Brigáda 2

 

Kris a Tao podruhé 
Hatachi

Menší, ale útulná kavárna s krásně romantickým jménem Paris, zatím postrádala svoje zákazníky. Do otevírací doby zbývala ještě půl hodina.

Tři chlapci seděli u jednoho ze stolů a vychutnávali si ranní kávu. Jeden z nich se smutným pohledem upřeným na hrníček stojící před ním na stole. Druzí dva s ustaraným pohledem upřeným na něj.

„Tao…“ Promluvil na něj jemně Kyungsoo.

Oslovený zvedl svůj pohled od hrnku a podíval se na něj. V očích se mu zaleskly slzy. Po té, co jeho rty opustil první vzlyk, se Kai naštval.

„Už toho mam dost!“ Řekl Kai naštvaně.

„Kai…“ Snažil se jej uklidnit Soo.

„Ne Soo…už toho mam vážně dost!“ Frustrovaný z toho, že Taův noční pláč narušuje jejich život, pokračoval dál. „Podívej se na něj. Jsou to už dva roky a na co se zmohl? Na nic, jen brečí a lituje se.“

„Kai!“ Ozval se na Taovu obranu Soo.

„Sakra Tao…přestaň brečet!“ Pokračoval Kai dál, jako by ani Sooa neslyšel. „Vzmuž se a konečně něco začni dělat!“

„Kai, to jsi nemusel!“ Promluvil na něj naštvaně Soo.

„Vždyť je to pravda!“ Hájil se Kai. „Řekni Soo, kdy jsme se naposledy v klidu milovali? Pokaždý je to buď rychlovka, nebo k tomu ani nedojde, protože jdeš utěšovat Taa. Mě už to takhle ale nebaví!“

„Kai nech toho!!“ Okřikl jej Soo.

„Promiň…“ Pípl Kaiovo směrem Tao.

„Hm…“ Odfrkl si Kai.

„Tao, v něčem má Kai pravdu.“ Snažil se mu domluvit Soo. „Neměl bys jen tak sedět a utápět se v sebelítosti. Měl bys jít Krise hledat.“

„Byl jsem párkrát před tou agenturou, ale nikdy jsem nenašel odvahu vejít dovnitř.“ Zašeptal Tao.

„Cože?“ Zeptali se sborově Kai i Soo.

„No…byl jsem před budovou, kde sídlí ta agentura. Vždycky jsem tam čekal dlouhé hodiny, jestli náhodou Kris nevyjde. Nikdy jsem se ho nedočkal.“ Vzlykl znova Tao.

 „To je mi líto.“ Pousmál se na něj Soo. „Možná jsi to měl zkusit a zajít dovnitř se zeptat, jestli bys mohl Krise vidět.“

„Chtěl jsem…vážně, ale neměl jsem dost odvahy.“ Hájí se Tao.

„Tak to udělej dneska. Jdi tam a zeptej se na něj. Třeba budeš mít štěstí a Kris bude mít volno.“ Snaží se mu dodat odvahy Soo. „A neboj se, s Kaiem to tady zvládneme.“

„Já…já nevím…“ Tao stále váhal.

„Tao!“ Oslovil ho Kai.

„Do-dobře, půjdu tam.“ Řekl váhavě Tao a zvedl se k odchodu. Hrneček odložil na pult. Obešel ho, vzal si batoh, který si přehodil přes rameno a vydal se ke dveřím.

„Hodně štěstí…“ Zavolal na něj ještě Soo, než Tao zmizel z dohledu.

 

Tao opět přešlapoval před známou budovou. Ruce skryté v kapsách se mu třásly, jako když zde byl poprvé. Nervozita lomcovala celým jeho tělem. Zhluboka se nadechl a vešel do prosklených dveří. Ve vnitř zamířil rovnou na recepci. Vše tady bylo stejné, jako před dvěma lety, jen na recepci dnes neseděla ta blonďatá slečna.

„Dobrý den.“ Pozdravil ho hezký blonďák.

„Dobrý den.“ Odpověděl mu Tao.

„Přejete si?“ Zajímal se dál blonďák.

„Hledám Krise.“ Zeptal se přímo Tao.

„Krise?“ Podivil se blonďák. „Zkuste druhé patro, poslední…“

„Poslední dveře. Vím kde to je. Děkuju.“ Přerušil ho Tao.

„Není zač…“ Odpověděl mu blonďák a začal se věnovat jinému návštěvníkovi.

Tao přešel k výtahům. Přivolal si jeden a nechal se vyvézt do druhého patra. Šel krátkou chodbou, až se dostal k poslednímu pokoji s číslem sedm. Roztřesenou rukou otevřel dveře, pomalu vešel a potichu za sebou zavřel.

I tenhle pokoj byl stejný. Všude na stěnách byly zrcadla. V rohu stál tentýž stolek se dvěma židlemi. Dokonce i postel byla naprosto stejná.

Přešel k ní blíž. Dlaní přejel po sněhobílém prostěradle a do očí se mu nahrnuly slzy. Poté dlaní pohladil krvavě rudý polštář. Z očí se mu spustily slzy, jak se mu vybavily vzpomínky na Krise. Tiše vzlykl a nechal slzy stékat po svých tvářích.

Myšlenkami byl u Krise a u jejich prvního setkání. Nevnímal nic ze svého okolí, proto přeslechl zvuk otevírajících se a zavírajících se dveří. Probral jej až hlas, který k němu promluvil.

„Dobrý den. Jmenuji se Jihyuk. A…“ Podíval se na postavu před sebou, která se k němu otočila čelem.“

„Dobrý den…“ Pozdravil jej Tao.

„Tao…“ Vydechl překvapeně Jihyuk, když se vzpamatoval, pokračoval. „Co tě sem přivádí? Zase hledáš brigádu?“

„Ne, nehledam brigádu. Hledam Krise.“ Oznámil mu důvod své návštěvy.

„Krise?“ Jihyuk pokynul Taovi, aby si sedl. „Proč?“

„Já…chtěl bych mu něco říct.“

„To je mi moc líto, ale Kris už tady dávno není.“

„Ne-není?“ Z očí se mu spustil další příval slz.

„Ne není. Půl roku po vašem setkání přišel s tím, že u nás končí. Že se mu naskytla příležitost, kterou by chtěl využít. Je mi to moc líto.“

„To je…“ Nedořekl a rozplakal se.

Jihyuk jej sledoval se smutným výrazem. Bylo mu líto, že mu nemůže nijak pomoci. Krise měl rád, ale když od nich odešel, už ho nikdy neviděl.

„A-a nějaký ko-kontakt nebo a-adresu na něj ne-nemáte?“ Zeptal se plačtivě Tao.

„Bohužel. Když od nás někdo odejde, tak se vše likviduje. Je mi to líto.“

„Dě-děkuju…“

Tao se zvedl k odchodu. Musel pryč odtud, kde mu vše připomínalo Krise a jejich setkání. Vyšel z pokoje, kde zanechal Jihyuka. Vyšel z budovy a plačící vyrazil zpět do kavárny za klukama.

 

Dveře do kavárny se s cinknutím otevřely. Kyungsoo, jenž stál za pultem, zvedl hlavu a ve dveřích spatřil plačícího Taa. Všeho nechal a běžel k němu.

„Tao co se stalo?“ Zeptal se ho, když k němu doběhl.

„Kris…“ Řekl jen.

„Co se stalo? Co je s Krisem?“ Naléhal dál na něj Soo.

„Už…už tam není.“ Kyungsoo Taa objal. Konejšivě jej hladil po zádech, aby se uklidnil.

„Pojď si sednout a všechno mi povíš, ano?“ Zašeptal mu do ucha.

Tao jen nepatrně kývl. Soo jej pustil z objetí, chytil ho za ruku a odvedl ho k volnému stolku blízko pultu a vitríny s dorty. Tao se posadil, Soo se posadil naproti němu a podal mu kapesník.

„Tak co se stalo?“ Zeptal se Taa znovu.

Tao se nadechl, aby se uklidnil. „Byl jsem v té agentuře. Mluvil jsem s Jihyukem a ten mi řekl, že Kris už tam není. Že odešel půl roku po našem setkání.“

„Jak není? A kde teda je?“ Nechápal nic Soo.

„Že prý se mu naskytla příležitost, kterou chtěl využít, tak odešel.“

„Dobře, to už chápu. A měli na něj aspoň nějaký kontakt?“

Tao zakroutil záporně hlavou. „Jihyuk říkal, že když od nich někdo odejde, tak se všechno likviduje.“

„To je mi líto, Tao.“ Soo jej chytil za ruce a povzbudivě je stiskl.

„Co budu dělat?“ Vzlykl Tao.

„Teď půjdeš domů a budeš se snažit usnout. Až přijdeme s Kaiem, tak něco dobrého uvařim a pokusíme se vymyslet, jak Krise najít, ano?“  Tao jen rezignovaně přikývl.

Kai se vracel od zákazníků, kteří si přáli platit. Když došel k pultu, na který odložil použité nádobí, všiml si Taa a Sooa. Jeden pohled na Taa mu stačil, aby všeho nechal a šel rovnou k nim.

„Co se stalo?“ Zeptal se starostlivým hlasem.

„Kris už v té agentuře není. A nemají tam na něj žádný kontakt.“ Vysvětlil mu stručně, co mu řekl Tao. „A Tao teď půjde domů a bude se snažit usnout. A až přijdeme domů, tak uvařím něco dobrého a dáme hlavy dohromady, abychom vymysleli, jak Krise najít.“

„Tao je mi to moc líto.“ Bylo mu líto i to, jak na něj ráno vyjel.

„Tak běž domů a prospi se. To ti jistě pomůže.“ Pobídl jej Soo. Tao si otřel oči a zvedl se k odchodu domů.

 „Děkuju…“ Zašeptal k oběma a odešel.

 

Kai v kuchyňce myl použité nádobí. Kyungsoo srovnával do vitríny novou várku různých druhů zákusků. Když se opět s cinknutím otevřely dveře.

Zvedl hlavu od tácu s dorty a pozoroval dva chlapce, kteří vešli dovnitř ruku v ruce. Zamilovaně se na sebe usmívali a vybírali si stůl, ke kterému by si sedli. Zalíbil se jim stůl blízko pultu s vyhlídkou do vitríny s dorty, kde před tím seděli spolu s Taem a Kaiem. Jakmile se usadili, přišel k nim Kyungsoo.

„Dobrý den, budete si přát?“ Zeptal se jich mile.

„Ještě někoho čekáme, nevadilo by, kdybychom si objednali později?“

„Samozřejmě, že to nevadí.“ S úsměvem od nich odešel.

Vrátil se za pult a dál srovnával zákusky a různé druhy cukrátek. To už se k němu připojil i Kai, který přinesl umyté nádobí. Soo kývl ke stolu poblíž nich. Kai se podíval tím směrem a uviděl dva chlapce, co se drží za ruce a zamilovaně na sebe hledí. Podíval se zpátky na Sooa, usmál se na něj a políbil ho na rty. Zvoneček nad dveřmi opět zazvonil, což je donutilo se od sebe odtrhnout.

„Krisi, tady!“ Ozvalo se kavárnou.

Příchozí chlapec se rovnou odebral ke stolu, kde již seděli jeho kamarádi a připojil se k nim. Kai i Soo se po sobě podívali tázavým pohledem, jen co zaslechli jméno nově příchozího chlapce.

„Myslíš na to, na co já?“ Zašeptal Soo.

„Jak velká je pravděpodobnost, že takové nezvyklé jméno budou nosit dvě různé osoby?“ Zeptal se ho Kai.

„Tak to zjistíme.“ Rozhodl se Soo.

Všichni tři chlapci si prohlíželi nabídku a vybírali si, co si dají. Soo si vzal bloček s tužkou a odešel ke stolu, kde chlapci seděli, aby si zapsal jejich objednávku.

„Tak máte vybráno?“ Zeptal se mile.

„Já bych si dal capucino.“ Nahlásil Luhan.

„Já taky.“ Přidal se k němu Xiumin.

„Dobře…“ Zapsal si Soo. „…A jakou příchuť?“

„Oříškovou.“ Promluvili oba stejně.

„A vy?“ Soo se podíval na třetího chlapce, který stále hleděl do nabídky.

„Já bych si dal americano. Děkuju.“ Oznámil objednávku Kris.

„Ještě bych vám mohl nabídnout zákusky. Máme jich velký výběr a dneska nám přišel jeden úplně nový“ Nabídl jim Soo.

„Hm…já bych si dal to jahodové srdíčko.“ Vybral si jako první Luhan.

„Já bych teda zkusil ten nový zákusek. Co je to za zákusek?“ Vyzvídal Xiumin.

„Je to novinka z Evropy. Jmenuje se to jablkový závin a je velice chutný. Vřele vám ho doporučuju.“ Vysvětlil mu Soo . Svůj pohled stočil na Krise. „A vy?“

„Já nic, děkuju. Snad příště…“ Odmítl Kris lákavou nabídku.

„Dobře. Za chvíli to bude.“ Oznámil jim Soo a odešel, aby mohl objednávku připravit.

„Ty si opravdu nic nedáš?“ Zeptal se Krise Min.

„Ne nedam. Stihnu tak jenom to kafe. Musim do knihovny a chtěl bych se ještě stavit za Dongjinem v nemocnici.“ Omluvně se na něj usmál.

„To chápu. Máš toho hodně, viď. Učení a ještě k tomu brigádu v nemocnici.“ Xiumin ho chápal, věděl, čím si Kris prošel.

„Já to ani jako brigádu neberu. Spíš je to praxe, která se mi hodí i ve škole.“ Poznamenal Kris.

To už ke stolu přistoupil Soo s tácem. Každému podal, co si objednal a odešel zpátky za Kaiem. Spolu stáli za pultem a pozorovali nenápadně Krise. Podle Taova popisu to musel být on. Jen barvu vlasů měl jinou. Už nebyl blonďatý, ale měl tmavé vlasy, svou přirozenou barvu.

Xiumin, Luhan i Kris si povídali, než Kris dopil kávu a zvedl se k odchodu. S oběma chlapci se rozloučil a odešel z kavárny. Soo a Kai se odlepili od pultu a přešli ke stolu, kde ještě seděli Min a Luhan.

„Promiňte, jestli rušíme, ale rádi bysme se vás na něco zeptali.“ Promluvil na ně Soo.

„Teda jestli vám to nebude vadit.“ Přidal se Kai.

„Jistě, že nebude. Copak potřebujete vědět?“ Zeptal se jich Xiumin.

Kai i Soo se k nim posadili. Usmívali se na sebe a najednou nevěděli, jak začít.

„Já jsem Kyunsgsoo a tohle je můj přítel Kai.“ Představil se Soo.

„Jsem Kai…“ Představil se i Kai.

„Těší mě. Já jsem Xiumin a tohle je můj přítel Luhan.“ Představil je Min a vzájemně si potřásli rukama.

„Na co jste se chtěli zeptat?“ Ozval se Luhan, který doposud mlčel.

„No…týká se to vašeho kamaráda Krise.“ Začal Soo. „Jak dlouho ho znáte?“

„Dva roky.“ Odpověděl Lu. „Proč se ptáte?“

„Máme kamaráda, který ho hledá už dva roky. A jelikož na něj nemá žádný kontakt, tak je to těžké. Je z toho nešťastný, protože se do něj zamiloval a nemůže mu to říct.“ Objasnil jim situaci Kai.

„A podle Taova popisu to sedí na Krise. Jen před dvěma lety měl blonďaté vlasy, ale myslíme si s Kaiem, že je to on.“ Přidal se Soo.

„Tao?“ Vydechl Min a podíval se na Luhana, který také pochopil. „Vysoký, černovlasý, nesmělý a hodně plachý?“

„Ano, to je Tao.“ Potvrdil mu Soo.

„I Kris se jej pokoušel najít. Byl se zeptat i v té agentuře, kde se před dvěma lety potkali, ale tam mu nepomohli. Neměli na něj žádný kontakt.“ Rozpovídal se Luhan. „Pak začal studovat, ještě k tomu si přibral brigádu v nemocnici a na nic jiného mu nezbýval čas. I na nás má málo času, ale snaží se nám co nejvíc věnovat.“

„Mam nápad…“ Podíval se Min po ostatních, když viděl, že si získal jejich pozornost, pokračoval. „ Co jim trochu pomoct?“

„Jak to chceš udělat? Ani nevíme, kde Tao je.“ Zeptal se ho Lu.

„To není problém. Tao bydlí s náma.“ Překvapil je Soo. „Byl ráno v té agentuře za Krisem. Jenže tam mu řekli, že odešel půl roku po jejich setkání a že na něj žádný kontakt nemají. Přišel úplně zdrcený a uplakaný, tak jsem ho poslal domů, aby se trochu prospal.“

„To je skvělé.“ Rozzářil se Min. „Napiš mi prosím tě, kde bydlíte.“

Kai vzal papír a napsal na něj adresu jejich bytu. Lísteček posunul blíže ke Xiuminovi, aby si adresu mohl přečíst. Min se jen usmál. Ostatní jej sledovali, co chce dělat.

Vzal do ruky svůj telefon, co celou dobu ležel na stole. Najel do seznamu, vyhledal Krisovo jméno a zmačkl zelené tlačítko. Chvíli čekal, než to dotyčný zvedne.

„Mine?“ Ozvalo se v telefonu.

„Kde jsi teď?“

„Jdu z nemocnice do knihovny. Proč se ptáš?“

„Nic, jen bych potřeboval, aby ses zastavil na jedné adrese.“

„No…nevim, jestli to stihnu. Chtěl jsem se v knihovně chvíli zdržet.“

„Krisi prosím…je to důležité a my s Luhanem se tam už nedostaneme. A podle adresy je to blízko tvé knihovny.“

„Tak dobře, že jsi to ty. Nadiktuj mi tu adresu.“

„Bulgwang Road 151…“

„Jo, vím kde to je. Tak až půjdu z knihovny, tak tam zajdu.“

„Je to páté patro, dveře hned naproti výtahu.“ Upřesnil mu Min, kde má zazvonit. „Děkuju. Jsi moc hodný.“

„Já vím. Někdy si to u tebe vyberu…“

„Jasně, kdykoliv.“ Zasmál se tomu Min. „Jo a Krisi…nebudeš litovat.“

Min típnul hovor, aniž by se přesvědčil, jestli Kris ještě nemluvil. Podíval se po ostatních, kteří se také usmívali.

„Tak to by bylo…“

 

Kris koukal na hluchý telefon. Nevěděl, co si o tom myslet, ale už to Minovi slíbil, tak to splní. Vešel do vysoké budovy a zamířil si to rovnou do oddělení s odbornou literaturou. Starší paní, stojící u pultu s počítačem se na něj už z dálky usmívala. Došel až k ní, také s úsměvem na tváři.

„Dobrý den.“ Pozdravil jí. „Dnes si jen vyměním knížky.“

„Ale jistě.“ Převzala si od něj knihy, které odškrtla v seznamu půjčených a podala mu je zpět, aby je mohl zařadit na svá místa. „Dneska se nezdržíš?“

„Dneska bohužel ne. Ještě něco musim zařídit pro kamaráda.“ Omluvil se jí.

„Tak to jo.“ Vřele se na něj usmála.

Kris se přesunul k regálům s knihami. Pečlivě uložil každou knihu na své místo. Pak si našel tři další, které potřeboval a i s nimi se odebral zpět k pultu, aby si je paní mohla zapsat. Rozloučil se s ní a opustil knihovnu.

 

Cesta k domu v ulici Bulgwang Road 151 nezabrala Krisovi ani půlhodinku. Nyní stál před tím domem. Otevřel hlavní dveře a vešel do nich. Zavřel je za sebou a došel k výtahu. Měl štěstí, výtah se nacházel dole. Nastoupil a zmáčkl tlačítko, které ho vyvezlo do pátého patra. S cinknutím se otevřely dveře, vystoupil si a pár kroky se dostal k požadovaným dveřím, které byly naproti výtahu.

Zazvonil a čekal, jestli někdo přijde. Když se pět minut nic nedělo, zazvonil podruhé. Stále čekal a stále se nic nedělo. Netrpělivě zazvonil potřetí, přičemž prst nechal na zvonku déle. Chvíli poslouchal, když nic neslyšel, otočil se k odchodu. Ani nestačil udělat krok, když se dveře za ním otevřely.

„Přejete si?“ Ozvalo se za ním ospalým hlasem.

Kris se otočil a ztuhl. Nevěřil tomu, co vidí. Ve dveřích stál rozespalý Tao.

„Tao…“ Zašeptal a nevěřil tomu, že ho našel.

Tao si přestal mnout ospalé oči a podíval se za hlasem. Chvíli chlapce před sebou pozoroval, až se mu oči zalily slzami.                                                            

„Krisi…“ Zašeptal a první slza se mu svezla po tváři, následována dalšími.

Kris k němu hned přistoupil, vzal jej do náruče a pevně objal. Tao se k němu přitiskl, objal jej kolem pasu a svou tvář si položil na jeho rameno a tiše mu vzlykal do mikiny.

„Tao…“ Zašeptal znova. Rukama mu přejížděl konejšivě po zádech.

Mladší se díky jemným pohybům rukou na svých zádech začal pomalu uklidňovat. Už nevzlykal, jen slzy mu stále stékaly po tvářích. A i ty nakonec přestaly téct. Ale Krisova objetí se nechtěl vzdát. Nechtěl, aby mu starší někam zmizel, kdyby se ho pustil.

„Tao…“ Promluvil na něj něžně.

„Ne…“ Zašeptal s tváří stále zabořenou do jeho mikiny.

„No tak, Tao…“ Zkusil to znovu.

„Ještě ne, prosím…“

„Já ti nikam neuteču. Ne teď, když jsem tě konečně našel.“ Stále měl něžný a konejšivý hlas. „Ale měli bysme jít radši dovnitř.“

Tao se jen neochotně odtáhl z hřejivé náruče. Hned ale Krise chytil za ruku a vtáhl ho k sobě do bytu. Zavřel za nima dveře a vedl si staršího do svého pokoje. Posadil se na postel a Krise stáhl sebou, jak ho držel za ruku a odmítal se ho pustit.

 Kris se nad tím jen pousmál. Svíral jeho ruku a něžně mu přejížděl palcem po dlani. Taa to gesto uklidňovalo.

„Hledal jsem tě…“ Vyhrkl Tao.

„Hledal jsem tě…“ Řekl ve stejné chvíli jako Tao.

„Chodil jsem k budově té agentury a čekal jsem tam na tebe. Myslel jsem si, že tě uvidim, ale nikdy se tak nestalo.“ Povzdychl si. „Byl jsem tam i dneska ráno a hledal jsem tě tam. Jihyuk mi ale řekl, že jsi od nich odešel půl roku po našem…setkání. A jakýkoliv kontakt na tebe neměli.“

„Taky jsem tam byl. Bylo to rok po našem setkání. Ptal jsem se Jihyuka, jestli na tebe nemá číslo. Řekl mi, že si ho ani nestihl od tebe vyžádat. Že ses tam od té doby neukázal.“ Jemně se pousmál. „Co jsi vlastně od našeho setkání dělal? A našel sis nějakou tu brigádu?“

„Brigádu jsem si nakonec našel. Pomáhal jsem v kavárně, která patřila kamarádovo tátovi. On mu jí koupil, protože je přesvědčený, že tanec jeho syna neuživí. Tak se se svým přítelem starají o kavárnu a stále jim tam chodím pomáhat.“ Usmál se nad vzpomínkou. „Nakonec jsem úspěšně dostudoval taneční školu a otevřel jsem si taneční studio. Mam hodně žáků a tak mi Kyungsoo s Kaiem chodí občas vypomáhat. Prý proto, aby náhodou nezakrněli. Moc rád bych tě s nima seznámil.“ Zvedl hlavu a podíval se na staršího. „A jak to bylo s tebou?“

 „Já…já ani nevim kde začít. Tak jednoduché jako ty jsem to neměl.“ Zhluboka se nadechl. „Když mamka vážně onemocněla, táta se na nás vykašlal. Zůstali jsme sami a bez prostředků. Mamka musela podstoupit léčbu, která byla velice účinná, ale taky velice drahá. Z minuty na minutu jsem se musel rozhodnout, co dál. V té době jsem studoval na konzervatoři. Okamžitě jsem nechal školy a začal si hledat práci. Nečekaně se mi to povedlo hned, ale nebyla tak dobře placená, tak jsem k tomu ještě hledal brigádu. Z jednoho inzerátu jsem se dozvěděl, že hledají modely a je to skvěle placené. Neváhal jsem a hned do té agentury šel. Co to bylo za agenturu a jaké bylo její zaměření, víš už sám. A já ty peníze potřeboval, tak jsem souhlasil. Mamka a bráška byli pro mě na prvním místě.“

„Krisi…“ Zašeptal Tao a pevněji mu sevřel dlaň.

„Na léčbu jsem díky té práci a taky díky Jihyukovi vydělal hodně peněz. Mamce to zachránilo život. A díky dlouhodobému pobytu v nemocnici si tam našla i přítele. Jmenuje se Dongjin a je lékař. Je na nás moc hodný a mamka je po dlouhé době opět moc šťastná. On mi nabídl dobře placenou brigádu u něj v nemocnici, takže jsem v agentuře skončil, abych mohl nastoupit jako sanitář do nemocnice. Díky němu jsem se vrátil na univerzitu. Jen už nestuduju konzervatoř, ale začal jsem studovat medicínu. Chci být jako on. Chci pomáhat lidem.“

„Krisi, je mi to moc líto.“ Pohladil jej po tváři, kde mu setřel slzy, které se samovolně spustily.

„Mě ne. Díky tomu jsem poznal tebe.“ Usmál se na mladšího, kterému zčervenaly tváře.

Kris pozvedl ruku a pohladil Taa po zčervenalé tváři. Prsty přesunul pod bradu, kterou následně pozvedl. Sklonil se a jemně svými rty přejel po Taových. Pomalu se od něj odtáhl a pozoroval jeho tvář.

Tao měl zavřené oči a vychutnával si ten jemný dotek na svých rtech. Instinktivně si po nich přejel jazykem. Otevřel oči a zahleděl se do Krisových. Viděl v nich tolik něhy a tolik lásky, že jej to zahřálo u srdíčka.

„Tolik se mi stýskalo.“ Usmál se Tao.

„Mě taky.“ Odpověděl mu Kris.

Tentokrát to byl Tao, kdo jako první překonal vzdálenost mezi nima a přisál se na Krisovy rty. Starší pootevřel rty, aby Taův jazýček proklouzl dovnitř a mohl tak prodloužit polibek.

Mladší chvíli zkoumal staršího ústa, aby se pak stáhl a vyzval tím staršího, aby i on se vydal na průzkum. Kris toho využil a jemně vnikl jazykem do Taových úst. Prozkoumával každé zákoutí, jazykem pohladil neposedný jazyk mladšího, až jej donutil vzdychnout.

Tao omotal staršímu ruce kolem krku, přitáhl si ho blíže k sobě a polibek prohloubil. Na chvíli rozpojil svoje ruce, přemístil je na zip u jeho mikiny. Jedním tahem mu jí rozepnul. Stáhl z ramen a odhodil na zem. Opět spojil ruce za jeho krkem a natiskl se k němu. Líbali se jemně, přesto hladově.

Kris se odhodlal k dalšímu kroku. Jemně mladšího položil na posteli a přesunul se nad něj. Oždiboval jeho rty, rukou mu zabloudil pod triko, kde prsty přejel po bříšku. Ze rtů, které byly rudé a napuchlé, se přesunul jazykem po čelisti až k oušku. Prsty přejel po žebrech, bříšky prstů přejel po bradavce a skousl lalůček.

„Hn…“ Zavzdychal mladší.

Krise jeho okamžitá reakce potěšila. Rty sjel od ouška po krku na tepnu, která tepala zběsilým tempem, jako mladšího srdce. Přejel po ní jazykem, jemně vsál a skousl. Sál jí chvilku, než se vytvořil rudý flek.

Tao nebyl schopen ničeho. Poddával se laskání a dotekům, které byly věnovány jeho rozpálenému tělu. Nevnímal, když se od něj Kris odtáhl a on byl nucen rozpojit své ruce. Nevnímal, že mu sundal triko a sobě také. Ležel vláčně na posteli s rukama položenýma vedle hlavy a toužil po dalších něžnostech.

Kris jazykem obkroužil bradavku, vsál ji do úst a hravě skousl zoubky. Druhou přejel nehtem a poté promnul mezi prsty.

„Krisi…“ Zavzdychal hlasitěji mladší a prohnul se, jak jeho tělem projela nečekaná rozkoš.

Naposledy přejel jazykem po bradavce. Vlhkými polibky se sunul po hrudi dolů na bříško, až k jeho pupíku. Vlhce ho obkroužil a vnikl do něj.

Tao se trhavě nadechl. Rychle zvedl ruce a prsty zajel do Krisových vlasů. Pevně je sevřel v dlaních, když znovu vlhký jazyk vnikl dovnitř. Zrychleně dýchal a vzdychal při každém proniknutí jazyka.

Kris znovu obkroužil jazykem pupík a polibky se přesunul na bříško, které jimi hned zasypal. Rty se přesunul níž na podbřišek, kde ho zastavila guma od tepláků, které měl Tao na sobě. Prsty se za ní zahákl, mladší nadzvedl zadeček a tak je bez problémů z něj stáhl. Odložil je vedle nich a opět se začal polibky věnovat podbřišku. Slíbal každé odhalené místečko. Dlaní přejel po mladšího chloubě, co se ukrývala v těsných slušivých boxerkách.

Tao instinktivně nadzvedl zadeček a otřel se o dlaň, která přejela po jeho chloubě. Byl to tak úžasný pocit, že si musel skousnout spodní ret, aby nevykřikl moc nahlas. Tlak na jeho chloubě zesílil, tření dlaně bylo nesnesitelné. Stále svíral ve svých dlaních tmavé vlasy, až si myslel, že je snad vyrve z hlavy.

Kris potěšeně naslouchal vzdychům, co vycházely ze rtů mladšího. Ve svých vlasech cítil pevný stisk, až se bál, aby nepřišel o své vlasy. Nebyla to však ostrá bolest, byla to bolest smíšená s rozkoší, co vzrušovala jeho tělo, když laskal rozpálené a vzrušené tělo pod sebou.

Přestal dráždit chloubu ukrytou pod látkou. Prsty se zahákl za gumu. Rty se sunul níže a přitom stahoval boxerky dolů, až je úplně z mladšího sundal. Hlavou se posunul ještě níž, mladší byl tím pohybem hlavy donucen propustit ze svého sevření vlasy, které doteď křečovitě svíral.

Jazykem přejel po celé délce chlouby, která byla nyní tvrdá. Vzal jí do dlaně, prsty stáhl předkožku a obkroužil odhalenou špičku jazykem.

Tao vzdychal. Trhaně dýchal. Oči pevně zavřené, když nahlas volal Krisovo jméno. Své ruce přemístil zpět k hlavě a v dlaních křečovitě svíral polštář.

Starší vsál špičku do úst. Dráždil jí jazykem i zoubky. Sál jí a rty klouzal nahoru a dolů. Postupně přidával na rychlosti, až cítil, že mladší nemá daleko k vyvrcholení.

„Už…bu…hách…“ Nedořekl větu a táhle zasténal, když svým spermatem zaplnil ústa staršího.

Kris vše spolykal. Odtáhl se a sledoval mladšího tvář, jak vydýchával orgasmus, co mu přivodil jen svými rty.

Rozepnul si kalhoty, sundal je a odhodil na zem. Následovali boxerky, které tak uvolnily jeho naběhlou chloubu, čekající na uvolnění. Naklonil se nad Taa a políbil jej na rty. Skousl mu spodní ret a otřel se o jeho chloubu svojí. Odezvou mu bylo zavzdychání, kterého využil a hned pronikl jazykem dovnitř.

Polibek prohloubil a stále se otíral o mladšího, kterému se chlouba opět probouzela k životu. Prsty dráždil bradavky, až mu mladší začal vzdychat do rtů. Jím samým lomcovala touha po mladším. Už se nemohl dočkat, až se bude nořit do poddajného Taova těla. Ale nechtěl nic uspěchat. Nechtěl, aby Tao zažil znova bolest, jako poprvé. Ukončil polibek, což mladšího donutilo otevřít oči.

„Můžu?“ Zeptal se Kris.

Nechtěl nic dělat, že by musel, proti jeho vůli. Chtěl, aby si to mladší užil. Aby mu to přinášelo slast a potěšení. Hleděl do jeho očí zastřených touhou.

Tao jen nepatrně kývl hlavou. Na rtech mu hrál úsměv. Věděl, že teď to bude jiné. Teď to není z povinnosti. Teď je to z lásky, kterou k sobě vzájemně cítí.

Kris se natáhl pro polibek. Byl jemný a plný citu. Rty se přesunul k oušku, které políbil. „Miluju tě…“ Zašeptal mu do něj něžně.

Tao zalapal po vzduchu. Do očí se mu nahrnuly slzy, na které ihned zapomněl, jakmile ucítil jazyk na své bradavce. Dlouho se tam nezdržel a svou přítomností obšťastnil i druhou. Poté mu putoval po hrudníku, přes bříško až k jeho vztyčené chloubě.

Kris se na chvíli zastavil. Naslinil si prst, zamířil s ním k otvůrku, aby polaskal zvrásněnou kůži kolem něj. Druhou rukou přejel po chloubě nahoru a dolů, čímž vyloudil z jeho rtů slastný a hodně hlasitý sten.

Jazykem obkroužil špičku a jedním prstem opatrně vnikl dovnitř. Cítil, jak se Tao stáhl. Dráždil dál chloubu ve svých ústech a nepatrně povytáhl prst, aby ho zase mohl zasunout.

„Hn…“ Zavzdychal Tao, již zcela uvolněný.

Kris vytáhl prst, přidal k němu druhý a přirazil. Opakoval to stále, dokud mladší pod ním nezačal sám přirážet proti jeho ruce. Povytáhl prsty a přidal k nim třetí. Zasunul je a čekal, jestli mladšího tělo nebude proti. Trochu je roztáhl od sebe a povytáhl je, aby mohl následně hlouběji přirazit. Při každém pohybu prstů ven, je od sebe více oddaloval, aby si mladšího dobře připravil.

„Krisi, prosim…chci tě.“ Už nechtěl déle čekat, na to bylo jeho tělo až moc spalováno touhou.

Kris okamžitě přestal s roztahováním. Naslinil si dlaň, kterou párkrát přejel po své chloubě. Natiskl se na mladšího. Špičkou zatlačil na vstup a pomalu do něj pronikl. Čekal, až si Tao na něj zvykne. Přisál se na jeho rty. Přejel po nich jazykem, aby donutil Taa pootevřít rty. Tao mu vyhověl, jen co pronikl jazykem do jeho úst, tak chloubou vnikl hlouběji do těla pod sebou. Ukončil polibek a přestal se hýbat. Vyčkával a sledoval tvář mladšího.

Tao měl křečovitě zavřené oči, čekal, že se dostaví bolest, jako poprvé. Nic se však nestalo. Zůstal jen ten zvláštní pocit plnosti, který mu pak přinesl slast a rozkoš. Otevřel oči a setkal se s pohledem upřeným na něm.

„Miluju tě…“ Řekl Tao a usmál se na něj.

Jednou rukou si jej Tao přitáhl do polibku a pohnul se proti němu. Oba zavzdychali do polibku. Kris se začal pomalu pohybovat. Rytmicky nahoru a dolů. Schválně zvolil pomalé tempo. Chtěl donutit Taa prosit o víc. Měnil úhly přírazů, až narazil na ten správný bod.

„Hn…Krisi…“ Zavzdychal a nohy mu omotal kolem boků.

Tím pohybem se Kris dostal hlouběji do jeho těla. Stále narážel do jeho prostaty, ale tempo nezrychlil, i když jemu samotnému hrozil kolaps.

„Víc…“ Popohnal ho k rychlosti Tao. „No tak…rychleji!“

To už nemohl ignorovat. Přidal na rychlosti. Jeho přírazy byly rychlé a hluboké, umocněné nohama obtočenýma kolem jeho pasu.

Stále zrychloval, až neměl daleko k vrcholu. Zajel rukou mezi jejich zpocená těla, vzal do ní Taovu vztyčenou chloubu a začal po ní přejíždět nahoru a dolů ve stejně zběsilém tempu co nasadil.

„Hnnn…“ Táhle a hlasitě zasténal Tao, když se jeho tělo stáhlo orgasmem a on vystříkl na své bříško.

Krisovu chloubu obemklo ještě větší těsno staženého těla. Přirážel mělce, ale stejně rychle. Netrvalo dlouho a i jeho tělo se stáhlo orgasmem, když vyvrcholil na poslední příraz hluboko v Taově těle.

Oba zrychleně dýchali, jejich srdce bila zběsilým tempem, jak vydýchávali právě prožitý orgasmus. Kris stále setrvával v Taově těle, nechtělo se mu opouštět to teplo a těsno jeho těla.

Natáhl se pro polibek. Přisál se na Taovy rty. Líbal je láskyplně. Dráždil je zoubky a dopřával jim péči, kterou si zaslouží.

Tao unavený sundal nohy z Krisova pasu, aby z něj mohl vystoupit. Kris opustil jeho rty, vystoupil z něj a lehl si vedle. Přitáhl si jeho tělo do náruče a zakryl je dekou.

Tao se k němu natiskl, hlavu si položil na ruku, kterou ho Kris objímal. Svou ruku položil na jeho hruď a jemně po ní přejížděl bříšky prstů. Zavřel oči, cítil se strašně unavený, ale slastně unavený.

„Tao?“

„Hm…“

„Chtěl bych, aby ses přestěhoval ke mně.“

„Ani nevíš, jakou tím uděláš Kaiovi radost.“

„Takže souhlasíš?“

„Moc rád…“ Zamumlal Tao a políbil Krise na hruď.

 Kris se usmál a políbil ho do vlasů. Přitáhl si Taa blíže k sobě a také zavřel oči…