Když si láska nevybírá

 

Kangin a Leeteuk
Hatachi

Krátce po svatebním obřadu všichni svatebčané postávají v předsálí obřadní síně a rozebírají své dojmy z právě skončeného obřadu.

„Byla to nádhera.“ vydechl Leeteuk a něžně pohladil svoji sestru po rameni.

„To ano. Ještě se mi třesou kolena.“ odpověděla s úsměvem na tváři Inyoung a při tom dál sledovala rozhovor svého manžela s jejím otcem.

„Dobře se mi o ní starej, Seunghyune. A od teď mi můžeš tykat,“ udílí rady svému zeťovi novopečený tchán.

„Nemějte péči. Inyoung je v dobrých rukách. A děkuji za nabídnuté tykání, bude mi potěšením.“ odpověděl Seunghyun.

To už se ale nedaleko od novomanželů shromáždí všechny nezadané dívky. Podle staré tradice je Inyoung připravena hodit svoji svatební kytici.

„Tak…která je teď na řadě?“ zasměje se, než se otočí zády k připraveným dívkám a hodí…

Leeteuk , který postával nedaleko od hloučku dívek, které se snažily kytici chytit, vše zasněně pozoroval. Také by si chtěl najít někoho, kdo by ho měl rád tak, jako se mají rádi Inyoung se Seunghyunem.  Ovšem než stačí cokoliv udělat, tak mu v náručí přistane ona svatební kytice.

„Já?“ zamumlal Leeteuk, nechápavě pozvedl hlavu a zmateně se rozhlížel kolem. Dívky jsou zklamané, že to nebyla právě ona, ale nakonec  Leeteukovi to přejí všechny.

„Gratuluju…“ ozval se za ním znenadání tmavovlasý mladík, který jej po celou tu dobu sledoval s úsměvem.

„Dě…děkuju…“ odpověděl mu Leeteuk a zčervenaly mu tváře.

To už celou sešlost přeruší novomanželé s pozvánkou ke stolu na svatební hostinu. Na hostině tmavovlasý mladík došel ke stolu, kde seděl neznámý světlovlasý chlapec, kterého neustále sledoval.

„Ahoj. Máš tady volno? Nevadilo by, kdybych si k tobě přisedl?“ optal se nervozně a čekal na odpověď.

„Jasně, ale… Vím, že to asi bude vypadat divně, ale vůbec nevím, kam tě mám zařadit. Jsi příbuzný ženicha?“ vyzvídal na tmavovláskovi Leeteuk. Ale ještě než se tmavovlasý chlapec stihl představit, vpadl jim do rozhovoru Leeteukův otec, který stál nedaleko a tak zaslechl jejich rozhovor.

„Ale, Teukie…vždyť to je tvůj bratranec. To je přece Kangin, nejmladší syn tvého strýce Kangsunga.“ vysvětlil jim tatínek.

„Vážně?“ podivil se Leeteuk, který tomu nechtěl uvěřit. Když tatínek viděl, že mu oba chlapci nevěří, vytáhl z peněženky fotografii, na které jsou na dece vedle sebe dvě malá miminka.

„Podívejte se na tohle. To jste byli ještě hodně malý. Miminka Leeteuk a Kangin v dupačkách…“ zasmál se při pohledu na fotografii ve své ruce. To už si památeční fotku prohlíželi i Leeteuk s Kanginem.

„To je tak sladké…“ řekl Leeteuk.

„To ano. Dva sladcí andílci.“ ještě dodal Kangin, jenž se nad ním skláněl, aby také viděl na fotku.

„To bylo naposledy, co jste byli spolu. Pak už jste se nikdy neviděli, protože teta se strýcem a malým Kanginem se odstěhovali z města. Do nedávna bydleli na druhém konci republiky. Ale po smrti strýce se teta rozhodla přestěhovat se zpět do Soulu. “ Zakončil své vyprávění tatínek.

 Ale pak jej napadlo, že by je spolu mohl znovu vyfotit, aby měli chlapci něco na památku. Postavil je k sobě a poodstoupil od nich kousek, aby je mohl zvěčnit. Pro jistotu radši udělal dvě fotky.

„Tady máte každý jednu novou fotku a můžete si alespoň porovnat, jak jste za tu dobu zkrásněli.“ pousmál se na ně a každému z nich podal jednu fotku do ruky.

„Díky tati.“ poděkoval Leeteuk.

„Díky…“ poděkoval za fotku i Kangin.

A jelikož už začala hrát hudba, tak se Leeteukův otec omluvil a odešel s tím, že musí vyzvat k tanci paní Parkovou, jinak by s ním měsíc nepromluvila a to by opravdu nepřežil. Ani oba chlapci nechtěli zůstávat pozadu, proto také vyrazili na parket. Kangin šel pro svoji maminku a za chvilku už spolu zmizeli v davu, kterým si razili cestu na taneční parket. Leeteuk došel k Inyoung, která odpočívala u stolu.

„Smím prosit, Inyoungie?“ optal se zdvořile svojí sestry.

Ta jen vesele kývla a nechala se odvést na taneční parket. Leeteuk si ji k sobě něžně přitiskl, jako by snad byla ta nejkřehčí květina a oba se nechali unášet prvními tony melodie.

„Kdybys tak věděla, jak šíleně ti závidím!“ zašeptal Leeteuk.

„Prosím tě, co šílíš? Časem i ty najdeš lásku až za hrob,“ řekla překvapeně Inyoung .

Leeteuk jen smutně přikývl a dál se tiše věnoval své sestře a tanci. Ale stejně to nevydržel a očima sledoval  Kangina, který právě opouštěl s maminkou parket. Usilovně přemýšlel nad tím, proč nedokáže myslet na nic jiného, než na Kangina. Jak je možné, že zabírá všechny jeho myšlenky, když ho ani nezná. Přesto stále upřeně sledoval každý jeho pohyb. Kangin jeho upřený pohled vycítil a s úsměvem se na něj otočil. Leeteuk zčervenal a rychle uhnul pohledem. To už končila i série písniček, na které tančil se sestrou. A jako pravý gentleman jí nabídl rámě a odvedl ji zpět ke stolu, kde ji předal Seunghyunovi.

Unaveně si sedl ke stolu a se zájmem pozoroval okolí. Kanginovi se pohledem záměrně vyhýbal. Nerad by byl zase přistižen, jak si jej se zájmem prohlíží. I Kangin nenápadně pozoroval Leeteuka. Teď měl čas si jej pořádně prohlédnout. Jak je nádherný, ale proč jen musí být příbuzný. Zklamaně si povzdychl. A ten povzdech upoutal Leeteukovu pozornost a zahleděl se tím směrem, odkud přišel. Pohled do Kanginových smutných očí ho zabolel. Proto se na něj co nejzářivěji usmál. Nechtěl, aby byl smutný, když je tak šťastný den. Kangin mu úsměv oplatil.

Svatební hostina se pomalu chýlila ke svému konci. Hosté se vesele rozcházeli domů, až tam zbyla jen rodina.

„Příští sobotu u nás bude taková malá oslava, než Inyoung se Seunghyunem odjedou na svatební cestu. Přijdeš?“ zeptal se s nadějí v hlase Leeteuk.

„To víš, že přijdu.“ Slíbil mu Kangin a také se s maminkou chystal k odchodu.

Leeteuk se s Kanginem rozloučil jedním příbuzenským polibkem na tvář.  I Leeteuk se chystal k odchodu. Byl to hodně náročný den a on se cítil tolik unavený.

Večer ležel Leeteuk v posteli a stále si prohlížel jejich společnou fotku ze svatby, kterou držel v ruce. Konečně se zamiloval a zase všechno bylo špatně. Kangin byl muž a navíc to byl jeho bratranec. Jenže si nemohl pomoci, musel na něj stále myslet. S těmito neveselými myšlenkami odložil fotku na noční stolek. Zhasl lampičku a unaveně zavřel oči.

Ani Kangin nemohl usnout. Ležel v posteli a také, stejně jako Leeteuk, sledoval jejich společnou fotku ze svatby. I on měl podobné myšlenky, které se točily okolo Leeteuka. I on hořekoval nad tím, jak si s nimi osud krutě pohrál. Zamiloval se do Leeteuka hned, jak jej prvně uviděl. Ale kdo mohl tušit, že se zamiluje do kluka. A ještě ke všemu do svého bratrance. Je to všechno k vzteku…

 

V sobotu se celá Leeteukova rodina i s Kanginem sešli u nich doma. Všichni do detailů probírali nadcházející svatební cestu, na kterou se již novomanželé moc těšili.

Leeteuk byl celý nervozní, protože Kangin seděl nedaleko od něj a jejich pohledy se nápadně často setkávaly.

„A zítra už máme líbánky, miláčku.“ řekla zasněně Inyoung a natáhla k Hyunovi ruku.

„Myslíš, že vůbec někdy vylezeme s postele?“ odpověděl Hyun s úsměvem a chytil svou manželku za nataženou ruku.

„Vy teda máte téma…“ zakroutil nechápavě hlavou Kangin.

„Přijď za chvilku za mnou do mého pokoje.“ pošeptal Leeteuk Kanginovi, protože s ním chtěl být na chvilku sám.

„Jasně, hned jsem tam.“ potvrdil a přikývl Kangin, že pochopil.

„Youngie, dávej prosím tě pozor, nechci, aby si toho všimli naši.“ Poprosil Leeteuk svoji sestru, aby mu kryla před rodiči záda.

„Jasně, že váháš!“ slíbila mu Inyoung.

Leeteuk se otočil a kvapně pospíchal do svého pokoje, kde čekal na Kangna. Ten dorazil za chvilku po něm.

„Jsem tu…“ řekl s úsměvem Kangin.

„To je bezva. Jen dojdu pro něco k pití, tak se zatím posaď.“ vybídl ho a odešel do kuchyně pro pití.

Kangin se zatím rozhlížel po Leeteukově pokoji. Najednou si všiml, že na posteli leží nějaká knížka. Přišel tedy k posteli, vzal onu knížku do ruky a nevěřícně na ni koukal. Nebyla to knížka, jak si původně myslel. Byl to Leeteukův deník. Přestože věděl, že by ho neměl ani otvírat, natož v něm číst, tak si nemohl pomoci. Přemohla jej zvědavost a začal deníčkem listovat. Když došel k poslednímu zápisu, tak na něj vypadla jejich společná fotka, kterou oba dostali na hostině. Neodolal, našel začátek celého zápisku a začal číst…

„Milý deníčku, na sestry svatbě jsem se seznámil s Kanginem. Je úžasný a krásný. Zamiloval jsem se do něj na první pohled. Miluju ho, ale vím, že nesmím. Je to prostě nemožné, protože je to muž a navíc můj příbuzný. Je to můj bratranec… “

Kangin byl zmatený a nechápavě stále hleděl do deníčku. V té chvíli se Leeteuk vrátil do pokoje s pitím. Když viděl, jak si čte v jeho deníčku, naštval se tak, že mu vrazil facku, hned jak odložil tác se skleničkami.

„Co si to vůbec dovoluješ?“ křikl na něj rozčíleně a deník, který mu vytrhl z rukou, si přitiskl na prsa.

„Neblázni…“ bránil se Kangin, „…prosím tě, promiň mi to! “ objal ho a snažil se jej uklidnit.

„Nech mě! A okamžitě mě pust!!“ bránil se naštvaně Leeteuk a snažil se vymanit z jeho náruče.

Když Kangin zjistil, že na něj jeho slova neplatí, tak se rozhodl, že zkusí léčbu šokem. Na nic nečekal a své rty přitiskl na ty jeho. Leeteuk šokem upustil deník, který stále pevně svíral. Ta rána jej probrala. V momentě, kdy měl volné ruce, pozvedl je a omotal je Kanginovi kolem krku.

„Ach, Innie…“ vzdychl Leeteuk, když přerušil polibek a svým čelem se opřel o čelo mladšího.

„Miluju tě, Teukie. A i když je mi jasné, že nesmím, tak si prostě nemůžu pomoct.“ Zašeptal smutně Kangin.

Leeteuk ho něžně pohladil po tváři a znovu se přitiskl na jeho rty. Kangin toho využil a jemně jej položil na postel. Leeteuk se nebránil a vychutnával si to slastné opojení z Kanginových polibků, které začínaly nabírat na intenzitě. V návalu vášně začal Leeteuk vyhrnovat Kanginovi tričko, až mu ho úplně svlékl. Svými prsty se okamžitě rozeběhl po mladšího nahých zádech. Dotek Kanginovi horké kůže v něm vyvolával naprosté šílenství. Leeteuk chtěl více. Jejich vzrušené klíny se o sebe otřely…

„Hnn…“ zasténal hlasitě Leeteuk.

To Leeteukovo zasténání najednou Kangina úplně probralo a on si náhle uvědomil, k čemu se chystali. Musel se naprosto pomátnout, vždyť…vždyť vedle seděla celá Leeteukova rodina.

„Te…Teukie, to…to ne…“ zakoktal Kangin.

„Ale…ale proč?“ zeptal se zoufale Leeteuk a jeho oči se začaly plnit slzami.

„Já... Jsme oba muži, navíc bratranci. Nejde to...promiň…“ snažil se omluvit Kangin.

Najednou měl Kangin na spěch. Rychle si oblékl své triko a ještě rychleji opustil pokoj, kde na posteli zanechal značně zmateného Leeteuka, který se snažil pochopit jeho slova. Kanginova rychlého odchodu, když se s nimi loučil, si všimla Inyoung. Proto ihned vešla do pokoje, kde na posteli ležel uplakaný Leeteuk. Přisedla si k němu na postel a jemně mu položila ruku na rameno.

„Teukie, co se stalo?“ zeptala se.

„Kangin mě nechce a nevím, co mám dělat…“ zavzlykal a vrhl se sestře do náruče. Ta jej objala a snažila se jej uklidnit.

„Musíš si s ním promluvit, ať víš, na čem jsi.“ Poradila mu a konejšivě jej hladila po zádech.

„Děkuju ti, Youngie…“ zašeptal Leeteuk.

 

Druhý den si Leeteuk  počkal, až se Kangin vrátil domů z práce. Konečně ho uviděl přicházet.

„Ahoj, Innie. Musím s tebou mluvit.“ Vyhrkl rychle a vstal ze schodů, na kterých doposud seděl.

„Já taky. Takhle to dál nejde!“ řekl Kangin a pozval Leeteuka k sobě do pokoje. Jen co zavřel dveře, tak se na něj otočil.

„Já už takhle dál nemůžu, Kangine. Nechci se tvářit, jako že mě nezajímáš!“ posteskl si Leeteuk.

„Já taky ne, Teukie. A prosím tě promiň mi ten včerejšek. Já…měl jsem v hlavě zmatek a nevěděl jsem pořádně, co chci…“ omluvil se nu Kangin.

„A teď už víš, co chceš?“ zeptal se s nadějí v hlase Leeteuk.

„Ano, už to vím. Chci jen tebe…“ odpověděl po pravdě Kangin, „…tak moc tě chci, Teukie!“

„Taky tě chci, Innie…“ usmál se na něj Leeteuk.

Leeteuk pozvedl hlavu, aby se mohl Kanginovi podívat do očí. Ten ho jen chytil kolem pasu, aby si jej mohl přitáhnout co nejblíže a co nejtěsněji k sobě. Sklonil tedy hlavu a něžně přejel Leeteukovi po rtech těmi svými. Byl to jen letmý dotek, jak dotek motýlích křídel. Leeteuk zvedl ruce a omotal je Kanginovi kolem krku, čímž ho donutil sklonit hlavu ještě o něco níž. Znovu se přitiskl svými rty na ty Kanginovy.

Z počátku to byl škádlivý, hravý polibek, ale když se chtěl Leeteuk odtáhnout, Kangin mu to nedovolil. Rty se nerozpojily a polibek se prohloubil. Kangin převzal iniciativu a svým jazykem se začal dobývat do Leeteukových úst. Jazykem obkroužil konturu jeho rtů, jemně na ně zatlačil, čímž si vynutil vstup do blonďáčkových sladkých úst. Kangin dobýval Leeteukova ústa, jako by mu jejich objetí nebylo dost těsné a jejich polibek dost hluboký. Rukama Leeteukovi sjel po zádech až na zadeček a přitiskl si ho k sobě tak těsně, až Leeteuk zasténal. Odpoutal od něj své rty a oba se snažili popadnout ztracený dech. Pak se Kangin pohnul.

„Pojď…“ řekl a vzal Leeteuka za ruku.

Ten ani neprotestoval a Kangina následoval. Sice byl nervozní, ale svoji ruku měl v Kanginově teplé dlani a na rtech doposud chuť jeho polibků, takže se snažil svou nervozitu zaplašit. Když došli k posteli, Kangin znovu Leeteuka políbil. Objal jej a líbali se snad celou věčnost, než jej Kangin jemně položil na postel a jen tak jej pozoroval.

Leeteuk si nemohl pomoci, natáhl ruku a pohladil Kangina po spánku. Jako kdyby tím gestem chtěl zaplašit všechny jejich pochybnosti, které jim vířily hlavou. Hladil konečky prstů jeho tvář, vystouplé lícní kosti, tmavé obočí a rudé opuchlé rty. Pak si ho z nenadání přitáhl blíže k sobě a znovu jej začal vášnivě líbat.

Kangin na Leeteuka nalehl celým tělem, takže chlapec uvězněný pod ním se nemohl pohnout, ale ihned pocítil tlak Kanginovy chlouby přímo na svém bříšku. Leeteuk sjel rukama po zádech až ke Kaninovu pasu, kde mu vysoukal triko z kalhot a vyhrnul ho až k ramenům. Pak mu prsty začal zlehka přejíždět po páteři. Kangin tiše zavrněl, jak se mu ta péče staršího líbila. Po chvíli se posadil na paty, aniž by spustil z Leeteuka pohled, přetáhl si triko přes hlavu. Leeteuk jej pohladil po pevném bříšku. Kangin vzdychl a chtěl si ho k sobě přitáhnout.

„Počkej…“ vydechl Leeteuk a jedním pohybem ze sebe svlékl tričko. Ještě když měl ruce nahoře, vzal Kangin do úst jednu jeho bradavku a začal ji dráždit jazykem. Leeteuk se zachvěl prudkou vášní.

 „Miluj se se mnou, Innie…“ řekl a svými prsty projížděl Kanginovými vlasy, „…chci být jen tvůj!“

Kangin se přitiskl na Leeteukovi již značně napuchlé rty.  A započalo tak další dějství plné jemných a zkoumavých doteků, hlubokých a procítěných polibků, přičemž se oba vzájemně svlékali do naha. Teď už mezi nimi nestálo vůbec nic. Leeteuk se třásl. Takhle se ještě nikdy necítil. Obvykle se ve svých snech právě v tomhle bodě začal bát toho, co přijde. Ale teď to bylo jiné. Tiskl se na Kanginovo nahé tělo, jak jen to nejvíce šlo. Hladil jej jako šílený, jenže pořád mu to nestačilo. Chtěl ho mít uvnitř. Uvnitř sebe samého.

Po chvilce zaváhání se dotkl Kanginova mužství. Bylo pevné jako ocel, ale zároveň jemné jako hedvábí. Pohladil ho po celé délce, pak ten pohyb zopakoval. Jednou… Dvakrát… Třikrát…

„Hnn…Teukie…“ zasténal jeho jméno Kangin.

Kangin vjel svojí rukou do Leeteukova klína. Ten se pod tím dotekem, který ucítil na své chloubě, prohnul v zádech. Kangin jej dráždil po celé délce. Leeteukovi začalo od konečků prstů celým tělem proudit horko, které se pomalu měnilo v dlouhé vlny čiré rozkoše.

„Innie, vem si mě už…prosím!!“ zašeptal zastřeně Leeteuk.

Kangin ihned přestal dráždit světlovláskovu chloubu. Vklínil se mezi jeho stehna a špičkou své chlouby se otřel o blonďáčkův zvrásněný vstup. I když zavzdychal slastí, stejně se instinktivně stáhl strachem z neznámého.

„Neboj, Teukie…bude se tě to líbit, uvidíš.“ Snažil se jej rozptýlit Kangin.

Dlouho neváhal a opět přitlačil svoji chloubu na blonďáčkův vstup, do kterého jemně vnikl jen špičkou. Chvíli tak setrval, aby si Leeteuk mohl zvyknout, než jej zcela vyplní.

„Možná to teď bude bolet, Teukie. Ale slibuju ti, že to bude bolet naposledy!“ promluvil k němu tiše Kangin.

„Já vím, Innie. Věřím ti!“ přikývl Leeteuk.

Kangin držel Leeteukovu tvář ve svých dlaních a díval se mu do očí, ve kterých se odrážela všechna jeho touha. Sklonil se a přisál se na jeho rty, načež do něj pomalu, jemně a na jeden příraz pronikl. Chvilku se nehýbal, počkal, až si Leeteuk zvykne na ten pocit plnosti. Ale když viděl, že spokojeně zavřel oči, začal se v něm pohybovat.

Leeteukovi se to líbilo. Tiše skučel slastí a pomalu se začal sám uspokojovat. Nejdříve jen trochu nesměle, ale pak čím dál divočeji. Cítil, že se začíná vznášet kamsi vysoko, úplně mimo tenhle svět. Pak už jen vzdáleně slyšel, jak Kangin vzdychal jeho jméno. I on hlasitě volal jméno svého milence v návalu rozkoše, co spalovala jejich zpocená těla. Několika perfektně sladěnými pohyby se oba chlapci dostali naráz až na samý vrchol…            

Leeteuk vydechl uspokojením a stočil se do Kanginovi náruče. Přitiskl se tváří na jeho hruď, kdy cítil, jak ještě zrychleně dýchá, jak mu ještě srdce tluče zběsilým tempem, po právě prožitém orgasmu. Cítil z jeho kůže zvláštní vůni jejich milování.

Kangin jemnými tahy rukou něžně přejížděl po Leeteukových zádech a přemýšlel, jak mu oznámit, že na tři týdny musí odjet mimo město.

„Teukie…“ zašeptal do ticha Kangin.

„Hm?“ ozval se unaveně Leeteuk, ale zvedl hlavu, aby se mohl na Kangina podívat.

„Teukie, já zítra odjíždím na tři týdny mimo Soul. Je mi to moc líto, ale nejde to už odložit.“ Přiznal se Kangin k tomu, co jej tolik trápilo.

„Tři týdny…“ vydechl Leeteuk, „…tři týdny tě neuvidím.“

„Bude se mi stýskat.“ povzdechl si Kangin a jemně jej pohladil po tváři.

„I mě se bude moc stýskat.“ Odpověděl plačtivě Leeteuk a do očí se mu nahrnuly slzy a ještě těsněji se namáčkl celým tělem na Kangina…