Láska umí víc 9

 

Zdravím. Nový díl je zde. Příjemné čtení...
Hatachi

„Dongie,“ vyjekla vyděšeně a snažila se zvednout na kolena. Naklonila se nad něj a objala mu hlavu. I když měkká tráva úder trochu ztlumila, musel se uhodit hodně.

„Miláčku? Prosím tě, jsi v pořádku? Prosím… prosím… buď v pořádku.“ Slzy se jí valily po tvářích. Jak ho hladila po vlasech, objevila malou ranku u pravého spánku. Ještě pořád neotevřel oči, ale k její úlevě dýchal normálně.

„Byla to moje chyba,“ vzlykala, „Dongie!“

Zlehka ho líbala. Snažila se o něj postarat, ale nevěděla jak. Od farmy byli dost daleko a v blízkosti nebyla živá duše. Její zděšení ještě vzrostlo, když si uvědomila, že se uhodil do stejného místa, kde měl předešlé zranění.

„Dongie, tak už se, prosím tě, vzbuď. Vzbuď se.“ Bylo to otřesné. A za všechno mohla ona a její sobecká přání.

„Jae?“ zvedl ruce k jejím nahým pažím a pomalu je přejížděl od shora dolů. Zvedla hlavu z jeho ramene, které už bylo úplně mokré od jejích slz. Měl přivřené oči a zdálo se jí, že se dívá skrz ni. „Stalo se ti něco? Musíš mi říct pravdu.“ Ptal se úzkostlivě.

„Nic mi není, neboj se, ale ty ses zranil. Na spánku, blízko starého zranění, je malá ranka. Je to moje chyba, seskakovala jsem příliš rychle.“

Zatvářil se rozzlobeně, jak mu začalo docházet, co se stalo. „Jaero, musíš mi říct pravdu. Tobě před chvilkou nebylo dobře, že ne? Nesmíš mi lhát.“

„Přísahám, že nelžu. Chtěla jsem si jen trochu odpočinout.“

„Kdybych tak věděl, že opravdu nelžeš.“ Nebyla připravená, že ji začne prohlížet. Rukama jí přejížděl po rukách a nohách ve snaze zjistit, jestli je celá. „Co to máš na sobě?“ prozkoumával její tričko. Pořád se jí dotýkal a vypadalo to, že ji od sebe nechce pustit. Hladil ji po krku a pak ji křečovitě zabořil prsty do vlasů. „Přísahal jsem si, že nikdy nedovolím, aby k tomuhle došlo,“ šeptal, ale nepřestal si ji přitahovat blíž a blíž. „Jae…“ Náruživě ji políbil a pevně ji svíral.

Úplně se mu oddala. Tak dlouho si představovala tenhle okamžik, tak dlouho snila, až mu bude patřit. Dlouho v sobě potlačovala vášeň a ta ji teď málem připravila o rozum. Měla pocit, že se vznáší a zmocňovala se jí závrať. Bral si její ústa znovu a znovu s takovým hladem, že v ní vyvolával úplně neznámé pocity. Odevzdala se mu tělem i duší. Byla natolik zmámená, že si vůbec neuvědomila Diablovo neklidné pobíhání. Hřebec začal frkat a neklidně řehtat. Kopyty usilovně bušil do trávy a zvuky, které vydával, byly téměř lidské.

Dongwook se rychlostí blesku překulil po trávě. „Nehýbej se! Ani slovo!“ dal jí ruku na pusu.

Leželi strnule u sebe. Pevně, skoro až bolestivě ji svíral, ale jí to nevadilo. Znala koně od dětství a bylo jí jasné, že se Diablo něčeho polekal. V téhle zemi číhalo hodně nebezpečí. Přitiskla se ještě blíže k manželovi. Měla pocit, že ji ochrání před vším. Po nějaké době Diablovo neklidné dupání utichlo. Pak slyšeli jen jemné zaržání a pofrkávání. Ať se polekal čehokoli, nebezpečí už nehrozilo.

Dongwook povolil sevření. „Jaero, pomalu zvedej hlavu, ale úplně potichu. Podívej se přes moje rameno. Diablo narazil na hada. Zaslechl jsem jeho syčení pár vteřin před tím, než se Diablo splašil. Řekni mi, co vidíš?“

Podívala se tím směrem. „Máš pravdu, Dongie. Je to had.“ Hlas se jí třásl.

„Popiš mi ho.“

Jaera si olízla suché rty. Dostavila se reakce a začaly jí drkotat zuby. „Nejsem si moc jistá… je asi metr dlouhý s jakousi kápí. Je asi m-mrtvý.“

„A barva?“

„Já nevím. Taková šedavě hnědá.“

„Přesně to, co jsem si myslel. Zůstaň, kde jsi.“ Kradmo jako kočka se zvedl na bok a hlasitě zahvízdal. Diablo zařehtal a přiběhl ke svému pánovi. Zvedl se a potichu na hřebce mluvil, poplácával jej po plecích a utíral mu pěnu z krku. „Vyskoč si na něj, musím ho trochu uklidnit. Hrozně se polekal.“

Jaera se zvedla a vyškrábala se Diablovi, který se ještě chvěl, na hřbet. Prohlížela si hada, který ležel bez života v udusané trávě. Znovu se roztřásla hrůzou, ale to už se Dongwook vyhoupl za ní a rozjeli se zpět k farmě.

„Jedeme,“ zašeptal jí do ucha a pobídl koně do plného cvalu. „Jakmile dojedeme do stáje, řeknu to Jutovi. Pošle tam někoho, aby hada odklidil a porozhlédl se okolo, jestli tam nejsou další. Hada jsem tady neviděl už několik let. Byla to náhoda, Jaero, ale ber to jako varování a nikdy nechoď jezdit sama. Chci, abys mi to slíbila. Plivající kobra je smrtelně nebezpečná. Míří přímo do očí a její jed tě může  oslepit během pár vteřin.“

Jaera málem omdlela. „Nikdy nepojedu bez tebe.“

„Pak si rozumíme.“

„Ano.“

„Díkybohu, že sis zachovala chladnou hlavu. Jsi opravdu výjimečná žena, Jaero.“ Říkal to sice drsně, ale vycítila stopy obdivu.

„Nedal si mi šanci. Nebála jsem se toho, kde jsem, když tedy myslím…“ Hledala slova, protože se jí promítlo to, co se stalo před chvílí. Kdyby se Diablo nelekl hada, ztratil by Dongwook hlavu a mohli se pomilovat.

„Nemusíš nic vysvětlovat. Zapomeň na všechno, co se tam nahoře stalo. K ničemu podobnému už nedojde. O to se postarám.“

Jeho kruté oznámení ji znovu vrhlo do propasti, která hrozila pozřít ji zaživa.

 

Když se šla na farmě osprchovat a převléknout, promítala si celou projížďku znovu. Slepý nebo ne, Dongwook měl všechno pod kontrolou, už když s ní odjížděl ze stájí. Už snad mohl pochopit, že ho ztráta zraku nepřipravila o mužnost ani o schopnost ji ochraňovat. Kromě toho měl mnohem větší schopnost vnímat zvuky. Ona vůbec syčení hada neslyšela. To jen dokazovalo, jak dobře může její manžel ve svém novém a temném světě žít.

Rána na jeho spánku potřebovala ošetřit. Otevřela jednu z kuchyňských skříněk, kde schovávala lékárničku. Vzala platíčko tablet proti bolesti a sáček na led, který naplnila. „Dongie?“ zaťukala na dveře od knihovny. „Nesu ti něco na bolest. Můžu dál?“

„Není třeba, Jaero.“

„Radši se na to podívám.“ Aniž čekala na dovolení, vešla do pokoje. Zřejmě zrovna přišel ze sprchy, protože měl na sobě župan a seděl na kraji pohovky.

Sarkasticky nadzvedl obočí: „Proč jsi tedy klepala?“

„Taky ses mě neptal na svolení, když jsi mě před chvílí chytil, abys mě ochránil před nebezpečím. Určité situace vyžadují určité jednání. A já se potřebuju podívat na to zranění. Lehni si a dej si ten sáček na hlavu. Přinesla jsem ti platíčko tablet, které ti doktor Tanaka předepsal na bolest. Jestli máš bolesti, tak si je vezmi. Jsou přímo na nočním stolku.“ Nečekala na odpověď a šla do koupelny pro vodu. Když se vrátila, Dongwook ležel na posteli, sáček s ledem na poraněném spánku. „Tady je voda,“ dala mu sklenici do ruky, „a vezmi si ty prášky, pomůžou ti.“ K jejímu překvapení se natáhl pro prášky a bez řečí je spolkl. Prázdnou sklenici postavil bez její pomoci na stolek.

„Ty mě tedy obskakuješ, Jaero,“ zabručel, zatímco tam váhavě postávala a nevěděla, co má dělat. „Hezky mě přikrej a natřes mi polštáře jako pečlivá ženuška. Dohraj to hezky do konce.“

Dala si ruce v bok. Dongwook byl rozzuřený jako bezmocný tygr s trnem v tlapě. Třesoucíma rukama přes něj neohrabaně přehodila přikrývku. Neodpověděla mu, jen se mlčky nadechla a pak raději odešla z pokoje. Měla velkou chuť za sebou prásknout dveřmi. Nakonec to neudělala.

Věděla, že jim oběma hrají nervy. Potřebovali si odpočinout a najíst se. Šla proto do kuchyně, aby připravila oběd a pak se vrátila do knihovny. Manžela našla v hlubokém spánku. Vypadla uvolněně, ale zřejmě neklidně usínal. Pokrývku měl kolem sebe omotanou, jak se převaloval po posteli. Přišla blíž a zjistila, že sáček s ledem mu upadl na zem.

Zamračila se a sehnula se, aby ho zvedla. Chtěla mu ho dát zpátky na spánek, ale jak se předklonila, všimla si, že má na čele a horním rtu perličky potu. Sáhla na něj. Úplně sálal. Vyděšeně běžela k telefonu zavolat doktora Tanaku. Chvilku trvalo, než přišel k telefonu. Jaera mluvila tiše a vysvětlila mu, co se stalo.

„Nemyslím, že to bude něco vážného, paní Jung,“ uklidňoval ji doktor. „Asi má jen slabý otřes mozku. Tak velký úder do hlavy může přirozeně způsobit horečku a nevolnost. Udělala jste všechno správně. Ale abychom byli oba dva klidní, příležitostně jej pozorujte, jestli dýchá normálně. Kdyby příliš dlouho nebo neklidně spal, zavolejte mi kdykoliv – ve dne i v noci. A ráno ho chci vidět v ordinaci, ano?“

„Děkuju vám, pane doktore. Postarám se, aby tam byl.“ Zavěsila, došla si do kuchyně pro svůj toust a vrátila se do knihovny. Nebyla schopná se na nic soustředit a tak si vzala z knihovny nějakou detektivku. Začala si číst a chvilkami ho pozorovala.

Asi za tři čtvrtě hodiny zaslechla, jak se pohnul. Úplně se probudil a posadil se na posteli. Barvu měl mnohem lepší, tak se jí ulevilo. Dokonce se zdálo, že i otok kolem zranění je menší. „Cítíš se líp?“

„Jaero, co tady děláš?“ snažil se zorientovat. „No tak?“ dožadoval se odpovědi.

„Stoupala ti teplota, a když ses nevzbudil, volala jsem doktorovi. On -“

„Cože jsi?“ rozčíleně ji přerušil.

„Nezlob se, Dongie, ale musela jsem mít jistotu, že jsem postupovala správně. Chce, abys zítra za ním přišel.“

„Jak sis dovolila plést se do mých věcí?“ Tmavé oči se mu leskly vztekem.

„Dovolila, protože jsem za tvůj pád mohla já. A tys potřeboval pomoc.“

Vstal z postele. „Řekl jsem ti, aby ses tu chovala jako doma. Ale do toho, jak já žiju, ti nic není. To laskavě pochop. Doktorovi si zavolám, až to já uznám za vhodné. Je ti to jasný?“ Vyšel z knihovny a zamířil do koupelny.

„Mám mu tedy zavolat nebo mu zavoláš sám? Bude tě zítra čekat.“

„Dej mi pokoj, Jaero!“ zakřičel na ni, „už jsi udělala víc než dost!“

Měla takový vztek, že by mu nejradši jednu vypálila. Potřebovala se nějak odreagovat, ale nevěděla jak. Vrátila se zpátky do kuchyně a dala mu oběd do ledničky. Pak si připravila prádlo a začala prát. Myslela si, že ji práce uklidní, ale vůbec to nepomáhalo.

Náhodou se podívala z okna a všimla si zaparkovaného džípu. Neváhala ani vteřinu a vyběhla ven. Dongwook ji tak rozzuřil, že jí bylo jedno, kam pojede a jak tam bude dlouho. Určitě mu jen prospěje, když si bude dělat starosti zase chvíli on.

Bezmyšlenkovitě zamířila do Sappora, ale asi tak v polovině cesty si uvědomila, že se zase nechala od Dongwooka vyprovokovat. Zastavila v nejbližší vesnici a asi hodinu nakupovala. Byla už naprosto klidná, a tak se rozjela domů. Přemýšlela, co udělá k večeři a rozhodla se pro Manželovo oblíbené jídlo. A ananas, který koupila, se bude výborně hodit do ovocného salátu, který se chystala udělat.