V zahradě

 

Kangin a Heechul
Hatachi

Kangin nemohl opět usnout. Kolik jen strávil bezesných nocí, přestože věděl, že jeho nespavost nemá žádné rozumné vysvětlení. Noha ho skoro nebolela, a přesto se mu spánek vyhýbal.

I když to v poslední době bylo jiné.

Stále se mu těžko usínalo. Možná to nikdy nebude jiné. Ale důvod, proč tomu tak bylo … to byl ten rozdíl.

Během let od svého úrazu strávil mnoho nocí beze spánku, mnoho nocí, kdy toužil po vášni a po vzrušení se slastným uvolněním. Byl muž a až na to hloupé levé stehno všechny části těla fungovaly správně. Na tom nebylo nic nenormálního, až na to, že to bylo nepohodlné.

Ale nyní ta touha měla tvář a jméno. A ačkoliv se Kangin choval po celý den zcela příkladně, teď v noci, kdy ležel na posteli, tělo jako by měl v jednom ohni a těžko se mu dýchalo.

Poprvé v životě zatoužil po číslech a vzorcích, které by zaměstnaly jeho mysl. Jenže to nešlo. Musel myslet jen na tu chvíli před několika dny, když Heechul zakopl o koberec v obýváku a on ho chytil, aby neupadl.

Na okamžik sevřel to drobné tělo do náruče, ale když ucítil ty jemné křivky jeho těla, bolestná touha, která v něm tak dlouho dřímala, náhle prudce zahlodala v jeho vnitřnostech.

A tak se vlastně ani nedivil, když se znovu neklidně převalil na posteli. Hmátl na noční stolek po mobilu. Na něm zjistil, že už je půl třetí ráno.

Předtím zkoušel číst, protože to ho někdy uspalo, tentokrát to nezabralo. Nakonec uznal porážku, vylezl z postele a přistoupil k oknu. Když nemůže spát, aspoň se bude dívat na něco jiného než na vnitřní stranu svých víček.

A pak jej uviděl.

Zůstal omráčeně stát. Ale nakonec ho to tak nepřekvapovalo. Kim Heechul ho pronásledoval ve snech už déle než týden. Nebylo nic divného na tom, že ho za hluboké noci vidí na trávníku pod svým oknem.

Byla v tom jakási zvrácená logika.

Po chvíli zamrkal, aby se zbavil otupělosti. Zajímalo ho, co tam dělá v půl třetí ráno. Otočil se k prádelníku a nasoukal se do tepláků.

Mohl bez problémů chodit, když to bylo nezbytně nutné. Nevypadalo to hezky a později to bude cítit, ale šlo to. Za chvilku byl víceméně oblečen a to ‚méně‘ zakryl rozhalenou košilí. Chodbami dormu se pohyboval tak rychle, jak dokázal, aniž by vzbudil celý dům.

Chvilku zaváhal u zadního vchodu. Do nohy ho chytala křeč a věděl, že když se nezastaví a nedá jí chvilku odpočinout, brzy se pod ním podlomí. To malé zdržení mu poskytlo chvíli času, aby se rozhlédl po trávníku a zjistil, kde starší chlapec sedí.

Měl na sobě delší bílou košili, takže by jej neměl přehlídnout…

Uviděl ho. Seděl na trávě, tak nehybně, že by to mohla být socha. Objímal si kolena, díval se na oblohu s tak vážným výrazem.

Kangin se znovu začal belhat k němu. Teď už na rychlosti nezáleželo, nemusel nohu tak namáhat. Heechul byl asi hluboce zadumaný, protože ho zřejmě neslyšel. Až když byl od něj asi deset kroků, uslyšel, jak se prudce nadechl a pak se obrátil.

„Kangine?“

Neřekl nic, jen k němu kráčel.

„Co tady děláš?“ Nejistě se postavil.

„Na to samý se chci zeptat já tebe.“ Zeptal se Kangim zostra.

Překvapeně ustoupil, vylekaný jeho hněvem. „Nemohl jsem usnout, tak -“

„Takže tě napadlo potulovat se venku v půl třetí ráno?“

„Já vím, že to vypadá hloupě -“

„Hloupě?“ Nevěřil vlastním uším. „Hloupě? Děláš si ze mě srandu?“

„Kangine.“ Chtěl mu položit ruku na rameno, ale on ji setřásl.

„Co kdyby tě tady našli vyšinutý fanynky?“ Zuřil. „Co kdyby se tě něco stalo?“

„Šel bych dovnitř.“ Řekl a v očích měl výraz takového zmatku, že se Kangin neklidně ošil.

Copak byl tak naivní? Kvůli němu běžel přes celý dům. On, který některé dny stěží udělá krok, proběhl celý dům, hnán strachem o svou tajnou lásku.

„Myslíš si, že všichni lidé na světě mají jen ty nejlepší úmysly?“ Otázal se ho.

„Ne, to si nemyslím. Ale -“

„Existují lidé, kteří druhým ubližují, Chulie. Hodně ošklivě ubližují.“

„Já vím.“ Zašeptal.

„Podíval jsem se z okna …“ Vysvětloval Kangin přiškrceně. „Podíval jsem se z okna v půl třetí ráno a uviděl tebe, jak si to šineš po trávě jako nějaký smyslný přelud.“

Heechul doširoka rozevřel oči, možná byly i vyděšené.

„A co kdybych to nebyl já?“ Uchopil jej za paže, za obě paže, až se mu prsty zarývaly do kůže. „Co kdyby tě viděl někdo jiný? Co kdyby sem někdo přišel s docela jinými úmysly …“

„Kangine …“ Zašeptal Heechul. Upřeně se díval na jeho ústa.

„Co … co když …“ Měl pocit, jako by měl tělo v jednom ohni. Jazyk mu ztěžkl a dech se mu zadrhával, najednou si nebyl jistý, co vlastně chtěl říct.

Heechul si skousl ret a on doslova cítil ty zuby na vlastních rtech a pak … ztratil hlavu.

Strhl Heechula na svou hruď a vrhl se mu na ústa, drsně a bez okolků, necítil nic než syrovou touhu a vášeň. Prsty mu zajel do blonďatých vlasů, druhou dlaní sjel po zádech až ke svůdné křivce pod pasem a pevně ho přivinul k sobě.

„Chulie …“ Vzdychl a uvědomil si, že i on se ho dotýká. Cítil jeho drobné ruce v týle, jeho rty změkly, pootevřely se a vycházely z nich drobné vzdechy, které ho rozechvívaly, jako by jím pronikal elektrický proud.

Nepřestával staršího líbat. Svezli se na kolena a najednou Heechul ležel na zádech a on se skláněl nad ním. Neustále jej líbal, naléhavěji a vášnivěji, jako by chtěli, aby ten okamžik trval věčně, aby se jejich rty nikdy nerozdělily.

Měl na sobě košili z bílé bavlny určenou pro spaní, nikoliv pro smyslné hry, ale přece jen částečně odhalovala hruď a on teď bloudil rty po smetanové pleti a myslel na to, jak se dostat blíže k těm dokonalým tvarům, aniž by musel sevřít lem výstřihu zuby a rozervat ten zatracený kus hadru.

Heechul pohnul boky a on sténavě vyslovil jeho jméno a uvelebil se mezi jeho nohama. Cítil, jak se mu napínají tepláky v rozkroku. Nalehl na něj celým tělem a dobře si uvědomoval, že starší i přes oblečení musí cítit úplně všechno.

Heechul krátce vzdychl pod tíhou jeho těla a zabořil mu ruce do vlasů. Pak se svezl dlaněmi na jeho záda a vyhrnul mu košili. „Kangine.“ Šeptl. Jedním prstem mu něžně přejel po páteři. „Inie …“

I když netušil, kde se v něm vzala ta síla, odpoutal se od jeho rtů a nadzvedl se, aby mu mohl pohlédnout do očí. „Chulie …teď nesmíme. Teď ne, ale musím vědět …“ Neměl v úmyslu ho znovu políbit, ale když na něj starší pohlédl a prohnul šíji, jako by ho posedlo šílenství. Jazykem vyhledal něžnou prohlubeň pod jeho klíční kostí. „Musím to vědět.“ Opakoval a musel se od něj násilím odtrhnout. „Chceš to?“

Starší na něj pohlédl se zmatkem v očích. Touhu měl vepsanou ve tváři, ovšem on to potřeboval slyšet.

„Chceš to?“ Zeptal se ochraptěle. „Chceš mě?“

Pootevřel rty a kývl. „Chci …“ Zašeptal.

Kangin pomalu a rozechvěle vydechl. Toužil po Heechulovi víc, než po čem kdy v životě toužil a nebyl takový džentlmen, aby ho poslal zpátky do pokoje. Pomalu sjel dlaní dolů a nahmatal lem spací košile. Starší se prudce zajíkl, když prsty zajel pod látku, ale ten zvuk přehlušilo jeho vlastní zasténání, když pod dlaní ucítil teplou kůži na jeho stehně.

„Líbí se ti to?“ Zašeptal a lehce mu sevřel prsty kůži.

Němě kývl.

Dlaní přejel ještě výš, pomalu se přesunul na vnitřní stranu stehna a palcem něžně laskal hebkou kůži. „A tohle se ti líbí?“

„Ano …“ Bylo to sotva slyšet, Kangin však rozuměl dobře.

„A co tohle?“ Druhou ruku, tu, kterou si doposud pohrával s jeho vlasy, mu položil přes košili na levou stranu hrudníku.

„Ach bože … Inie …“

Políbil ho, dlouze a vášnivě. „Znamená to ano?“

„Ano.“

„Chci tě vidět.“ Zamručel a přesunul rty k jeho uchu. „Chci vidět každou část tvého těla a vím, že to právě teď nejde, ale chtěl bych aspoň něco. Víš, co chci říct, viď?“

Starší zavrtěl hlavou.

„Věříš mi?“

Počkal, až se jejich pohledy znovu setkají. „Celým svým srdcem.“

Na chvíli nebyl schopen pohybu. Ta slova ho vzala za srdce, až to zabolelo. Myslel, že po něm předtím toužil, ale to nebylo nic ve srovnání s bytostnou touhou, která ho zaplavila, když uslyšel ta pouhá tři slova.

„Jsi můj.“ Zašeptal Kangin. „Můj.“

Rozechvělými prsty rozepl tři knoflíčky, které jistily výstřih košile. Lehce zatáhl a celý ten dar se před ním otevřel. Stačil nepatrný pohyb a košile se mu svezla z ramenou a odhalila tak celou levou stranu hrudníku. Výstřih nebyl dost hluboký, aby viděl celý, ale v tom, že viděl jen tu jednu půlku, bylo něco nesmírně smyslného.

Olízl si rty a zvolna zvedl zrak k jeho očím. Neřekl ani slovo a neuhnul očima, když na tu odhalenou stranu položil dlaň a lehce zavadil o růžový hrot. Neptal se, jestli se to staršímu líbí. Nemusel, protože zašeptal jeho jméno. A dřív než něco mohl říct, starší přikývl.

„Jsi můj.“ Bylo to tak neuvěřitelné, protože až do nedávna si myslel, že si nikoho nenajde. Něžně Heechula políbil na rty. Pak na nos a víčka. Cítil, jak propadá lásce a slova mu uvízla v hrdle a tak ho políbil ještě jednou.

„A já jsem tvůj …“