SMTOWN LIVE WORLD TOUR

 

Yunho a Jaejoong
Hatachi

Jejich společnost pořádá tohle turné každý rok. Až doteď tohle turné zahrnovalo jen asijské země. Letos společnost udělala výjimku a do svého diáře zahrnula i část Evropy a Ameriky.

Do jejich hledáčku se dostaly země jako Polsko, Německo, Francie. A ty ještě vzdálenější, což je Anglie a část Ameriky.

Tohle turné pojali opravdu velkolepě.

 

Yunho s Changminem stáli v zákulisí a čekali, až na ně přijde řada. Se zájmem sledovali právě probíhající vystoupení skupiny EXO, kterým chybělo do konce jejich hodinového řádění čtvrt hodiny. Ještě tři písničky od kluků a pak přijdou na řadu oni.

„Jsou dobří, že?“ Zeptal se Min Yunha.

Yunho si přestal protahovat paže a podíval se na řádící kluky na pódiu. „Jo to jsou.“

„Jsou mladý a plný energie.“ Povzdychl si Changmin.

„Ty děláš, jakoby sme byli starý dědečkové.“ Pozastavil se nad tím Yunho.

To už se kluci na pódiu loučili s fanoušky, kteří je povzbuzovali svým křikem. Zamávali a odebrali se do zákulisí.
Ze zákulisí vyběhl moderátor a ohlásil právě příchozího Yunha s Changminem.

 

Oba dali do svého vystoupení všechno a publikum jim za to nadšeně a bouřlivě děkovalo. Jejich křik donutil pořadatele prodloužit jim pobyt na výsluní.
Po nich vystupovala již poslední skupina tohoto večera, tak si mohli dovolit přidat několik songů navíc.
Přeci jen TVXQ byl pojem i mimo asijské země.

Pro tento případ měli připravenou jednu společnou píseň a pak každý z nich vybral po jedné ze svých sólových alb.
Jejich společný i Yunhův song se setkal s velkým ohlasem. Na řadě byl Changmin se svým songem a tak měl Yunho čas shlédnout aspoň první řadu fanoušků pod pódiem.

Nikdy neměl potřebu to dělat. Vždy při koncertech vnímal řvoucí masu fanoušků jen jako velkou rozmáznutou šmouhu.
Ale dnes, jako by ho k tomu nutila neznámá síla, tomu bylo jinak. Neuměl si to vůbec vysvětlit. Nikdy se mu to ještě nestalo.

Zatím co Changmin zpíval svým úžasným hlasem a Yunho si v poklidu prohlížel obličeje v první řadě.
Jeho oči se zastavily na blonďaté dívce, stojící přímo naproti němu. Upřeně na něj hledíc.
Jemně zvlnila rty v úsměvu, zamrkala na něj dlouhými černými řasami, až Yunhovi na chvíli zapomnělo bít srdce.

Když se vzpamatoval, Changmin se akorát loučil s publikem. Také jim zamával a na dívku v první řadě se nesměle usmál. Poté odešli do zákulisí.
Opět na stage naběhl moderátor a ohlásil poslední skupinu večera. I Junioři sklidili velký ohlas. Užívali si to, jako by jim bylo stále dvacet a zrovna začínali.

 

Yunho s Changminem stáli v zákulisí a sledovali dění před sebou. Jejich kamarádi byli jako malé děti. Yuhno stočil pohled znovu do první řady. Opět sledoval tu dívku, která vycítila jeho pohled a podívala se jeho směrem.

Nepatrně, až stydlivě se na ní též usmál. Ona mu úsměv oplatila.
Changmin odtrhl pohled od svého objektu touhy a lásky, co dováděl se svou partou na pódiu a podíval se směrem, kterým se usmíval Yunho.

„Kdo to je?“ Zeptal se ho se zájmem.

„Nevím. Když jsi zpíval, tak mě něco nutilo podívat se po tvářích v první řadě. No a narazil jsem na ní. A jiné tváře už mě nezajímaly.“

Dívka využila Yunhovi otočené tváře a laškovně mrkla na Changmina. Ten jen nevěřícně zamrkal, ale usmál se na ní.

„Jsi v Paříži, městě lásky. Měl bys toho teda využít a někam jí pozvat.“ Radil mladší, ale zkušenější.

„Myslíš?“ Zeptal se ho pochybovačně.

„Určitě. Jak jinak ji chceš poznat?“

„A kdo říkal, že ji chci poznat?“ Snažil se marně zakrýt touhu tu dívku poznat.

„Ale no tak…neuč mě tě znát.“ Pokáral ho Min. „Navíc…ta touha tě kouká z očí.“

„Já…tak dobře.“ Rezignoval Yunho.

„Fajn. Dobře děláš hyung.“ Pochválil mu Min rozhodnutí a otočil se k odchodu do šatny, když si vzpomněl na vzkaz od manažera. „Jo abych nezapomněl, mam ti od manažera vyřídit, že musel náhle odejít, takže tady nebude. Ale přijde zítra dopoledne, tak se máme prospat.“

„Dobře. Aspoň něco.“ Pak už jen sledoval Mina, jak odcházel do šatny.

 

Yunho ještě chvíli otálel v zákulisí. Od jednoho pořadatele si půjčil papír a tužku. Napsal na něj krátký vzkaz. Papír přeložil nadvakrát a požádal onoho pořadatele, jestli by nepředal vzkaz dívce, kterou mu ukázal. Ten jen přikývl a tiše zmizel splnit jeho přání.

Ani nečekal, až pořadatel vzkaz předá a taky se odebral do šatny. Changmin byl již osprchovaný a oblečený. Akorát si oblékal bundu, připraven odejít. Ale ještě se na Yunha otočil

„Jo a ještě…dneska nepočítej ani se mnou. Máme s Kyuhyunem jiný program. Měj se…“ S tím opustil šatnu.

Yunho si povzdechl. Svlékl ze sebe propocené tričko a kalhoty, které jen tak ledabyle pohodil na židli. Jen v boxerkách došel do koupelny, jenž byla součástí šatny.

Svému tělu dopřál osvěžující sprchu. S ručníkem kolem pasu se vydal zpět do šatny, kde si na sebe navlékl čisté boxerky a černé volnější tepláky. Propocené věci sbalil i s těmi Changminovými a dal je do tašky. Ručník přehodil přes opěradlo židle, aby aspoň trochu proschl.

Z ramínka si vzal bílé triko, co si ani neoblékl. S povzdechem si sedl na židli a přemýšlel, jestli udělal dobře, že si do šatny pozval zcela neznámou dívku. Teda za předpokladu, že jí byl jeho vzkaz předán.

Ale nemohl jen tak zapomenout, jak se mu při pohledu na ní málem zastavilo srdce. Stalo se mu to už jednou v životě. Bylo to hned na začátku jeho kariery, když…

Náhle ticho šatny proťalo zaťukání na dveře.
Odložil triko na stůl a šel otevřít. Za dveřmi stála ona dívka z první řady. V ruce mačkala jeho vzkaz a nesměle se usmívala.
Yunho při tom pohledu jakoby oněměl. Dívka tiše zakašlala, čímž ho probrala z transu.

„Oh promiň.“ Omluvil se a poodešel dál ode dveří. „Pojď dál.“

Dívka vešla, zavřela za sebou dveře, ale zůstala stát u nich. Se zájmem si prohlížela Yunhovo tělo, momentálně bez trika.
Yunho pod jejím pohledem zrudl, ale triko si neoblékl. Na to, že je bez trika zcela zapomněl. Jeho mysl zaměstnávala příprava vysvětlení, proč se tak choval. Proč si ji pozval k sobě do šatny.

„Víš…já…chtěl bych ti vysvětlit, proč jsem to vlastně udělal.“ Sklonil hlavu, aby neviděla jeho slzy, které mu vždy zrádně tekly, když mluvil o něm. „Když jsem tě zahlédl v té první řadě, jak se na mě díváš a usmíváš se, málem se mi zastavilo srdce. Tvé nádherné oči a dokonalý úsměv mi připomněl osobu, kterou jsem miloval a miluji stále, ale kterou jsem ztratil.“ Zhluboka se nadechl, aby mohl pokračovat. „Když jsem ho prvně uviděl, srdce mi snad na pár vteřin přestalo bít, stejně jako se to stalo u tebe. Bylo to jako blesk z čistého nebe. On byl to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Měl jsem to štěstí, že u něj to bylo stejné. Stal se ze mě nejšťastnější člověk.“ Pozvedl hlavu, po tvářích mu tekly slzy žalu. „Ale naše štěstí nemělo dlouhé trvání. A pak mi zakázali se s ním vídat. Moje srdce umřelo.“

Palcem mu setřela slzy z tváří a usmála se na něj. Jemně, pomalu se k němu naklonila a přitiskla své rty na jeho. Jen lehký dotek. Pak se ještě pomaleji oddálila.

Yunho již podruhé přestal zcela vnímat. Z šoku jej probral znovu ten dotek dívčiných rtů. Tentokrát i on se zapojil do polibku.
Natlačil ji na dveře a přitiskl se na ní svým tělem. Ona mu obtočila ruce kolem krku.
 Jazykem jí přejel po spodním rtu, který následně skousl.
Okamžitě toho využil a jazykem jí vnikl do úst.

„Hn…“ Zavzdychala mu do rtů.

Yunho opustil její rudé a napuchlé rty. Přes čelist se prolíbal k levému uchu, kde jemně skousl lalůček.
Odpovědí na jeho péči mu byly tiché vzdychy, co vycházeli z těch rozkošných rtů, které neustále sváděli k líbání.
Byl ale statečný a tomu svádění odolal. Místo toho se přesunul na krk, ukrývající se za bělostným límečkem košile.

Pozvedl ruku, aby mohl rozepnout několik knoflíčků. Rozepnul jich opravdu jen pár, stačilo to k tomu, aby ji stáhl z jejího ramene a tím odhalil bělostnou pokožku ukrytou pod ní.
Jazykem přejel přes tepnu, která tepala zběsilým tempem. Jemně ji skousl. Chvíli ji sál, až se na kůži vytvořil rudý flíček.

Spokojeně se rty přesunul ke klíční kosti, viditelně vystupující a žádající o stejnou péči, jenž věnoval uchu a krční tepně.
Něžně ji okusoval. Rty postupoval blíže k rameni, prsty z něj sundával ramínko, aby se mohl dostat ještě níže. Do míst, jenž mu byly zakryty bílou krajkovou podprsenkou.

Když uslyšel z dívčiných rtů zalapání po dechu, otevřel oči a podíval se na ni. Ona měla hlavu opřenou o dveře, zavřené oči, zrychlený dech a spodní ret skousnutý mezi zoubky. Ten pohled na ní se mu líbil.

Chtěl se vrátit zpět, k předchozí činnosti, když tentokrát to byl on, kdo překvapením zalapal po dechu.  Odtáhl se od ní, ale jen tak, jak to dovolily její spojené ruce.

Roztřesenou rukou pomalu odstranil zbytek podprsenky a nevěřil vlastním očím.
Šokovaně hleděl na tetování, co ukrývala krajková podprsenka. Tohle tetování měli jen dvě osoby a Yoochun tohle rozhodně nebyl.

„Joongie…“ Zašeptal nevěřícně.

Jaejoong otevřel oči zastřené touhou a zadíval se na Yunha.

„Já…“ Snažil se najít slova, která se mu někam vypařila.

„Joongie, co tady vůbec děláš?“

„Já…musel jsem tě vidět. A tohle byla jediná šance, jak se k tobě dostat.“

„Tak teď už vím, proč moje srdce tak reagovalo na tu dívku. Vlastně reagovalo na tebe. Stejně jako tenkrát. Mé city se k tobě nikdy nezměnily. I přes to, že se nám zakázali se vídat, tě stále miluju.“ Něžně mu prsty přejel po tváři. „Ale tady být nemůžeš. Kdyby tě tady našli, tak by z toho byl velký malér a ty to víš. Nechci, aby si na tobě zase vylil zlost. Nesnesl bych to. Musíme být hodně obezřetní, aby nikdo nepřišel na to, že jsi tu byl a dostal ses až tak blízko. Ale jít by to mělo. Changmin říkal, že manažer…“

Dál se Yunho ve svém monologu nedostal, protože ho Jaejoong umlčel polibkem. Přitáhl si ho blíže k sobě a polibek prohloubil. Když jim docházel dech, neochotně se od Yunha odtrhl.

„Moc mluvíš Yunho.“ Zašeptal zastřeným hlasem.

Rukou sjel ke dveřím, nahmatal klíč v zámku a jedním otočením je zamkl.
Opět se zmocnil jeho rtů.
A znovu se svým vzrušeným tělem těsně natiskl na to Yunhovo.