivený má charakter. Ale svoje zklamání jsem skrýval přede všema. Hlavně před tebou tati, protože jsem věděl, že bys trpěl se mnou. Proto jsem předstíral, že jsem šťastný.“

Pan Lee se na svého syna díval hluboce otřesený. „Hae…tvému štěstí jsem už měsíce nevěřil. Tak často jsem ve tvých očích viděl stopy slz, myslel jsem ale, že trpíš tím, že tě Siwon zanedbává a taky kvůli změněným finančním poměrům. I jsem o tom se Siwonem mluvil a ptal jsem se ho, co tě trápí. Řekl mi, že prý jsi nešťastný, protože si musíš tolik odříkat. A to mi pochopitelně dělalo starosti.“

„Tati…“ Donghae se rozplakal a vrhnul se otci do náruče.

„Dítě moje.“ Chlácholivě hladil Haeho po zádech.

„To bude v pohodě. Jsem rád, že ho vidím tak málo. Půl dne prospí a noci tráví mimo dům. A ani se mě nijak nedotýká to, že v jeho životě se objevil někdo jiný.“

„Je to jisté?“

„Ano je. Dneska jsem našel dopis, který jen tak nedbale pohodil. Ukážu ti ho.“

Opustil otcovu náruč. Vydal se ke stolu, kde ze šuplíku vzal složený lístek. Vrátil se s ním k otci, podal mu ho, aby si jej mohl přečíst i on.

„Můj nejdražší a nejsladší Wonnie,
Moc rád s tebou půjdu dnes večer na operu. Opravdu mi bude nesmírnou ctí.
Nicméně se strašně moc těším na noc, kterou zajisté promilujeme stejně, jako ty noci předešlé, kdy jsi zavítal do mé postele.
Těším se, až mě přivedeš na vrchol rozkoše a já budu křičet tvé jméno.
Stejně tak mi bude potěšením přivést k vrcholu rozkoše tebe a budeš ty křičet mé jméno.
Už se nemohu dočkat.
Tvůj Heechul.“

„Ten zmetek!!!“ Vyrazil ze sebe chraptivě pan Lee.

„Nerozčiluj se tati. Moje srdce už to nebolí.“

„Ty toho Heechula znáš?“

„Ne, neznám. Vím jen, že je to bratr přítelkyně toho Siwonova přítele.“

„Už se tím netrap. Zařídím to a všechno bude dobré, ano?“

„Dobře. Věřím ti…“

 

 

Když otec po večeři odešel s tím, že si musí ještě něco zařídit a že dorazí až druhý den, Donghae se posadil s knihou v ruce v obývacím pokoji vedle velké stojací lampy. Kniha jej upoutala natolik, že ho odvedla od chmurných myšlenek, že sebou trhnul, když uslyšel klapnutí dveří.

Manžel se mu vracel domů. Ještě ho nečekal, jinak by se ukryl do svého pokoje, protože ho nechtěl potkávat, když se zrovna vracel ze svých zábav domů. Neklidně vzhlédl, když Siwon vstoupil do pokoje.

„Dobrý večer, Donghae!“

„Dobrý večer.“ Pozdravil, aniž by zvedl oči od knihy. „Dneska přicházíš domů nečekaně brzy.“

„Je ti to nepříjemný?“ Zeptal se a přemýšlel, jak by měl začít. „No…přišel jsem brzo, protože s tebou potřebuju něco projednat.“

Siwon k němu přistoupil a shlížel na něj dolů. A musel srovnávat mezi ním a Heechulem. Toto srovnávání dopadlo pro Haeho velmi příznivě, ale co mu byly platné jeho půvaby, když byl naprosto chudý. Kim Heechul mohl své půvaby pozlatit svými miliony.

Posadil se do druhého křesla, nedbale přehodil nohu přes nohu. Donghae odložil knihu a tázavě se na něj zadíval. Siwon jej také sledoval, studoval tvář, kterou ozařovalo světlo z lampy.

Zlatý odstín obarvených vlasů. Rysy tváře, které nebyly klasicky krásné, ale byly okouzlujícím způsobem milé, což si Siwon uvědomil až teď. Jeho manžel byl sice okouzlující, ale jednu chybu přeci jen měl, chyběly mu miliony.

„Co mi chceš říct?“ Zeptal se Hae a pozoroval Siwona přímým pohledem, který nedokázal snést.

Siwon se opřel mimo světlo z lampy, takže Hae nemohl vidět do jeho obličeje. Chvíli přemýšlel.

„Proč si za mnou poslal svého otce?“ Zeptal se stroze.

Udiveně a zaraženě se na něj Hae podíval. Siwon okamžitě pochopil, že vůbec nevěděl, že ho jeho otec vyhledal.

„Tátu? Kam jsem ho měl poslat?“

„Do Aldonu!“

„Táta byl v Aldonu?“

„Jistě. Přece jsi ho k tomu donutil, když si mu dal přečíst ten lístek, co si našel.“

„Jistě že jsem dal tátovi přečíst ten lístek.“ Narovnal se v křesle. „Ale mýlíš se, když si myslíš, že jsem ho přinutil, aby tě v Aldonu našel, když si tam měl s kýmsi dostaveníčko. Táta to udělal, aniž bych o tom věděl.“

„Měl to radši nechat být.“

„Táta to myslel dobře. Asi si myslel, že ještě může mezi námi něco zlepšit. Ale mohl si to ušetřit.“ Řekl Hae klidně a chladně.

„Ach, to je zajímavé. Myslíš si teda, že mezi náma nemůže už nikdy dojít k usmíření?“ Zeptal se nejistě.

„Ne!!“

„To je zábavné.“ Pokusil se zasmát Siwon. „Nemám už teda u tebe absolutně žádné šance? Ani tehdy ne, i kdybych se o to snažil?“

„To, co ty směle nazýváš šancemi, u mě už nikdy nenajdeš. Léta sis přece nedal námahu, aby sis všiml změny v mém chování. Jinak by tě nemohlo uniknout, že jsi mi cizí. Naprosto cizí…“

Siwona zlobil Haeho klid, co zraňoval jeho ješitnost. „Aha…a od kdy, jestli to můžu vědět?“

„Ten okamžik ti přesně nepopíšu, ale každopádně to začalo ve chvíli, kdy jsem byl nechtěným svědkem tvého rozhovoru s tvým milým přítelem.“

„Ach tak.“ Ušklíbnul se Siwon. „Když ses dozvěděl, že nejsem žádný hrdina z tvých snů.“

„Ne. Když jsem se dozvěděl, že jsi mě každým slovem obelhával a podváděl si mě. To se mi teprve otevřely oči. Poznal jsem, že si mě nikdy nemiloval. Že ses se mnou oženil jen z vypočítavosti, protože jsem byl bohatý dědic. A od mého otce ses nechal vydržovat, aby si nemusel pracovat. To jsem poznal, že jsi pro mě naprosto cizí člověk.“

„Nech těch sentimentálních keců!!!“ Rozzlobil se Siwon.

„To nejsou žádné sentimentální kecy, že jsem podlehl muži, jehož jsem považoval za čestného, schopného a věrného. Ty ale nejsi nic z toho. Taky jsem poznal, že nemáš žádné dobré vlastnosti. Tvoje vnější krása je jako lesklá slupka kolem zkaženého jádra. Když jsem poznal svůj omyl, stal ses pro mě cizím mužem. Ale doufám, že sis všiml, že jsem od toho dne s tebou nevedl žádný manželský život.“

Siwon se na Haeho podíval cynickým pohledem, který mu vehnal červeň do tváře. „Ne, to sem si teda nevšiml. Mám totiž v hlavě úplně jiné věci.“

„Tak aspoň ti můžu říct, že naše manželství je už jen na papíře.“

„To mi usnadňuje postup.“ Prohodil posměšně.

„Jaký postup?“

„To jsem ti chtěl právě říct. Tedy, tvůj otec mě dneska večer vyrušil svým neopodstatněným zásahem v obchodním rozhovoru s Kim Heechulem.“

„Kim Heechul?“ Zvedl hlavu. „…to je jistě onen muž, co psal ten vzkaz.“

Siwona zlobil Haeho chladný hlas. Vůbec se mu nelíbilo, že je Hae tak lhostejný. Opět to zraňovalo jeho ješitnost.

„Správně, mladík, který mě psal ten lístek.“

„A s ním si měl obchodní rozhovor?“ Zeptal se klidně a věcně, jako by se ho to ani netýkalo.

„Ano, on se o mě totiž zajímá.“ Krutý, ješitný úsměv mu přelétl po tváři.

Haeho rty se zachvěly. Zase se v něm ničivě vzedmul stud a hanba, že patřil tomuto muži. Siwon viděl v jeho obličeji rozčílení a vše si vyložil zcela špatně. Pocítil triumf, přece jen nebyl Hae tak lhostejný, jak se chtěl zdát. Jeho ješitnost vyžadovala, aby Haeho bolelo, když ho opustí. Proto už předem cítil vítězství.

„Prosím tě, ušetři mně detailů.“ Ozval se Hae příkře.

„Jsou nutný k vysvětlení té záležitosti.“ Oči se mu zaleskly spokojeností. „Teda Kim Heechul, vdovec po miliardáři, se o mě zajímá a nabídl mi v Busanu skvělé postavení.“

„Postavení?“ Optal se vyjeveně Hae.

„Ano, skvělé postavení, který mě konečně vysvobodí z mizérie, která na mě dopadla zchudnutím tvýho otce. Bylo by pro mě těžký ti tohle všechno říct, kdybys mě neujistil, že jsem ti naprosto cizí. A kdybys nedohodl se svým otcem, že se k nám nastěhuje, což považuju za naprosto nesnesitelný.“

„Musíme se omezit a já nechápu, proč by měl táta vést osamělý život stejně jako já. Může pro sebe navzájem hodně udělat. A tobě to přece nemůže vadit.“

„Och…velice mě to vadí.“ Vyskočil na nohy. „Nemám chuť mít tchána neustále na krku a poslouchat jeho nářky kvůli každýmu wonu, který utratim. To se mi nehodí, rozumíš? “ Řekl surově a protože Hae neodpovídal, pokračoval dál. „A vůbec…oženil jsem se s tebou, protože jsem věřil, že jsi bohatý dědic. Potřeboval jsem jen bohatého dědice. Kvůli otci jsi zchudnul a já nemůžu živořit v chudém prostředí. Heechul mi, jak jsem říkal, nabídl skvělé postavení, ale klade si podmínku, že to místo obsadí jen svobodným mužem bez závazků. A tím se dostávám k jádru tohoto rozhovoru. Prosím tě tedy, abys mi dal svobodu, abych mohl svůj zpackaný život uvést do pořádku. Chci pryč z tohohle škudlení. Musím pryč nebo se zalknu!“

Náhle pocítil strach, že by ho Hae mohl držet. Svým energickým žádáním o svobodu tomu chtěl zabránit. Byl připravený na to, že teď Hae ztratí svůj hrdý klid a pověsí se mu na krk. Obrnil se vším svým chladem proti náporu jeho nářků.

Ale nestalo se nic z toho, co očekával. Donghae pomalu vstal, narovnal se. Byl bledý, ale chladný. Chladně si hleděli do očí.

„Jsi volný. Já tě nedržím.“ Haeho hlas zněl chladně.

Siwon zůstal před ním stát a zmateně se po něm podíval. „Ty…ty souhlasíš s rozvodem?“

„Ano.“

Jeho strach, že ho bude Hae držet, se obrátil v malichernou uraženost, protože byl tak snadno propuštěn. „No, zdá se mi, že pro tebe moc neznamená, že naše manželství má být rozvedeno?“

„Ale ne, hodně to pro mě znamená. Velmi mnoho.“ Těžce a zhluboka dýchal. „Ještě se neodvažuju věřit, že bych bez svého přičinění mohl být zbaven břemene, které mě táhlo k zemi. Byl bych je navzdory všemu vláčel dál, protože jsem u oltáře slíbil, že budu až do smrti věrný. A já si s takovými sliby nezahrávám. To, že se chceš se mnou nechat rozvést, to osvobodí i mě a za to ti strašně moc děkuju. A děkuju ti i za to, že ze mě chceš udělat zase svobodného člověka, aniž bych musel porušit svůj slib. Svou přísahu…“

Siwon stál před ním hodně zaražený. Haeho proslov se ho dotkl, ale ještě více se ho dotklo Haeho úlevné vydechnutí, že se od něho osvobodí. Siwon čekal…Hae měl prosit, aby s ním zůstal, že se stalo zcela něco jiného, ho přímo ranilo.

„Tak to teda je!“ Jiskřícíma očima se mu díval skoro výhrůžně do tváře. „Ty jsi ještě rád, že tě opustím. A já blbec měl obavy, jak přijmeš mou žádost o rozvod.“

„Vidíš…“ Hrdě se vzpřímil. „…snáším to velice dobře.“

Chraptivě se zasmál. „Je pro tebe snazší než pro mě, že se rozejdeme.“

„A to vypovídá mnohé.“ Odpověděl mu s hrdostí. „Znám tě dostatečně a vím, že tvoje ješitnost je hluboce raněna, protože tě zoufale neprosím, abys ode mě neodcházel. Šel bys stejně. A abych tě to usnadnil, tak klidně svolím k rozvodu. Ale nemysli si, kdysi jsem v tebe věřil a hořce mě bolelo, že musela moje láska zemřít. Zemřela, protože bych nikdy nemohl milovat člověka, který je takový jako ty. A teď už si nemáme co říct…“

„Ještě maličkost!“ Nenávistný výraz znetvořil Siwonovu jindy krásnou tvář. „Jsem samozřejmě ochotný vzít na sebe vinu, ale nebudu ti za to nic platit. Kdybys snad na to vznesl nárok, budu nucen v rozvodové žalobě uvést, že jsi mě TY donutil k rozvodu absolutním odloučením!“

Hae zbledl při tomto novém důkazu jeho ubohosti. „Nikdy jsem od tebe nedostal ani won. Můj táta tě všechny ty roky vydržoval, platil za tebe všechny dluhy, co jsi nasekal. Skutečně si myslíš, že bych od tebe něco přijal? I kdybys to sám nabízel? Raději bych chodil žebrat, než bych od tebe přijal jediný won. Takže tím jsme spolu skončili. Všechno ostatní projednej s tátou a advokátem. Teď prosím odejdi.“

„To se mě chceš tak rychle zbavit?“ Zeptal se se špatně hranou ironií.

„Ano! Už tě nemůžu ani vidět! Jdi pryč, stydím se, že jsem si tě kdy vzal.“ V očích se mu blýsklo. „Vypadni!!!!“

A Siwon šel, aniž by řekl další slovo. Aniž by se po Haem ještě ohlédl.

 

Tu noc Choi Siwon moc nespal. Poté, co překonal hněv nad svým ubohým odchodem, dělal plány, jak by co nejvíce urychlil rozvod a zajistil si tak Kim Heechula. Věděl, že je bohatý…neslýchaně bohatý, zatím co on byl chudý, jak poslední žebrák.

S Heechulem to bude samozřejmě mnohem skvělejší sňatek než s Donghaem, jehož otec býval také bohatý, ale jeho bohatství se s tím Heechulovým nedalo vůbec srovnávat. Proto byl Heechul ve finančních záležitostech vždy rozumný, což chtěl Siwon po jejich svatbě rychle změnit.

Jediné, co Siwon v tu chvíli netušil, bylo, že Heechul byl chytrý a též vypočítavý. Že si ho vybral jen jako zpestření svého pobytu v Soulu, který se stejně chýlil ke svému konci a z lítosti mu nabídl jen místo svého tajemníka. Protože velmi dobře věděl, že Siwon míří k tomu, stát se jeho manželem a byl přesvědčený, že ho více přitahují jeho peníze než on samotný.

Navíc v jeho srdci a na celém světě existoval jen jediný muž, kvůli kterému by se okamžitě vzdal všech svých peněz a svobody. Muž, se kterým na konci tohoto měsíce stane před oltářem. Muž, který jej udělá šťastným na celý život.

Tím mužem byl Hangeng. Jeho milovaný Hangeng.