Hotel InterContinental 2

 

Druhý díl je tu. Příjemné čtení.
JaeRa

"Tak pojď, měli bychom jít na snídani, než nám holky všechno sní," zaklepe Hatachi na dveře koupelny. Z druhé strany se ozve Jaeryn hlas.
"Běž napřed, hned tě doženu." Hatachi se tedy oblékne a opustí pokoj, modlíc se přitom, aby nezabloudila.
"No, našla jsem výtah. To je dobrý začátek," zahuhlá si pro sebe a stiskne tlačítko, aby si mohutný stroj přivolala. Když se dveře otevřou, nastoupí. Sklopí hlavu k zemi, kde studuje prosklenou podlahu, která se už brzy začne přibližovat. Při té myšlence se otřese a podívá se radši na své boty. "A hele jí, potvoru!" sehne se, aby si upravila špatně zavázanou botasku. Dveře se začnou zavírat, když se ozve zvuk dupajících a rychle se přibližujících kroků.
"No konečně. Už jsem si myslela, že to nestihneš," řekne Hatachi a narovná se. Jaké je její překvapení, když zjistí, že do výtahu nenastoupila Jaera, ale Junhong. Oči se jí rozšíří a pusa div neotevře dokořán, zatímco chlapec se na ní mile usmívá.

"Annyeong," pozdraví ji, pobaven jejím výrazem. To ji konečně vrátí zpět do reálu.
"A-ahoj, teda an-annyeong," hlesne plaše a cítí, jak se jí do tváří hrne červeň.
"Jak se máš?" začne Junhong nečekaně konverzaci, čímž Hatachi odzbrojí úplně. Ještě štěstí, že se za ten poslední rok naučila celkem obstojně anglicky.
"Ehm, dobře," začervená se a plaše se usměje. "A ty?" Vesele jí odpoví a pak si ji zkoumavě prohlédne.
"Odkud jsi?" zeptá se.
"Z České Republiky, takže... žiju vlastně hned vedle," pokusí se o vtip, ale přesto se cítí trapně. Junhong se vesele zasměje. Její humor se mu líbí.
"A copak děláš tady? Teda... jestli se můžu ptát?" zapoulí svýma očkama a Hatachi by mu v ten moment nejraději řekla i velikost bot, kdyby ho to zajímalo.
"No, asi tě to nepřekvapí, ale... přijela jsem na koncert," řekne poslední slovo potichoučku, čekajíc, že to chlapce odradí od dalšího hovoru s ní, ale opak je pravdou...
"Ah, takže tys přijela na nás? Na B.A.P.?" Hatachi přikývne. Junhong se usměje a natáhne k ní ruku. "Tak to mě velice těší. Já jsem-..."
"Junhong, jo... já vím," dokončí za něho a ostýchavě vloží svou dlaň do jeho. "Já... jsem Hatachi," odpoví a chlapec se mírně zarazí. Má pocit, že to jméno už slyšel. Pak to ale hodí za hlavu. Dveře výtahu se otevřou. Věnuje jí poslední úsměv a zamává.
"Tak zatím... Hatachi," mrkne na ní a ztratí se v hale. Hatachi, velmi překvapená jeho milým projevem, téměř zapomene vystoupit. Uvědomí si to, až když se dveře výtahu začnou opět zavírat.

"Mo-moment," vyhrkne pro sebe a na poslední chvíli se protáhne ven. Oddychne si a vydá se k jídelně. Během chviličky už si sedá ke stolu k ostatním.
"Co je? Jsi nějaká červená," řekne Elietka a nacpe si plnou pusu jídla.
"Až ti povím, pochopíš to."

"Hej, hyungs. Tak tady jste," zamává na kluky Junhong a vydá se k jejich stolu. "Vůbec jsem vás nemohl najít. Přes ten sloup nejste vidět!" usměje se.
"No to už nám taky došlo," řekne Guk, když si vzpomene, jak dlouho čekali, než si jich všimla ta číšnice... "Škoda, že nás pak obsloužil někdo jiný," hlesne si pro sebe při vzpomínce na hezkou tvář neznámé dívky.
"Chtěli jsme na tebe počkat, ale ty než se vykopeš, tak my umřeme hlady," zasměje se věčný žrout Dae. "A co, že se tváříš tak vesele?" Junhong se rozhlédne po jídelně, zda někde nespatří dívku z výtahu, ale nakonec mírně zklamán pohlédne na Daeho.
"Měl jsem rande," zavtipkuje a Gukovi zaskočí. Himchan mu podá rychle vodu a sám se zeptá.
"Jaký rande? S kým? A proč jsi nám nic neřekl?
"Potkal jsem ji teď ve výtahu. Byla hrozně roztomilá. Přijela na náš koncert až z České Republiky," zatváří se jako kdyby sděloval úžasnou novinu. V ten moment Gukovi zaskočí podruhé.
"Víš jméno?" zeptá se rychle a Junhong přikývne.
"Hatachi!"

Himchan bleskurychle oběhne stůl a začne dusícího se Yongguka bušit pěstičkami do zad, když se zadusí potřetí
"Cože?" vyhrkne přidušeně, když se vzpamatuje. "Vždyť to je přeci jedno z těch jmen!" V tu chvíli nejmladšímu dojde, kde vlastně to jméno slyšel. "Kde je?" zeptá se Guk, ale maknae pokrčí rameny.
"Nemám tušení."

"To jako fakt?" vyhrkne Verča, když Hatachi dovypráví své blízké setkání s idolem. Pak ale posmutní.
"Ach jo, kdybych tak já potkala Daeho."
"Nazdárek, o co jsem přišla?" ozve se najednou přicházející Jaera.
"Hatachi potkala Junhonga ve výtahu," řekne Tokki a okamžik na to i ostatním odvypráví, jak si ji Guk spletl s číšnicí.
"Tak... co budeme dělat?" zeptá se nejmladší Miška.
"Co se jít trochu projít?" nabídne Veru. Odsouhlaseno! "Fajn, tak za půl hodiny před hotelem, ok?" Všechny horlivě přikyvují a následně se rozprchnou. Verča se vydá k recepci, aby se pokusila vyřešit problém se špatným oknem na pokoji. Jaké je její překvapení, když se pak při návratu téměř srazí s Youngjaem. Ihned se začnou navzájem omlouvat, až propuknou v hlasitý smích.

"Omlouvám se, ohlížel jsem se, jestli nejde kamarád," řekne nakonec Jae lámanou angličtinou a mile se usměje. Veru, jež se sotva probrala z počátečního šoku, do něho málem upadne znova, když se přiřítí Dae... její milovaný Dae! Vezme Jaeho okolo rmen a cosi mu hučí do ucha, než si uvědomí, že tu je jaksi ještě někdo. Pohlédne na Verču a mírně se začervená.
Zvláštní lesk v jejích očích mu ihned učaruje, aniž by tušil proč. Přesto je její krásou udiven natolik, že si ani neuvědomí, že na něho Jae mluví. Stále sleduje dívku, stojící před ním.
"Tak pojď, musíme jít," dolehne mu konečně k uším Jaeho hlas. Rychle přikývne. Jae se s úsměvem rozloučí a odvádí Daeho pryč. Ten se naposledy zadívá do jejích očí. Připadají mu neskutečné.

Než projdou vchodovými dveřmi, Dae se ještě jednou otočí. Verča už tam ale není. Aniž by si to uvědomil, projede mu tělem malá vlna zklamání. Netuší přitom, že ona sama stojí za rohem, opřená o zeď, snažíc se vyrovnat s pocitem, který nedokáže vlastně ani identifikovat. Jedna věc je jí ale jasná - musí ho vidět znovu. Prostě musí!
"Jen si skočím do pokoje pro mikinu, jo?" houkne Jaera a nechá Hatachi v hotelové hale. O pár minut později už zamyká pokoj a vydává se k výtahu , když najednou "Au! Už zase?" zahuhlá, držíc si přitom nos, do něhož schytala silnou ránu dveřmi. Jako kdyby jí nestačilo první objetí s dveřmi, když si kýchla.
"Ah, omlouvám se," zaslechne angličtinu. Ten hlas ale pozná ihned. Téměř vyděšeně se zadívá do těch uhlově černých očí. "Jsi v pořádku?" zeptá se Himchan, ale ihned mu dojde, že ne. To, když spatří mezi prsty ruky, kterou si drží dívka nos, pramínek rudé krve. Mírně se zhrozí a ihned ji popadne. Postrčí ji do pokoje a zavede do koupelny. Jaera se nebrání, na to je příliš omámená jak nečekaným setkáním, tak ranou do hlavy.

Himchan ji usadí na okraj vany a popadne jeden z maličkých ručníků. Namočí ho a začne dívku ošetřovat. Když je krev pryč a krvácení zastaveno, konečně si ji prohlédne. Přijde mu roztomilá. A zatímco si ji se zájmem prohlíží, Jaera je víc a víc nesvá.
 "Prosím, nedívej se takhle na mě!" zašeptá a sklopí hlavu. To Himchana zaujme ještě víc. Vezme ji za bradu a donutí ji na něj pohlédnout.
"Jsi hezká!" řekne a sám se mírně začervená. "Kdo jsi?"

O třičtvrtě hodiny později už holky netrpělivě vyhlížejí Jaeru.
"Řekla, že si jde jen pro mikinu. Nevím, kde se zdržela," pokrčí rameny Hatachi. Než ale stačí ještě něco dodat, objeví se Jaera ve dveřích.
"No kde jsi? Už jsme mohly být dávno fuč!" houkne Tokki. Když si ale všimne modřiny a oteklého nos, zhrozí se. "Co se ti stalo?" Jaera se usměje a přehodí jí ruku okolo ramen.
"Potkala jsem Boha," hlesne blaženě. Tokki nedůvěřivě pozvedne obočí.
"No ale asi jsi mu moc do oka nepadla, když ti udělal tohle, což?"

"Himchan-ssi," ozve se z ničehonic kdesi za děvčaty mužský hlas. Všechny jako na povel se otočí za hlasem a překvapeně sledují chlapce, vycházejícího z hotelu společně s Jongupem a mířícího k muži, který je zřejmě jejich bodyguardem. Černovlásek si všimne Jaery a s úsměvem jí zamává, zatímco holky nevěří svým očím.
"On... on ti fakt zamával?" podiví se Péťa a hned posmutní. "Škoda, že Uppie nezamával mě!"
"Sakra, začínám mít pocit, jestli si ze mě vy všichni jen neutahujete," přeměří si Guk ostatní kluky. Od chvíle, co řekl, že by chtěl poznat Hatachi a Jaeru, od kterých dostali ten veliký balík sladkostí, se najednou začnou kluci střetávat s dívkama, mezi nimiž byly s největší pravděpodobností i ty dvě. Nevěřícně si prohlédne maknaeho s Himchanem.
"Máte buď velkou fantazii, nebo blbej smysl pro humor," posmutní. "A nebo moc velkou odvahu mě naštvat!" Ani neví proč, ale přijde si podveden. Vždyť to on si přál dívky potkat, tak proč všichni ostatní, jenom on jediný ne? Zamračeně si usrkne svého kafe a rozhlédne se po ulici. Pak zakloní hlavu a tvář nastaví slunci.

Nebyl zas tak špatný nápad sednout si na předzahrádku jedné z místních kaváren. Pak sebou ale nečekaně trhne leknutím, když Junhong hlasitě vykřikne.
"Noona," zběsile zamává kamsi na opačnou stranu ulice. Guk se zvědavě ohlédne. Spatří partu dívek, z nichž jedna vesele oplatí maknaemu zamávání. "Noona, nechcete jít k nám? Zvu vás na kafe," vyhrkne a Gukovi se rozbuší srdce. Konečně je pozná. Konečně pozná ty, které mu už před rokem uhranuly pouhým dopisem.
Dívky na okamžik zaváhají, ale skutečně jen na okamžik. Yongguk, sedící k nim zády vrhne vyplašený pohled na své kafe. Proč se cítí tak nesvůj? Dlaně se mu potí a srdce bije jako splašené. Vždyť... je přeci lídr, měl by být klidný a cool. Jenže... najednou si připadá, jako kdyby to byl on, kdo se setká se svým idolem a ne ty dívky. Přesto mu to vůbec nepomohlo, naopak.

Čím blíž holky jsou, tím víc se cítí nervózně, dokud se neozve milý hlas.

"Annyeong..."