Pan tajemný

Yunho a Jaejoong
Hatachi

Byl úplně nahý.

Jaejoong stál skrytý za temnými větvemi stromů a s údivem hleděl na mýtinku osvětlenou malým ohýnkem. Nedaleko plamenů stál muž s rukama vztyčenýma k noční obloze.

Byl vysoký a štíhlý. Jeho tělo se zřetelně vyjímalo ve žlutočervené záři ohně. Měl zavřené oči. Výrazné svaly připomínaly svaly primitivního lovce.

Jeho zrak se přenesl na spodní část mužova těla, kde se výrazně rýsovalo jeho mužství. Žádný jiný obraz dokonalého chlapa nemohl vypadat líp.

Do tváře se mu vehnala krev a zvláštní pocit mu rozehřál tělo. Odvrátil pohled a snažil se sám sebe přesvědčit, že nemá žádný důvod cítit se trapně. Žádný člověk není přece svatý, aby odolal pohledu, který se mu naskytne, zejména jde-li o objekt tak přitažlivý. Je přece normální, že když se člověk náhodou po cestě domů z knihovny zastaví v lese a netrefí na nahatého chlapa, tak si ho prohlédne, třeba i jen z pouhé zvědavosti. Byl přesvědčený, že takovému pokušení by neodolal ani světec.

Jenom se divil tomu, že ten muž jen tak stojí v lese. Jako nějaký bojovník z dávné minulosti. Z doby před několika tisíciletími. Primitivní, mužný a nezkrotný. Pevněji sevřel knihy, které si nesl jako poklad pro vypracování obchodní zprávy.

„Tak už dost, je to zřejmě nějaký pomatený blázen!“ Zašeptal a zavrtěl hlavou.

Uvědomil si, že už viděl dost a měl by zmizet dřív, než mu jeho zvědavost způsobí vážné problémy. V tu chvíli muž spustil ruce a otevřel oči.

Neodolal pokušení a ještě jednou si muže pořádně prohlédl. Trochu se předklonil a zvědavě si prohlížel mužovu tvář. Odhadl ho na třicet let. Měl tmavé, na krátko ostříhané vlasy. Rysy jeho tváře byly pravidelné. Hranatá brada, úzké rty a výrazné lícní kosti. Na čele a na tvářích měl namalované barevné pruhy.

Obličej muže se mu zdál známý. V tom okamžiku ho poznal.

„Jung Yunho!“ Zašeptal mužovo jméno.

Celý šokovaný couvl, až zády narazil na kmen stromu. Zalapal po dechu. Byl tím poznáním tak překvapený, že tomu nechtěl věřit. Nemohl uvěřit tomu, že ten nahý muž je jejich nový viceprezident Wayans group, která se zabývá distribucí počítačové techniky, v níž je sám zaměstnaný. Kterému časopis Wall Street Journal dal přezdívku Kouzelník, protože dokázal vyvést z těžkostí řadu firem nebo jejich poboček, které se topily v problémech a dokázal je přeměnit na vysoce prosperující společnosti.

Dlaněmi si přejel tvář a snažil se uklidnit. Když si uvědomil, že ten nahý muž je Jung Yunho, popustil uzdu své fantazii. Okamžitě se vrátil na původní místo a upřeně se na nahý objekt zahleděl.

 „Proboha…“ Zašeptal a jen vyvalil oči.

Muž se shýbl, do ruky vzal buben a začal na něj vyťukávat pravidelný rytmus. Při tom mumlal nějaké magické zaklínadlo a kolem ohně začal tančit jakýsi prapodivný tanec. A Jaejoong měl co dělat, aby se nahlas nerozesmál. Musel si zakrýt ústa, aby nevyprskl. Ale tiše se smál do dlaní.

 

 

Yunho náhle ostražitě vzhlédl a zpozorněl. Cítil, že něco narušilo hluboké ticho lesa. Už se mu několikrát stalo, že ho cosi vyrušilo uprostřed rituálu. Byl neustále ve střehu, takže mu neunikl ani ten nejmenší šelest.

Tuto noc chtěl v sobě vzkřísit dávnou minulost předků. Najít skutečnou mužnost a volnost, a aspoň na chvíli utéct z omezující klece moderního světa.

Muž, stojící v záři dohasínajícího ohně byl náhle rozpačitý. Chápal, z čeho ten pocit pramení. Před pěti lety mu nabídli práci, která se stala jeho životní šancí.

Podobné nabídky dostal už několikrát předtím, ale vždy je odmítl s ohledem na manželovu kariéru. Ve své profesi byl odborníkem a dokázal řešit problémy podniků, které se dostaly do ekonomických těžkostí. I tehdy stál před úkolem zachránit jistou společnost, jejíž existence byla vážně ohrožena. Odmítl jí poskytnout pomoc, firma zkrachovala a zaměstnanci přišli o práci. Proto nebylo divu, že neměl to svědomí odmítnout pomoc další firmě, která ho požádala o spolupráci. Changmin s jeho rozhodnutím nesouhlasil a odstěhoval se do jiného státu. Bez dlouhého otálení podal žádost o rozvod.

Tehdy měl pocit, že selhal jako spolehlivý muž a manžel. Ženy okolo něho, zejména matka a jeho sestra, už od malička rozhodovaly o jeho osudu. Neměl žádný mužský vzor, protože otec byl nezodpovědný a přestal se o rodinu starat ještě předtím, než se Yunho narodil.

Ve škole mu neřekli jinak, než maminčin mazlíček. Neměl žádné kamarády. Matka spolu s jeho sestrou mu naplánovaly celý život až do jeho plnoletosti a pak předaly nastávajícímu manželovi. Neustále musel podřizovat své zájmy přáním jiných. Nikdy nemohl dělat to, co chtěl.

Ale naučil se jednat tak, aby mu veškerá jeho činnost přinášela uspokojení. Stal se všeobecně uznávaným odborníkem. Dokázal pomoci bankrotujícím firmám, které se díky jeho pomoci opět postavily na nohy.

Yunho se rozhlédl se po mýtince, kterou si vybral jako nejvhodnější pro svůj noční rituál. Široko daleko nebylo živé duše. I když do Gwangsanu přijel teprve nedávno, byl o tom pevně přesvědčen, protože si celé okolí města dostatečně prochodil.

Rituál musel vykonávat tak, jako muži před padesáti tisíci lety. Bez jakéhokoliv oblečení. Jen tak, jak ho sama příroda stvořila. Proto také potřeboval absolutní samotu a soukromí.

Odhodil zbytečné obavy, že by někde poblíž mohla být jiná osoba. Cítil se výborně, svěží a napružený. Opět jako muž.

V mysli mu vyvstala původní představa tohoto rituálu i osoba, která ho zaujala. Blonďaté vlasy, výrazné hnědé oči, svůdné tělo, které mu však zatím unikalo.

Pozoroval svoji oběť zde v Gwangsanu a byl pevně rozhodnut ho dostat. Tento obřad potřeboval k tomu, aby se uvolnil a posílil své sebevědomí. Zmocnil se ho lovecký pud a pocit vnitřního uspokojení. Zadíval se na měsíc v úplňku a hlasitě zavyl.

Jaejoong se dal na bezhlavý útěk.

 

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

 

„Jaejoong? Kim Jaejoong?“

Jaejoong se otočil a ocitl se tváří v tvář nahému tanečníkovi. Zalapal po dechu a odvrátil tvář. I letmý pohled mu stačil, aby si všiml, že tentokrát je oblečený a vypadá velice dobře.

„Ó…ach…ano?“ Podařilo se mu vykoktat. Cítil, že se mu do tváře valí krev. Nedokázal se mu podívat do očí, i když se o to všemožně snažil. K jeho velkému překvapení se jen usmál a podal mu ruku.

„Jmenuji se Jung Yunho a jsem viceprezidentem společnosti.“ Představil se Yunho. „A mám dojem, že jsme se ještě nepotkali, že?“

Ale ano, potkali, pomyslel si Jae a s obavou čekal, jak se to vyvine dál. V mysli se mu vybavila představa, jak nahý tančí okolo ohně. Se sklopeným pohledem přijal podávanou ruku a krátce mu s ní potřásl. Zdálo se mu, jako kdyby v tu chvíli mezi nimi přeskočil zvláštní výboj. Ihned tento pocit potlačil.

„Těší mě.“ Zamumlal Jaejoong. Ruměnec, co se mu rozlil po tváři, se stával nesnesitelným, i když se neměl za co stydět, protože on netancoval nahý kolem ohně.

„Není vám špatně?“ Zeptal se ho Yunho starostlivým hlasem. „Jste ve tváři celý rozpálený.“

„Ano, ale…to nic není.“ Zalhal. Cítil se jako rajské jablíčko a věděl, že i tak vypadá. Uvědomil si, že se na ně dívá archivář Junsu, který byl jediným svědkem jejich rozhovoru. A dovedl si představit, jak vděčným tématem při polední pauze bude pro klevetivého Junsua tato událost a to i přesto, aniž by znal skutečnou pravdu.

„Opravdu jste v pořádku?“ Ujišťoval se znova Yunho.

„Ano.“ Odpověděl Jae a zoufale si přál utéct. Stál však uvězněný mezi regály plnými různých spisů a Yunhovým tělem.

„Asi to bude tou špatnou ventilací. Vzduch se tady vůbec nehne.“ Povzbudivě se na něj Yunho usmál.

Jaejoong cítil, že jím to lomcuje až příliš silně. Stále si ho vybavoval nahého…úplně nahého.

„Takže vy pracujete u firmy už čtyři roky, je to tak?“ Ozval se Yunho.

„Ano pane Jungu, máte pravdu.“ Odpověděl mu nahlas, ale na jazyk se mu stále drala otázka, proč to dělal. Jaký mohl mít důvod k tomu, aby lítal nahý kolem ohně a k tomu vyl jako nějaký pes.

„Yunho.“ Řekl s úsměvem.

Jae zamrkal překvapením nad jeho přáním, aby jej tak důvěrně oslovoval. Aby ze sebe dokázal dostat aspoň slovo, musel si odkašlat. „Yunho…“

„Děláte asistenta Park Yoochunovi, že?“

„Kromě jiného…“ Řekl odměřeně, protože se Yunho dotkl velmi citlivého místa jeho pracovního zařazení. Na něm vlastně ležel chod celého obchodního oddělení, které měl řídit Yoochun. Ten však dával přednost upevňování vztahů s největšími klienty jejich společnosti a tato činnost mu zabírala i celé dny.

„Jak tomu mám rozumět?“ Zeptal se Yunho chladným hlasem.

Jaejoong si hned uvědomil, že se dopustil před novým viceprezidentem netaktní poznámky a snažil se to zahrát do autu. „Chtěl jsem tím říct, že mám dost práce při řešení problémů spojených s organizací a využitím pracovních sil v obchodním oddělení.“

„A jak nám to tam v tom obchodním oddělení klape?“

„Ani zdaleka ne tak, jak by mohlo a mělo.“ Odpověděl mu bez obalu. Věděl, že právě proto ho sem povolali. Měl i k dispozici všechny údaje za uplynulý rok, které mu prostřednictvím Yoochuna poslal.

„No…tak snad s tím něco uděláme a vyřešíme ke spokojenosti všech.“ Srdečně se zasmál.

Když měl teď Jaejoong možnost si Yunha prohlédnout o něco blíže, zjistil, že je docela hezký. Vůbec se nechoval jako člověk, kterého přistihl nahého jančit kolem ohně. Dokonce se mu zdálo, že tohoto sebevědomého a dobře vypadajícího muže nemůže srovnávat s tím naháčem, kterého vyděl na mýtince.

Třeba je to opravdu normální chlap a třeba jen trpěl komplexem ztráty kontaktu s přírodou. Ale stále ho zajímalo, jestli u toho ohně křepčil jen tak náhodou nebo spíš vzýval bohy.

„Hi, hi…oh, oh…“ Začal se Jae kuckat smíchy.

“Co je tady k smíchu?“ Zeptal se nechápavě Yunho.

„Och…ale…nic…“ Lhal Jae, i když mu stále bylo do smíchu. A třeba si u toho zpíval Čtyři kozy pátý cap, kdo vyskočí ten je chlap. Při této představě opět vyprskl smíchy.

Usmál se na něj. „Vždyť to vidím, že je vám něco k smíchu.“

„Ne, ne.“ Pokusil se Jae nasadit vážnou tvář, ale bohužel se znova rozesmál a veškerá jeho snaha vzala za své.

„No tak…už mi to řekněte.“ Naléhal na něj Yunho s úsměvem.

„Ale ne, je to strašné. Promiňte…“ Zakryl si rukou pusu, což nepomohlo a smál se dál.

„A co vlastně?“

Jaejoong jen v záchvatu smíchu bezmocně mával rukama. Neměl by se takhle smát před svým novým šéfem, obzvlášť když příčinou jeho smíchu je on. Ale čím víc se snažil ovládnout, tím více se smál.

„Tak dobře.“ Ozval se odměřeným hlasem Yunho a chtěl tím celou záležitost uzavřít.

„Promiňte mi to, prosím.“ Omlouval se Jae sotva dechu popadal. Bezvládně se opřel o regál.

Yunho se zachmuřil a rozhodl se, že si dál nebude všímat Jaeho rozmaru. „Původně jsem s vámi chtěl mluvit o projektu pro firmu Choiman. Yuuchun mě informoval, že jste mu s tím pomáhal.“

Při těchto Yunhových slovech Jaejoong rázem vystřízlivěl. Celý projekt totiž zpracoval sám a jeho šéf jen sklidil veškerou slávu.

Yunho se usmál. „Pokud se mi teď konečně budete chtít věnovat, tak bych vás rád požádal o spolupráci na něčem podobném.“

To Jaejoonga rozzlobilo ještě víc. Opět dostane práci, kterou bude muset zvládnout sám a uznání sklidí zase někdo jiný. V tom si uvědomil, že si chce nový šéf ověřit jeho schopnosti. Tak snad se povede dosáhnout očekávaného ocenění a v lepším případě i povýšení.

Předpokládal, že s ním bude muset úzce spolupracovat. Nedokázal si zatím představit, jestli by to zvládl. Navíc byl přitažlivý a to by mohlo být nebezpečné. Za pár dní by mohl být s nervy na dně. Přesto byla jeho odpověď jednoznačná.

„To samozřejmě budu rád.“ Odpověděl mu na jeho návrh, protože mu bylo jasné, že se nemohl dovolit říci ne. „Ale co tomu řekne Yoochun?“

Yunho na chvíli svraštil čelo a zamyslel se. „Budete spolupracovat i s ním, to je samozřejmé. Proč vlastně ne? Ale já už svoji sekretářku mám.“

„No nevím, jak to zvládnu. Už i tak mám práce až nad hlavu…“ Ozval se nejistým hlasem.

„Nemohl byste si to zařídit tak, abyste si to bral domů? Ten projekt je pro firmu opravdu velice důležitý. Dokonce bych řekl, že na něm závisí její existence.“

Jae se na něj upřeně zadíval. „Ale já se přihlásil ke studiu při práci na Yangově univerzitě…“

„Přece tam nechodíte každý večer?“ Díval se na Jaeho a při tom se šklebil. „Fakt to je důležitý projekt. Musíme ho zpracovat, a protože to sám nezvládnu, potřebuju pomoc. Pomoc někoho, kdo dobře zná činnost našeho podniku. A Yoochun by na to neměl čas.“

Jaejoongovi bylo jasné, že nemá na výběr. Protože pokud tu práci zadá Yoochunovi, tak on ji stejně hodí zase na něj. Nakonec jen přikývl.

Yunho byl spokojen, že mu jeho plán vychází. Tak nějak si to představoval. I když se chtěl k Jaemu chovat lhostejně, nedařilo se mu to. Kim Jaejoong byl mimořádně přitažlivý. Prvně si ho všiml asi před týdnem, krátce před tím, než odešel z budovy společnosti. Byl udiven náhlým vzplanutím své touhy a následným citovým vzrušením. Vůbec si nedovedl vzpomenout, kdy naposledy v něm někdo vyvolal takovou reakci. Snažil se o něm získat veškeré informace. Prostudoval si jeho osobní materiály, zjistil si všechno, co mohl a nakonec si připravil plán.

Objevil kořist, kterou předem vystopoval a teď ji pronásleduje jako za starých časů. Věděl ale, že ho nezíská tak snadno, ale to jeho instinktům lovce vyhovovalo. Byl přesvědčen, že až ho jednou uloví, a to se určitě stane, bude to k jejich oboustrannému prospěchu. Ujišťoval se, že ani Jaemu to nebude nepříjemné. A když si ho tak prohlížel, věděl, že to bude stát za to.

Jae měl lesklé blonďaté vlasy. Lemovaly mu tvář, která nebyla vysloveně krásná, ale bylo v ní něco impozantního. Obličej dotvářely velké hnědé oči a smyslné, pěkně tvarované rty. Ústa jak stvořená pro líbání. Krása jeho těla si v ničem nezadala s půvabem jeho tváře.

Když ho viděl poprvé, kráčel z administrativní budovy k autu. Jeho chůze byla harmonie ladného pohybu. Byl celkem vysoký, když stáli proti sobě, jejich oči byly přibližně v jedné rovině. Nesmírně toužil se ho zmocnit, působil však velice stydlivým dojmem.

Měl pocit, že je mimořádně nervózní. Byl také překvapený jeho reakcemi. Nejdřív se červenal a potom se až nepříčetně smál. Tyto reakce byly zcela neočekávané, ale snad i tím vzbuzoval jeho zájem. Rozhodl se, že ho bude i nadále sledovat.

Už teď věděl, že se bude muset obrnit trpělivostí a více se ovládat. Přecitlivělosti, na kterou celý život doplácel, se už snad zbavil. Zároveň si ale uvědomil, že v té chvíli, kdy se mu zdálo, že Jaemu není dobře, se ho opět zmocnily obavy o člověka, na kterém mu záleželo. Musel se hodně přemáhat, aby se dokázal tvářit lhostejně a ještě víc se ovládat, aby jeho zájem nevyzněl jako dotěrnost.

„Takže…Yunho…už vás nebudu zdržovat a půjdu do své kanceláře.“ Ozval se Jae s mírným úsměvem.

„Dobře. Ale co kdybychom se dneska večer sešli a pohovořili si o…“

„Promiňte, ale dnes večer jdu na přednášku.“ Skočil mu do řeči.

Yunho zmateně zamrkal, ale hned si uvědomil, že mu něco říkal o večerním studiu. „A co zítra?“

„Musím se učit.“ Kajícně se usmál. „Nezlobte se, ale mám toho skutečně dost na práci.“

Yunho se zamračil, protože se s ním chtěl setkat i soukromě. Ale více mu šlo o jeho pomoc při realizaci nového projektu. Zřejmě bude velkým problémem s ním dojednat termín schůzky. „No a co tak hned po práci? Je skutečně nutné, abychom spolu probrali vše potřebné, abyste věděl, jaké na vás budu mít požadavky.“

„Ach…“ Zatvářil se Jae nešťastně. „Je mi to moc líto, že mi nevyhovuje žádný váš termín, ale co kdybychom si k tomu sedli v pracovní době?“

„Nerad bych dělal Yoochunovi problémy. Nebylo by vhodné si od něj půjčovat sekretářku, když ji třeba zrovna potřebuje.“

„Chápu…“ Zašeptal Jae.

„Ujišťuju vás Jaejoongu, že to nebudu zbytečně protahovat. Nemusíte mít tedy žádné obavy.“ Povzbudivě se na něj Yunho usmál.

I když bylo zřejmé, že Yunho Jaejoonga příliš nepřesvědčil, i tak nakonec Jae přikývl.

„Tak fajn, sejdeme se dneska večer. Teď už se vraťte do své kanceláře. Čím dřív dokončíte práci, kterou vám zadal Yoochun, tím dřív se budete moci pustit do našeho projektu.“ Řekl Jaemu s uspokojením a širokým máchnutím ruky ho propustil.

Jaejoong jej před svým odchodem obdařil zlostným pohledem. Yunho nechápal, co tím Jae sledoval a čím si to on zasloužil. Až teď mu došlo, že od něj zřejmě žádá enormní pracovní vypětí, které pro něj bude mnohem náročnější, než si původně představoval. Na druhé straně se bez jeho pomoci neobejde.

A udělá pro to všechno, aby mu to s Jaejoongem vyšlo. Tak velice ho chtěl, že ho ten pocit zcela zmátl. Stále více hořel touhou být s ním. Něco jej k němu neodolatelně přitahovalo. Nebyl to jenom obyčejný zájem o atraktivní osobu. Připadal si jako orel, hledající svoji družku, aby pářením zachoval svůj rod.

Yunho se chytil za srdce, které se mu prudce rozbušilo. Nesmírně po Jaejoongovi toužil. Ta touha byla tak silná, že ho obírala o rozum. Zavrtěl hlavou, protože se začal bát, jestli tuto silnou fyzickou přitažlivost nepovažuje omylem za cosi víc.

Nakonec uznal, že večer bude mít příležitost si některé věci ověřit a zároveň zjistit, co tak nevhodného mu řekl, že se urazil. Začal si bezstarostně pohvizdovat a odebral se ke dveřím z archivu.

„Na shledanou pane Jungu.“ Pozdravil ho archivář Junsu zdvořile.

„Nashle…“ Odpověděl, aniž by se na Junsua podíval a hned zase pokračoval v pískání.

Byl přesvědčen, že Kim Jaejoong bude mít nakonec potěšení z obou projektů. Z toho, o kterém ví, i z toho, o kterém nemá ani tušení.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

O pár hodin později vstoupil Jaejoong do kanceláře Jung Yunha. Najednou měl pocit, že se řítí do záhuby.

Rozhlédl se kolem sebe a musel uznat, že místnost, kde se má rozhodnout o jeho osudu, je docela pěkná. Stěny i koberce byly laděny do béžové a šedé barvy. Leštěný nábytek působyl útulným dojmem.

Na první pohled bylo zřejmé, že Jung Yunho nepatří, na rozdíl od Yoochuna, k těm pracovníkům, kteří mají prázdný stůl a na něm jen stolní lampu a telefon. Yunhův stůl se docela ztrácel pod hromadou různých papírů. To Jaeho imponovalo.

Yunho seděl v křesle a něco četl. Jaeho napadlo, že záhuba, která ho očekává v podobě tohoto muže, nevypadá tak nejhůř. Viceprezident Jung měl oblečený tmavomodrý oblek perfektního střihu, šitý u prvotřídního krejčího. Vlasy měl načesané dozadu, takže mu nepadaly do čela. Jaejoong si při tom povšiml, že začíná mít na tváři strniště.

Yunho věnoval Jaemu letmý pohled a vyzval ho, aby se posadil. Potom se opět soustředil na rozečtený materiál v rukách.

Jae se nesměle posadil do jednoho z křesel. Yunho si jej vůbec nevšímal a četl dál, tak si zatím začal prohlížet místnost. Přesto ho v duchu proklínal, protože večer měli psát test z marketingu a on si chtěl ještě znova projít celou látku. Rozčilovalo ho, že tam musí sedět a mrhat tak časem, který by věnoval učení.

Kancelář byla dostatečně prostorná, přesto si Jae připadal jako v kleci. Jako v kleci dravce. Yunho byl zřejmě správný chlap, ze kterého sálala mužnost a sexuální přitažlivost. Kdykoliv se na něj Jae podíval, zvyšoval se mu krevní tlak a nepravidelně mu bušilo srdce. Raději očima bloudil po místnosti.

Yunho konečně odložil spis, předklonil se a lokty se opřel o desku pracovního stolu. Zahleděl se na něj.

Jaejoong mu opětoval pohled, aby mu dal jasně najevo, že tu není místo na nějaké intimnosti. „Když jsme se viděli naposled, řekl jste mi, že pro mě máte nějakou práci.“ Řekl klidným hlasem.

„Ano. Jedná se o jistý speciální projekt.“ Povzbudivě se na něj usmál. „Společnost Wayans by se mohla podílet na jednom velkém vojenském projektu. Šlo by o vybavení několika vojenských pracovišť výpočetní technikou, v nichž bychom dalších deset let zabezpečovali bezchybný provoz. Do projektu automatizace by spadala i dodávka počítačů, softwaru i lokálního systému LAN…počítačové sítě. Dále pak speciálně upravené standardní programy a operační systémy s komplexním vybavením, jaké je v současnosti ve vyspělé technice k dispozici.“

„Má to být projekt pro branné účely?“ Zeptal se Jae. Už v minulosti se zabývali zpracováváním různých obranných systémů a vždy s tím měli problémy.

„Ne. Jde o informační projekt.“ Odpověděl mu Yunho. „Mají zastaralé centrály a tento projekt by byl zaměřen na modernizaci informačních systémů.“

Jaejoong se usmál, čímž dal najevo svoje uspokojení.

„Pro firmu by to znamenalo mnohamilionové zisky. Věřte mi Jaejoongu.“ Pokračoval Yunho. „Firma má velké problémy. Vydal jsem nařízení k zavedení celé řady opatření, které by měly zvýšit její produktivitu i efektivitu. A v konečném důsledku ji postavit na nohy. Ale tento projekt by nám velice pomohl se i dále prosadit.“

Firma byla na pokraji krachu, to byla krutá pravda, ale Jaejoong se snažil na to teď nemyslet. V duchu zvažoval možnosti, které by poskytoval navrhovaný projekt. Byla by to perspektiva pracovních míst a nové jistoty pro zaměstnance, návrat k prosperitě. Zdálo se mu, že se před ním otevírá brána k úspěšné budoucnosti. Neměl by tuto příležitost jen tak zahodit. Je mu třicet let, je svobodný a vypadá to tak, že svobodný zůstane.

Yunho pokračoval dál. „Chtěl bych, abyste prověřil možnost dodávek základních článků systému a vzal si na starost organizační záležitosti. Jsme sice poměrně malá firma, ale chceme úspěšně konkurovat i velkým dodavatelům. Vycházím z předpokladu, že i samotní výrobci počítačů budou mít zájem na tomto projektu. Proto musíme být značně vynalézavý, pokud jde o kombinaci hardwaru a softwaru, kterou vytvoříme. Budeme muset postupovat individuálně při volbě jednotlivých článků a respektovat přitom hledisko optimálního provozu a obsluhy celého systému. Naším úkolem bude zapojení sestaveného subsystému do funkčního celku.“

Jaejoong si představil tu spoustu práce, kterou takový projekt předpokládá a povzdechl si. Bude potřeba vypracovat seznam obrovského množství komponentů a vyhledat firmy, které by byly schopné je dodat. Potom bude nutné navrhnout pokud možno nejlevnější speciální počítačový systém, vyhovující požadavkům zákazníka, s příslušným programovým vybavením.

Pokud by se jim podařilo nakoupit jednotlivé prvky z katalogové nabídky různých výrobců a dodavatelů, nemuseli by to brát od generálního dodavatele a tím by se stali levnější než velké konkurenční firmy.

„Nějaký problém?“ Zeptal se ho Yunho.

„Ani ne. Spíš mi to připadá jako projekt pro celý tým pracovníků.“ Opatrně odpověděl Jae.

„S tím vůbec nepočítejte!“ Přísně se na něj Yunho podíval. „Je to můj projekt, a pokud by s ním byly nějaké problémy, je nutné přijít za mnou. Vyberte si nějakého šikovného technika, který vám pomůže stanovit příslušné parametry. Musím však trvat na tom, aby o projektu vědělo co nejméně lidí.“

„To ale nebude lehké.“

„Vím, jak to chodí, a nechci, aby se prozradily důvěrné informace. Čím méně lidí to bude vědět, tím líp. Chci přijít s unikátním řešením integrace systémů, a proto mám zájem na tom, aby se celý projekt utajil.“

Jaejoong souhlasně přikývl. Pokud ovšem vyjde najevo, že mu šéf zadal zpracování tak velkého projektu a on to před svými kolegy zatajil, budou mu to zákonitě vyčítat. A že se to dozví, je téměř jisté. Zcela klidně to mohl vykecat právě Yoochun, který nikdy nedokázal držet jazyk za zuby.

Z myšlenek ho vytrhl Yunhův hlas. „Nechci, aby to vyšlo na světlo předčasně a tím se zmařila naděje na záchranu společnosti Wayans. Znáte nějakého spolehlivého technika?“

Jae přikývl. „Cho Gong Jin“

„Dobře, to už Jaejoongu nechám na vás, abyste vypracoval seznam jednotlivých prvků pro navržený systém. A vůbec…co kdybychom se spolu dnes navečeřeli…“

„Promiňte…“ Skočil mu Jae do řeči. Měl toho za celý den plné zuby. Yunho na něj má takové požadavky a ještě se mu vnucuje po pracovní době. „Už jsem vám přece říkal, že mám dneska večer školu.“

„A nemohl byste se na něco vymluvit? Jedná se o důležitou obchodní záležitost.“

„Ne, nejde to.“ Odpověděl neoblomně. „Je přece logické když chci, abychom se obchodním záležitostem věnovali výhradně v pracovní době, ne?“

„No dobře. Jak chcete…“ Reagoval na Jaeho názor a usmál se, aby si nemyslel, že se na něj zlobí. „Tak to potom budeme muset zavést přesčasové hodiny. Co byste říkal tomu, kdybychom si o tomhle víkendu udělali prohlídku města? Předpokládám, že v sobotu přednášky nemáte.“

„Pokud jste si prohlédl budovu společnosti Wayans, tak jste vlastně viděl celý Gwangsan.“ Jaejoong uznal, že ho Yunho pěkně doběhl, přesto se snažil z toho vykroutit. „Nerad bych míchal pracovní záležitosti se svými soukromými.“ Povzdychl si.

Yunho jej chvíli pozoroval. Jaejoong by přísahal, že v životě neviděl tak kamennou tvář. Nejraději by se propadl pod zem.

„Pokud je mi známo, tak společnost Wayans nezakazuje navazovat svým zaměstnancům  přátelské vztahy.“ Řekl a přivedl Jaeho do ještě větších rozpaků. „Pokud ale takový zákaz existuje, tak jsem ho právě zrušil. “

Yunho se usmál. Jeho úsměv byl hřejivý a okouzlující. Jaejoong nemohl uvěřit, že je to ta samá tvář, která byla před chvílí tak strnulá.

„Můžete mi říct Jaejoongu, proč máte takový strach z jedné nezávazné večeře?“

„To není strach.“ Zalhal. „Ale výraz mých osobních postojů. A zatím se mi vždy vyplatil.“

„Podle mého názoru to moc dobrý postoj není.“ Usoudil Yunho.

„Pane Jungu, váš zájem o mě mi lichotí, ale mimo pracoviště se se svými spolupracovníky nestýkám.“ Jaejoong vstal. „Ani se šéfem.“

Yunho se též postavil. „Ale Jae…vždyť jde jen o večeři.“ Pokusil se namítnout.

„Já vím a děkuju vám za pozvání, ale musím ho odmítnout. Dneska píšeme test a já se ještě musím učit.“

Hned na to Jaejoong vyšel z místnosti, jak nejrychleji mohl. Zavřel za sebou dveře a s ulehčením si oddychl. I když se mu podařilo šikovně odmítnout schůzku, nebyl ani zdaleka spokojený. Jenomže musel mít stále na zřeteli, že spolupráce s ním je jedna věc a pozvání na večeři věc druhá.

Jde o soukromou záležitost, která by mohla vést k dalším důvěrnostem. A z těch zatím měl strach, zejména když by k nim mělo dojít s mužem, který tancuje nahý v lese a vyje na měsíc.

Ale i tak věděl, že mu chce podlehnout…