Charita 2

 

Siwon a Kyuhyun - end
Hatachi

Kyuhyun přijel do kanceláře a pustil se do papírů, které měl na stole. Jedním z důvodů, proč byl tak úspěšný, byla schopnost věnovat svým úkolům veškerou svou pozornost a nemyslet na nic jiného.

Dneska měl zajistit jednomu antropologovi údaje o indiánech, dávných obyvatelích Ameriky. Přepsal všechny poznámky do počítače, nechal je vytisknout a poslal je na adresu svého klienta spolu s účtem, na kterém bylo mimo jiné i počet hodin strávených nad knihami.

Než začal další práci, zazvonil mu telefon. Trochu rozzlobený tím, že nemůže v klidu pracovat, zdvihl sluchátko.

„Kyuhyune?“ Nebylo těžké poznat, komu ten zvučný baryton patří. V první chvíli jej napadlo, že volá, aby zrušil schůzku.

„Dobrý den Siwone. Děje se něco?“

Chvíle ticha. „Víte, něco se změnilo, tak bych rád…“

A je to tady, pomyslel si zklamaně. Prostě smůla. Tak jako vždycky. I tak se v něm všechno sevřelo, protože se na ten večer moc těšil. „To je v pořádku. Stejně mám moc práce. Tak někdy jindy.“ Nedopustí, aby si Siwon myslel, že ho to mrzí.

„No tak Kyuhyune, počkejte přece.“ Jeho hlas zněl prosebně a naléhavě. „Chtěl jsem se zeptat, jestli můžu přijít dřív. Máme si toho tolik říct.“

Kyuhyun zíral na telefon. To se mu snad jenom zdá. „No…“ Zaváhal. „Udělal jsem toho dneska víc, než jsem měl naplánováno a …“

„V sedm!“ Přerušil ho rychle Siwon. „Stavím se u vás v sedm. Mám takový nápad a chci se o něj s vámi podělit. Chtěl bych… Ne, raději počkám až na večer. Teď vás nechám pracovat. Uvidíme se tedy v sedm.“

Kyuhyuna překvapila ráznost, s jakou Siwon zavěsil. Chvíli přemýšlel o tom, co mu řekl, ale hned si uvědomil, že bude rozumnější pustit se do práce. Stejně by těžko uhodl, co mu Siwon chce. A kvůli marným dohadům by pouze nedodělal svoji práci.

Ale stejně bylo fajn, že mu zavolal.

 

V knihovně si vybral všechny potřebné materiály, co potřeboval. Zabralo mu to více času, než obvykle.
Nedokázal se plně soustředit. Víc než na práci musel myslet na Siwonovy důvody, proč se chce sejít o tolik dřív.
Cestou z knihovny si koupil obloženou housku a potom se vrátil do své kanceláře.

Nakonec se přeci jen zabral do vyhledávání dat o Francii šestnáctého století. Zcela přestal vnímat okolí a ubíhající čas. Vyrušilo jej až opatrné zaťukání na dveře.

Měl malou kancelář s vchodem přímo z ulice, a protože nechtěl být nikým rušen, vchodové dveře zamykal. Cítil se tak i bezpečněji.
Klepání na dveře neustávalo.
Kouknul na hodinky, kde rafičky ukazovaly teprve šest. Což bylo na Siwona ještě poměrně brzy.

„Kdo je?“ Zavolal. Vstal od stolu s rukou připravenou na telefonu. Číslo policie znal nazpaměť a ani v nejmenším by ho neváhal vytočit.

„To jsem já.“ Ozval se Siwon za dveřmi.

Věděl předem, že Kyuhyun rozhodně nebude nadšením bez sebe, když přijde o hodinu dřív, než bylo domluveno. Ale nemohl to už déle vydržet. Několik posledních hodin byl jak na trní a těšil se na okamžik, kdy jej opět uvidí. Chtěl se přesvědčit, že se nezmýlil, když si ho vybral jako pomocníka pro svou novou reklamní kampaň.

„Siwone?“ Kyuhyun byl zmatený.

„Ano jsem to já. Vím, že jdu moc brzy. Můžu dovnitř?“ Chtěl vejít, ale bylo zamčeno. „Počkám, až skončíte s prací. Slibuju, že nebudu rušit. Posadím se někam do kouta a ani o mě nebudete vědět.“ Slyšel, jak odemyká několik zámků.

„Jsem rád, že jste to vy.“ Nechal ho projít dovnitř. „Tady v okolí se to hemží nezvanými hosty. Bojím se, aby mě tady někdo nepřepadl.“

Siwon sledoval, jak za ním Kyu pečlivě zamyká. „Určitě máte nějaký talisman, co vás chrání.“ Komentoval jeho počínání s úsměvem.

„Asi to vypadá přehnaně, ale mám své špatné zkušenosti.“ Začal vysvětlovat. „Před pár lety jsem ve svém starém bytě překvapil zloděje. Pravděpodobně se tenkrát lekl víc než já, ale stejně mi při útěku stihl zlomit zápěstí. Od té doby se snažím podobným zážitkům předejít.“

„Tak tedy…“ Odkašlal si Won. „jak jsem řekl, vím, že jsem tu moc brzo. Měl jsem totiž tady poblíž nějaké vyřizování a cestu do Gangbuku a zase zpátky bych už nestihl. Je mi jasné, že ruším, ale kam si můžu sednout, abych vám nepřekážel?“

„Sám vidíte, že tady není moc místa, tak se posaďte sem.“ Usmál se na Wona a ukázal mu na židli na protější straně pracovního stolu.

Siwon se začal nenápadně rozhlížet po malé kanceláři. Byla zařízena jemným vkusem, tak, aby se v ní klient cítil co nejpříjemněji.

Kyuhyun přestal opět vnímat, aby co nejdříve dodělal svoji rozdělanou práci. Siwon toho využil k jeho pozorování. Zaujatě sledoval, jak rychle třídil lístky do kartotéky.

 

„Pozorujete mě?“ Kyuhyun jej vytrhl ze zamyšlení. Vyznělo to, jako by Siwona z čehosi obviňoval.

Siwon se usmál. „S prohlídkou kanceláře jsem už skončil, tak co zbývá jiného?“

Kyuhyun rychle srovnal papíry s údaji, aby je ráno mohl přepsat do počítače. Siwonovo zkoumání mu nebylo zrovna příjemné. Samozřejmě není první muž, který se o něj zajímá, ale tohle bylo trochu jiné. Jako by se ho testoval. Nepříjemný pocit.

„Tak…jsem hotový. Moje kancelář se vám zdá nudná, tak můžeme jít jinam.“ Kyu vstal ze židle, obešel stůl a postavil se před Siwona.

Siwon vzal jeho ruce do svých a usmál se na něj. „Chtěl bych s vámi projednat takový nápad, ale to ještě počká. Nejdřív ochutnáte nejlepší jídlo, co jste kdy jedl.“

„Siwone, říkal jsem přece, že nechci nic extra. Nejsem oblečený na návštěvu jakési luxusní restaurace.“ Zaprotestoval a kriticky zhlédl své žluté tričko s límečkem a světle krémové, plátěné kalhoty.

„Tam, kam jdeme, se může nosit cokoliv.“ Jemně mu stiskl ruce.

Kyuhyun vyšel z kanceláře zcela zmatený.
 Siwon jej pozoroval, jak zapíná bezpečnostní zařízení. Navrhnul mu, že nejdřív zajedou k němu domu, kde nechá své auto a na večeři pojedou jeho autem.
Kyuhyun při pohledu na Siwonovu černou corvettu usoudil, že bude opravdu lepší, když nechá svého Broučka doma.

Cestou ke svému domu Kyuhyun přemýšlel, v jaké části města asi Siwon bydlí. Na rozdíl od Siwona, on bydlel v levnější čtvrti a naprosto mu to vyhovovalo.

Kyuhyun zaparkoval před domem. Zamkl auto a přesedl si do Siwonova sporťáku. Zevnitř vypadal stejně dobře jako zvenku.

„Nějakou hudbu?“ Zeptal se Siwon.

„ Proč ne…“ Kyu byl zvědavý, jak zní hudba z takovéto drahé aparatury.

Siwon vybral cédečko s Mozartem, i jeho oblíbencem. Prohlížel si Siwonův pěkný profil a přemýšlel, jestli můžou mít společného i něco víc. Začalo jej to vzrušovat.

Povídali si o všem možném. Chvíli jeli po dálnici a pak Siwon odbočil na Gangbuk.
Rozhovor i hudba Kyuhyuna uklidňovaly. Začal se chovat k Siwonovi mnohem přátelštěji.
Zastavili před domem, který by se, ve srovnání s ostatními v sousedství, dal nazývat skromným obydlím.

Byl postavený z červeného dřeva a měl spoustu oken. Stromy okolo mu dodávaly vzezření horské chaty, přestože stál v nejobydlenější části města.
Když Kyuhyun vystoupil z auta, ucítil svěží vzduch na místo prachu a smogu. Vzduch voněl po borovicích. Okamžitě se mu tu zalíbilo.

„Je tady nádherně.“

„To jsem rád.“ Odpověděl mu Siwon s kyselým úsměvem. Stiskl tlačítko a dveře od garáže se začaly samy otvírat. „ Moji sousedé to tu nazývají Draculovým hradem. Ale středověk neznal takové vymoženosti jako my.“

„Takže tady budeme jíst.“ Zeptal se Kyu.

„Nejlepší jídlo ve městě.“

„Není to trochu brzo, zvát si mě k sobě domů?“ Příjemná nervozita mu proplula tělem. „Měl jste mi to ale říct předem.“

„A přišel bytse, kdybych vám to řekl?“ Usmíval se pobaveně Siwon.

„Ne.“

„Tak to vidíte.“ Vypnul motor a odepnul si bezpečnostní pás.

 „Dostanete vždycky to, co chcete, pane Choi?“ Kyuhyun si povzdechl a také se odpoutal.

Siwon nic neřekl. Jen se usmál, až Kyuhyunovi přejel jemný mrazík po páteři. To byla dostačující odpověď.

 

Jedním si Siwon mohl být jistý. Kyuhyun musel přiznat, že umí tu nejlepší pizzu na světě. Vysvětlil mu, že vaření je totiž jeho koníček. Odpočine si při něm a zapomíná tak na starosti v práci. A pohyb kolem sporáku mu ani moc neničil postavu. Při téhle zmínce se Kyuhyun zasmál, ale všiml si, jak při tom Siwon zčervenal.

Povídali si o všem možném, až nakonec skončili u svých rodin. Kyuhyun se snažil mluvit o své rodině co nejlépe. Měl ji moc rád, i když mezi nima byla nepřekonatelná hradba.

„Máma mi píše a občas jim i zavolám, ale nemáme si skoro co říct.“ Vyprávěl smutně Kyu.

„Něco na způsob jaké je počasí?“

„Přesně tak.“ Odpověděl potěšen tím, že mu Siwon rozumí. „Přál bych si, abych jednou udělal něco, na co by byl můj táta hrdý. Něco, čím by se mohl chlubit před ostatními v práci.“

Siwon se na něj smutně podíval. „Aspoň, že váš otec žije.“

Kyuhyun s porozuměním poslouchal, když Siwon popisoval otcovu předčasnou smrt a roky matčiny tvrdé dřiny. Jak šetřila, aby mohl v klidu studovat a jak mu s povděkem předala vedení rodinné firmy. Jak brzy potom sama musela do sanatoria a jak se staral o rozkvět jejich firmy.

„Zdá se, že pracujete dost tvrdě. Nebojíte se, že se vám stane totéž co otci?“ Zeptal se starostlivě Kyu.

„Ne, jsem opatrný. Práce pro mě není všechno. Než začala ta vloupání, všechno šlo tak dobře, že jsem občas ani nemusel chodit do kanceláře. Mohl jsem odpočívat celé dny.“

Siwon pomohl Kyuhyunovi se zvednout z křesla, odvedl ho obývacího pokoje, kde tiše praskal oheň ve velkém kamenném krbu. Stěny byly ze stejného dřeva jako venkovní obložení. Na podlaze ležel tmavě šedý koberec a všechen nábytek byl chromovaný, skleněný nebo čalouněný v různých odstínech šedi. S tím vším kontrastovaly různé sošky, obrazy a jiné doplňky.

Siwon měl rád jemné, ale zároveň jednoduché věci. To byl jeho styl. Posadil Kyuhyuna do měkké pohovky naproti krbu a šel pro něco k pití.

„Každoročně chodím na lékařskou kontrolu.“ Promluvil, kdyže vrátil. „Pracuju pravidelně a dávám si pozor na to, co jím.“ Podal mu sklenku brandy a posadil se vedle něj. „Dnešek je výjimka.“

„A co stres?“ Vzal si od něj skleničku. „Máte starosti s vloupáními.“

„S obchody mám vůbec spoustu starostí a vy byste mi mohl s jednou z nich pomoci.“ Pozorně se na Kyua zadíval.

„Já ale nemám s nářadím vůbec žádné zkušenosti.“ Bránil se Kyu.

„S tím počítám a právě proto budete skvělý.“ Usmál se na něj.

Kyuhyun na něj koukal s otevřenou pusou.

Siwon vstal, přešel ke krbu. „Nevím, jestli to víte, ale jde o takový boj mezi mnou a konkurentem. Jmenuje se Kim Ryeowook. Nikdy jsem se s ním nesetkal, ale jsme jak dva dostihoví koně. Běžíme vedle sebe a čas od času je jeden z nás napřed. Teď je ve vedení právě on a já přišel na to, jak tenhle dostih vyhrát. A vyhraju, když mi pomůžete.“

Otočil se od krbu a prosebně se na Kyuhyuna podíval. Rty se mu lehce chvěly a jeho oříškové oči ještě ztmavly. Kyuhyun se nemohl ubránit smíchu, jak se jej Siwon snažil zaujmout.

Siwon to vzal jako souhlas a začal se tvářit zcela obchodně. „Kupoval jste někdy nějaké nářadí, Kyuhyune?“ Zeptal se, přitom si sedal na kamenný obrubník u krbu.

„Ne…“ Pokrčil jen rameny Kyu. „…když jsem potřeboval přitáhnout nějaký šroub, tak jsem si na to vzal nůž nebo jsem…“

„Nebo jste si někoho najal, aby to udělal za vás. Mám pravdu?“

„Ano.“ Zvědavost se mísila se zlostí. Večer, od kterého si mnohé sliboval, se měnil na hru plnou hádanek. Žár, který ho zachvátil, když se Siwon posadil vedle něj, pominul. „Většina lidí to tak dělá.“

„To je ono.“ Siwon vstal s nadšením ve tváři. „Navrhnul jsem novou sérii nářadí pro nezručné a méně zručné lidi. Takže pro žádné specialisty. Vtip je v tom, že lidi jako vy nemusejí být závislý  na nějakým kvalifikovaným umělci se štaflemi, kterému zaplatí horentní sumu za přitáhnutí jednoho šroubu. Nehledě na nebezpečí, které riskují, když vpustí do bytu cizího člověka.“

Kyuhyun si uvědomil, jak je Siwon úlisný. Úlisný, chytrý a schopný udělat všechno pro to, aby dosáhl svého. A to, ať už to bylo cokoliv.

„Pořád nechápu, jak to souvisí se mnou.“

Siwon odložil skleničku a znovu se posadil vedle něj. Snažil se ho tím získat.
Kyuhyun cítil, jaká horkost z něj sálá, jeho kolínskou, jeho mužnou vůni, Choi Siwona samotného. Byl neodolatelný.

„Kyuhyune…“ Začal. „…chci, abyste…ne, žádám vás…buďte mým mužem.“

„Cože?“ Nestávalo se často, aby Kyu nevěděl, o čem je právě řeč. To se s ním snad chce oženit nebo co?

Siwon si odkašlal a přisedl si k němu ještě blíž. „ Potřebuju někoho, kdo by představoval tu část veřejnosti, která si má kupovat mou novou sérii nářadí. Žádného modela s naučeným textem nechci. Chci někoho, kdo přesvědčí lidi, aby kupovali moje výrobky.“

„Siwone, já…“

 „Poslouchejte mě. Nechci vás nijak zdržovat.“ Zvedl ruku. „Jediné, co potřebuju je, abyste si vzal nějaké to nářadí domů. Vyzkoušel ho a pak o něm něco řekl před kamerou. Žádné kulisy, žádná hudba. Jenom vy. Příjemný, inteligentní muž, který řekne jiným lidem, jak mu výrobek pomáhá. Jak jednoduché.“

Kyuhyunovi došlo, co po něm chce. Nemělo to smysl. Vlastně věděl od začátku, že o něj Siwon nestojí. Vstal a vykročil ke dveřím. „Zavolejte mě taxíka. Peněz mám dost. A děkuju za večeři. Nevzpomínám si, že bych kdy jedl něco lepšího…“

„Kyuhyune! Vy jste mě neposlouchal!“ Chytil jej za ramena. „Potřebuju vás, věřte mi. Vyděláte si tím slušnou částku. Možná dost na to, abyste mohl zaměstnat sekretářku a ulehčit si tím práci.“

„Nechte mě odejít, Siwone.“ Promluvil chladně Kyu.

„Nenechám. Nepochopil jste, co jsem vám říkal. Každý jiný by to bral všema deseti. Pomohl byste tím tisícům, možná milionům lidí, až zjistí, že mohou být i v tomhle nezávislý.“

Siwon cítil, jak v něm narůstá vztek, stejný jako včera. Musí se k němu chovat mile. Hlavně ho nesmí nechat odejít.

Kyuhyun se na něj pořád díval, jak se nutil do úsměvu. Ruce stále na jeho ramenech.

„Poslouchejte…“ Řekl tak klidně, jak jen to šlo. „…chci, abyste pro mě natočil reklamu. Je to pro vás tak těžké, že to nechcete přijmout? No tak…posaďte se a promluvíme si o tom.“

„Siwone, já…“

Kyuhyunovy čokoládové oči se zaplnily slzami. Siwona to šokovalo. Bylo to to poslední, co by od Kyuhyuna čekal. Instinktivně si ho přitáhl k sobě.

„No tak…“ Konejšivě mumlal Siwon. „Co špatného jsem udělal?“

Ještě chvíli ho objímal a pak jej pustil. Kyuhyun přešel ke druhému konci stolu a vyndal si kapeník.

„Kdybych věděl, že tohle bude obchodní schůzka, nikdy bych vaše pozvání nepřijal.“ Řekl a při tom si utíral oči. „Jsem vědec, ne obchodník. A jestli nezavoláte taxíka, tak mě prosím vás odvezte sám.“

Siwon si v duchu začal nadávat. Úplně mu zapomněl říct, že na ten nápad s reklamou přišel až potom, co ho pozval na večeři. Pak si uvědomil, že když Kyu takhle zareagoval, musí mít o něj větší zájem, než se zdá. Došel k němu a položil své ruce na jeho paže.

„Kyuhyune…“ Mazlil se s tím jménem. „… přísahám, že jsem na ten nápad přišel až v noci. Vzpomínáte, běžel jsem za vámi. Nedokazuje to snad můj zájem? Chtěl jsem, abyste se mnou strávil dnešní večer.“ Sklonil hlavu a políbil ho na koutek úst. „Rozhodně jsem při tom nemyslel na reklamy!“

Tisknul se k Siwonovi víc a víc. Najednou se prudce odtáhl. „Tohle možná platí na jiné, Choi Siwone, ale mě nedostanete tam, kam chcete. Jdu domů…“ Popadl svou bundu. „… třeba i pěšky.“

Siwon se cítil již značně podrážděný. Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Otevřel dveře do pokoje, kam předtím zavřel Kaina. Hvízdl a Kain ihned přiběhl.

„Hlídej!“ Přikázal mu Siwon a ukázal na Kyuhyuna.

Kain poslechl, stoupnul si před něj a švihal ocasem ze strany na stranu. Kyuhyun polkl a snažil se překonat strach. To obrovské černé zvíře, které mu bránilo v odchodu, bylo moc dobře vycvičené. Byl si jistý, že by Siwon neváhal poštvat jej proti němu. Svěsil ramena a vrátil se zpátky na pohovku.

Velký pes ho následoval. Bylo vidět, že by se mu líbilo, kdyby ho i podrbal. Ale tu radost mu neudělá. Překřížil si ruce na prsou. Tvář zcela bez emocí.

„Tak…“ Siwon si k němu přisedl a podrbal Kaina za ušima. „Teď můžeme pokračovat v našem rozhovoru.“

Kyuhyun stále mlčel a díval se před sebe.

„To, co jste udělal, bylo trochu dětinské. Vím, že jsem začal špatně, ale opravdu se mi líbíte. Hodně mě zajímáte. Oceňuju vaše znalosti, i když nevím, co vlastně přesně děláte. Chtěl bych vás více poznat. A když zjistíme, že máme něco společného…myslím, že bysme mohli být víc než přátelé.“

„Nemáme společného vůbec nic, Choi Siwone.“ Přestal trucovat Kyu. „Tedy kromě pár hodin dneska večer, kdy rozčilujeme jeden druhýho.“

„To proto, že jsme oba vášnivý lidé.“ Zablesklo se Siwonovi v očích.

„Vy možná, ale já…“

Polibek přerušil Kyuhyuna v půli věty. Siwon si jej k sobě přitáhl stejným způsobem jako včera na večírku, ale tentokrát to nebylo nepříjemné. Když chtěl polibek prohloubit, Kyuhyun to s radostí dovolil.

Kyuhyunovi připadalo, jako by se oba vznášeli mezi měkkými polštáři. Ležel na pohovce, ruce okolo Siwonova krku. Cítil, jak mu Wonovy prsty proplouvají vlasy, jak mu jeho ruka sklouzla na rameno a pokračovala dál k pasu…

Strašně se oba dva lekli, když se ozval ostrý štěkot. Siwon se překvapeně posadil a Kyu se stydlivě schoval za něj. Kain stál se staženým ocasem metr od nich a štěkal jako pominutý.

„Kaine, přestaň!!!“ Rozkázal mu Siwon. Kain okamžitě ztichl, sedl si a čekal na odměnu.

„Co se mu stalo?“ Kyu vykoukl zpoza Siwonova ramene.

„Přikázal jsem mu, aby tě hlídal, ale nečekal jsem, že se postaví i proti mně.“ Vstal a šel psa pochválit.

Kyuhyun se posadil. Chvěl se vzrušením. Siwon přestal drbat Kaina a vrátil se na pohovku. Stejně vzrušený jako Kyu.

 „Myslím, že jsem měl pravdu. Nejsme sice úplně stejní a vím, že to nebude jednoduché, ale existuje nějaká síla, která nás dva navzájem přitahuje. A neříkej, že to tak necítíš.“

„Cítím.“ Zašeptal Kyu.

„Teď je to jakási síla, ale mohlo by to být něco víc, když budeme oba chtít. A já bych moc rád. Ale co ty, Kyu?“

Kyuhyun věděl, že má pravdu. Nikdy necítil k nikomu něco podobného. Byl však natolik zkušený, aby poznal, že přes některé odlišnosti to mezi ním a Siwonem přímo jiskří. Přesto zůstal ostražitý.

„Síla moc neznamená, když se dva mají rádi.“ Odpověděl a díval se Siwonovi přímo do očí. „ Bojím se, že mé city k tobě se stále mění. Od lásky k nenávisti.“

 „Proto je to tak zajímavé.“ Siwon se začal smát. Přisunul se k němu a vzal jej kolem ramen. „Jsem si jistý, že si občas budeme přát, abychom se nikdy nepotkali, ale vsadím se, že mnohem častěji budeme vděčný za to, že jsem ze sebe kvůli tobě udělal hlupáka. Chci, abychom byli přátelé, Kyu. Chodili bysme spolu na procházky. Sdíleli bysme spolu radosti, ale i starosti.“

Kyuhyun stále váhal, když jej Siwon začal zlehka líbat na krk. Měl teplé rty a jeho dech pálil na kůži. Cítil, jak se přestává kontrolovat. Bylo to úžasné.

Usmál se představě, co všechno ho se Siwonem čeká…