Pařba ve Vegas

 

Eunhyuk a Donghae
Hatachi

Amerika – země neomezených možností…

Toho si zřejmě byli vědomi Eunhyuk i Donghae, když v podnapilém stavu bloudili ulicemi Las Vegas, jak nemohli trefit tu správnou, která by je dovedla k jejich hotelu.

V jedné z rušných ulic města oba chlapce zaujal malý, dvěma červenýma lucernama osvětlený domeček. V domnění, že se jedná o jeden z mnoha barů, kterých bylo okolo nepočítaně, směle vstoupili.

Donghae hned mezi dveřmi dostal do ruky malou kytičku bílých růžiček. Ani se nestačili rozkoukat a hned byli popostrčeni dále dopředu.

Před nimi stál menší stůl zakrytý čistě bílým ubrusem. Na stole byla váza s velkou kyticí. Před vázou ležel stříbrný tácek se dvěma prstýnky. Na stole ještě byla lahev sektu a u toho skleničky. Nedaleko stolu stál vyšší pultík, za kterým byl muž ve slušivém tmavém obleku s velkou medailí na krku a mile se na oba opilé chlapce usmíval. Ti jen nevěřícně zamrkali očima, když se za nimi objevili dva úplně cizí lidé ve světlých oblecích.

„Tak…“ promluvil na ně oddávající muž, „… vaše jména?“

„Lee… Lee Donghae.“

„Lee Hyukjae.“

Muž si pečlivě zapsal jejich jména do matriční knihy, kterou měl rozevřenou na pultíku před sebou. Znovu na ně pohlédnul, usmál se a začal odříkávat svoji slavnostní řeč, kterou již uměl z paměti.

„Sešli jsme se zde v tento slavnostní den, abychom uzavřeli sňatek těchto dvou mladých lidí, kteří se rozhodli jít bok po boku společným životem.“

Eunhyuk s Donghaem se na sebe podívali. V jejich pohledech se odrážela vzájemná láska a pochopení jeden druhého. Tím pohledem si řekli úplně vše, aniž by k tomu potřebovali slova. Znovu své pohledy zaměřili na muže za pultíkem.

„Donghae, berete si zde přítomného Hyukjaeho za svého zákonitého manžela? Slibujete, že s ním budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v chudobě i bohatství, dokud vás smrt nerozdělí?“

„A –ano…“ Zakoktal Hae a muž přikývnul.

„A vy Hyukjae, berete si zde přítomného Donghaeho za svého zákonitého manžela? Slibujete, že s ním budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v chudobě i v bohatství, dokud vás smrt nerozdělí?“

„Ano.“ Prohlásil Hyuk pevně a muž opět kývnul.

„Nyní si vyměňte prstýnky.“

 Poodešel od pultíku ke stolku, vzal tácek s prstýnky do ruky a přešel s nimi před oba chlapce. Eunhyuk vzal prstýnek do ruky, jemně jej nasadil na Haeho prsteníček levé ruky a věnoval mu zářivý úsměv. I Donghae vzal prstýnek do své roztřesené ruky, navlékl ho Hyukovy na prsteníček levé ruky a věnoval mu láskyplný úsměv.

„Nyní si můžete dát své první novomanželské políbení.“

Eunhyuk přistoupil k Haemu ještě blíže, takže se jejich těla vzájemně dotýkala. Levou rukou chytil tu Haeho a propletl s ním prsty. Pravou ruku položil na jeho tvář a jeho rtům věnoval polibek plný lásky. Pomalu od něj poodstoupil, ale ruce nechal spojené a prsty propletené.

Muž položil prázdný tácek zpátky na stůl. Vrátil se za svůj pultík a znovu k chlapcům promluvil.

„Už zbývá jen podepsat dokument o sňatku, který jste právě uzavřeli. Jistě budete užívat společné příjmení…“ Ani nestihnul dokončit větu, když ho přerušil Donghae.

„Vezmu si příjmení mého manžela. To moje není tak krásné.“

„Ne, budeme užívat tvoje příjmení, protože je stejně krásné jako ty.“ Odporoval mu Hyuk.

„V žádném případě. Budeme užívat tvoje příjmení, protože ty seš starší.“

„Ne, budeme užívat tvoje příjmení, protože i manžel může převzít příjmení od své manželky.“ Odpověděl mu Hyuk s úsměvem.

„Tak to v žádném případě. Tradice velí, že manželka vždy přijímá příjmení po svém manželovi. Takže to bude tvoje příjmení.“ Zavrkal sladce Hae.

„Takže…“ Vložil se mezi ně oddávající muž, který si už připadal jako na tenise, když těkal očima z jednoho na druhého.

„Lee…“ Řekli svorně oba chlapci, šťastní, že se domluvili.

Muž jen nad tím nevěřícně zakroutil hlavou. Nechápal, o co jim šlo, vždyť měli stejná příjmení. Tohle se mu ještě za dobu, co oddává, nestalo. Rezignovaně sklonil hlavu a praštil s ní o kazatelský pultík.