pondělí 21. prosince 2020

Za zavřenými dveřmi


 

Kyuhyun a Zhoumi
Hatachi


Původně měl Zhoumi namířeno do koupelny. Ale jak procházel chodbou, zaujaly ho podivné zvuky a rozhovor vycházející z jednoho pokoje. Zastavil se a nenápadně se rozhlédl kolem, jestli není nikdo v dosahu. Přesunul se až ke dveřím, na které přitiskl ucho, aby lépe slyšel, co se v pokoji děje. Co nejtišeji stál nalepený na dveřích a snad ani nedýchal, aby mu z toho nic neuniklo.

 

„Hyukie, pojď a posaď se sem na postel.“

„Hae…já…já nevím. Mám strach.“

„To nemusíš. Neboj se…“

„Ale…“

„Hyukie, neboj se. Nedělám to poprvé. Mám v tom praxi.“

„Hae…“

„No…možná bude lepší, když si lehneš. To jen pro případ, že by tě to bolelo.“

„Ale…ale já nesnáším bolest.“

„Hyukie…zlato, věř mi trochu. Nikdy bych tě neublížil, to přeci víš.“

„A-ano vím…“

„Tak se ničeho neboj a všechno nech na mě, ano?“

„Do-dobře, ale buď opatrný.“

„Budu, neboj…“

 

Zhoumi zlehka zavzdychal, zavřel oči a rychle si skousl spodní ret, při představě, co tam ti dva spolu dělají. Tělem mu projelo lehké zachvění nad tou představou. Čelem se opřel o dveře a zhluboka dýchal s tím, že to vzrušení, co začalo kolovat jeho tělem, nějak rozežene. Čím déle však poslouchal za dveřmi, tím více se vzrušení zmocňovalo jeho těla…

 

Kyuhyun spokojeně vyšel z koupelny. Ručník omotaný kolem pasu mu dosahoval jen něco málo nad kolena. Druhým ručníkem si vysoušel mokré vlasy ze sprchy. S hlavou skloněnou k zemi šel chodbou ke svému pokoji, který sdílel se Sungminem.

Než ke svému pokoji došel, zaujal ho stín, který vrhalo tlumené světlo z vedlejší chodby. Bez rozmyšlení šel za tím stínem. S vlhkým ručníkem omotaným kolem krku zahnul za roh, kde se nacházely pokoje dalších členů. Když spatřil vysokého chlapce nalepeného na dveřích jednoho pokoje s rukou ve svém rozkroku, na tváři se mu usadil ďábelský úsměv. Tiše a nenápadně se postavil za chlapce.

„Zhoumi…Zhoumi…“ Zašeptal mu do ucha, které následně jemně skousl. „To se dělá, takhle šmírovat?“

„Hnn…“ Zavzdychal vyšší chlapec.

Kyu se natiskl na jeho záda a rty se mu přisál na krk. Své ruce omotal kolem jeho pasu a natiskl si tak jeho zadeček na svůj rozkrok ještě těsněji.

„Oni…hn…“ Zavzdychal znovu Zhoumi. „Oni spolu…a já…“

Zhoumi nebyl schopný dát dohromady souvislou větu. Nemohl se soustředit, když jej Kyuhyun dráždil svými rty na krku a rozkrokem se otíral o jeho zadeček.

Kyuhyun využil toho, jak je Zhoumi v jeho náruči vláčný a vzrušený. Odtáhl mu ruku z rozkroku a nahradil jí hned tou svojí. Pomalu, líně mu promnul vzrušenou chloubu ukrytou pod tepláky.

„Kyu…“ Zavzdychal Zhoumi. Zaklonil hlavu a opřel si jí o Hyunovo rameno.

Mladší si poznačil staršího na krku slušivým a viditelným červeným flíčkem. Volnou rukou si natočil Zhoumiho tvář k sobě a zmocnil se jeho rtů. Druhou rukou přestal dráždit jeho chloubu přes látku tepláků. Přejel dlaní po bříšku, prsty zajel pod tepláky a uchopil vzrušenou chloubu do prstů. Jen se do polibku ušklíbl nad tím, že je Zhoumi pod tepláky na ostro.

 

„Tak připraven?“

„N-ne…“

„No tak, Hyukie…neboj se. Udělám to jemně a bezbolestně.“

 „Ne Hae…prosím…“

„Budu jemný, ani to neucítíš, slibuju.“

„Ne, já nechci. Mam strach.“

„Hyukie…“

„Bojím se…“

„Hyukie…“

„Ne…“

„Hyukie…“

„Prosím…“

„Hyukie…“

„Ne…je to moc velký a… a jestli to do mě narveš, tak umřu…“

„Hyukjae!!!“

 

Kyu pomalu začal prsty přejíždět po jeho chloubě, zpracovával ho jemnými a pomalými tahy nahoru a dolu. Svým rozkrokem se začal ještě intenzivněji otírat o Mimiho zadeček a sám cítil, jak se i jeho těla zmocňuje touha a vzrušení. Vzájemně si vzdychali do rtů.

Náhle chodbu prořízl hlasitý výkřik vycházející z pokoje a následný pláč.

Jakmile to zaslechli Kyuhyun se Zhoumim, rázem z nich všechna vášeň opadla. Odtrhli se od sebe, koukali na zavřené dveře a poslouchali ten srdceryvný pláč, co odtamtud vycházel. Na nic nečekali a vtrhli do pokoje, aniž by se zabývali nějakým ťukáním.

U postele stál Hae a skláněl se nad plačícím Hyukem.

„Co jsi mu udělal?“ Křikl na Haeho Zhoumi.

„Nic…“ Koukal na ně zmateně Hae, když se k nim otočil. „Jen jsem mu vyndal třísku.“

A na důkaz svých slov pozvedl ruce, ve kterých držel velkou jehlu a pinzetu…


1 komentář:

13. kapitola

  Přeju příjemné čtení... Hatachi