13. kapitola

 

Přeju příjemné čtení...
Hatachi

„My už jsme se viděli,“ odpověděl Yoongi strnule. „Viďte, paní Park.“

Jimin cítil, jak je Yoongi napjatý a nebylo mu jasné proč.

„Ano, je to tak,“ pokračovala jeho matka a něžně se na syna usmála. „Pomohl jste mi vyřešit složitý problém, mladý muži. Začínala jsem mít o svého syna vážné starosti.“

„Jaké mami?“

„První podezření, že v tom bytě není všechno v pořádku, byla ta cizí vůně vody po holení. Pak jsem našla v lednici to pivo.“

„Já tam zapomněl pivo,“ zaklel Yoongi a bylo vidět, že má sám na sebe strašný vztek.

„Ale jistá jsem si byla, až když jsem zapnula rádio a zjistila, že tam nějaký muž zpívá příjemným chraplákem, že je loutkou ve svém životě. Já znám svého syna a vím, že jeho hudební vkus tento žánr nezahrnuje.“

Yoongi vypadal jako myš, která se ocáskem chytila do pasti.

„Myslím, že je na čase, abychom šli všichni na večeři. Rezervoval jsem stůl v Migabonu.“

„Myslím, že bude lepší, když půjdete sami beze mě,“ snažil se vymluvit Yoongi.

„Nesmysl,“ odsekla Jisung. „Vylila jsem si vám srdce, mladíku, takže jestli si připadáte hloupě, tak nemáte proč. Náš rozhovor mi řekl mnohem víc než deset hádek s Jiminem.“

„Rozhovor?“ chtěl vědět Jimin. „Co se mezi vámi dělo?“

„Řekni mi, zlato,“ zeptala se ho matka se širokým úsměvem, „to jsi zařídil úmyslně, abychom seděli vedle sebe?“

„Abyste seděli… chceš říct…“ Podíval se z matky na Yoongiho a zase zpátky. „Ne… neměl jsem ponětí… ani jsem netušil, že Yoongi přijde… doufal jsem, ale…“ Nedokončil větu.

„Zrovna jsem se chtěl zeptat na totéž,“ řekl Yoongi Jisung. „Vymyšlené to bylo dokonale.“

„Ale já jsem ne… asi jsem měl, ale vůbec mi to nedošlo.“

„Neboj se, broučku, my ti to věříme.“

„Líbí se ti, viď?“ zeptal se Jimin a vzal matku pod paží. Mrkl na Yoongiho. „Ani zdaleka nenahání strach tolik, jak sis myslela, viď?“ Volnou rukou si s Yoongim propletl prsty.

Jisung se tiše zasmála. „Musím říct, Jimine, že když ty se odstěhuješ, tak to rozhodně uděláš se vší parádou.“

„Počkejte,“ vmísil se do jejich hovoru Yoongi. „Dneska je Den matek. Rušil bych vás.“

„Nesmysl.“

„Jednu věc o mé matce brzo zjistíš,“ usmál se na něj. „Neuznává odpověď NE. Jednak je tvrdohlavá a jednak má pořádně silnou vůli.“

„Nesmysl. To Jimin má silnou vůli a je tvrdohlavý. A zdědil to po svém otci,“ prohlásila Jisung. „Sám pánbůh ví, že po mě to nemá.“

 

Yoongi si nebyl docela jistý svými pocity, když večeřeli v jedné z nejluxusnějších restaurací ve městě. Rozhodně byl překvapený, ale také se mu značně ulevilo. Byl by radši, kdyby se Jiminova matka nedozvěděla tak brzo, že spolu žijí. Rád by věděl, jestli věří tomu, že spolu skutečně jen bydlí a nespí. Nebyl si jistý, jestli by tomu v takové situaci věřil on.

Park Jisung ho překvapila. Nevěděl, co si vlastně představoval, ale rozhodně to nebyla tahle ohromně atraktivní žena, které se představil na koncertě. Představoval si ji mnohem starší a panovačnější, ale zjistil, že je docela jiná. Objevil v ní ženu, která se snaží vyrovnat se svou mateřskou rolí, jak nejlépe to dokáže.

Ještě víc ho překvapilo, že se mu líbila. Upřímně se mu líbila, a když o tom tak přemýšlel, nemělo by ho to vlastně tak moc překvapovat. Byl blázen do Jimina a tak bylo docela přirozené, že mu bude sympatická žena, která ho vychovala. Překvapovalo ho spíš, že si toho nevšiml dřív.

Otázka byla, co dál. Jiminova matka dala jasně najevo, že všechna rozhodnutí o jejich vztahu nechává na Jiminovi a na něm. I když si toho Yoongi vážil, protože věděl, co ji to muselo stát, stejně mu pár věcí dělalo starost.

Večeře byla výborná, ale Yoongi byl nesvůj. Byl vetřelcem v den určený matkám a jejich dětem. Jakmile to šlo, omluvil se a odešel. Když vycházel z restaurace, cítil, že ho Jimin sleduje pohledem, ale nemohl ho nijak uklidnit.

Miloval ho, ale to bylo všechno, co mu mohl nabídnout.

 ***

 „Yoongi!“ vykřikl Jimin s rozzářenýma očima, když v pondělí brzo ráno vešel jmenovaný do bytu. „Kde jsi byl…? Čekal jsem tě už včera večer.“ V těch slovech nebyla výčitka, jen úleva a velká dávka radosti. Ovinul staršímu ruce kolem pasu a přitiskl se k němu.

Yoongi bojoval se svou touhou sevřít ho v náručí, pak pochopil, že je to marný boj a objal jej. Zavřel oči a vychutnával si jeho vůni teplo jeho těla.

„Maminka si myslí, že jsi báječný. Povídali jsme a povídali a povídali. Já nevím, co jsi jí řekl, ale ať to bylo cokoliv, všechno se tím změnilo.“

Starší se zamračil. „Nic jsem jí neřekl.“

„Maminka tvrdila něco jiného. Říkala, že si díky tobě uvědomila, že už jsem dospělý a že se dokážu rozhodovat sám za sebe. A že je na čase nechat mě létat na vlastních křídlech.“

„Tvoje matka je neobyčejná žena, Jimine. Stejně jako jsi neobyčejný ty.“

„Ohromně jsme si to užili. Nevzpomínám si, kdy jsme si naposledy byli takhle blízko.“

„To rád slyším.“ Věděl, že jeho hlas zní divně nepřirozeně.

Jimin se od něj trochu odtáhl, aby mu viděl do tváře. „Stalo se něco?“

Pohladil ho prsty po tváři, pak se obrnil vší silou a řekl: „Našel jsem si přes víkend byt, Jimine a už jsem se přestěhoval.“

„Ale… co ta záloha a nájemné za první měsíc, co ti manželé Shim dluží?“

„To si vyberu později.“

„Ale já jsem měl dojem, že jsi říkal, že nemáš další peníze. Říkal jsi, že si nemůžeš dovolit-“

„Nemohl jsem. V pátek jsem dostal první výplatu.“

Zdálo se, že mu z očí viditelně prchá slunce. „Jinými slovy zmizíš.“ Odtrhl se od něj docela a stiskl si ruce tak, že mu zbělely klouby.

„Chci nám dát čas, Minie. Chci, abysme byli chvíli každý zvlášť, abysme si byli jistý, že to všechno je opravdové.“

„Samozřejmě, že je. Jak o tom můžeš pochybovat? Opravdovější už to nebude.“

„To, co cítíme, může být výsledek toho, že spolu žijeme. Když jsou dva lidé tak blízko u sebe-“

„Tomu přece vážně nevěříš nebo ano?“

Yoongi vzdychl. Věděl, že to bude těžké, jen netušil, jak moc „Ano, Minie, věřím tomu.“

„Ale to je-“

„Chci, abys mi slíbil, že se začneš scházet i s jinými muži.“

Dlouho nic neřekl. Yoongi skoro viděl, jak si kolem sebe staví hradbu, aby on nepoznal, jak je nešťastný. „Určitě to chceš?“ zeptal se monotónním, bolestným hlasem.

Nechtěl to, ale byl to nejlepší způsob, jak to všechno vyřešit. „Ano.“

V očích se mu objevily slzy. „Aha.“ Ze všech sil se snažil nasadit veselou masku. „No dobře, jak si přeješ. Dopřejme si pár dnů… nejvýš týden… a pak-“

„To bude muset být víc než týden, Minie.“

„Dva týdny?“

„Spíš dva měsíce. Sejdeme se na večeři v Migabonu.“ Došel ke kalendáři, obrátil dvě stránky a zaškrtl datum. „V sedm,“ řekl.

„Dva měsíce… Určitě chceš čekat tak dlouho?“ zasténal černovlasý.

Yoongi kývl a myslel si, že šedesát dní je naprosté minimum. „Až přijde čas, chci, aby už nezbylo ani kousek místa na pochybnosti. Souhlasíš?“

Uplynula skoro věčnost, než mladší váhavě přikývl.

 ***

Jimin by nikdy neřekl, že to tak uteče. Pomohlo mu, že měl ohromnou spoustu práce. Vzal Yoongiho za slovo a vyšel si na několik rande. Jednak se sešel se Seokjinem a pak ještě s jedním mladíkem, se kterým se seznámil v obchodě přes pana Choi. Oba to byli moc příjemní mladí muži, ale se žádným z nich nezažil to jiskření, to vzrušení, které měl jen s Yoongim.

Strašně mu chyběl a každý den přemýšlel, co asi dělá.

„Znáš přece to rčení,“ opakovala mu matka mnohokrát při pravidelných týdenních telefonických rozhovorech, „že když někoho necháš odejít a on se vrátí, je ti souzený.“

„Ale je taky takové rčení o tom, že když se nevrátí, budeš ho pronásledovat a uděláš mu ze života peklo,“ připomněl jí Jimin.

Jisung se zasmála. „Ty ho miluješ, viď, broučku?“

„Hrozně moc.“

„A už jsi přemýšlel o tom, co budeš dělat, jestli si najde někoho, koho bude milovat víc?“

Kousl se do rtu a odmítl se takovou myšlenkou zabývat. „To se nestane.“

„Nerada bych viděla, jak se trápíš.“

„Já bych tím taky nebyl nijak nadšený.“ V posledních dvou měsících si připadal své matce blíž než kdy předtím. A to díky Yoongimu a až ho uvidí, tak mu poděkuje.

„Ať se stane cokoliv, nezapomeň, že máš vždycky mě.“

„Ano, mami. Pořád máme jeden druhého.“

 

Ten večer, kdy se měl sejít s Yoongim, byl jasný a teplý. Čekal na něj před restaurací, netrpělivě přecházel po chodníku a vypadal tisíckrát hezčí, než jak si ho pamatoval. Když se k Yoongimu blížil, srdce měl až v krku. Ruce sevřel v pěst a přitiskl je k bokům, protože toužil se ho dotknout, ale neodvažoval se to udělat.

„Ani nemám moc hlad,“ řekl a podíval se ke dveřím restaurace. „Co kdybychom se šli místo toho projít?“

„Dobře.“

„No tak,“ řekl Jimin, když ušli několik kroků. „Dodržel jsi slovo a scházel ses s jinými?“

Kývl. „Se spoustou. A co ty?“

Mladší též kývl. „Se dvěma.“

„Se Seokjinem a s kým ještě?“ zeptal se příkře a pak se omluvil.

„S Hyunou a s kým ještě?“

Yoongi se zasmál a ruce si nacpal do kapes.

„No tak,“ řekl, když už to nemohl vydržet, „co myslíš?“

„Že bych si asi zvykl poslouchat symfonickou hudbu.“

„A co zvyknout si na třetího flétnistu?“ zeptal se tiše.

„Já nevím, jak se to stalo, Minie, ale dostal ses mi pod kůži. Ať se propadnu, jestli vím, co s tím budu dělat.“

To bylo to, nač Jimin čekal. Než se Yoongi vzpamatoval, skočil mu do náruče. „Ty hlupáčku… miluju tě.“

Objal ho pevnýma rukama a vyzdvihl z chodníku. „Miluju tě, lásko.“

Jimin se smál a plakal zároveň, Yoongiho obličej zasypával sprškou polibků. „Můžeme zavolat mojí mamince? Sedí u telefonu a čeká.“

„Myslíš?“

„Určitě. Znám svou matku.“