Střípky mýdlových bublin 1

Vysoký mladík vejde do místnosti a tiše za sebou zavře dveře. Stáhne z hlavy čepici, sundá šálu a zatřese hlavou, aby ulehčil pramínkům vlasů, jež se doteď tlačili pod tlustou vrstvou pletené čepice. Odloží svoji bundu na maličký háček, tísnící se za dveřmi a aniž by udělal krok, pouze tiše hledí do prázdna před sebou. Jako kdyby čekal, že ucítí tu nádhernou vůni, linoucí se z kuchyně. Že uslyší pár hádavých hlasů, jak se dohadují o čemsi v obýváku… Že opět mu vyjde vstříc osoba, na níž každé odpoledne marně čeká, že ho po náročném dni sevře v hřejivé náruči, jenže… to všechno je už dávno pryč!

Není ani vůně chystané večeře, ani dva rozhádané hlasy, jenž by se mu nemilosrdně zatínali do bolavé hlavy a není ani hřejivé objetí… Je jen prázdný byt, který jako kdyby říkal: "Nejsi tu vítaný!"

Mladík si povzdychne a vejde do koupelny, aby si napustil vanu plnou horké vody. Pak se opře o umyvadlo a zahledí se do zrcadla. Jeho tvář zdobí tmavé kruhy pod očima a veliká jizva, táhnoucí se od levého ucha až ke rtům. Konečky prstů po ní přejede. Povzdychne si a mírně se otřese při vzpomínce na den, kdy k téhle nevzhledné ozdobě přišel.

***

"Yunho? Už jsi doma? To je dobře, večeře už je hotová" zaslechne mladík hlas svého kolegy, načež se kolem jeho těla obtočí pár teplých dlaní, táhnoucích ho do útrob bytu.

Chlapec se zasměje.

"Jae, počkej. Vždyť jsem se ještě ani nesvlékl" Černovlásek naproti němu se jemně začervená a sklopí zrak k zemi.

"J-jo, promiň!" zašeptá a vrátí se do kuchyně.

Yunho se pousměje roztomilosti Jaejoonga a následuje ho. Cestou houkne do obýváku, kde se opět dohadují Junsu s Mickym o tom, na který program se budou dívat.

"Zase se hádáte?! Že já vás rozsadím?" zasměje se a oba chlapci na něho upřou pohled.

"Nějakej chytrej!" zahuhlá Junsu zamračeně a Micky se zakření.

"Nejsi náš táta!"

"Ale někdy si tak připadám" zašeptá Yunho a raději je nechá o samotě, než se na něho snesou jako supi.

Mezi dveřmi do kuchyně se zastaví. Tiše kývne na pozdrav nejmladšímu členovi domácnosti, který Jaemu pomáhá s večeří, a pak jen s úsměvem pozoruje černovláska, jak se zručně točí okolo plotny. Miluje ten pohled, miluje tohohle černovlasého chlapce.

Po večeři Junsu i Micky opět zamíří do obývacího pokoje a už z jejich výrazů mohou ostatní vyčíst, že se ani tento večer neobejde bez nepříjemností.

"Yunho?" zaslechne chlapec blízko svého ucha Jaeho jemný hlas. Až moc blízko!

"Uhn?" otočí tedy tvář k němu a usměje se.

"Zů-zůstaneš dnes opět u mě?" zaprosí Jaejoong a strach v jeho očích se nedá úřehlédnout.

Yunho už dávno přestal řešit Jaeho strach ze samoty uprostřed noci, proto se rozhodl, že noci bude trávit v jeho ložnici. Tím alespoň částečně zajistil ostatním i sobě celkem klidnou noc bez Jaeho výkřiků strachu.

"Říkám ti, vrať mi to, nebo si vystoupíš" zahuhlá zezadu Micky a vzápětí se ozve i Junsu.

"Nic ti nevrátím, vzal jsem si to první!" odpoví mu kňouravým hlasem a šťouchne do Mickyho.

Netrvá dlouho a začnou se přetahovat. Po chvíli už to ale Yunho nevydrží a aniž by sledoval cestu před sebou, otočí se na ty dva uličníky dozadu.

"Nechce toho oba dva, nebo přísahám, že si vystoupíte oba a je mi jedno, že jsme uprostřed dálnice. Nechám vás tady!" zakřičí, ale to už mu na ruku přiloží svou dlaň Jae.

"Měl bys dávat pozor na cestu, Yunho" zašeptá a Yunho přikývne.

Usměje se na Jaeho a dál se věnuje řízení. Jeho srdíčko se přitom jemně chvěje a proč? Protože Jaejoong svou dlaní dál hladí Yunhovu ruku. Yunho si ten pocit užívá, nevnímajíc už rozhádanou dvojici sedící za ním. Mezi nimi sedí Changmin. Ten ale nic z toho, co se v autě děje nevnímá. Spí, a to velmi tvrdě.

"Jsme tady, ty spáči. Vstávej" žďuchne do Minnieho Jae.

Nejmladší z kluků si promne ospale oči a zažmourá do nepříjemného slunečního světla. Rozhlédne se, ale zjistí už jen to, že všichni už jsou pryč. Hlasitě si tedy zívne, až Jae pomalu nabyde dojmu, jestli ho tenhle přerostlý žrout náhodou nechce slupnout a pak se společně vydají do obchodu na veliký vánoční nákup.

"Micky, nech Junsua být!" houkne Jae, jen co zbylou trojici dostihnou.

"Ale on vzal vozík a to jsem ho chtěl vzít já!" kníkne Micky a zatváří se jako nešťastné děcko.

"Ale já byl dneska na řadě! Počkej si do příště!" vyplázne na něhu Junsu jazyk a zmizí bleskurychle mezi regály, když se za ním Micky rozeběhne.

"Jako malí kluci" brouká si Jae pod vousy a dožene Yunha, jenž stojí u regálu s kávou.

"Neměl bys to s tou kávou tolik přehánět" řekne mu opatrně a Yunho ho obdaruje unaveným výrazem.

"Asi máš pravdu" přikývne nakonec a vrátí do police balení své oblíbené kávy.

"Kde je Changmin? Zeptá se, když už stojí u kasy.

Nerad by ho tu nechal. Jae se usměje a se slovy, že ho přivede, se vzdálí. Jae ví vždycky, kde ho hledat. V autě si Jae začne dělat starosti. Pohled na Yunha se mu vůbec nelíbí. To, jak si mne oči, jak zívá a jak se jen s velkými obtížemi snaží zaostřit na vozovku před sebou.

"Yunho?" zkusí opatrně.

"Uhn?" zamrká unaveně Yunho, aniž by k němu otočil hlavu. "Víš, já-…"

"Micky, okamžitě mi to vrať! Řákám ti vrať mi to! HNED!" zakřičí náhle Junsu vzdadu.

To už je na Yunha příliš. Prudce se otočí dozadu.

"Mám vás už plný zuby. Koukejte-…"

"Yunho?"

"… toho nechat, zatraceně! Nebo-..."

"Yunho!"

"… vás okamžitě vyhodím z auta!"

"YUNHO!" zvýší hlas Jae, aby na sebe konečně upoutal pozornost.

"CO JE?!" vyjede na něho Yunho, ale Jae pouze ukáže prstem před sebou.

"POZOR!" zakřičí Jae a ve tváři je celý bledý.

Yunho se ohlédne směrem, kterým Jae roztřeseně ukazuje a i on začne pomalu blednout. Sloup mostního pilíře, ke kterému si to ve své nepozornosti namířil, se nezadržitelně blíží. A co víc.

Yunho i Jae vědí, že uhnout už nestihnou… jsou příliš blízko.