Eunhyuk a Donghae
Hatachi
Už měl po práci, ale otec mu před chvílí volal, že
s ním potřebuje nutně mluvit. A on se přitom tolik těšil domů za Haem, za
jeho milovaným Haem.
Netrpělivě zaklepal na masivní dveře otcovy pracovny.
„Dále…“ Ozvalo se zpoza dveří.
Vzal za kliku, otevřel je a vešel.
„Ahoj tati.“ Pozdravil otce a došel až k jeho stolu.
Pan Lee vzhlédl od papírů a pohledem zkontroloval svého
syna. Poté se opět sklonil nad papíry, co má rozložené na stole.
„Posaď se synu.“ Poukázal na křeslo naproti němu, aniž by
zvedl zrak.
Eunhyuk se tedy posadil. Své ruce složil do klína a trpělivě
vyčkával, až mu otec bude věnovat pozornost a mohl mu tak vysvětlit, co po něm
chce. Pan Lee dočetl poslední dokument, odložil ho a zaklapl desky. Pozvedl
hlavu a podíval se svému synovi pevně do očí. Eunhyuk pod tíhou jeho pohledu znervózněl.
Pan Lee si odkašlal a promluvil pevným hlasem.
„Domluvil jsem ti svatbu.“ Oznámil mu s klidem, jako by
se jednalo o běžnou obchodní transakci.
„Cože?“ Nepobíral otcova slova.
„Domluvil jsem ti svatbu s dcerou majitele firmy, která
je náš největší konkurent.“ Spokojen sám sebou čekal na synovu reakci.
„Co tím ksakru myslíš?“ Zavrčel nepříjemně na svého otce.
„Že si vezmeš jedinou dceru majitele firmy D.A Corporation.
Sice to není dědička, ale to nevadí. I tak má docela dost velké podíly ve
firmě. A váš prvorozený syn se tak stane dědicem velkého majetku.“
„Tys…“ Pokroutil nechápavě hlavou. „Tys mě normálně prodal!“
„Jsi můj syn a budeš dělat to, co ti řeknu.“
„Ne, to teda nebudu. Jsem plnoletý a budu si dělat, co chci.
A navíc…už někoho mám“
„Tak to ihned ukončíš!“ Pomalu začínal ztrácet trpělivost.
„Neukončím. Navíc…“ Najednou se zasekl a sklopil hlavu.
„Pokračuj…“ Vybídl ho ostře otec.
„Navíc…“ Hlasitě polkl, pozvedl hlavu a opět se podíval otci
do očí. „ Jsme s Donghaem manželé.“
Pan Lee zůstal na svého syna doslova zírat. Nebyl si jistý,
co ho šokovalo a rozzuřilo víc. Jestli to, že je jeho jediný syn gay nebo to,
že se oženil bez jeho svolení. Ale vzpamatoval se z toho celkem rychle.
„To půjde. Dobře mu za to zaplatím.“ Ujistil ho.
„To neuděláš.“ Hlesl jen.
„Všichni jsou prodejní, chlapče.“ Pokrčil rameny.
„Ne tati, Hae takový není.“ Odpověděl otci už docela hrubě.
Rychle se zvedl z křesla. Jeho tělo se otřásalo
vztekem. Beze slova se otočil a odcházel ke dveřím. Pan Lee mlčel, pouze zkřížil
paže na prsou a vztekle hleděl na Hyukova záda, jak šel ke dveřím. Když
k nim došel, položil ruku na kliku, stiskl ji a otevřel dveře. Ještě než
jimi prošel, tak se naposledy otočil na otce.
„Já Haeho miluju a nikdy se ho nevzdám!“ Prohlásil pevně.
„HyukJae !!!“ Zahřměl kanceláří vzteklý hlas jeho otce.
To už Eunhyuk na nic nečekal, otočil se a prošel dveřmi,
kterými za sebou práskl.
Eunhyuk se opil. Nedělal to často, ani si to nijak zvlášť
neužíval, ale přesto se opil.
Kolem menšího náměstíčka, jen pár ulic od jejich bytu, stálo
pár hospod. A taky se tam potloukala spousta opilců vyhledávajících rvačky. A
na dva takové v hospůdce narazil i Hyuk. Ovšem nepáral se s nimi.
Cítil vztek, který v sobě celou dobu dusil a který teď
konečně vyplul na povrch. Stačilo opravdu málo a začal se prát.
Byl opilý natolik, že když se napřáhl pěstí, neviděl však
stejně opilé chlapy, ale svého otce. Každou ránu uštědřil jeho ironickému,
zavrhujícímu úšklebku. A kupodivu žádná z nich neminula svůj cíl. Nikdy se
nepovažoval za velkého rváče, ale tentokrát do nich dal veškerou svou sílu.
Když s oběma opilci skončil, nikdo se k němu
neodvážil přiblížit. Lidé postávající okolo z něj vycítili sílu, ale i
zlost a vztek. A věděli, že to druhé je mnohem nebezpečnější.
Eunhyuk zůstal v hospodě, dokud nezačalo svítat. Pil
z lahve, kterou si zaplatil, a když byl čas odejít, postavil se na vratké
nohy, vsunul si lahev do kapsy svého kabátu a zamířil k domovu. Pil i při
cestě domů a velmi kvalitní whisky ho pálila v krku. A čím víc se opíjel,
jeho alkoholickým opojením probleskovala jediná myšlenka: Donghae.
Hae je jeho manžel, ať se to otci líbí nebo ne. Je šťastný,
že ho má kolem sebe. Miluje ty chvíle, kdy se mu jeho manžel celý oddá a na
samém vrcholu zakřičí jeho jméno. Tyhle chvíle prostě miluje a nevzdá se jich,
nevzdá se Haeho. Nikdy…to ať radši zemře.
„Zatraceně…“ Ulevil si Hyuk.
Do bytu dorazil ve stavu naprosté opilosti. Proto odemknout
pro něj byl nadlidský úkol. Snad po půl hodině, kterou strávil strkáním klíče
do zámku, se mu nějakým záhadným způsobem podařilo odemknout a vpadnout do
chodby. Nezapomněl za sebou prásknout dveřmi.
A než doklopýtal ke dveřím jejich ložnice, nadělal tolik hluku, že by
probudil i mrtvého.
„Donghaeeee!“ Zavolal. Přitom se snažil zakrýt náznak
zoufalství ve svém hlase. Vůbec si nepřál budit v Haem soucit.
Zamyšleně svraštil čelo. Na druhou stranu, kdyby ale zněl
zoufale, Hae by za ním rychle přišel. Několikrát tedy hlasitě popotáhl a pak
znovu vykřikl.
„Donghaeeeee!“
Když se do dvou vteřin neozval, opřel se o dveře, nejspíš
proto, že jeho smysl pro rovnováhu se utopil ve whisky.
„Ach, Hae,“ vzdychl a přitiskl se čelem k chladnému
dřevu, „kdybys jen…“
Dveře se otevřely a Hyuk se svalil na podlahu v jejich
ložnici, přímo k Haeho nohám.
„Cože jsi otevřel…tak rychle?“ Jen zahuhňal do podlahy.
Donghae, stále ještě v pyžamu, pohlédl dolů na tu
lidskou trosku ležící na podlaze a jen stěží v ní rozpoznával svého
manžela.
„Proboha, Hyukie. Co…“ Sklonil se, aby mu pomohl vstát, ale
jakmile Hyuk otevřel ústa a dýchl na něj, couvl. „Jsi opilý!!“
„Nejspíš jo…“ Přikývl zcela vážně.
„Kdes byl?“ Zamračil se na něj.
„Venku…“ Hyuk zamrkal a pohlédl na něj, jako by
v životě neslyšel tak stupidní otázku.
„Eunhyuku, měl bys být v posteli.“Povzdechl si.
„Jo, to bych měl.“ Znovu přikývl, tentokrát se značně větším
nadšením, když si uvědomil, že tam Hae bude s ním.
Snažil se vstát, ale podařilo se mu vydrápat jen na kolena,
než škobrtl a spadl zpátky na koberec.
„Hmm, to je divné. Přísahal bych, že to jsou moje nohy.“
Zíral dolů na spodní polovinu svého těla, pak zvedl obličej zpátky na Haeho a
zmateně na něho hleděl.
Donghae obrátil oči v sloup. Eunhyuk svůj pokus
postavit se zopakoval se stejným výsledkem.
„Vypadá to, že mě moje nožičky neposlouchají.“ Poznamenal vesele.
„Tvůj mozek tě neposlouchá. Co teď s tebou mam dělat?“
Povzdychl si mladší.
„Milovat mě?“ Zakřenil se na něj Hyuk.
Hae dlouze vzdychl. Měl by na něj být naštvaný. A taky že
byl, ale bylo hodně těžké zůstat vzteklý, když Hyuk vypadal tak žalostně. Ještě
že má zkušenosti, ze svých pitek, co podnikal se svými kamarády. Hyuk se
z toho prostě musí vyspat, to je všechno. Sice se ráno vzbudí s tupou
bolestí hlavy, ale tu si plně zaslouží.
„Hyuku, jak moc jsi opilý?“ Zeptal se trpělivě.
„Moooc.“ Zasmál se od ucha k uchu.
„Že jsem se ptal.“ Zamumlal si pro sebe Hae. Sklonil se a
chytil ho v podpaží. „Vstávej, pomůžu ti do postele.“
„Proč mam vstávat? Nemohl by sis tu sednout se mnou?“ Ani se
nehnul, jen tam tak seděl a s přihlouplým výrazem se na něj díval. „Posaď
se ke mně Hae…“
„HyukJae!“ Výhružně se na něj podíval.
„Je to tu docela hezký.“ Poplácal na koberec vedle sebe.
„Hyuku, nemůžu si tu s tebou sednout, musíš si lehnout
do postele“ Zavrčel a znovu se snažil pohnout, ale výsledek byl stejně
žalostný, jako předtím. „Proč ses proboha takhle ztřískal?“
Poslední věta sice nebyla vyslovena příliš nahlas, ale Hyuk
ji musel zaslechnout, protože zvedl hlavu.
„Měl jsem strašný vztek.“ Promluvil smutně.
Donghae překvapením pootevřel rty. Myslel si ale, že je Hyuk
příliš opilý, než aby na tohle téma vedl jakoukoliv konverzaci.
„Promluvíme si o tom zítra, Hyukie.“ Pohladil ho po rameni.
„Myslel jsem, že už je zítra.“ Natáhl krk a podíval se
směrem k oknu. Závěsy sice byly ještě zatažené, ale světlo nového dne jimi
pronikalo dovnitř. Mávl rukou k oknu. „Už je den, vidíš? Už je zítra.“
„Tak si o tom tedy promluvíme až večer. Teď to nech být. “
Naléhal Hae. „Hyukie prosím!“
„Jde o to, Hae…“ Hyuk zavrtěl hlavou, jako by si tím chtěl uspořádat
rozházené myšlenky.
„Co, Hyukie?“ Nepodařilo se mu potlačit nad ním úsměv.
„Problém je v tom,“ poškrábal se na hlavě, „že on to
nechápe.“
„Co kdo nechápe?“ Zeptal se jej jemně.
„Můj otec.“ Zvedl obličej, aby byl ve stejné úrovni
s jeho. Při obrovském zoufalství v jeho očích, sebou Hae nepatrně trhl. „Nechápe, proč to nemůžu
udělat.“
„Co se stalo?“ Zeptal se, protože chtěl vědět, co jej
přimělo se takhle opít.
„Celý můj život,“ pokračoval Hyuk smutně, „jsem poslouchal
svého otce. Vždycky. Bez výhrad jsem plnil vše, co po mě chtěl. Tentokrát to
ale neudělám.“
„Co se mezi vámi vlastně stalo?“ Zeptal se znova a chytil
jej za ruku, kterou pevně stiskl.
„Miluju tě Hae. Víš to, viď?“ Ujišťoval se.
„Vím, Hyukie.“ Přikývl.
„To je dobře, protože…“ zhluboka se nadechl, „… protože otec
chce, abych se tě vzdal a oženil se s dcerou majitele firmy D.A
Corporation.“
„Ach Hyukie...“ Zašeptal překvapeně.
„Nikdy to neudělám. Mám svůj život. Nechci se stát tím, co
si přeje. Přeje si…“ hlasitě si škytl, „ někoho, kdo bude jeho dokonalým
nástupcem. S dokonalou manželkou a s dokonalými dětmi. Nejlépe
s prvorozeným synem.“
Donghae si skousl ret. Cítil, jak se mu tříští srdce kvůli Hyukovi,
který netoužil po ničem jiném, než po uznání svého otce. Ale kvůli němu se mu
nikdy nedostane.
„Nesouhlasil, že jsem si tě vzal.“ Hyuk naklonil hlavu na
stranu a zadíval se na něj překvapivě vyrovnaným pohledem.
„Chápu. Ne každý se s tím vyrovná.“ Zamumlal Hae.
„I přesto jsem si tě vzal.“ Pokrčil rameny a usmál se na
Haeho.
Vypadal tak chlapecky, že jen těžko odolal nutkání obejmout
ho a ukonejšit. Ale ať už byly jeho bolest a poškození duše jakékoliv, zvolil
špatný přístup. Nejlepší pomstou by bylo ukázat jeho otci, že žijí plnohodnotný
a šťastný život, když mají jeden druhého.
„Nechtěl by sis o tom s otcem znovu promluvit?“ Donghae
těžce polkl. „Víš, jaký to pro něj musel být šok, když se dozvěděl, že ses
oženil? Navíc s klukem?“
„Hmm…“ Zabručel Hyuk, neboť si nebyl jistý, jak si to má
vyložit.
Hae si povzdychl. Teď to nechtěl řešit. Byl unavený, jak
celou noc na něj čekal a Hyuk byl opilý, takže na to nebyla vhodná chvíle.
„Musíš se dostat do postele.“ Řekl konečně.
„Neopouštěj mě…“ Zašeptal Hyuk. Dlouze na něj koukal a
v očích se mu odrážela touha po útěše.
„Hyukie…“ Vypravil ze sebe přidušeným hlasem.
„Prosím…“ Stiskl Haemu ruku. Ten přikývl a vstal.
„Pojď, musíš se z toho vyspat. Pak ti bude určitě
mnohem líp.“ Navrhl mu Hae.
„Zůstaneš ale se mnou?“ Nedal si pokoj.
„Zůstanu.“ Přislíbil mu Hae.
„Tak dobře.“ Hyuk se kymácivě narovnal. „Protože
jinak…nemohl bych…“ Vzdychl a obrátil k Haemu zmučený pohled. „Potřebuju
tě.“
Hae ho dovedl k posteli, a když se Hyuk natáhl na
matraci, téměř ho stáhl sebou.
„Nehýbej se!“ Přikázal mu Hae.
Poklekl, aby mu sundal boty. Chytil ji za patu, ale padly mu
tak těsně, že jakmile noha vyklouzla ven, Hae se i s ní svalil na zem.
„Pane na nebi…“ Odfrkl si, zatímco vstával, aby ten postup
zopakoval s druhou botou. „A to se říká, že ženy jsou otrokyně módy.“
Eunhyuk vyloudil zvuk připomínající chrápání.
„Spíš?“ Zeptal se Hae nevěřícně.
Stáhl mu druhou botu, která šla dolů mnohem snadněji, a pak
mu zvedl nohy, které snad vážily metrák, na postel.
Se zavřenýma očima a s řasami spočívajícími na tvářích
vypadal tak klidný a smířený. Donghae natáhl ruku a odhrnul mu vlasy
z čela.
„Dobře se vyspi, lásko.“ Zašeptal.
Když se ale pohnul, jedna z Hyukových paží vystřelila a
ovinula se kolem jeho zápěstí.
„Slíbils, že zůstaneš.“ Vyčetl mu Hyuk.
„Myslel jsem, že spíš.“ Bránil se Hae.
„To tě neomlouvá.“ Zatahal ho za paži. Hae to vzdal a
uvelebil se vedle něj. Jeho tělo příjemně hřálo, a i když měl strach
z jeho otce a z toho, co je čeká, nedokázal odolat jeho něžnému
objetí.
Hae se probudil jako první, rozespale zamrkal a rozhlédl se
kolem sebe. Eunhyuk ležel vedle něho, tiskl se na jeho záda a tiše mu chrápal
do ucha. Ale stále ho pevně svíral ve své náručí, jako by se bál, že by mu mohl
zmizet.
Oba byli stále oblečení. Hyuk v obleku nasáklém whisky
a on v pyžamu. Hae se v objetí otočil čelem na Hyuka a jemně se dotkl
jeho tváře.
„Co mám s tebou dělat?“ Zašeptal něžně.
Hyuk se nepatrně pohnul. Hae věděl, že by neměl mluvit
nahlas, protože netušil, jestli jej nebolí hlava. Ale takhle, když ležel na
sněhobílém polštáři, vypadal tak hodně nevinně. Za tu krátkou dobu, co spolu byli,
stále na Hyukovi objevoval nové a nové stránky jeho osobnosti. Vždy ho něčím
překvapil.
“Ach Hyukie…“ Vzdychl a zavřel oči.
Zdráhavě se pokusil odtáhnout. Ale Hyukovy paže jej sevřely
a odmítaly ho pustit.
„Nechoď.“ Zamumlal ospalým hlasem Hyuk.
„Hyukie, já…“
Eunhyuk si Haeho přitiskl pevněji na své tělo. V ten
moment si Hae uvědomil, že je Hyuk vzrušený.
„Eunhyuku?“ Prudce otevřel oči. „Jsi vzhůru?“
Odpovědí mu bylo jen ospalé zamumlání. Hae nad tím
překvapeně zamrkal. Docela rád by věděl, co se mu zdálo, že se takhle vzrušil.
Hae mírně zvedl hlavu, aby mu viděl do obličeje. Pak natáhl ruku a prstem mu
přejel po dolním rtu. Hyuk tiše zasténal. Byl to hluboký hrdelní zvuk, který
Haemu dodal odvahu. Pomalu mu rozepnul knoflíčky u košile a dráždivými prsty
sklouzl k jeho břichu.
Hyuk se neklidně pohnul a Haeho se zmocnil zvláštní opojný
pocit. Uvědomil si, že má Hyuka zcela ve své moci. Spal, podle všeho byl stále
ještě opilý a on si s ním tak mohl dělat, co chtěl.
Letmý pohled na jeho obličej Haeho
ujistil, že se zcela ještě neprobudil. Rychle mu stáhl kalhoty a poté i černé
boxerky. Pod nimi byl pevný a vzrušený. Vzal do ruky jeho chloubu a cítil, jak
mu pod prsty pulzuje jeho krev.
„Hae…“ Vydechl. Na chvíli otevřel
oči a zasténal. „Ach bože, to je krásné!“
„Jen lež.“ Zašeptal Hae a vysvlékl
se z pyžama. „Nech všechno na mě.“
Eunhyuk ležel na zádech, ruce
zaťaté do prostěradla vedle boků a Hae ho jednou rukou uspokojoval a druhou
nenechavě hladil po těle. Během jejich půlročního manželství, se naučil, co na
Hyuka nejvíc působí. Ten se brzy svíjel touhou a krátce oddechoval.
Donghae ho chtěl, moc ho chtěl.
Klečel vedle něj a cítil tu ohromnou sílu, co nad Hyukem měl. I sám nad sebou
měl absolutní kontrolu a to bylo to nejsilnější afrodiziakum, jaké si dokázal
představit. Srdce mu bušilo jako o závod, tep se mu zrychlil na nejvyšší
frekvenci a on věděl, že ho potřebuje. Chtěl ho cítit v sobě. Toužil, aby
se mu oddal celým svým srdcem.
„Ach Hae…“ Zasténal Hyuk a hlavou
zmítal ze strany na stranu. „Chci tě. Teď hned!“
Donghae se naklonil k nočnímu
stolku, odkud vyndal tubu s gelem. Otevřel ji, nalil si do dlaně a pak
s ní přejel po Hyukově chloubě. Vyhoupl se nad Hyuka. Posadil se na něj,
jednou rukou se zapřel o jeho rameno a druhou si navedl Hyukův penis ke svému
otvůrku. Pomalu na něj nasedl, ale v těsném prostoru svého těla uvěznil jen
jeho rudou špičku. I druhou rukou se opřel o jeho rameno. Eunhyuk vyklenul
boky.
„Ještě víc…“ Hlesl a zajel až po
kořen do Haeho těla.
„Hnn…“ Dlouze vzdechl Hae.
Donghae zaklonil hlavu a přitiskl
se k Hyukovi. Svíral mu ramena a myslel si, že zemře rozkoší. Ještě nikdy
se takhle necítil. Pohyboval se nad ním a tělo se mu svíjelo potěšením. Jeho
ruce opustily Hyukova ramena. Dlaněmi si smyslně přejel po břiše a pak sklouzl
nahoru ke svým bradavkám. Eunhyuk hrdelně zasténal. Pozoroval Haeho planoucíma
očima a těžce dýchal.
„Ach bože…“ Vydechl Hyuk
chraplavým hlasem. „Co to děláš? Co…“ Jakmile ale Hae prstem přejel po jedné
své vzrušené bradavce, Hyukovo tělo se vzepjalo vzhůru. „Kde ses to naučil?“
„Odkoukal jsem to od tebe, když
jsi mě vždycky takhle dráždil.“ Pohlédl na něj zmateně Hae a usmál se.
„Ještě…“ Zasténal Hyuk. „Chci se
na tebe dívat.“
Donghae krouživým pohybem začal
pohybovat boky a mírně se zaklonil. Dlaněmi si přejel po hrudníku, až se
zatavil u naběhlých bradavek. Dráždil je smyslně prsty a přitom nespouštěl oči
z Hyukova obličeje.
Eunhyukovy boky se začaly horečně
pohybovat a ruce zoufale sevřely Haeho boky. Bolestně do nich zaťal nehty, díky
tomu Hae vycítil, že se blíží jeho vyvrcholení. Eunhyuk se vždycky staral, aby
ho plně uspokojil a ujistil se, že dosáhl vyvrcholení dřív než on, ale
tentokrát to bude naopak. Tentokrát to prvenství dopřeje Hyukovi. I když i on
cítil, že je blízko, ale ne tak jako Hyuk.
„Ach bože…“ Zasténal náhle a
prudce přirazil boky k Haeho rozechvělému tělu a naplnil ho svým spermatem.
Hae ještě stále dosedával na
Hyuka, když sjel rukou z bradavky na svoji chloubu, kterou začal
zpracovávat, aby i on dosáhl vrcholu. Přejížděl po ní nahoru a dolu ve stále
rychlejším tempu, až se konečně dostal k vrcholu. Eunhyuk při pohledu na
jeho výraz, který u toho měl, zatajil dech. Fascinovaně jej pozoroval, jak se
sám přivádí k vyvrcholení. Hae udělal poslední pohyb.
„Hyukieee…“ Zakřičel a udělal se
na Hyukovo břicho. Byl to fantastický pocit.
Hae se vysíleně zhroutil na Hyuka,
ten jej objal a společně vydýchávali odeznívající orgasmus. Eunhyuk mu odhrnul
zpocené vlasy a políbil ho na čelo.
„Miluju tě.“ Zašeptal Hyuk.
„Vždycky tě budu milovat.“
„Taky tě miluju.“ Odpověděl mu
Hae. Zabořil obličej do Hyukova krku a vdechoval jeho vůni.
Eunhyuk z něj opatrně
vystoupil. Pootočil se s ním v náručí na bok a přikryl je dekou. Hae
si položil hlavu na jeho rameno a jemně ho hladil bříšky prstů po hrudi.
Přemýšlel, jak Hyuka přemluvit, aby si s otcem znovu promluvil. Nechtěl, aby
se Hyuk trápil, bolelo ho, když jej viděl ztrápeného.
„Zlato?“ ozval se Hae.
„Hm…“ Zamumlal Hyuk.
„Víš, měl by sis promluvit se svým
otcem.“
„Není o čem Hae. Tebe se nikdy
nevzdám. Tak ať se s tím smíří.“
„Prosím…“
„Hae…“
„Půjdu tam klidně s tebou.“
„Dáme si sprchu?“ Vyhnul se Hyuk
odpovědi.
Odhodil deku a postavil se. Vzal
Haeho do náruče a odešel do koupelny.
Nervózně stál u známých dveří
z masívu a sbíral odvahu na ně zaklepat. Stále si nebyl jistý, jestli
udělal dobře, že podlehl Haeho naléhání. Ani neví, co otci řekne a už vůbec
neví, jak ho otec přijme.
Haemu se zdálo, že Hyuk váhal už
moc dlouhou dobu, proto do něj šťouchl, aby se konečně rozhoupal. Ten se na něj
podíval s nešťastným výrazem ve tváři. Hae se na něj povzbudivě usmál a
hlavou kývnul ke dveřím. Hyuk se otočil, pozvedl ruku, která se mu viditelně
klepala, a konečně zaťukal na dveře. Když se nic nedělo, tak si chtěl Hyuk
oddechnout, že tam otec není.
„Dále…“ Ozval se náhle otcův hlas.
Eunhyuk otevřel dveře a vstoupil
do kanceláře. V těsném závěsu za ním vešel i Hae, který za sebou potichu
zavřel dveře.
„Ahoj tati.“ Ozval se Hyuk.
Pan Lee se na něj podíval a všiml
si, že jeho syn nepřišel sám. Že se mu za zády schovává ještě někdo, koho
nezná.
„Co potřebuješ?“ Zeptal se
nepřátelským hlasem.
Eunhyuk se nepatrně otřásl, pod
tím nepřátelským tónem jeho hlasu. Ale v tu chvíli si Hae stoupl vedle
něho a vzal do své dlaně jeho ruku, aby mu dodal potřebnou sílu. Aby Hyuk
věděl, že otcovu hněvu nebude čelit sám. Eunhyuka to potěšilo a nyní byl
připravený postavit se svému otci.
„Chci…“ Odkašlal si a pokračoval
dál. „Chci ti představit svého manžela.“
„Mě nezajímá tvůj manžel. Já jsem
ti k tomu řekl svoje.“ Nenechal si to vysvětlit pan Lee.
„To nemůžeš myslet vážně.“
Nechápal Hyuk.
„Jestli nechceš udělat to, oč jsem
tě včera žádal, tak se spolu již nemáme o čem bavit. A buď tak laskav a opusť
moji kancelář a svého manžela si vezmi sebou.“ Mluvil stále chladně. „A ještě
jedno ti řeknu…zklamal jsi mě!“
„Tati…“ Hyukovi oči se zalily
slzami.
„Jak můžete!“ Promluvil Hae,
protože už nevydržel mlčet a koukat se, jak otec sráží vlastního syna.
„Hae, to je dobrý. Pojď, půjdeme.“
Zašeptal Hyuk plačtivě.
„Ne zlato, to není dobrý.“ Řekl,
otočil si Hyuka čelem k sobě a dal mu polibek na rty. Pohladil ho něžně po
tváři a otočil se zpět na pana Lee, který seděl sebevědomě za svým stolem a
propaloval oba chlapce svým pohledem.
„Asi už vám došlo, že jsem manžel
vašeho syna. Jsem Donghae.“ Představil se.
„Mě to nezajímá.“ Zavrčel pan Lee,
ale nespouštěl z Haeho pohled.
„Ale mělo by. Eunhyuk je váš syn.
Jak se k němu takhle můžete chovat? Copak nevidíte, jak mu svým chováním
ubližujete?“ Začal Hae svůj proslov.
„Jak se opovažuješ…“ Začal pan
Lee, ale Hae ho nenechal domluvit.
„A jediný kdo zklamal, jste vy. Ne Hyukie, ale
vy! A zklamal jste tím nejhorším způsobem. Zklamal jste jako otec!“ Dostával se
Hae do ráže. „Já Hyuka miluju a budu se co nejvíce snažit, aby byl co nejvíce
šťastný. Protože když je nešťastný, tak mi to trhá srdce. Sice mu nenahradím
otcovskou lásku, ale dám do toho všechno, aby zapomněl tu bolest, kterou jste
mu svým chováním způsobil.“
Pan Lee už nepůsobil tak
sebevědomě, jako před chvílí. Haeho proslov na obranu Hyuka se jej dotkl.
Zasáhl to správné místo. To Hae chtěl a byl tím nesmírně potěšen, že se mu to
povedlo. Hae se podíval na Hyuka, tomu již stékaly slzy po tvářích.
„Neplakej.“ Něžně mu setřel slzy a
pohladil ho po tváři.
„Miluju tě.“ Zašeptal Hyuk.
„Taky tě, miluju.“ Usmál se na něj
Hae a políbil ho na rty.
„HyukJae…“ Ozval se pan Lee a tím na sebe
upozornil. Chlapci se k němu otočili.
„Mrzí mě, že neakceptuješ moje
rozhodnutí, tati, protože já jsem s Haem šťastný. A je mi líto, že ses to musel
dozvědět takhle. Ale nechtěl jsem tě zklamat, věř mi. Promiň…“ Promluvil smutně
Hyuk. „Snad mi odpustíš…“
Eunhyuk se podíval na Haeho, ten
se na něj usmál a jen přikývl. Otočili se ke dveřím a ruku v ruce se
rozešli přímo k nim. Hae otevřel a nechal jako prvního vyjít Hyuka. Poté
za sebou dveře zavřel.
Pan Lee seděl za stolem,
v očích zadržoval slzy, které se mu tam nahrnuly, když na něho Hyuk mluvil
a sledoval ty dva, jak ruku v ruce spolu odchází. Jakmile se za nimi
zavřely dveře, dal jim volný průchod. Nyní mu stékaly po tvářích dolů, kde se
tříštily o desku stolu. A i když se to nezdálo, byl na svého syna hrdý.
Postavil se mu a své štěstí si uhájil. A jeho manžel? Vybral si opravdu dobře.
Donghae mu bude velkou oporou…
Tak teď ti nevím, jestli závidět Hyukovi že má tak úžasného manžela, nebo Haemu, že má tak úžasného manžela 😁
OdpovědětVymazatNádherná povídka. Jsem ráda, že si své štěstí uhájili. Kéž by ale bylo i doopravdy
Tak teď ti nevím, jestli závidět Hyukovi že má tak úžasného manžela, nebo Haemu, že má tak úžasného manžela 😁
OdpovědětVymazatNádherná povídka. Jsem ráda, že si své štěstí uhájili. Kéž by ale bylo i doopravdy