Brigáda

Kris a Tao
Hatachi

Tao otevřel dveře školní knihovny a vešel dovnitř. Když chtěl za sebou zavřít, klika mu díky průvanu vyklouzla z ruky a s velkou ránou se dveře za ním samy zavřely. V tu chvíli se na něj s pohoršením upřely všechny oči v místnosti.

„Promiňte…“ Zašeptal stydlivě a se sklopenou hlavou prošel hlavní ulicí směrem k místnosti, kde se nacházely počítače.

Vešel dovnitř, a co nejtišeji za sebou zavřel, aby zase na sebe nepoutal pozornost. Bylo mu to hodně nepříjemné. Cítil se nesvůj a do celého těla se mu pak rozlila nervozita a třas. Dlouho se potom nedokázal uklidnit.

Sedl si k druhému počítači, který byl volný. Batoh si uložil k nohám a zapnul si počítač. Čekal, než mu naběhne a tak zběžně očima přejel nevelkou místnost s pěti počítači. Pohledem se zastavil u toho čtvrtého, u kterého seděl jeho kamarád Kyungsoo, se kterým se seznámil už v prváku.

„Ahoj Tao…“ Pozdravil ho Kyungsoo a zamával mu.

 „Ahoj…“ Pozdravil Tao a taky mu mávnul rukou na pozdrav.

Každý se začal věnovat svému počítači. Tao si začal pročítat inzeráty, které si našel a které nabízely větší výdělek peněz a nebyly daleko od jeho koleje, kde bydlel. Z desítky nabídek si vybral tři, které byly opravdu blízko, a slibovali velké výdělky. Z batohu si vyndal sešit a opsal si adresy, aby věděl, kam má jít. Ani netušil, kolik u toho strávil času, když jej vyrušil Kyungsoo.

„Co ty tady?“ Optal se Soo zvědavě.

„Potřebuju si najít nějakou dobře placenou brigádu. Peníze pomalu docházejí a nechci pořád zatěžovat naše. Sami mají co dělat, aby se uživili.“ Posmutněl a povzdychnul si Tao.

„To chápu. A vážně jsem rád, že se o tohle nemusím starat. Ale to jen díky našim se nemusím starat o peníze a můžu v klidu studovat.“  Konstatoval Soo.

„Já bohužel takový štěstí nemam. Ale jsem našim nesmírně vděčný, že mi dovolili tady studovat, i když je naše finanční stránka mizerná. Proto si také hledám tu brigádu, abych jim ulehčil.“ Pokusil se o úsměv, ale po tvářích mu stékaly slzy.

„Sooooo…“ Ozvalo se ode dveří.

Kyungsoo se podíval tím směrem a na tváři se mu rozlil zamilovaný úsměv, když ve dveřích spatřil Kaie, svého přítele, se kterým se dal dohromady v půlce prváku. Od té doby tvořili pár a nerozlučnou dvojku. A také Taovi jediné opravdové přátele, na které se kdykoli mohl spolehnout.

„Jdeme s Kaiem na zmrzku, nechceš jít s náma?“ Otočil se zpět na Taa.

„Ne ne…Vypsal jsem si tady pár inzerátů, tak bych se na ty adresy chtěl jít podívat a zjistit, co nabízí za práci.“ Usmál na Sooa a hřbetem ruky si slzy setřel. „Ale vy si to užijte.“

„Jasně.“ Usmál se Soo a poplácal Taa po rameni. „Přeju ti štěstí…“

Tao sledoval s úsměvem, jak Kyungsoo běžel do Kaiovy nastavené náruče a jak se na uvítanou políbili. Pak se za nimi zavřely dveře. Tao se ještě chvilku usmíval. Povzdychnul si, vypnul počítač, sklidil si sešit zpět do batohu a i on opustil knihovnu.

 

 

Tao už hodnou chvíli postával před vysokým proskleným domem. Stále váhal, jestli má vejít nebo se radši dostat co nejdál odtud. V ruce nervózně mačkal kousek papíru, na který si napsal adresu společnosti, která nabízela dobře placenou práci a jen pozapomněla do inzerátu napsat, o jakou práci se jedná. Proto se stále zdržoval tím, že sbíral odvahu, ale jakmile si vzpomněl na své rodiče, zhluboka se nadechnul a odhodlaně vstoupil prosklenými dveřmi do vestibulu společnosti.

Stydlivě se rozhlížel kolem sebe. Pomalým krokem došel k recepci, která se nacházela uprostřed rozlehlé haly. Za ní se nacházelo široké schodiště. Na pravé straně od recepce byly výtahy a nalevo se nacházeli stolky s koženými křesly. Potichu přistoupil k pultu.

„Dobrý den…“ Zahuhlal nesměle Tao.

Blonďatá slečna, co seděla na recepci, odložila interní sdělení a podívala se na tmavovlasého chlapce, co nervózně přešlapoval před recepcí.

„Přejete si?“ Zeptala se zdvořile.

„Přišel jsem…“ Tao si nervózně odkašlal. „Přišel jsem kvůli tomuhle inzerátu.“ Rozklepanou rukou slečně podal zmuchlaný papír, který před tím mačkal v dlani.

Slečna papír přejela dlaní, aby se aspoň trochu narovnal, aby mohla přečíst, o jaký inzerát se jedná. Po přečtení se na Taa mile usmála.

„Dobře…tady vpravo jsou výtahy.“ Ukázala na ně prstem. „Vyjedete do druhého patra, kde se od výtahu dáte znovu vpravo. Projdete chodbou, ve které se nachází troje dveře. Vy půjdete do těch třetích…posledních. Mají číslo sedm, to jistě najdete hned. Tam se posaďte a vyčkejte, než někdo přijde.“

„Dobře. Děkuju…“ Poděkoval jí Tao.

Vzal z pultu svůj zmuchlaný papír a šel k výtahům. Zmáčknul si tlačítko a čekal, až mu výtah sjede dolů. Po chvilce se s cinknutím výtah otevřel a on do něj nastoupil.

Znovu se s cinknutím dveře výtahu otevřely s tím, že je čas vystoupit. Od výtahu se dal vpravo, jak mu řekla slečna. Prošel chodbou a došel k posledním dveřím s číslem sedm. Opravdu to nebylo těžké najít.

Zhluboka se nadechnul, bušící srdce cítil až v krku. Vzal za kliku a otevřel dveře dokořán. Zůstal v oněmění stát na prahu místnosti. Celá místnost byla zvláštně zařízena.

 Bílé stěny, na kterých chyběly obrázky, za to byly pokryté velkými zrcadly. Nalevo ode dveří stál menší stolek se dvěma židlemi, postavenými naproti sobě. Nejzvláštnější na celé místnosti byla velká starobylá postel s nebesy. Prostěradlo na posteli bylo sněhově bílé, za to povlečení bylo temně rudé, stejně jako těžké závěsy kolem postele. Na každé straně postele stála vysoká lampa.

Vstoupil do místnosti a potichu za sebou zavřel dveře. Přešel ke stolku se židlemi. Sundal si batoh z ramene a na jednu z nich se posadil, batoh si položil k nohám. Ruce si složil do klína, sklonil hlavu, zavřel oči a zhluboka dýchal, aby aspoň trochu uklidnil své splašeně bušící srdce.

 Když se mu to povedlo, tak se otevřely dveře a neznámý vešel dovnitř. Když za sebou zavřel dveře, to klapnutí donutilo Taa zvednout hlavu a otevřít oči. Srdce mu opět začalo rychle bušit a navíc se mu začaly třást ruce, ale pohled od nově příchozího neodvrátil.

„Ahoj. Jmenuju se Jihyuk.“ Usmál se na něj, posadil se naproti němu a na stůl si položil blok s tužkou. „Vítám tě tady u nás na castingu. Udělam si s tebou kratičký rozhovor, abych se o tobě dozvěděl něco víc. Doufam, že se tady budeš cítit příjemně.“

„A-ano…“

„Pro začátek mi řekni tvoje jméno.“

„Tao…Huang ZiTao.“

„Dobře… Tao, řekni mi, kolik je ti let?“

„Je mi 22 let.“

„Dobře… A co děláš? Pracuješ nebo ještě studuješ?“

„Ještě studuju. “

„Dobře… Teď mi řekni, proč jsi k nám přišel.“

„Já…já studuju a potřeboval bych si vydělat nějaké peníze, aby to všechno nemuseli platit rodiče. Chtěl bych jim ulehčit, aby i jim zbývaly peníze. Nechci veškeré placení nechávat jen na nich.“

„Hm, jsi hodný syn. A tohle je dost dobře placená práce. Rozhodně by sis přišel na dobré peníze.“

„Opravdu?“

„Ano opravdu.“ Usmál se na Taa Jihyuk. „Všiml jsem si, že jsi hodně vysoký.“

„No…měřím 183 centimetrů.“

„Skvělé, je to skvělé. Už vím, kdo by se k tobě hodil.“

„Co prosím?“

„Ne ne, nic. Jen jsem přemýšlel nahlas.“ Jihyuk se zadíval Taovi do očí. „ Řekni mi Tao…jaká je tvoje orientace?“

„O-orientace?“

„No ano, orientace. Jestli jsi na holky nebo na kluky nebo snad na obojí? “

„Proč…proč to chcete vědět? Vždyť pro modeling to není důležité.“

„Protože jsi na castingu pro natáčení porna.“

„Po-porna?“

„Ano…gay porna.“

„To…“ Tao vytřeštil na Jihyuka oči a hlasitě polknul. „To bude asi velký omyl.“

„Tys myslel, že jde o casting pro modeling?“ Zeptal se udiveně Jihyuk. „A nechceš si to teda aspoň zkusit, když už jsi tady? Dostal bys za to zaplaceno…“

„Ne…to…prosím ne…“ Vyděšeně zakoktal a začal se zvedat ze židle.

„Počkej přece…“ Jihyuk nedbal na Taovi prosebné pohledy, když jej chytil za ruku, aby ho zadržel.

Tao otřeseně zůstal sedět. Jihyuk pustil jeho ruku, kterou pevně svíral ve své dlani. Věděl, že už Tao neuteče, na to byl až příliš v šoku. Sám vstal, z kapsy vytáhnul mobil a v seznamu si vyhledal jméno chlapce, který by se mu k Taovi líbil. Zmáčkl vyzvánění a čekal, až se chlapec na druhém konci ozve.

„Prosím…“ Ozvalo se hned vzápětí.

„Ahoj Krisi, tady Jihyuk.“ Zasmál se do telefonu Hyuk. „Měl bys čas? Mam tady pro tebe prácičku. Je to luxusní zboží.“

„Luxusní zboží?“ Podivil se nad tím označením Kris.

„Jo jo… Je to kluk, co hledá brigádu a zavítal k nám. Co kdybys ho zaučil? Mně by se líbil…“

„Dobře, dej mi tak pět minut a budu tam. Jo ještě…kde ho najdu?“

„Ve druhým patře, dveře číslo sedm.“

„Jasně…“ Kris se ani nerozloučil a hned zavěsil.

Ztichlou místnost prořízlo vzlyknutí. Jihyuk se rychle otočil za tím zvukem. Tao seděl sklesle na židli, po tvářích mu stékaly slané slzy beznaděje. Snažil se plakat potichu, ale v tichu místnosti to nešlo. Jihyuka píchlo u srdce, asi to nebyl dobrý nápad. Ale nedá se nic dělat, Kris už je na cestě.

Přistoupil k Taovi, vzal ho za ruce a pomohl mu vstát. Tao byl jako loutka, neodporoval, nebránil se, jen plakal. Jihyuk ho dovedl k posteli. Donutil ho se na ní posadit.

„Neboj se ničeho, Kris je moc hodný a bude něžný.“ Pustil jeho ruce a pohladil ho po tváři.

Tao ani nevzhlédl, tak si Jihyuk povzdychl a zanechávaje tam uplakaného Taa samotného, opustil místnost.

 

Kris za sebou zavřel dveře svého pokoje a zamířil rovnou k výtahu, aby se dostal do druhého patra. S cinknutím a následným otevřením dveří nastoupil a netrpělivě zmáčknul tlačítko s dvojkou. Dveře výtahu se pomalu zavřely a s malým zhoupnutím se rozjel do druhého patra. Známou cestou šel k pokoji s číslem sedm.

Zastavil přede dveřmi, nadechnul se a dveře otevřel. Naskytnul se mu výhled na tmavovlasého chlapce sedícího na posteli se skloněnou hlavou. Zavřel za sebou dveře, jejich klapnutí vytrhlo Taa ze smutku a pozvedl hlavu, aby viděl, kdo přišel. Přes slzy, které mu rozmazávaly vidění, poznal jen, že chlapec stojící u dveří je vysoký a blonďatý.

„Luxusní zboží…“ Zašeptal Kris a musel dát Jihyukovi za pravdu.

Tenhle tmavovlasý anděl byl přesně jeho typ. Vysoký, plachý a roztomilý, jen škoda, že se nepoznali za jiných okolností. Snesl by mu modré z nebe, jen kdyby byl jeho.

„Ahoj, já jsem Kris.“ Ozvalo se ode dveří.

Tao ani nereagoval a jen pozoroval chlapce postávajícího stále u dveří. Kris se pohnul směrem k Taovi, stále si vědom Taova upřeného pohledu. Došel k posteli, na které seděl mladší chlapec.

„Já jsem Kris.“ Zkusil to znova. „A ty?“

„T-Tao…“ Odpověděl mu Tao, ale pohled od něj ani na okamžik neodvrátil.

„Dobře Tao…víš, proč jsi tady, že?“

„Já…já to nechci.“ Zašeptal Tao a z očí se mu opět spustily slzy.

„Ššš…to bude dobrý.“ Snažil se ho Kris uklidnit.

„N-ne prosím…“ Hlesnul plačtivě.

Krisovi bylo Taa líto, ale když to neudělá, tak ani jeden nedostane zaplaceno. A Kris tolik peníze potřeboval, jinak by tuhle práci taky nedělal. Sice to měl jako vedlejší práci, ale byla placena o dost víc, než jeho oficiální zaměstnání. Jeho platem v zaměstnání nedokázal pokrýt léčení, které jeho maminka potřebovala.

Poté, co s maminkou a bratrem zůstali úplně sami, objevili lékaři mamince závažnou nemoc, která si žádá dlouhodobé léčení. Navíc je to léčení drahé, ale účinné, tak se musel ze dne na den rozhodnout, co dál. Nechal školy a šel pracovat, aby vydělal peníze na pomoc mamince. Ale plat nepokryl ani polovinu veškeré léčby, tak si našel brigádu, která ho zavedla až sem. Ale to tady nikoho nezajímalo.

„Tao…“ Zašeptal Kris a pohladil ho po mokré tváři od slz. „Všechno bude dobré, věř mi…“

Tao zamrkal, tím zahnal další příval slz. Jemně pokýval hlavou a stále sledoval Krisovu usměvavou tvář. Ten mu palci jemně přejížděl po tvářích a tím mu stíral slzy, které tam zůstaly.

Přisedl si k němu na postel, ruce z tváří přesunul na Taova ramena a přitáhl si ho do své náruče. Tao omotal ruce kolem jeho pasu, hlavu si opřel o rameno a znovu se rozplakal.

„Ššš…už neplač, ano? Bude to dobré, uvidíš.“ Konejšivě přejížděl dlaněmi po Taových zádech. Kris se na posteli posunul výš a spolu s Taem v náručí si lehl na polštář, nepřestávajíc Taa jemnými doteky dlaní uklidňovat.

 Trvalo chvíli, než Tao přestal plakat, ale Krise stále pevně objímal kolem pasu. Byl to jediný pevný bod, kterého se v tu chvíli mohl chytit. Zavřel oči a nechával se unášet tím uklidňujícím pocitem, co se mu rozléval myslí, když stále cítil Krisovy jemné doteky.

„Tao…“ Zašeptal Kris. Tao pozvedl hlavu, ale oči nechal zavřené. Kris toho využil a jemně se rty otřel o Taovy rty.  

„N-ne…“ Zašeptal Tao a prudce otevřel oči.

„Tao…“ Kris se přetočil, čímž Taa dostal pod sebe. „Nebraň se tomu, prosím….“

Znovu se rty něžně a jemně otřel o ty Taovi. Tao nijak nereagoval, jen stále hleděl nepřítomně na Krisovu tvář.

„Tao…“ Ozval se Kris, aby donutil Taa k nějaké reakci.

„Já…ne…já to nechci…“ Probral se Tao.

Kris znovu spojil jejich rty. S největší něhou přejížděl svými rty po Taových. Jemně mu skousl spodní ret, který poté polaskal jazykem, jako omluvu za případnou bolest, kterou mu způsobil kousnutím, i když se snažil být co nejjemnější.

Tao stále nijak nereagoval. Jeho rtům věnoval poslední polibek a rty se přesunul přes tvář k oušku, které také jistě prahlo po jeho pozornosti. Špičkou jazyka přejel po obvodu ucha, vsál lalůček mezi rty a skousl ho zoubky. Rukou sjel z ramene, prsty přejel po vystouplých žebrech až k pasu. Prsty zajel pod triko, které bylo povyhrnuté a tím odhalovalo kousek Taova pevného bříška. Dlaní po něm přejel a stoupal výše přes žebra k bradavce, kterou obkroužil prstem a která pod tím dotekem ztuhla.

„Ne…prosím…“ Zalapal po dechu Tao, oči se mu zalily slzami.

Kris jako by jeho prosbu neslyšel. Pozvedl se na loktu, prsty chytil lem Taova trika, které mu vyhrnul až k bradě. Sehnul se k druhé bradavce, zatím co druhou stále dráždil prsty, pohladil ji jazykem a pak znovu a znovu, dokud nebyla stejně tvrdá jako ta druhá.

Ten tvrdý růžový hrot stále sál a něžně kousal. Na chvíli přestal dráždit druhou bradavku, svlékl Taovi triko a odhodil ho stranou. Rty opustil to sladké poupě, pomalu se jazykem sunul přes žebra stále níž a níž, až narazil na lem kalhot. Jazykem zajel do pupíku, který následně celý obkroužil, když na svých ramenech náhle ucítil tlak.

„Já…nechci to…“ Položil ruce na Krisova ramena ve snaze jej od sebe odtlačit. Křečovitě zavřel oči, ze kterých mu začaly téct slzy. „Prosím…“

Kris se odtáhl, Taovi ruce spadli na postel a jen mu volně leželi podél těla. Sledoval jeho křečovitě zavřené oči, ze kterých vytékaly slzy. Svlékl si triko, odhodil ho za tím Taovým.

Naklonil se nad jeho obličej, jemně mu prsty přejížděl po tváři. Stíral mu ze smutné tváře slzy a znovu spojil jejich rty. Nejprve něžně, aby mu dal pocit, že mu může plně věřit, že mu nechce ublížit. Nikam nespěchal, chtěl mladšímu dopřát čas, aby si zvykl a také mu dopřát rozkoš, co měla následovat.

Okusoval a oždiboval mladšího rtíky s největší něhou, protože on si to zasloužil. Jen na chvilku opustil ty sladké oteklé rtíky, aby se podíval Taovi do tváře. Ten měl stále oči křečovitě zavřené, ale už z nich nevycházely žádné slzy. Rty červené od jeho péče a pootevřené, jak zrychleně dýchal.

„Tao…věříš mi?“ Pohladil ho po zarudlé tváři. „Věříš mi, že ti nechci ublížit?“

Tao konečně otevřel své tmavé oči a zadíval se Krisovi do tváře. Chvíli studoval staršího krásnou tvář, když ho měl tak blízko sebe. Nečekaně zvedl ruku a konečky prstů přejel po jeho dokonalé tváři. Svou jemností a něžností mu starší chlapec dokázal, že není zlý.

„Ano…“ Zašeptal, na víc se nezmohl. Bál se, že by ho po dlouhém pláči zradil hlas.

Krisovi se rozbušilo srdce. Tohle se mu ještě s nikým nestalo. Najednou si připadal, jakoby tohle dělal poprvé v životě. Možná díky tomu, že tenhle tmavovlasý chlapec byl výjimečný. Pro něj byl výjimečný.

Pomalu se naklonil k tmavovláskovým pootevřeným rtům. Jazykem vnikl do sladké temnoty a dychtivě prozkoumával všechna zákoutí a utajená místečka, co nabízely rozkošné ústa mladšího chlapce.

Když mu mladší nesměle omotal ruce kolem krku, cítil, jak jeho tělo zaplavila radost. Stále se věnoval jeho rtům, rukou sjel po bříšku k pásku u kalhot. Uvolnil ho, když rozepnul knoflík a zip, začal je mladšímu stahovat z boků. Ten nadzvedl zadeček, aby to měl lehčí. Kalhoty putovaly na zem vedle postele.

Starší se přemístil mezi mírně roztažené nohy mladšího. Opustil rty a polibky se dostal přes krk, na kterém jemně skousl a vsál kůžičku mezi rty, k pravé bradavce, čímž donutil Taa rozpojit ruce za jeho krkem. Přejel po ní špičkou jazyka, vsál ji a skousnul zoubky. Tentokrát trochu víc.

„Hn…“ Zavzdychal Tao, v prstech pevně stiskl polštář, jak pocítil rozkoš s míšenou s bolestí.

Kris se vlhkými polibky přemístil k druhé bradavce, Též ji vsál, skousl více a dlaní přejel po mladšího chloubě ukryté v boxerkách, čekající na uvolnění.

„Krisi…“ Hlasitě zavzdychal Tao. Nevnímal bolest, co způsobilo kousnutí staršího. Vytěsnila ji rozkoš z doteku na jeho probouzející se chloubě.

Staršího potěšila Taova reakce. Už nebyl vystrašený a užíval si slasti, kterou mu dopřával. A chtěl mu toho dopřát ještě víc. Neochotně se odtáhl od chvějícího těla, od kterého se ozvalo nesouhlasné zamručení.

Tao, když ucítil, že se od něj Kris odtáhl, nesouhlasně zamručel. Přimhouřil oči a sledoval počínání staršího. Ten v rychlosti rozvázal šňůrku na teplácích, stáhl je ze sebe a odhodil. Znovu se sklonil k mladšímu, spojil jejich rty a svou chloubou se otřel o tu mladšího.

„Hnnn…“ Zavzdychal Tao do úst staršímu. Znovu se otřel o staršího, skousl mu spodní ret, když jeho tělem projel záchvěv touhy.

„Tao…“ Vzdychl Kris, když se Tao zapojil a nezůstával jen pasivní.

Otírali se o sebe rozkroky a vzdychali si vzájemně do rtů. Oba byli plní touhy a už nehodlali čekat. Kris z Taa stáhl boxerky a odhodil je stranou. Kris se usmál, když viděl, co s Taem dělají jeho polibky a doteky.

Začal ho líbat na vnitřní straně stehna, přes třísla a bříško se dostal na druhou stranu a záměrně se vyhýbal jeho chloubě, která se těšila na jeho péči.

„No tak Krisi…“ Zavrčel Tao.

Kris se zasmál nad mladšího projevem své nespokojenosti. Ale už ho nechtěl dál mučit. Sám měl ve svých boxerkách velký problém. Svlékl si boxerky, odhodil je a naklonil se nad mladšího.

„Nějaký netrpělivý…“ Políbil ho na špičku nosu.

Rukou zajel pod polštář a našel tam, co hledal. Vytáhl tubu s lubrikantem a kondom. Položil si je vedle sebe a začal se zase věnovat Taovi.

Políbil ho na rty, nic vášnivého, spíš takový zamilovaný polibek. Jazykem polaskal postupně obě bradavky. Polibky sjel k pupíku, když do něj vnikl jazykem, tak ve stejné chvíli vzal Taovu chloubu do ruky a stáhl předkožku, jak nejdál to šlo.

„Hách…“ Vydal ze sebe Tao, když jeho chloubu ovanul chlad.

Kris zlehka kroužil palcem kolem brázdičky na vrcholu. Sledoval Taovu tvář, rty pootevřené, vydávající to vzrušené sténání, oči přivřené slastí. Dlaní přejížděl nahoru a dolů, přitom natahoval a stahoval kůžičku. Naslinil si prst a přejel po růžovoučkém otvůrku, který se mu nabízel.

Tao při tom doteku sebou cukl. Starší si toho všiml a začal ho intenzivněji dráždit nehtem. Mladší vzdychal nahlas, už mu bylo jedno, jestli ho někdo uslyší. Kris sklonil hlavu, mezi rty vsál špičku Taova penisu a ve stejnou chvíli vnikl do Taa jedním článkem prstu. Tao se stáhl, jak ho to zabolelo.

Kris si toho všiml, vsál jeho penis hlouběji do úst, prstem setrval na místě. Pomalu začal hlavou pohybovat nahorů a dolů. Když vyjel rty nahorů, chvíli se zdržel, aby laskal jazykem špičku. Tao se uvolnil, poddal se tomu laskání a opět začal vzdychat.

 Pozvedl ruce, prsty zapletl do Krisových blonďatých vlasů a jemně zatlačil, aby dal staršímu znamení, po čem touží. Kris rty sjel až po kořen, zároveň prstem zajel hlouběji do těla a hned zase vyjel.

„Je-ještě…“ Zavzdychal Tao a pevně sevřel Krisovi vlasy v prstech.

Starší pohyboval hlavou ve stejném rytmu, jako prstem vyjížděl a opět zajížděl do těla pod sebou. Postupně přidával prsty, občas změnil směr přírazu a odezvou mu byl vzrušený sten, znamení toho, že přirazil na správné místo. Netrvalo dlouho a v chloubě mladšího začalo cukat.

„Už…už budu…“ Vykřikl mladší a vzápětí naplnil ústa staršího svým spermatem.

Ten většinu spolykal, ale chtěl, aby Tao ochutnal sám sebe. Naklonil se k němu a přitiskl se na jeho rty. Jazykem vplul do úst mladšího a otřel se o jeho jazyk. Tao zamručel, ale do polibku se zapojil. Chvíli se líbali, otírali se o sebe, až toho na Krise bylo moc. I on toužil po uvolnění. Odtáhl se od Taových rtů.

 „Tao, už to nevydržim…“ Toužebně se koukl mladšímu do očí, ten se pousmál.

Kris to bral jako souhlas. Vzal tubu s gelem, nalil si do dlaně a přejel si s ní po své chloubě. Ještě jednou si nalil na prsty a přejel jimi po zvrásněném otvůrku. Vzal svoji ztopořenou chloubu do ruky, špičku namířil k otvůrku a zatlačil.

„Sss…“ Zalapal Tao po dechu, když se do něj dostal starší špičkou.

Kris se sklonil k Taovým rtům, přejel po nich jazykem, aby je mladší otevřel. Ten mu vyhověl, položil si ruce na jeho ramena, aby si staršího přitáhl blíže k sobě. Kris toho využil a jazykem vnikl dovnitř, kdy ve stejnou chvíli pronikl na jeden příraz do těla pod sebou.

„Áááá…“ Taovo výkřik bolesti částečně utlumily Krisovi rty.

Mladšího tělo se stáhlo prudkou bolestí. Nehty se zaryl do Krisových ramen a udělal na nich pár rudých škrábanců. Křečovitě sevřel oči, ze kterých se v proudech valily slzy bolesti.

I Kris měl v očích slzy, jak mu Tao prudce rozedřel nehty kůži na zádech, ale zamrkal je, takže ani nestihly vytéct. Ale měl výčitky, že Taovi slíbil, že mu neublíží a nedodržel to. Teď kvůli němu trpí bolestí a znovu pláče.

„Tao…“ Zašeptal a nehýbal se.

Tao měl tvář otočenou na stranu. Prudce dýchal.  Z očí mu sice stále tekly slzy, ale ta největší bolest už nebyla tak hrozná. Bolelo to, ale byla to taková bolest, která se dala vydržet. Uslyšel Krise zašeptat jeho jméno. Otevřel oči, otočil hlavu zpět a zadíval se do Krisových ustaraných očí. Ruce přesunul z poraněných ramen na krk, kde je spojil a přitáhl si Krise blíž k sobě, aby mohl spojit jejich rty.

„Promiň mi to prosím…“ Omluvil se mu Kris.

Tao se usmál a spojil jejich rty. Svým jazykem vnikl do Krisových rtů, polaskal jeho jazyk a zase se stáhl zpátky. Tentokrát Kris vnikl jazykem do Taových rtů, ten ho začal sát a pohnul se proti Krisovu tělu.

„Hnnn…“ Zavzdychal do blonďákových rtů.

Kris se začal pohybovat pomalu, nechtěl, aby cítil bolest. Ale Tao nic takového necítil a to pomalé tempo bylo na zbláznění.

„Krisi…“ Zavzdychal, když Kris změnil úhel přírazu. „No tak…chci…chci víc.“

Kris se posadil na paty a zrychlil tempo přírazů. Vzal do ruky Taovu znovu vzrušenou chloubu a začal jí honit ve stejně rychlém tempu, jako přirážel. Netrvalo dlouho a oba byli blízko vyvrcholení.

„Krisi…“ Jako první vyvrcholil Tao.

Kris ještě párkrát přirazil do orgasmem staženého těla, kdy i on se dočkal vyvrcholení. Vyvrcholil hluboko v těle mladšího. Ještě chvíli v něm setrval, než z něj opatrně vystoupil a lehl si vedle něj. Oba se vydýchávali a snažili se uklidnit splašeně bušící srdce.

Kris sledoval Taovu tvář. Líbil se mu od začátku. Tao ležel klidně, hrudník se mu zvedal, jak zrychleně dýchal, oči zavřené, až si Kris myslel, že usnul.

„Tao…“ Promluvil na něj Kris.

Tao nereagoval. Otočil se na bok, zády k němu, aby neviděl, že mu tečou slzy, že opět pláče. Ale Kris si všiml, že vedle nich leží zapomenutý kondom a na prostěradle je skvrna od krve. Od Taovi krve, když mu ublížil.

Vstal, posbíral své věci a oblékl se. Ještě jednou se podíval na Taa, který k němu stále ležel zády. Znovu ho do očí udeřila ta rudá skvrna na posteli. Zatnul ruce v pěst, otočil se a došel ke dveřím. Otevřel je a naposledy se koukl na Taa schouleného na posteli. Jeho tělo se třáslo, jak plakal a snažil se, aby Kris nic neslyšel.

Vyšel ven a tiše za sebou zavřel dveře. Neslyšel, jak se Tao rozplakal nahlas.

 

 

Tao vyšel z budovy, venku už byla tma, tak zamířil rovnou na kolej. Bylo toho na něj moc. Pálili ho oči od pláče a bolelo ho celé tělo. Chtělo se mu spát a chtěl na celý tenhle den zapomenout. Ale nešlo to. Nemohl z hlavy dostat Krise. Stále měl před očima jeho tvář a to, co se mezi nima stalo.

„Tao…“ Ozvalo se za ním v dálce.

Tao nevnímal okolí kolem sebe. Šel dál po chodníku s myšlenkama stále u Krise. U jeho krásného úsměvu. Jeho dokonalého těla. U jeho polibků a doteků, které mu způsobovaly rozkoš.

„Tao…“ ozvalo se tentokrát blíže a hlasitěji.

To už se Tao otočil za tím hlasem. Viděl, jak k němu někdo běží. Zastavil se a počkal, až ho doběhne. Když byla postava blíž, zarazil se.

„Krisi…“ Zašeptal překvapeně.

Kris k němu doběhl. Opřel si ruce o kolena a vydýchával se, aby mohl promluvit.

„Jmenuju se Wu Yi Fan.“ Řekl, když se vydýchal a popadl dech.

„Cože?“ Nechápal Tao.

„Jmenuju se Wu Yi Fan. Kris je jen umělecký jméno.“ Upřesnil mu Kris.

„A-aha.“ Zakoktal Tao. „A potřeboval jsi něco, že za mnou běžíš?“

„Hledal jsem tě v pokoji, ale už jsi tam nebyl. Chtěl jsem ti dát tohle.“ Zvedl ruku a podal Taovi větší obálku.

„Co je to?“

„Koukni a uvidíš.“ Pobídl ho.

Tao rozevřel obálku. V ní se nacházela menší obálka a krabička s cédečkem. To Taa zaujalo. Vyndal ho a koukl na něj. Bylo na něm napsáno jeho jméno.

„Co je to?“ Zeptal se znova.

„Řekněme, že mi kameraman dlužil takovou malou protislužbu.“ Zasmál se Kris.

„To je…“ Vyvalil na něj Tao oči. „Oni nás při tom natáčeli?“

„Ano, dělají to pokaždé. Ale ty se nemusíš bát, tohle je jediná nahrávka a tu máš teď ty.“ Usmál se a neřekl mu, že požádal kameramana, aby mu udělal ještě jednu kopii pro něj. Aby aspoň měl vzpomínku.

„Já…děkuju.“

„Není zač.“ Usmál se na něj Kris.

Tao vzal krabičku s cédečkem a vrátil jí do obálky. Vyndal z ní menší obálku, také na ní bylo napsáno jeho jméno. Otevřel jí a nevěřil vlastním očím. Obálka byla plná peněz. Oči se mu zalily slzama. Zvedl hlavu, aby znova Krisovi poděkoval. Jenže Kris už vedle něj nestál. Zmateně se rozhlížel, když ho uviděl, jak jde zpátky k budově.

„Počkej…“ Zavolal na něj, jenže Kris už ho neslyšel.