Ledová romance

 

Kai a Kyungsoo
Hatachi

Kai stál za rohem a nenápadně sledoval tmavovlasého chlapce sedícího v kuchyni u stolu. Hlavu měl skloněnou nad nějakým blokem, do kterého cosi zaujatě zapisoval. A když nevěděl nebo jen přemýšlel, nevědomky při tom okusoval vršek tužky.

Při tom pohledu se mu na tváři rozlil něžný úsměv. Vždy rád pozoroval Kyungsooa, když byl zaujatý něčím, na čem mu záleželo. Ten jeho soustředěný výraz, kdy nevnímal nic a nikoho okolo.

 

Svůj pohled odtrhl od černovláska a zaměřil ho na právě příchozího Chena. Naštěstí vcházel do kuchyně z chodby, takže jeho schovaného v obýváku nemohl vidět.

Chen přistoupil k lince, vzal konvici, do které napustil vodu. Postavil ji zpět a zapnul jí. Otočil se ke stolu, kde se usmál na chlapce sedícího u stolu.

„Ahoj, Soo.“

„Ahoj.“ Pohlédl na Chena.

„Dělam Suhovi a mě kafe. Dáš si s náma?“

„Ne, děkuju. Ale dal bych si čaj, jestli by to nevadilo.“

„To víš, že by to nevadilo.“

Ze skříňky nad linkou vyndal místo dvou hrnečků tři. Postavil je na linku. Do dvou nasypal rozpustné kafe a do jednoho dal pytlíček ovocného čaje. Mezitím konvice cvakla, tak vše zalil vroucí vodou. Do hrnečků s kafem přidal po jedné lžičce cukru a pro Suha ještě přidal trochu mléka.

Hrneček s čajem vzal a postavil ho na stůl. Podíval se, co Kyungsoo právě tvoří.

„Co to bude?“ Zeptal se ho se zájmem.

„Jen taková básnička.“ Odpověděl mu Soo stydlivě.

„A dáš mi to taky někdy přečíst?“

„Někdy jo.“ Slíbil a zavřel sešit, na který odložil tužku.

„Děkuju.“ Vzal z linky oba hrnečky kafe a vydal se za Suhem, dokud bylo ještě horké. „Měj se.“

Kyungsoo se na Chena usmál a upřeně pozoroval páru stoupající z jeho hrnečku.

 

Když ty dva pozoroval, jak se baví o tom, co Soo píše, tak si vzpomněl, jak mu Suho říkal, že mu tam chybí čárka ve větě a on to hned opravil.
Pak se mu vybavil jeho rozhovor s Minem, který si to četl celé a chválil ho, jak je to úžasné.

Jeho jen mrzelo to, že všichni ostatní věděli, co si do toho sešitu Soo píše. Jen on to nevěděl.
 Kyungsoo to před ním vždy pečlivě schovával a ostatní mu nikdy taky nic neřekli.
A o to víc byl zvědavý, co tam Kyungsoo píše, že o tom on nesmí vědět.

 

Vykoukl tedy zpoza rohu a vešel do kuchyně, jakoby právě odněkud přišel.
Úsměv od ucha k uchu, jakoby se nic nestalo.

„Ahoj D.O. …“ Pozdravil Sooa.

Jakmile ho Kyungsoo spatřil, vzal sešit ze stolu a přitiskl si ho na hrudník. Vstal od stolu a nechal na něm stát svůj čaj, stejně tak nechal stát Kaie uprostřed kuchyně.
Ještě po něm hodil zamračený pohled a opustil kuchyň.

Ještě hodnou chvíli tam stál, než ho vyrušil Kris.

„Co tu tak stojíš jako strašák, prosim tě?“ Zeptal se ho, když si šel pro něco k pití.

„Co?“ Zeptal se Kai zmateně a otočil se na Krise.

„Ptám se tě, proč tady tak stojíš?“ Konečně si vyndal skleničku, kterou si naplnil čistou vodou.

„Já…no…šel jsem se napít.“ Zalhal.

„Tak dobře.“ Otočil se k odchodu i s plnou sklenicí vody. „A nezapomeň, že dneska je večerní promítání, který sice není povinný, ale účast je vítaná. Začínáme v sedm.“

„Jasně.“ Odsouhlasil mu Kai a oba opustili kuchyň.

Každý odešel do svého pokoje.
Kai zkontroloval čas. Zjistil, že do sedmi nemá moc času. Sice se mu na promítání moc nechtělo, ale zase to bylo lepší, než se sám nudit v pokoji.

Vzal si čisté věci a vydal se do koupelny, kde dopřál svému tělu jednu očistnou a blahodárnou sprchu. Osušil se a převlékl do připraveného oblečení. S úsměvem na tváři opustil koupelnu.

Šel dlouhou chodbou ke svému pokoji, když procházel kolem pokoje, který obývá Kayungsoo s Chanyeolem. V pokoji se svítilo, tak Kai jen nakoukl, ale pokoj byl prázdný.

Pohledem prolétl celý pokoj a v tom si všiml na posteli ležícího zeleného sešitu. Znovu vykoukl na chodbu, aby se přesvědčil, že není nikdo v dohledu.
Vešel do pokoje a jako hypnotizovaný šel přímo k posteli, na které sešit ležel. Byl tak moc zvědavý, že ho ani nenapadlo, že by na tom bylo něco špatného.

Vzal ho do ruky a vítězoslavně se usmál. Konečně se dozví, co před ním Kyungsoo pořád skrývá. Se sešitem v ruce opustil pokoj a zamířil přímo do obýváku, kde byly i ostatní, už přichystaný na promítání.

„Hele, co jsem našel.“ Ozval se Kai a zamával zeleným sešitem, co držel v ruce.

Tím si získal pozornost všech. Všichni ho obdařili nepěknými pohledy. Nikomu z nich se nelíbilo, že leze do soukromí jednomu z nich.
Když si navíc Kyungsoo nepřál, aby to zrovna on věděl.

„Kai…tohle bys neměl dělat.“ Ozval se první Xiumin. „Tohle je soukromá věc. Nemáš na to právo, dokud to Kyungsoo nedovolí.“

„Ale, prosím tě, aspoň se konečně dozvím, co pořád přede mnou skrýval, když vy mi to nechcete říct.“ Bránil se Kai a otevřel sešit na první stranu.

 „Ledová romance.“ Přečetl nahlas nadpis.

„Kai…“ Zkusil to ještě Suho, ale ten nereagoval, jako by byl hluchý.

„Pokus o píseň. Do Kyungsoo.“ Zasmál se tomu.

Všichni ztichli a poslouchali, jak Kai dál čte nahlas.

„V pohádkách najdeš moudrou pravdu spousty příběhů.
Stejně i svůj v nich můžeš číst.
Okouzlí cizí žena lásku tvou, toho s kým jste si souzeni.

Jenom si vzpomeň, jednou přijela tak Zimní královna,
malýho kluka odvezla na saních.
Soo pláče, volá Kai.
Kai má srdce studený. Malý Soo musí ho zachránit.

Otři si slzy, dobře víš, že pláč ten nic už nespraví.
Musíš teď jít, ne takhle stát.
Nezoufej, dej si radit pohádkou, tu už víc nikdo nezmění.
Osud ti dá, co musí dát.

Jenom si vzpomeň, jednou přijela tak Zimní královna,
malýho kluka odvezla na saních.
Soo pláče, volá Kai.
 Kai má srdce studený. Malý Soo musí ho zachránit.

Bude to boj.
Srdce z ledu, její cit, dobře víš, kdo v něm zvítězí.
Vzpomene Kai a jeho srdce roztaje.
A stejně ty, jdi teď za ní, je v tvých silách tu druhou porazit
tak jako Soo, když šel za Kaiem.“

 

Kai dočetl a vyjeveně koukal do sešitu na ten úhledným písmem popsaný papír. Snažil se pobrat, co to vlastně četl.

V tom do obýváku přiběhl Kyungsoo, který byl v kuchyni a tak vše slyšel. Vytrhl Kaiovi z ruky svůj sešit a pohlédl na něj uplakanýma očima.

„Nenávidím tě!“ Vykřikl na něj, rychle se otočil a utekl do svého pokoje.

„D.O. ?“ Zavolal na něj Kai, když se vzpamatoval.

„Kai…“ Promluvil na něj z gauče Suho.

„Hm?“ Ozval se nepřítomně Kai, ale ani se na něj nepodíval. Oči měl upřené na své ruce, ze kterých mu byl vytrhnutý zelený sešit.

„Měl bys za ním jít.“ Poradil mu Suho.

„Hm.“ Kai se automaticky rozešel do pokoje, který obývá Kyungsoo s Chanyeolem.

Před jejich pokojem na malou chvíli zaváhal. Pak sebral všechno svoje odhodlání a vzal za kliku. Otevřel potichu dveře, vešel a ještě tišeji je zavřel.

Stál v pokoji, neschopen pohybu, sledoval schoulenou plačící postavu na posteli. Zelený sešit ležel rozhozený před ní.

„D.O. !“ Oslovil ho.

„Ne-neříkej mi tak.“ Zašeptal Soo plačtivě.

Kai popošel k posteli. Zvedl ze země sešit a položil ho na postel, na kterou se následně opatrně posadil.
Kyungsoo k němu stále ležel zády, tak mu ani neviděl do tváře. Jen hleděl na jeho tělo otřásající se pláčem.

„Nevěděl jsem, že tě to tak vadí.“

„Proč, Kai?“ Vzlykl do polštáře, který objímal. „Proč?“

„Co proč?“ Nechápal.

„Proč jsi tak zlý?“

„Promiň…“ Kai sklonil hlavu, očima sledujíc své v klíně spojené ruce.

„Bolí to.“ Zašeptal, snažíc se zadržet vzlyk. „Od tebe to bolí.“

„Je mi to líto.“

Kai pozvedl hlavu, chytil jej za rameno a položil ho na záda.

Kyungsoo se marně snažil zamrkat slzy, které už mu stejně stékaly po tvářích. Skousl si spodní ret, aby mohl zadržet další deroucí se vzlyk.

„Soo…“ Palcem jemně setřel slzy z tváře a něžně se na něj usmál. „Zachráníš mě?“