Splněný sen

 

Eunhyuk a Donghae
Hatachi

Hnědovlásek viděl v blonďáčkových očích hlad a touhu. Cítil, jak ho bere do své náruče. Jak ho pevně objímá, když se jejich těla začala navzájem proplétat a tisknout se jedno na druhé.

Dříve, než se stačil vzpamatovat, přitiskl blonďáček svá horká ústa na jeho a žíznivě jej políbil. Blonďáčkovi ruce se sunuly po páteři až k nahému zadečku. Pevně ho chytil a přitiskl k sobě. Hrubá látka blonďáčkových kalhot hnědovláska bolestně dráždila, ale i přesto si ohromeně uvědomoval tvrdý důkaz jeho touhy. Hnědovlásek se marně snažil bojovat proti jejich vzájemné touze.

Když mu však jazykem otevřel ústa a pronikl hluboko dovnitř, když jím začal divoce pohybovat, dráždit a pronikat stále hlouběji. Když sál jeho rty, něžně ho kousal, tak zcela přišel o zbytky rozumu. Z hrdla mu unikaly vzdechy a celý se chvěl. Objímal blonďáčkova ramena a ochotně mu vracel vše, co se dostávalo jemu.

Chtěl víc…… Mnohem víc………

 

V tom se Hae probudil, bolestně vzrušený a těžce oddychující. Se široce otevřenýma očima seděl na posteli a nechápavě hleděl před sebe. Opět se mu zdál ten sen. Opět se mu zdálo o nich. O něm… O Eunhyukovi. Po kolikáté už?

Ano, už dlouho miluje svého kamaráda. Ale je velký zbabělec na to, aby mu to řekl. Co když Hyukie necítí totéž? Nesnesl by jeho odmítnutí. To radši ať o tom neví, alespoň tak zůstanou kamarády. Ale momentálně je zde jiný problém, kterého by se rád zbavil. No, ale při frekvenci tolika lidí, co se zde nachází, to bude trochu problém. Ani neví, kdo už je vzhůru a jestli je koupelna vůbec volná. Jen hlavně nikoho nepotkat. Potichu tedy otevřel dveře svého pokoje a opatrně vykoukl na chodbu. Nikdo nikde nebyl v dohledu, tak rozhodným krokem vyšel směr koupelna. Když chtěl vzít za kliku, dveře se náhle otevřely.

"Hae, ty už jsi vzhůru?" zeptal se ho Leeteuk a vyšel z koupelny s vysmátým Kanginem za zády. Ten ho došel a omotal mu své ruce kolem pasu, natiskl se na jeho tělo, ještě horké ze společné sprchy. "Te…Teukie?" Hae zůstal stát jako solný sloup s vytřeštěnýma očima na ty dva. Nevěděl - neměl ani tušení, že ti dva jsou spolu.

"Hae…" Leeteuk se dotkl Haeho ruky. "Hae…stalo se něco, že jsi tak brzo vzhůru?" znovu se ho zeptal Teukie.

"Ne…nestalo. Jen jsem už nemohl spát," snažil se ho uklidnit Hae. Leeteuk si jej přeměřil starostlivým pohledem. Když si všiml určitých partií, bylo mu hned jasné, v čem vězí Haeho nespavost. Jako správný leader ví o všem, co se v dormu děje.

"Měl bys to Hyukovi říct," ještě řekl Leeteuk a vzápětí už ruku v ruce odcházel s Kanginem do kuchyně. Než se Hae zmohl na nějakou odpověď, byli ti dva pryč. Tak tam jen tiše s vykulenýma očima stál a přemýtal, jak to může Teukie vědět. Vždyť to neřekl nikomu. Ani Kibumovi a to je jeho nejlepší kamarád, kterému může říct naprosto všechno. Tiše tedy vešel do koupelny a raději si zamkl dveře…

Když konečně dorazil na snídani, většina kluků už seděla u stolu a přitom se bavili, kdo jaké má na dnešek aktivity. Většina z nich měla volno.

"Tady, Hae, držím ti místo vedle sebe," zavolal na něj Hyuk, jakmile ho spatřil mezi dveřmi. Hae se na něj usmál a když se jejich pohledy střetly, tak se rozhodl, že mu vše dnes řekne. Má na to celý den. Jelikož ho budou trávit spolu ve studiu. Přisedl si tedy k Hyukovi a společně se nasnídali. Leeteuk je jen mlčky sledoval a když se chystali do studia, tak k Haemu přistoupil a pevně mu stiskl rameno.

"Vím, co cítíš k Hyukovi. Řekni mu o svých citech. Věřím, že stejné city chová i on k tobě," povzbudivě se na něj usmál. Hae přikývl a jeho tvářičky zčervenaly, když si uvědomil, jak je Leeteuk všímavý a snadno tak odhalil jeho tajemství.

Celý den strávil Hae s Hyukem ve studiu. Hae si stále opakoval slova, kterými Hyukovi odhalí své city. Nakonec měli ale tak nabitý program, že se nedostali ani k tomu, aby si jen tak popovídali. Domů se dostali až hodně pozdě. Oba byli tak unavení, že se jen osprchovali a popřáli si dobrou noc. Každý pak se rozešel do svého pokoje a těšil se, až konečně uloží své unavené tělo a jejich mysl pohltí milosrdný spánek. No, ale i přes velkou únavu, se ani jednomu z nich nedařilo usnout.

Hae měl plnou hlavu Hyuka a stále přemýšlel, jak mu říct o svých citech. Kupodivu i Hyuk myslel na Haeho. Přemýšlel, kdy se vlastně do Haeho zamiloval. Nakonec došel k závěru, že to bylo hned ten první den, co ho poprvé spatřil. S úsměvem se otočil na bok a zavřel oči, když v tom se ozvalo tiché zaklepání na dveře jeho pokoje. Hyuk se tedy otočil zpátky ke dveřím.

"Dále" řekl jen. Dveře se otevřely a Hae nesměle vstoupil do pokoje.

"Hae…stalo se něco?" zeptal se starostlivě Hyuk.

"Ne…jen nemůžu usnout. Chtěl bych ti totiž něco říct. A - a…" Hae tam tak stál s hlavou sklopenou a rudými tvářičkami. Hyuk se opřel o loket, nadzvedl peřinu a poklepal na postel. Hae se automaticky rozešel a vlezl si k Hyukovi pod peřinu. Hyuk hned Haeho objal a tisknouc si ho k sobě si vychutnával ten pocit, kdy ho má tak moc blízko u sebe.

"Tak cos mi to chtěl říct, že kvůli tomu nemůžeš usnout? " zeptal se znovu Hyuk.

"Hyukie, já… já tě miluju!" tiše zašeptal Hae, jako by se snad bál, že ho uslyší i ostatní členové. Se sklopenou hlavou tiše čekal na nějakou Hyukovo reakci. Hyukovi se na chvíli zastavilo srdíčko. Je to pravda nebo se jen přeslechl? Opravdu Hae řekl, že ho miluje? Když si to uvědomil, zaplavil ho hřejivý pocit, že ho Hae miluje stejně, jako on miluje jeho. Když ale Hyuk mlčel už dlouho, byl Hae čím dál víc nervozní. Zvedl tedy hlavu a nesměle se podíval na Hyuka. Čekal vše - křik, smích, nadávky. Ale nečekal, že se bude Hyuk šťastně usmívat.

"Hae, já tě taky miluju. Tak dlouho. Tak strašně dlouho. Nikdy jsem ti to neřekl, protože sem se bál, že mě odmítneš. Že snad necítíš to, co já. Jinak bych se ti už dávno přiznal," zašeptal Hyuk.

"I já tě miluju už dávno, Hyukie. Už od prvního dne, co jsem tě prvně uviděl," přiznal tiše Hae.

Hyuk se k Haemu naklonil, něžně ho vzal za bradu a vášnivě jej políbil.

Byl to polibek naplnění a věčného příslibu…