O tobě... pro tebe!

Eunhyuk a Jaera
Hatachi

Už tam skoro byla…

Rozsvítilo se světlo.

"Zůstaňte stát !!!"

Zůstala stát na volném prostranství, protože se neměla kde skrýt. Siwon na ní z druhého konce místnosti namířil svůj revolver se zuřivým výrazem ve své tváři.

"Sem s ní!" Vyštěkl na Heechula, který stál kousek od něj s rukou na vypínači.

Vzteklý úsměv nadzvedl jeden koutek Heechulových úst. Jeho dlaň sklouzla z vypínače a vykročil kupředu. V tom se za ním dveře prudce rozletěly. Kdosi na něj skočil s překvapivou rychlostí a srazil ho k zemi. Pak skočil na Siwona a vykopnul mu zbraň z ruky.

"Hyuku!" Vykřikla Jaera s úlevou, ale pak vykřikla znovu, když Heechul vstal a přistoupil k Hyukjaemu se zvednutou pěstí.

Hyukjae se rychle otočil a jediným úderem mezi oči srazil Heechula v bezvědomí zpátky k zemi. Siwon stál a díval se na Hyuka, teď už opět s revolverem v ruce.

"Kdo sakra jste?" Zeptal se s přimhouřenýma očima vztekem.

"Jen pojišťovací agent. Životní pojistky. Termínované. Po rozsudku bude vaše předpokládaná životnost velmi krátká." Řekl Hyukjae a otočil se na Jaeru. "Jsi v pořádku?"

Chtěla se k němu rozběhnout, vrhnout se mu do náruče, ale nohy jí vůbec neposlouchaly. Zmohla se jen na několik rozechvělých kroků směrem k Hyukovi.

"To Siwon ukradl ty peníze." Řekla Jaera. " Hankyung na to přišel a proto ho Siwon zabil."

"Já vím." Řekl Hyuk a odkopnul Siwonův revolver z dosahu. "Udělal jsem si vlastní menší pátrání."

Do místnosti náhle vstoupil vyšší muž. Jaera si při pohledu na něj oddychla. Měl delší zesvětlené vlasy a výrazný profil. Ostřížím zrakem si změřil Siwona. Za ním vstoupili další dva muži a zůstali stát.

"Ahoj Hae." Pozdravil Hyuk zvesela. "Jdeš trochu pozdě, ne?"

"Vypadá to, že jdu akorát." Donghae se podíval na Siwona. "Tohle je náš muž?"

"Jsem agent FBI. Dopustil jste se federálního zločinu, za což je trest…" Spustil svou řeč Hae.

"Nech si to…" Přerušil ho hned na začátku Hyuk. "Vezmi mě laskavě tohohle chlápka z očí, Donghae. Mám chuť udělat něco, čeho určitě nebudu litovat."

Donghae pokynul agentům, kteří stáli hned za ním. Ti vyrazili k Siwonovi. Najednou se však ze země vymrštil Heechul. Skočil na Hyukjaeho a srazil jej k zemi. Agenti se vrhli po Heechulovi a pustili přitom Siwona z očí. Ten se natáhnul po zbrani, která ležela jen kousek vedle něj. Zvednul ji a namířil na Hyuka.

Když Siwon ze zbraně vystřelil, Hyukjae padl dozadu. Nato se hned ozval další výstřel. Tentokrát z Donghaeho zbraně a Siwon se skácel k zemi.

Jaera vykřikla a bezmocně se dívala, jak se Hyuk kácí k zemi.

 

 

Zápach dezinfekce se těžce vznášel nemocničními chodbami a mísil se s vůní růží, co vycházela z pokoje sester. Muž oděný v modrém oděvu šel matně osvětlenou chodbou a studoval chorobopis. Jaera se vyděšeně dívala, jak mizí ve dvojitých dveřích vedoucích na chirurgii.

Za poslední čtyři hodiny se několikrát pokoušela projít těmi dveřmi. Mluvit s někým, kýmkoliv, kdo by jí řekl, jak se Hyukovi vede. Pokaždé jí na druhé straně zastavil vrátný. Zdvořile, ale důrazně jí řekl, že nemá žádné zprávy a že musí čekat. Sestřičky byly stejně zdvořilé a nesdílné. Donghaeho neviděla od té doby, co odjel sanitkou spolu s Hyukjaem. Jeden z agentů jí přivezl za nimi do nemocnice a zmizel.

Jaera z toho šílela. V její mysli se stále znovu odehrávala strašná scéna, kdy Siwon sahá po zbrani…rána…Hyuk klesá k zemi…zvuk jejího vlastního křiku, který se stále vrací. Siwon byl mrtvý a Hyuk ležel na operačním sále a bojoval o život. Nesmí ho ztratit. Takhle ne. Nepřežije to. Příliš ho miluje, než aby mohla snést pomyšlení na život bez něj.

Už to nevydrží. S mírným zakymácením vstala a šla ke dvojitým dveřím. Když je otevřela, opět tam stál vrátný a bránil jí ve vstupu. Postavila se mu a s přimhouřenýma očima na něj koukala.

"Budete mě muset zastřelit nebo zavřít." Řekla mu nezvykle klidným hlasem. "Protože neodejdu, dokud mi někdo něco neřekne."

Pustila se směrem ke třetímu pokoji, když v tom se dveře otevřely a vyšel z nich Donghae. Uvnitř zahlédla tým lékařů, jak studují chorobopis. Když jí zaregistrovali, tak všichni zvedli hlavy.

"Slečno Tae…"

"Jdu dovnitř…" Oznámila jim chladně.

Donghae jí vzal za rameno. "Jaero…"

Zírala na něj a pokoušela se dát dohromady nějaká slova. Však marně. Donghae se váhavě ohlédnul do místnosti a pak se znovu na ní podíval. Tvář měl jako z kamene, jeho ústa pevně sevřená.

"Zemřel, Jaero. Je mi to líto." Řekl jí tiše.

Celý svět najednou zčernal.

 

 

Život jde dál, pomyslela si Jaera smutně a tupě zírala na šálek čaje ve svých rukách. Zdálo se nemožné, že už uplynuly tři týdny. Čas ztratil význam. Slunce vycházelo a zapadalo. Byla tma, bylo světlo. Ale ať bylo jakkoliv, bylo pořád stejně.

Dokonce jí ani nedovolili jít na pohřeb. Bezpečnostní důvody, jak jí sdělil Donghae. Ale taky jí řekl, že se s ní znovu spojí. Ale neozval se. Vypadalo to, jako by se nic nestalo. Kdyby nebylo Choco, myslela by si, že se jí to všechno jen zdálo. Zavřela oči a rozechvěle se nadechla.

Ale nebyl to sen. Byla to skutečnost. Zatraceně reálná skutečnost. A stejně skutečná byla i bolest, která jí rozervala a zanechala otevřenou a krvácející ránu. Byla tady ještě jiná skutečnost. Skutečnost, která slibovala naději a dávala jí sílu vydržet. Byla těhotná.

Tiše se usmála a dlaní si přejela po zatím plochém bříšku. Prsty se jí chvěly energií, která vyzařovala zevnitř. Dítě…narodí se jí Hyukovo dítě.

Slzy jí zalily tvář, smíchala se v ní bolest a štěstí. Bolest nad tím, že Hyukjae nikdy neuvidí svého syna nebo dceru. Štěstí z toho, že v sobě stále uchovává část jeho samotného. Část, kterou bude stále milovat a chránit.

Nedělala si starosti s tím, že bude svobodnou a osamělou matkou. Měla to štěstí, že jí babička odkázala nějaké peníze. A potom, co se setkala s Choi Siwonem, se už nikdy ničeho nelekne. Hyukjae jí učil, aby byla silná, aby bojovala. Naučí to i svoje dítě, i když jí něco říkalo, že když je jeho otcem Hyukie, bude mít sílu, odvahu a čest už vrozenou.

Právě se česala, když zaslechla, jak Choco vrčí. Při zvuku zvonku se rozštěkala. Vklouzla do bot, Choco vzala do náruče a otevřela dveře. Stáli tam dva muži v tmavých oblecích, s tmavými brýlemi. Neznala jejich jména, ale věděla dobře, kdo jsou. Co jsou zač. Srdce jí začalo divoce bušit. Dlouze, pomalu se nadechla a zakázala si nevolnost.

Nižší z mužů, na krátko ostříhaný blonďák, jí ukázal svůj odznak a představil sebe a svého partnera. Agent Park a agent Cho.

"Slečno Tae," řekl agent Park, "byli bychom rádi, kdybyste mohla jít s náma. Máme nevyřešený případ, který si vyžaduje vaši pozornost."

"Agente Parku…" Řekla zcela chladným hlasem. "Před čtyřmi týdny se u mých dveří objevili tři agenti, kteří mě požádali, abych s nimi někam šla a pak se mě pokusili zabít. Řekněte mi jediný důvod, proč bych s vámi teď měla jít?"

Agent neobratně ustoupil a podíval se dozadu na modrý sedan, zaparkovaný před domem. Dívala se, jak se pomalu stahuje tmavé sklo u zadních dveří. Byl to donghae. Slzy jí pálily v krku. Donghae byl jejím jediným spojením s Hyukjaem. Jediný muž, který jí mohl něco říct o otci jejího dítěte. Jediný člověk, kterému Hyuk důvěřoval.

Pustila Choco ze své náruče, ta si sedla a pozorovala Jaeru.

"Já se hned vrátím." Pohladila jí po hlavičce a vzala si kabelku.

Vklouzla na zadní sedadlo k Haemu a dlouze se na něj zadívala.

"Vypadáte úžasně na člověka, který neexistuje." Konstatovala Jaera.

"Jak to myslíte?" Zeptal se jí Hae a pokynul agentovi Parkovi, aby se rozjel. Agent Cho šel k druhému autu, které bylo zaparkované před sousedním domem.

"Pokoušela jsem se vám dovolat. Nikdo o vás nikdy neslyšel."

"Museli jsme provést jistou reorganizaci. Je mi líto, že jsem za vámi nemohl přijít dřív."

"Jestli mi ještě jednou řeknete, že je vám to líto, přísahám, že vás něčím praštím." Odpověděla a sotva ovládala hlas.

"Dobře…"

"Kam jedeme?" Zeptala se, když auto vyjelo na dálnici.

"Někam, kde si můžeme v bezpečí promluvit. Není to odsud daleko." Odpověděl Hae na její otázku.

"Tohle jsem už někde slyšela."

"Chápu jak vám je, Jaero. Máte plný právo mi nevěřit."

"Nemáte ani ponětí, jak mi je." Zašeptala a zamrkala, aby potlačila slzy.

"Máte pravdu." Řekl tiše Hae. "A omlouvám se, ale byl bych radši, kdybyste mě nemlátila."

Jaera se unaveně usmála a dál už nikdo nemluvil. Jeli asi půl hodiny, pak odbočili z dálnice a zamířili k průmyslovému centru, co se nacházela mimo Soul. Za skladištěm, u kterého zaparkoval agent Park, bylo soukromé letiště. Nad hlavami jim zavrčelo menší letadlo.Donghae jí otevřel dveře auta.

"Dovnitř…" Překřikoval Hae zvuk letadla a ukázal na skladiště.

Uvnitř byly dvě čtyřsedadlová letadla a vzadu nějaké kanceláře. Hae jí vzal za rameno a vedl jí do první kanceláře. Ukázal na jedno z křesel u velkého dřevěného stolu.

"Neposadíte se?"

"Donghae, chci, abyste mi odpověděl na pár otázek. Dlužíte mi to." Dívala se na něj s rukama skříženýma na prsou.

"Dlužím vám mnohem víc…" Odpověděl upřímně. "ale opravdu byste se měla posadit."

"Nechci sedět. Chci, abyste mluvil. Prosím…"

"Myslím, že by ses měla přece jen posadit!"

Jaera při zvuku známého hlasu, který se jí ozval za zády, ztuhla. Srdce se jí divoce rozbušilo. Zadržela dech a pomalu se otočila.

Hyukjae!!!

Místnost se s ní zatočila. Donghae jí pohotově zachytil. Hyukjae se ní postavil z boku a vzal jí do náruče. Jemně jí usadil do křesla.

"Přijdu za chvilku…" Prohodil Hae a zavřel za sebou dveře.

Hyukie…byl to opravdu on? Dívala se na něj, ale nemohla mluvit. Byl naživu. Ucítila kořeněnou vůni jeho vody po holení. Cítila drsnou kůži jeho rukou na svých. Vnímala, jak klečí vedle ní.

"Ty nejsi mrtvý?"

"Ne Jaerko, nejsem."

"Ale jak…co…?"

Svými rty jí vzal slova z úst. Líbal jí hluboce, vášnivě. Objala ho, pořád se ještě bála věřit tomu, že je to pravda, že je skutečně naživu. Bála se, že je to jen sen v rámci noční můry, ve které žila.

Hyukjae ji pevně přitisknul k sobě, až spolu s ním sklouzla z křesla na zem. Klečeli, tiskli se těly k sobě. Jaera ho objímala kolem krku a tiskla se svými prsy na jeho silnou, širokou hruď. Líbala ho a dávala mu pocítit to, co nelze vyjádřit slovy.

Hyuk vzal její tvář do dlaní a pak přejížděl rukama po celém jejím těle. Její prsty nahmataly pod košilí obvaz a se zatajeným dechem se odtáhla.

"Siwon tě nezastřelil?" Zašeptala a jemně se dotkla obvazu.

Hyuk přikývnul a vzal jí za ruku. Jaera cítila pod svými prsty tlukot jeho srdce.

"Kulka jenom prolétla a nezasáhla nic důležitého. Budu potřebovat nějaký čas na rekonvalescenci, ale bude to v pořádku."

Hyukjae sledoval hru citů zračících se na její tváři. Nedůvěru, úlevu a cit, který se bál, že neuvidí…lásku. Její oči zářily. V jejích očích viděl všechno. Všechno, co kdy chtěl a v co kdy doufal, že bude mít.

Náhle se od něj odtáhla s přísným výrazem ve tváři.

"Lhal jsi mi…"

"Ne tak docela." Hyuk sebou škubnul. Její obvinění pálilo jako oheň. "Donghae ti řekl, že jsem odešel, což byla pravda. Když skončila operace, převezli mě do soukromé nemocnice."

Jaera se nedala tak snadno utišit.

"Celou tu dobu jsi mě nechal v tom, že jsi mrtvý. Dovedeš si představit, v jakém pekle jsem celé ty tři týdny žila?"

"Je mi to moc líto…"

"Jestli mi to ještě jednou někdo řekne, tak ho zastřelím!"

Hyukjae se tomu jen zasmál.

"Prvních pár dnů jsem byl pořádně zfetovaný. Když jsem se z toho vyhrabal natolik, že jsem se mohl zeptat na tebe Haeho, řekl mi, že tě nechal v tom, že jsem mrtvý."

V jejích očích se nebezpečně zablýsklo.

"Nejen to, ale…"

Hyuk jí zakryl ústa svými. Nejen proto, aby jí umlčel, ale také protože se jí chtěl dotknout. Ochutnat jí.

"Máš pravdu, ale Hae dělal jen to, co byla jeho povinnost. Musel mě odsud dostat v klidu, aby to nikdo nevěděl. Musel si taky nechat pro sebe to o Choi Siwonovi. Nejen proto, že jsem do toho byl zapletený já, ale taky proto, že FBI chtěla situaci vyřešit sama."

Oči se jí zalily slzami.

"Myslela jsem si, že jsi mrtvý, Hyukie." Zašeptala třesoucím se hlasem. "Chtěla jsem taky umřít."

Objal jí a nechal vyplakat na svém rameni. Po chvíli se utišila a Hyuk přitiskl rty na její spánek.

"Když jsem ležel na operačním stole, než mě úplně uspali, myslel jsem na tebe. Na to, jestli zemřu, tak už tě nikdy neuvidím. A přesto jsem věděl, že tě stejně už nikdy neuvidím, i kdybych to přežil. Že nebudu riskovat tvůj život."

Něžně jí zasunul uvolněný pramen jejích hedvábných vlasů za ucho.

"Když jsem přišel k sobě a začalo mi to myslet natolik, abych pochopil, co ti Hae řekl, věděl jsem, že je to moje jediná šance. Jediná šance žít normálním životem."

"Jaká šance?"

"Zůstat mrtvý." Řekl tiše. "Mrtvý pro všechny, kromě tebe a Donghaeho, samozřejmě. On je jediný člověk, který to může zařídit. Chvíli jsem ho přesvědčoval, ale nakonec to vzdal."

Vzal jí pevně za ramena a podíval se na ní.

"Lee Hyukjae je mrtvý, Jaero. Ale ten muž, který tě miluje a který si tě chce vzít, ten žije."

Dívala se mu do očí, a když k ní konečně pronikla jeho slova, široce otevřela ústa i oči. S radostným výkřikem se mu vrhla do náruče a objala ho. Ihned se ale odtáhla.

"Ach Hyukie, ublížila jsem ti?" Najednou se zarazila. "Nevím, jak ti mám teď říkat."

Hyuk se ušklíbnul, vytáhl z kapsy identifikační kartu a ukázal jí Jaere. Přečetla si jí a nevěřícně k němu vzhlédla.

"Lee Eun Hyuk?"

Hyuk jen pokrčil rameny.

"Byla to první jména, která mě napadla, když se mě Hae ptal, kým chci teď být. Myslíš, že s tím budeš moct žít?"

"Jestli s tím můžu žít? Nemůžu žít bez tebe!"

Jemně vzala do svých dlaní jeho tvář. Potřebovala se ho dotknout. Připomenout si, že je opravdu živý. Že to není pouhý sen.

"A co já? Musím si taky změnit jméno?"

"Chtěl jsem se taky o to postarat. Jak ti zní paní Lee Jaera?"

"Zní to skvěle, ale je tady ještě jedno oslovení, na které si budu muset zvyknout.

"A to?"

"Mami…"

Zarazil se a pomalu jí od sebe odtáhnul.

"Asi tak za osm měsíců…" Špitla a oči se jí zalily slzami.

S úžasem v očích na ní hleděl. Objal jí a pevně k sobě přitisknul, nedbaje na své zranění. A když jí políbil, nevěděl, jestli slané slzy, které cítil, jsou jeho nebo její.

"Předpokládám, že to znamená, že jsi šťastný."

Tiše přikývnul. V tom je přerušilo zaklepání na dveře. Donghae strčil hlavu dovnitř, a když je viděl ležet na zemi, jen zvednul obočí.

"Je tady někdo, kdo by vás chtěl vidět, pokud máte chvilku času."

Hyuk pokrčil rameny a rozesmál se, když do dveří vrazila Choco a se štěkotem a kňučením se na ně vrhla. Oba je zahrnula vlhkými polibky, než jí Hyuk přikázal, aby si sedla.

"Agent Cho říkal, že kufry už byly zabalené, tak přivezl i tohle." Poznamenal Hae na adresu Choco a zase zavřel dveře.

Hyuk se na Jaeru tázavě podíval.

"Ty někam jedeš?"

Zavrtěla záporně hlavou.

"Chtěla jsem odjet pryč odsud, ale nakonec se to nekonalo."

"Miluju tě…" Řekl a něžně jí políbil.

"Taky tě miluju."

 

Ta slova ho naplnila štěstím. Poprvé ve svém životě se cítil úplný…