Hotel InterContinental 3

 

Jestli jste došli až sem ke třetímu dílu, tak budu doufat, že se vám tahle blbost líbí. I když to tu stejně nikdo nečte, což nás mrzí, protože každá odezva nás povzbudí.
Tak tedy příjemné čtení.
JaeRa

Dívky se usadí ke stolu a plaše se rozhlédnou po chlapcích, kteří si je zvědavě prohlížejí. Pak promluví první Yongguk.
"Asi není třeba, abych se já, nebo kluci představovali, je to tak?" zeptá se a holky shodně přikývnou.
"Víme toho o vás dost," odpoví Elieta. "Aspoň teda to, co se všude píše," dodá a Guk se usměje.
"Ať žije internet. Záleží ale taky na tom, jestli je to pravda a ne pouhý výmysl."
"No, ale než se pustíme do nějakého většího rozhovoru, mohly byste se představit alespoň vy nám, ať víme taky něco my o vás," řekne Youngjae a čeká na odpověď s nepřehlédnutelnou zvědavostí, vepsanou ve tváři.
"Takže přeci jen jsem se dočkal," řekne tiše Guk, když se představí i Jaera a Hatachi. Čekal dlouho, aby je poznal a teď je tu má. U stejného stolu, tváří v tvář. A cítí se tak nějak... poctěn. "Děkuji!" řekne a jemně se začervená. Holky nejprve nechápou, o čem je řeč a tak se slov ujme Himchan.
"Yongguk hyung o vás neustále mluvil. Chtěl vás poznat od okamžiku, kdy minulý rok dostal do ruky váš vzkaz a k tomu veliké množství těch dobrot," vysvětlí krátce situaci.
"Oh, tak-..." začervená se Hatachi. "... není zač." Oči sklopí plaše k zemi, ale ihned zvedne pohled zpět a koutkem oka pohlédne na nejmladšího chlapce. Když zjistí, že ji též pozoruje, opět se začervená, stejně jako Junhong.
"Hm, víte že bych si to dal znovu?" prohlásí Daehyun a zasněně přimhouří oči. "Ty barevné čokoládové Lehnitky. Ty byly nejlepší," řekne a holky div nepadnou pod stůl. Jediná Tokki se začne hlasitě smát.
"Haha... prej Lehnitky... Hahaha, muhehe... Já padnu!" začne si utírat slzy od smíchu, pozorována zmatenými pohledy všech členů skupiny.
"To byly Lentilky," opraví ho Veru a zamračí se na Tokki, že se jim smála a přitom sáhne do své tašky. "Náhodou tu jedny mám," usměje se a vytáhne veliké balení Lentilek. Neunikne jí, jak Daemu zazáří oči a proto mu je podá. "Vem si. Jsou celé tvoje!" Dae nečeká a ihned si jich pár vsune do pusy. Ah, ta slast. Není nic lepšího, tedy jen kromě..., pomyslí si Dae a pohlédne Verče do očí. Jejich pohledy se střetnou, ani jeden ale neuhne.
"Tokki, já-..." začne Guk a otočí tvář k dívce po své pravici. "... chtěl bych se ti omluvit."
"Mě? A za co?" nechápe Tokki.
"Za to, že jsem tě měl za servírku," připomene tu trapnou scénku z hotelové jídelny. Tokki mávne rukou.
"To nevadí, vážně!" řekne a Guk se vděčně usměje.

Po hodině, strávené v příjemné společnosti, kluci začnou nervózně pozorovat čas.
"No, nejspíš je na čase, abychom se vrátili do hotelu. Musíme se připravit na koncert," řekne omluvně Jae. Holky přikývnou.
"To je pravda. Taky se musíme připravit, abychom si zajistily ty nejlepší místa pod podiem," zažertuje Péťa, ale na všech je vidět, že se jim nechce rušit tuto příjemnou chvíli.
"Tak my půjdeme napřed. Asi by nebylo moc dobré, aby nás viděly některé fanynky, jak jdeme na hotel společně," řekne Míša a má pravdu.

"Škoda, že ten čas tak letí," řekne Himchan, když holky zmizí za rohem na konci ulice. Pak mu ale padne do oka malý předmět, který zřejmě Jaera ztratila. Chviličku ho zvědavě převaluje v dlaních a na rtech se mu vlní úsměv. Toho musí využít.

Je večer. Hodina, kdy už spousta nedočkavých fanynek stepuje před koncertní halou. Mezi nimi i dívky z Čech. Jaké je tedy překvapení, když se u nich zastaví jakýsi mladík v kapuci a s rouškou na tváři.
"Pojďte se mnou," řekne jim, ale holky znejistí. Kdo to asi je? A kam je chce odvést? Když ale váhavě zavrtí hlavou, mladík se k nim nakloní a poodtáhne svou roušku. Hatachi div nevypískne překvapením. Vždyť je to Jongup. Holky se tedy nenápadně vydají za ním, ale aby nebylo nic nápadné ostatním fanynkám, vede je k zadní části haly. Tam otevře dveře a nechá holky vejít.
"Tak tohle je-..." zašeptá Jaera, ale neví jak to říct. Slova na to, aby popsala své pocity ze zákulisí, se jí jaksi nedostávají.
"Jo, to je fakt!" přikývne Veru a je jí jedno, že větu nedokončila. Ví, co tím chtěla říct.
"Ahoj, holky," přivítá je svým krásným úsměvem Yongguk.
"Doufám, že vám nevadí, že jsme vás nechali předběhnout celou tu frontu," zazubí se za ním Himchan. Než holky stačí odpovědět, vynoří se odkudsi Dae a přistoupí k Verče.
"Veru-..." spustí plaše. "Neměla bys... ještě... no-uhn... víš-..." zakoktá se a do tváře mu stoupne rudá barva. Veru se ale div nezačne rozplývat, jak roztomilý ten chlapec je a ani si nevzpomene na jeho ukecanost, kterou je přitom tolik známý. Usměje se a sáhne do malého baťůžku ve tvaru Kekemata. Dae se začervená ještě víc. Když mu ale před očima zamává velikou tubou barevných čoček, očička se mu rozzáří. Vezme si ji a pak koukne na hodinky. Ještě je čas. Vezme tedy Verču za ruku a ztratí se i s ní kdesi za černými plentami.
"Ka-kam šli?" vykulí oči Tokki, ale Guk jen mávne rukou. Pak jí nabídne rámě. I přes svou cool image v sobě dokáže najít i gentlemanskou stránku. A Tokki neváhá. Pak i oni zmizí ostatním z dohledu.
"Tady se to nějak... rozprchává," řekne trochu nejistě Petka. To už k ní ale přistoupí Jongup. Tváří propaluje podlahu a hlas se mu chvěje.
"Mů-můžu ti to t-tady u-ukázat?" vykoktá ze sebe a Péťu naplní nečekaná radost. Ostatní se častují zmatenými i stydlivými pohledy. Nakonec se začnou smát.
"Nedáš si něco k jídlu?" zazubí se Himchan na Jaeru a ta zavrtí hlavou. Má hrozný hlad, ale nechce být za nenažrance. Jenže to by jí nesmělo zakručet v břiše, čímž se prozradí. Himchan na ní zakmytá ukazováčkem.
"Ty jedna zlobivko. Lhát se nemá," zasměje se a vezme ji za ruku. Proplete prsty dohromady a odvede si ji pryč.
"Pojď se mnou," mrkne na Hatachi nejmladší člen a nakloní se k ní. "Chtěl bych ti něco ukázat," zašeptá jí do ucha.
"Mno a my mizíme taky," kývne na holky Jae a následně tu nezůstane nikdo. Jako na povel všichni zmizí.

Po necelé hodince se všichni opět sejdou a hned na první pohled je jasně, že někteří z nich odtud nakonec odejdou jako zadaní. Nikomu se ale nechce myslet na to, jak to bude dál, až se kluci vrátí do Koreje.

Koncert začíná. Kluci, nastoupení za černou posuvnou stěnou, čekají na svůj začátek, zatímco holky je sledují i nadále ze zákulisí. Lepší místo si ani nemohly přát. Koncert je dokonalý, jenže... najednou je konec. Kluci - unavení a zpocení se nahrnou k nim a radostně se ptají na jejich názory.
Ten večer je čeká ještě pár hodin, které stráví společně. Vypráví si dojmy a pocity, smějí se a radují. Až nakonec nastane loučení a slib zítřejšího setkání.

Jak si slíbili, tak se i stalo. Následující ráno se všichni sejdou u snídaně.
"Jakou jste měli noc?" optá se Junhong, ale všem je díky jeho pohledu upřenýmu k Hatachi jasné, že otázka patří spíše pouze jí, než všem.
"Krátká," odpoví Hatachi a hned na to si hlasitě zívne. Všichni se zasmějí a pustí se do jídla.
"Oh, musíme si sbalit!" vyhrkne po hodině Guk, když si všimne, kolik je hodin.
"Už? Ale-..." prohlásí Jaera a otočí se k Himovi, jako kdyby ho mohla svým pohledem donutit, aby zůstal. Ten posmutní, ale přesto se zvedne. Padne ještě pár slov, načež kluci zmizí a holky zůstanou samy.
"Uteklo to tak rychle," řekne Veru a pohledem propaluje stůl.
"Chtělo by to ještě aspoň týden," odpoví Elieta a ostatní jí dají za pravdu. Pak se zvednou a pomalu opustí hotelovou restauraci. V hale se usadí, čekajíc na poslední rozloučení.

"Chtěl bych ti něco dát," ozve se najednou tichý hlas u Tokki. Guk se usměje a odvede ji trochu bokem. Do dlaně jí vtiskne řetízek s maličkým andílkem. "Byl to můj anděl. Teď bude tvůj, aby mi tě hlídal," zašeptá a pak ji políbí.
"Ha-Hatachi-..." zakoktá plaše maknae. "Já... Na!" vyhrkne a natáhne ruce před sebe. Svírá v nich velikého plyšového medvěda. "Bude se k tobě tulit, když nemůžu já." Znatelně posmutnělý jí ho vtiskne do rukou a pak ji obejme. "Mám tě moc rád, noona!" Jaera je všechny pozoruje a pak setře drobnou slzu, jenž se jí zaleskne v koutku oka. Tolik doufala, že se také rozloučí, ale ten, kterého si zamilovala... nepřišel. Tiše tedy pozoruje Daeho s Verčou, jak si stydlivě vymění pár neohrabaných polibků, když jí najednou někdo zakryje oči. Její srdce se rozbuší. Přišel!
"Mrzí mě, že jdu pozdě!" omluví se Himchan a otočí si jí čelem k sobě. "Zapoměl jsem na pokoji tohle. Myslím, že je to tvoje," usměje se a do ruky jí vtiskne foťák. Než mu stihne poděkovat, pevně ji sevře v náručí. "Nechci od tebe odejít!" zašeptá jí do ucha roztřeseným hlasem. Když ji pustí, podá jí obálku. "Tady jsou... jsou to naše adresy. Když budete chtít, napište," usměje se a znovu ji obejme.
"Bude se mi stýskat. Ani nevíš jak!" řekne Jaera a rukama ho pevně sevře okolo pasu.
"Je čas!" houkne vysoký, svalnatý muž. Zřejmě někdo z ochranky. Padne posledních pár slov rozloučení a pak se kluci vydají k východu. Himchan se ale najednou prudce otočí. Rychle přiběhne k Jaere a udělá to, co chtěl udělat od první chvilky. Pevně si ji přivine k sobě a vroucně jí políbí.
"Nashledanou, moje malá Jaerko!"

Autobus. Těsný a neosobní. Holky se usadí na svá místa. Ticho je tíživé, ale všechny vědí, co se ostatním honí hlavou.
"Mě se chce brečet," řekne Veru a Jaera na ní koukne.
"Vždyť ty už brečíš," opraví ji a natáhne k ní ruku. "Bude to dobrý, neboj!" pokusí se ji utěšit, ale sama o tom není moc přesvědčená. Pak si vzpomene na obálku. Rozevře ji a vytáhne několik lístků s adresami.
"Na, tohle ti určitě zvedne náladu," podá Verče Daeho adresu a pak rozdá i zbytek. Radost, kterou holky náhle pocítí, je úžasná. Nakonec vytáhne foťák. "Moc fotek jsem neudělala," hlesne zklamaně, ale to, co spatří, když ho zapne, jí vyrazí dech. Foťák je plný fotek, které udělali sami kluci. Jsou roztomilé, sexy i legrační. Zřejmě to mělo být dárkem na rozloučenou. Pak přijde na řadu poslední fotografie. Jen, co ji Jaera spatří, nahrnou se jí slzy do očí a vzápětí se rozpláče.
"Co-co je? Stalo se něco?" vyhrkne zaraženě Hatachi, sedící vedle ní. Jaera není schopná odpovědět, proto jí jen předá foťák. Hatachi koukne, co ji rozhodilo.
Na fotce je Himchan s velikou cedulí, na níž je rudý nápis v češtině.
"Miluji tě, Jaero!" přečte nahlas a otočí se na ní. Vezme plačící dívku konejšivě za ruku a usměje se.
"Neplakej. Vždyť je to krásný!" Překlikne dál. "A hele. Je tu ještě jedna," řekne a hned vykulí oči. Šestice chlapců drží ceduli s anglickým nápisem.
"Uvidíme se na Vánoce!"
"Cože?!" nahrnou se holky k ní a nechápavě na ní hledí, jestli si nedělá srandu. V tu chvíli se dá autobus do pohybu a nechá překvapené dívky s hřejivým pocitem neočekávaného příslibu...