Charita

 

Siwon a Kyuhyun
Hatachi 

Cho Kyuhyun ťukal lístkem do tomboly o bílý ubrus. Byl na schůzi klubu pracujících žen v Soulu a snažil se soustředit na to, co právě říká předsedkyně klubu Moon Sang Ji.

Myšlenky mu však stále bloudily k práci, která ho čekala v kanceláři v Incheonu, pár kilometrů od města.

Když ukončil univerzitu a s čerstvým titulem doktor filozofie, obor knihovnictví, si otevřel informační agenturu. V životě by ho nenapadlo, kolik práce se na něj navalí. Všechny nově vzniklé společnosti a instituce v Inchenonu a Soulu, včetně univerzit, se za Kyuhyunovými radami hnali jak vosy za sladkým.

Promnul si unavené oči a začal přemýšlet o tom, jak moc by ho stálo najmout si pomocníka. Plat kvalifikovaného pomocníka by jistě zasáhl do rozpočtu, ale jeho práce by mu moc pomohla.

Kyuhyun si povzdechl.

Kdyby se tak nemusel zabývat takovými hloupostmi, jako jsou opravy auta, hypotéka, jídlo a oblečení, mohl by dělat jen a jen svoji práci. Rešerše a výzkumy byly jedinou jeho láskou.

Podíval se na svou blonďatou kamarádku Song Ji Hye. Alespoň nemá jeho problémy. Jihye se snažila starat o dítě a zároveň se udržet v práci, což pro rozvedenou ženu není jednoduché. Jihye vypadala o pět let starší než on, přestože oběma bylo dvacet osm. Chtěla zvládnout všechno, kariéru, dítě a manžela, ale ten ji opustil a ona zůstala s dítětem sama.

Potlesk vrátil Kyuhyuna zpět do přítomnosti. Sangji, malé tmavovlásce, zářily oči a Kyu zapomněl na pesimistické myšlenky. Sangji přišla pokaždé do klubu s nějakým překvapením. Dnes to asi bude obzvlášť stát za to, soudě podle jejího uličnického výrazu.

Položil lístek na stůl a usmál se.

„Jak všichni víte, snažím se ukončit naše schůzky tak, abychom všichni odcházeli domů v dobré náladě. Doufám, že o dnešním vystoupení nebudete mluvit s manželi, manželkami a přáteli. Mohli by totiž žárlit…“ Řekla Sangji.

Smích plný očekávání zazněl sálem. Kyuhyun se zasmál také. Neměl totiž nikoho, kdo by mohl žárlit, ale takovýto začátek sliboval mnohé a on se potřeboval pořádně pobavit, aby zapomněl na práci.

„Dneska to bude pořádný zážitek.“Sangji přešla na pódium. „Můj drahý příbuzný se nechal přemluvit k… Ne, to už uvidíte sami.“

Sestoupila z pódia a kužel světla se soustředil doprostřed místnosti mezi dvě dlouhé řady stolů. Z reproduktorů se ozvalo pomalé bubnování a do místnosti vstoupil muž. Nejkrásnější muž, jakého kdy Kyu viděl.

Uprostřed sálu se zastavil. Černé, jemně vlnité vlasy odrážely záblesky světel. Září jako hvězdy na půlnočním nebi, pomyslel si zasněně Kyu. Byl opálený a měl aristokratické rysy…rovný nos, široká ústa, energickou bradu. Hnědá barva jeho očí přecházela až do černé.

Co tady, proboha, může tenhle elegantně oblečený muž dělat? Zpívat? Na to by těžko mohl žárlit.

A pak mu to došlo…

Podmanivá hudba, pobavený výraz tváře Sangji, její uličnický pohled. Ona přemluvila svého příbuzného ke striptýzu. Kyuhyun si musel zakrýt rukou ušklíbnutí. A soudě podle výrazu muže, sám byl asi zvědavý, jak mu to půjde.

„Dobrý večer dámy.“ Řekl hlubokým hlasem, silným natolik, že mikrofon byl úplně zbytečný. „Než začnu, byl bych rád, abyste věděli, že to, co dělám, dělám pro charitu.“

A v tom se to stalo. Kyuhyun nebyl schopný udržet velmi hlasitý výbuch smíchu. Muž se otočil, podíval se na něj a nadzdvihl obočí, jelikož si vůbec nevšiml jediného muže mezi samými ženami.

„Za vystoupení se bude vybírat padesát wonů jako obvykle.“ Pokračoval a při tom stále hleděl rozhořčeně na Kyuhyuna. „Získaný obnos bude věnován Středisku na hlídání dětí. “

Následoval potlesk a muž se konečně od Kyuhyuna odvrátil.

Jihye nadšeně tleskala a radostně se na Kyuhyuna usmála. Nebylo divu, Jihye a ženy jí podobné byly závislé na středisku, kde se starají o jejich děti, zatím co ony vydělávají na živobytí. A vypadá to, že muž vydělá balík. Záleží na tom, jak moc se hodlá obnažit. Něco mu říkalo, že to nedotáhne až do konce. Už teď se necítil ve své kůži.

A on mu moc nepomohl. Kyu si v duchu nadával, že vybuchl tak nahlas. Chudák, stačí, že se má před všemi těmito ženami svléknout skoro donaha. Měl se víc ovládat.

Sangji znovu vystoupila na pódium. „Předtím, než Siwon začne, musím vám říct, že první cenou v tombole je jeho polibek. Můj bratranec měl velmi dobrou náladu, když s tím vším souhlasil, a tak se stal zábavou i první cenou v jednom. No není to pěkné?“

Potlesk potvrdil, že všichni souhlasí.

„Kyu, víš, kdo to je?“ Kyu zavrtěl hlavou.

„Choi Siwon. Víš…Choi Hardware. Ta firma se železářským zbožím. Ta ohromná firma…“

Kyuhyun jen vydechl. Teď už mu bylo jasné, o kom Jihye mluví. Síť Choiových obchodů s nářadím se táhla po celém jihovýchodu. To, že se jejich vlastník hodlal tady přede všemi svlékat, mu připadalo o to víc absurdnější.

Dobrá, ještě nikdy neviděl někoho takového ve spodním prádle. Začíná to být zajímavé. Založil si pohodlně ruce a začal se na vystoupení těšit.

Choi Siwon si připomněl tu slabou chvilku, kdy tohle Sangji slíbil. Myslel to jako legraci, ale teď ho přepadly rozpaky. Když se mu smál ten brunet, málem utekl. Ale sliby se mají plnit. Vždycky dokončil to, co začal. Maminka mu vždycky vyčítala jeho tvrdohlavost, ale právě díky této vlastnosti má úspěch. I přes velké rozpaky se rozhodl ukázat přítomným dámám, ale hlavně tomu mladíkovi se sebejistým úsměvem na tváři, skvělé vystoupení.

Hudba přešla do podmanivého jazzového rytmu. Siwon se zářivě usmál do míst, kde seděl onen mladík a začal se svlékat. Všechen vztek rozpaloval jeho pohyby a brzo se tak zabral do hudby, že nevnímal okolí.

Kyuhyun si všiml záblesku jeho vzteku a přemýšlel, jestli byl opravdu zasloužený. Pak na to zcela zapomněl, uchvácen tím, co vidí.

Siwon tančil skvěle. Byl jedním z těch, kterým se daří všechno, co dělají. Pokrčil široká ramena a sako z nich sjelo jako kůže z hada. Překročil ho a tím se dostal dál od Kyuhyuna. Ležérním gestem ze sebe strhl motýlka a hodil ho za sebe. Motýlek přistál u nohou Kyuhyuna.

„Zvedni ho.“ Zašeptala na něj Jihye.

Kyuhyun pohodil hlavou. Jistě to Siwon udělal schválně. To by radši sáhl na pavouka.

Siwonovy prsty rozepínaly košili, a když ji rozhalil, obecenstvo začalo tleskat do rytmu. Otočil se zpátky ke Kyuhyunovi, svalnatá hruď odrážela stín jeho havraních vlasů.
A Kyuhyun si musel přiznat, že jeho tělo bylo stejně tak hezké jako obličej. Pocítil vzrušení, což byla jistě hloupost. Ale ta Siwonova vypracovaná hruď a ploché břicho…byl opravdu v kondici.

Siwon si rozepnul knoflíčky u manžet a košili odhodil. Výraz jeho obličeje byl šibalsky svůdný. Stále se na něj díval a Kyu přemýšlel proč. Červenal se nebo co? Nebo ho jeho hlasitý smích tak rozčílil, že se ho teď snaží přivést do rozpaků?  Trochu se napřímil.

Siwon si s uspokojením všiml, že ten mladík už nevypadá tak sebejistě. Dokonce se zdá, že v něm probudil místo pobavení zájem. Mladíkovy velké hnědé oči změkly a obdařily ho pohledem, jaký Siwon ještě neviděl.

Jak plánoval, pozdržel vystoupení tím, že skákal dokola, když si zouval boty a ponožky. Přítomné dámy ocenily jeho smysl pro humor smíchem a potleskem. Znova mrknul směrem k hnědoočkovi. Ten se smál a on si uvědomil, že je mladík ještě hezčí než před chvílí. Jeho tvář se měnila každým okamžikem. Chtěl by znát jeho myšlenky, které se za těmito změnami skrývají. Opět se soustředil na své vystoupení.

Kyuhyun pozoroval, jak se předvádí. Byl neuvěřitelně sexy a jeho tělo bylo silné i zranitelné zároveň. Jeho předchozí rozpaky to dosvědčovaly. Tento muž vlastní a řídí ohromný podnik, jestlipak mu jeho zranitelnost dělá problémy i při práci? Chtěl by vědět, co by si mysleli jeho zaměstnanci, kdyby ho teď viděli.

Hudba zjemnila, stala se podmanivou. Siwon došel do středu sálu a položil ruce na kalhoty. Kyuhyun cítil elektrizující napětí všech žen okolo. Nebylo slyšet nic kromě hudby.

Rozepnul si kalhoty. „Nezapomeňte…“ Řekl jemně, „…tohle všechno je na charitativní účely.“ Vesele se zazubil. „Myslím, že bych udělal pro charitu cokoliv…“

Jihye se uchichtla a dotkla se Hyunova ramene. Kyu se otočil a zachytil kamarádčin pobavený pohled. To už bylo příliš. On i Jihye se dusili smíchem. Ani pohled na Choi Siwona, který si svlékl kalhoty a procházel se tam v černých boxerkach, nemohl zastavit Kyuhyunův výbuch smíchu.

Hudba zrychlila a Siwon začal vybírat peníze a ukládal si je za gumu boxerek. Ani jednou se k němu nepřiblížil. Jeho pýcha byla příliš raněna jeho veselostí. Musí to být pro muže ponižující, slyšet smích, když si svléká kalhoty. Měl dlouhé svalnaté nohy, dobře tvarované jako celé tělo. Správně neměl ani dýchat, natož se smát. Rozhodl se, že ho po představení vyhledá a vysvětlí mu, proč se tak choval. To je to nejlepší, co může udělat. Konec konců, dostal se do té situace, jen aby vydělal peníze na dobré účely.

Siwon zamával, uklonil se a za nadšeného potlesku sestoupil k předsedkyni klubu. Kyuhyun tleskal, co mohl. Byl požitek černovlasého sledovat. Předvedl skvělé vystoupení a shromáždil slušný obnos peněz. Svůj příspěvek mu dá později, až se vysvětlí to nedorozumění.

Sangji mu pomohla s penězi a pak mu podala ručník a župan. Oblékl se do něj a ručníkem si osušil zpocenou tvář. Tiše si povídal se sestřenicí a usmíval se.

Sangji si stoupla k řečnickému stolku, v ruce obří číši s lístky do tomboly. „Teď přichází velký okamžik pro jednu z vás. Můžete líbat beztrestně. Siwon není ženatý, i když já ho podezřívám, že se tak chová. Ale vím, že se zatím o nikoho nezajímá.“

Siwon jí cosi pošeptal a ona se zasmála.

„Právě mi řekl, že jeho manželkou je práce a že vy to jistě chápete.“ Další potlesk a výkřiky souhlasu.

Má za manželku práci. Kyu o tom přemýšlel. Tomuhle rozuměl až příliš dobře. Ale on nevypadá, že by byl na práci závislý. Vsadil by se, že zlomil nejedno dámské srdce. Na to vypadal příliš dobře, než aby se o něj ženy přímo praly.
Na druhou stranu, velký obchod zabere jistě spoustu času. Jeho vlastní agentura byla malá a přitom mu užírala nejen dny, ale i spoustu nocí. Znovu začal přemýšlet o pomocníkovi.

Sangji zvedla vysoko číši a Siwon vytáhl lístek. Přečetla číslo, ale nikdo nevykřikl radostí. Kyuhyun zkontroloval svůj lístek. S úlevou zjistil, že má jiné číslo.

Jihye vzdychla a pohodila hlavou. „Dnes není můj den…“

„Umřel bych studem, kdybych se s ním měl líbat přede všema.“ Odpověděl jí Kyuhyun. „Jsem rád, že mě nevylosovali.“ Odhodil lístek na stůl, ale Jihye ho zvedla.

„Myslím, že ta, co jí vítězný lístek patří, už odešla. Víte, jak bude zklamaná, až se dozví, co propásla?“ Řekla Sangji a z davu se ozval smích.

„Losujte tedy znovu.“ Ozvalo se sálem.

„Dejte nám ještě šanci.“ Přidala se další žena. „Vždyť jsme si za to zaplatily.“

„Je hezké být tak populární.“ Siwon pokýval hlavou, pobavený úsměv na tváři. „Pokračuj Ji, teď jsi na řadě ty.“

Sangji chvíli váhala, pak z číše vytáhla další lísteček. Když četla číslo nahlas, Kyuhyun ucítil prudké bušení srdce.

„To je tvoje!“ Zakřičela na celý sál Jihye. „Tady je vítěz, Cho Kyuhyun!!!“

Potlesk a pískot naplnil sál. Kamarádky měly radost, že vyhrál. On ne a při pohledu na Choi Siwona bylo jasné, že tím také není nijak nadšený. Jasně viděl, jak mu ztvrdnul pohled a přestal se usmívat.

Kyu cítil, jak mu slábnou všechny svaly v těle a není vůbec schopný přemýšlet. Nevěděl, co má dělat. Jestli má přimět nohy, aby ho poslouchaly a jít si vyzvednout svou cenu? Poprvé v životě se Cho Kyuhyun nedokázal rozhodnout.

Zachránil ho nečekaně Choi Siwon. Utáhl si pásek u županu těsněji kolem těla, sestoupil z pódia a s hraným úsměvem se blížil k němu.

„Tak co, mladý muži…jste připravený na převzetí ceny?“ Podával mu ruku a jeho hlas zněl přátelsky, ale Kyu z něj vycítil chlad.

Slabost v momentě vystřídal vztek a Kyu vstal. „Jsem doktor Cho. A samozřejmě, že jsem připravený. Polibek jsem vyhrál poctivě, ne?“ S radostí pozoroval, jak černovlasého muže jeho arogantní tón ještě víc rozčiluje. Pohled jeho tmavě hnědých očí byl ledový.

Čím zuřivější Siwon je, tím rychleji to budu mít za sebou. Nebude chtít trávit příliš času líbáním kluka, který ho navíc uráží. A on se pak nebude muset obtěžovat s vysvětlováním, proč se před tím tolik smál. Čím dřív to skončí, tím líp. A pak už ho nikdy neuvidí…

„V pořádku.“ Pevně Hyuna chytil za ruku. „Jdeme ne to, doktore Cho. Konec konců, je to takové prodloužení mého výstupu a já nechci žádnou z těchto přítomných dam zklamat.“

Odtáhl ho doprostřed sálu, a když se k němu otočil, uviděl Kyu zlomyslný výraz v jeho krásné tváři. Pak cítil, jak jej objaly silné paže a jeho rty cítil na svých.

Byl to nejarogantnější polibek, jaký kdy dostal. Siwon měl rty teplé a měkké, ale tiskly ho, až to bolelo. Instinktivně otevřel ústa. Silné paže jej pevněji sevřely, až musel zaklonit hlavu a černovláskovy boky se otřely o ty jeho. Lomcovalo jím rozhořčení.

Siwon byl velice překvapený, když si uvědomil, jak ho mladík vzrušuje. Nejprve přemýšlel jen tak ho políbit a pak odstrčit. Doufal, že ho to přivede do rozpaků. Ale teď, když pootevřel rty a on navíc ucítil jeho tělo na svém, téměř nahém, měl velkou touhu polibek prodloužit.

Když Kyuhyun zaznamenal Siwonův jazyk ve svých ústech, úplně se přestal ovládat. Co si to ten chlap dovoluje tady, přede všemi. Nemohl se ani bránit, protože by tím ztratil zbytky důstojnosti, na které se zmohl. Podle potlesku si asi všechny přítomné myslely, že je to velký okamžik v jeho životě. Tohle pomyšlení ho dost štvalo. Nechal jeho jazyk proniknout hlouběji do svých úst a pak skousl. Ucítil, jak ucukl. Pocítil velké zadostiučinění…

Siwon byl ale dobrý herec. Přestal Kyuhyuna líbat a pomalu jej pustil ze svého objetí, takže to vypadalo, že to byl on, kdo polibek ukončil. Usmíval se, ale jeho oči Kyua provrtávaly jako laser. Kyu mu oplatil stejný pohled.

„Bylo to zajímavé.“ Zašeptal mrazivě.

„To bylo. Jsem rád, že tento večer dopadl tak, jak dopadl. Málem jsem sem nešel, mám spoustu práce.“

„To by byla škoda. Víte, o co všechno bysme přišli?“ Doprovodil Kyua zpět na své místo. Jeho hraná galantnost mu drásala nervy. Na pódium se vrátil bez jediného slova.

„Jaký to bylo?“ Vyzvídala hned Jihye. „Odsud to vypadalo dost hrozivě.“

Kyuhyun jen obrátil oči v sloup a ponechal svoji milou kamarádku, ať si o tom myslí své.

Sangji vstala a oficiálně ukončila schůzi několika oznámeními. Vyvolala znovu potlesk pro svého bratrance a ten za něj děkoval úsměvem a zamáváním. Jeho oči se dívaly na Kyuhyuna. Ten se cítil nepříjemně.

Siwon ho zkoumal. Ten chlapec byl jako jeden z kaleidoskopů, který dal dětem Sangji k vánocům. Pořád mění svůj výraz a chování. Bolel ho jazyk, ale líbilo se mu objímat ho a navíc, chutnal jako med. Když ho objímal, rozproudila se mu v žilách všechna krev navzdory vzteku, který jím cloumal. V mladíkových očích bylo tolik smíšených emocí. Byl úplně zmatený, když se na něj jen díval.

 

Kyuhyu si poposedl a netrpělivě čekal, až Sangji ukončí schůzi. Počítal s tím, že odejde tak rychle, jak jen to bude možné. Dřív, než se tmavovlasý muž obleče a znovu jej osloví. Zřejmě nebyl z těch, kteří by se chtěli mstít, ale raději mu ani nedá šanci. Cestou k sobě domů se už bude cítit v bezpečí.

Když Ji ukončila schůzi, Jihye chytila Hyuna za ruku. „Máš chvilku čas? Mam problémy v práci a potřebovala bych chápající duši.“

„Dobrá.“ Rezignoval Kyu.

Kamarádčiny problémy byly přednější než zaječí úmysl vytratit se co nejrychleji. Znovu se posadil a poslouchal Hyeinu zpověď. Pak jí navrhl, aby navštívila psychologickou poradnu.

„Možná ti to pomůže. Chodí tam lidé s podobnými problémy. Já ti poradit nedokážu, nemam s tím žádný zkušenosti.“

„Jak ráda bych pracovala jako ty. Nedokážeš si představit, jak je ubíjející pracovat ve velké kanceláři. Je tam skupina lidí, kteří využívají ostatní. Musíme sedět u počítačů celý den. Je pravda, že jsem se hodně naučila, ale když sedím celý den u terminálu, bolí mě záda a jsem tak unavená, že když přijdu domů, nejsem schopná se pořádně věnovat malému.“

„Kolik vyděláváš?“ Vyhrkl najednou Kyu.

Když mu kamarádka odpověděla, zeptal se jí, jestli by byla ochotná dělat za míň peněz v lepších podmínkách.

„Okamžitě!“ Odpověděla mu pohotově.

„Tak dej těm lidem výpověď, Ji. Právě se díváš na svého nového šéfa.“ Žena se usmála a šťastně jej objala.

 

Siwon se v šatně oblékal do riflí a svetru. Jeho první a poslední vystoupení. Už ani nevěděl, jak se Sangji a jejímu manželovi podařilo přemluvit ho ke striptýzu. Stejně by nebyl schopen své sestřenici odporovat. Ona pro něj byla víc než sestrou. Svůj volný čas nejraději trávil s ní, jejím manželem a dětmi.
Z nejbližší rodiny mu zbyla už jen maminka a teď, když byla v sanatoriu, v nejlepším, jaké Siwon mohl najít, cítil se sám. Měl přítelkyně, ale ženu, se kterou by chtěl strávit zbytek života, zatím nenašel. Proto si vzpomněl na Cho Kyuhyuna. Zvláštní a vzrušující. Musí o něm od Sangji zjistit víc.

Ji čekala, až se vrátí. Skočila mu do náruče a políbila ho na tvář.

„Jsi skvělej, Wonnie.“ Pochválila ho. „Jsem ti moc vděčná, že jsi pro mě tu hloupost udělal. Všem se to moc líbilo.“

„A co ten mladík, kterého jsem líbal? Neřekl bych, že by byl nějak zvlášť nadšený.“ Nadzdvihl obočí.

Ji se zamračila. „Všimla jsem si jakéhosi jiskření, ale nezdálo se mi, že byste zrovna byli do sebe zamilovaní. Co se stalo mezi tebou a Hyunem?“

Trhl sebou. „Jakže jsi říkala, že se jmenuje?“

„Kyuhyun. Cho Kyuhyun. Má informační agenturu v Incheonu. Živí se pořizováním rešerší na objednávku. Slyšela jsem, že je v tom opravdu dobrý. A je to taky jediný člen mužského pohlaví v našem klubu.“

„Nevíš, jestli tu ještě někde je?“

„Myslim, že ano. Před chvílí jsem ho viděla mluvit se Song Ji Hye. Kam běžíš, Siwone?“

„Musim se omluvit jednomu mladíkovi. Uvidíme se později.“ V rychlosti jí vlepil pusu na tvář.

Běžel do sálu, kde se odehrálo jeho vystoupení. Musí ho najít a omluvit se mu za své chování a za to, jakým způsobem jej líbal.

Nikde v budově ho však nenašel, tak spěchal ven. Květnová noc se zdála nezvykle teplá. Skoro až k zalknutí. Jedinou věcí, kterou Siwon v Soulu nesnášel, byla suchá horká léta. Jenže letos bylo počasí ve srovnání s jeho problémy maličkostí. Správně by neměl ztrácet čas hledáním Cho Kyuhyuna, ale měl by raději pátrat po příčině svých trablů.

Když ho ale zahlédl na druhém konci parkoviště, rozeběhl se tím směrem.

Kyuhyun zaslechl, jak se někdo přibližuje. Rychle stiskl v ruce peněženku a klíče. Otočil se a zaujal bojovou pozici.

„Hej!“ Siwon zastavil. Kyuhyun vypadal bojovně, jistě byl schopen se velmi dobře bránit. „Podívejte…“ Ukázal mu prázdné ruce jako důkaz, že mu nechce ublížit. „Jen jsem se chtěl omluvit.“

 „Proč jste běžel? Myslel jsem, že mě chcete přepadnout.“ Kyu si oddechl, byl nervózní víc, než si připouštěl.

„To rozhodně ne. Vypadáte, jako byste ovládal bojová umění.“ Zasmál se tak mírumilovně, jak jen to bylo možné.

„Umím se o sebe postarat.“ Neusmál se, ale byl šťastný, že mu nic nehrozí.

Siwon se poškrábal na krku. „Proč se odborník na rešerše potřebuje bránit? Rozčílení klienti?“

„Jak víte, co dělám?“

„Zeptal jsem se. Podívejte Kyuhyune…doktore Cho. Udělal jsem ze sebe cvoka, když jsem vás tak neurvale líbal. Je mi to líto. Moc bych si přál, abyste mi odpustil.“

Kyu váhal. Znělo to upřímně a on nebyl z těch, kdo se vydrží dlouho zlobit. „Myslím, že jsme chybu udělali oba. Neměl jsem se tak smát. Jistě jsem vás tím přivedl do velkých rozpaků…“

„Odpouštím vám. Je už tedy vše v pořádku?“

„Dobrá…“ Usmál se na něj Kyu. „Ale až zase někdy budete chtít zkoumat nějaké ženě ústa jazykem, přesvědčte se předem, jestli jí to nebude vadit.“

Wonův pohled byl najednou vlahý, vůbec mu nevadilo, že Kyuhyun je muž. „Nezdálo se mi, že vám to příliš vadí. Musím přiznat, že než jste mě…odstrčil, moc se mi líbilo, co spolu děláme.“

„Opravdu?“

Siwon na jeho tváři zahlédl nefalšované překvapení. Zase jiný. Musí ho líp. Má tak záhadný obličej a k tomu zatraceně pěknou postavu. Sklopil oči a Siwon pozoroval jeho husté řasy. Pekelně krásný!

„Kyuhyune…vím, že je to trochu brzy a že jsme se seznámili za ne zrovna příhodných okolností, ale rád bych vás poznal víc. Půjdete se mnou na večeři?“

„Cože?“ Nevěřícně se zasmál.

„Večere…schůzka…popovídat si. Žádný nechtěný…události. Čestný skautský…“ Podával mu pravou ruku.

Podíval se na něj kysele. „Choi Siwone, vy přece nejste žádný skaut.“

„Jak to, že znáte moje příjmení?“

„Živím se přece získáváním informací, ne? Jste Choi Siwon, majitel Choiových obchodů s nářadím. Škoda, že jsem s sebou neměl foťák. Do zítřka mohla mít každá pobočka vaší firmy fotku šéfa ve spodním prádle.“

„Vezměte si teda foťák s sebou zítra a uvidíme, co se s tím dá dělat.“

Kyu se zasmál. „Myslel jsem, že mě chcete jen pozvat na večeři. Říkal jste večeře, schůzka, popovídat si…už si to nepamatujete?“

„Třeba by se vám to líbilo.“ Ušklíbl se a mrkl na něj.

„Neřekl jsem, že půjdu.“

„Ne, opravdu.“ Zvážněl. „Sejdeme se zítra?“

„Mám strašně moc práce.“

„To já taky. Ale nesmíme si ji připouštět tak moc k tělu nebo se stane vším, co máte. A nebo vás zabije.“

„Asi máte pravdu.“ Chvíli si Siwona zkoumavě prohlížel. „Tak kdy?“

„V šest. Kde bydlíte?“

„V osm. Opravdu mam dost práce. Můžete mě vyzvednout v kanceláři. Je to…“

„Vím. V Incheonu. Najdu to. V půl osmé tedy.“

„V osm, Siwone. Opravdu…mam toho moc.“

„Jste tvrdohlavý.“ Povzdechl si. „Dobře, předpokládám, že budete hodně hladový. Ochutnáte to nejchutnější jídlo v životě.“

„Prosím, jen nic přepychového. Večer bývám hrozně unavený. Nerad bych vás přivedl do rozpaků tím, že uprostřed druhého chodu usnu.“

„Ty rozpaky jsme si dneska vybrali dopředu. Podruhé se to nestane.“ Podal mu ruku. „Tak zítra, Kyuhyune.“

Kyuhyun ji uchopil a na chvíli pocítil sílu s teplo jeho dlaně. Pak odemkl svého starého broučka a nasedl do něj.
Když si ve zpětném zrcátku prohlížel Siwonovu postavu, ptal se sám sebe, proč pozvání na schůzku přijal.
Byl hezký a zajímal ho, ale momentálně neměl kvůli práci na nějakou romantiku čas. Právě se dohodl s Jihye a bude nutné ji co nejrychleji zaučit.

Ach ty hormony, to je pro ambiciózního člověka, jako je on, hotová pohroma…