Miluji tě...

 

Zdravím. Dnes mam jen takové malé čtení. Není to nic převratného, ale snad to potěší. 
Tak ať se líbí. Příjemné čtení...
Hatachi

„Poslouchej mě a poslouchej mě dobře, Namjoone. Ty mi nebudeš říkat, co vím, co potřebuju a co musím dělat. Od debutu jsem nedělal nic jiného, než dodržoval pravidla společnosti a choval se vhodně. Ale už toho mám plný zuby.“ Zvýšil hlas Jin až do pěkného křiku.

Namjoon nic neříkal.

Jin nechal slova chvíli viset ve vzduchu a potom bojovně pozvedl bradu. „Ty to možná vzdáváš, ale já ne. Nebudu skákat, jak všichni chtějí, nikdy si nevezmu Aneko a budu mít tebe!“

Mladšímu zaškubalo obočí. „Myslíš?“

Starší odhodlaně přikývl. „Rozhodně ano!“

Zřejmě nad tím Joon chvilku uvažoval. Nakonec zavrtěl odmítavě hlavou. „Kéž bych mohl.“

Mladšího nadutost ho rozzuřila. Udeřil pěstí do stolu, až papíry ležící na něm popadaly na zem. „Můžeš!!!“

„Krucinál, Jine! Nemůžu!!!“ Dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi nimi. Popadl staršího za paže a přitáhl si ho blíž. „Co bych to byl za leadera, kdybych to udělal? Je to proti pravidlům společnosti a já mám za vás všechny zodpovědnost. Copak to nechápeš?“

Jin ho sledoval, miloval ho i nyní, i když se tak vztekal.

Chtíč a touha jej zbavily všech zábran. Čokoládové oči postrádaly běžné jiskřičky veselí a byly plné neúprosného citu. „Bože, tak šíleně tě chci milovat. Dal bych všechno, co mám, abych se tě mohl dotknout… Ochutnat tě…“

Mladší stál tak blízko, že při každém výdechu, který Jin cítil na svých rtech, při každém doteku jeho hrudi rostla touha uvnitř Jina do nesnesitelných proporcí. Zrovna, když si myslel, že jej Namjoon obejme a přitiskne své rty k jeho, tak ho odstrčil. Bokem bolestivě narazil do hrany stolu, ale zůstal stát.

„Proč mě prostě nemůžeš vyřadit ze hry jako Aneko?“ Hlas měl podrážděný a napjatý.

Jin se nevýrazně zasmál. „Protože ji nemiluju tak jako tebe.“

Toto prohlášení málem Namjoona srazilo do kolen. Zavrávoral. Ten nádherný a neuvěřitelný, mladý muž ho miloval. Ale nechtěl, aby si kvůli němu Jin zkazil úspěšnou kariéru. Krutě se ušklíbl. „Jine, věř mi, když ti řeknu, že to, po čem toužíš, nemá nic společnýho s láskou, nýbrž s chtíčem. Takových zamilovaných jako jsi ty znám mraky.“

Koutky Jinových plných rtů se pozvedly. Pomalu a jistě se usmál a rozešel se k mladšímu. Dlaně mu položil na ztuhlá ramena a přitiskl se k němu, až jejich rty odděloval pouze dech. „Miluju tě,“ zašeptal.

Úšklebek zmizel. Namjoon pevně zavřel oči ve snaze odradit staršího.

„Miluju tě.“ Jin měl teď hlas jistější.

„Přestaň,“ nařídil mu. Každý kousek těla mu znehybněl, když se snažil odmítat, co mu Seokjin nabízel a po čem on sám tolik toužil.

„Miluju tě,“ řekl tentokrát starší neústupně.

Namjoon otevřel oči. V jejich temných hloubkách uviděl Jin bitvu, která v Namjoonovi probíhala. „Nesmíš,“ prosil Jina bolestně něžným hlasem.

Jinovi z očí vytryskly slzy, protože zjistil, že jej Namjoon taky miluje. Zvedl ruce a chytil mladšího za tváře. Namjoon otočil hlavu a vtiskl mu do dlaně vroucí polibek.

Jin cítil na jazyku vlastní slzy a chabě se usmál. „Myslím, že je na čase, abych udělal, co je správné, místo toho, co je dané, lásko.“ Pohladil ho po tváři a zamilovaně se na něj díval. „To jsi mě naučil ty, víš.“ Opřel se svým čelem o jeho a zašeptal: „Teď mě nauč všechno ostatní.“

Přestože věděl, že ho už mladší nebude odmítat, nebyl připravený na pevný stisk jeho paží, které se kolem něj ovinuly. Jejich rty a jazyky se utkaly ve sladké bitvě, dech se jim zahřál a zkrátil.

„Jak si přeješ, princezno,“ řekl Namjoon, když se konečně odtáhl. „Ale už žádné další pokyny. Protentokrát to musíme dělat po mém.“

S žaludkem sevřeným v očekávání Jin přikývl a opřel se tváří o jeho. „Jo, to by šlo,“ odvětil dychtivým hlasem. Viděl i pocítil mladšího přidušený smích. Odtáhl se, aby mu vynadal, ale zarazil se, když mladší náhle změnil výraz.

„Vím, Jinie, že si tě nezasloužím,“ řekl Namjoon.

Jin otevřel ústa, aby se ohradil, ale Namjoon zvedl dlaň, aby ho umlčel. „Ale několik hodin chci předstírat, že tohle je náš společný domov, že je ti hoden, že i já jsem tě hoden.“ Zavřel oči a polkl knedlík, který se mu vytvořil v krku. „Jen na krátkou chvíli mi dovol být mužem, kterého si zasluhuješ.“ Pozvedl víčka a rychle zamrkal. Všiml si, jak se na staršího lících zrcadlí jeho slzy. „Tahle krátká společná chvíle bude muset vydržet na celý život.“

Seokjin nedokázal odpovědět, jen se na Namjoona mdle usmál.

„Jinie, zlato.“ Hlas se mu chvěl. Zaváhal, nebyl si sám sebou jistý, jako chlapec, který se ještě nikdy nemiloval a neví, jak potěšit. Pozvedl třesoucí se ruku k tváři staršího, ale stáhl ji dříve, než pocítil její teplo. Jakmile by se dotkl Jinovi pokožky, nevěřil, že v sobě najde sílu přestat. „Ne-nechci ti nijak ublížit. Pokud bych to udělal, ublížil bych. Vždycky to skončí tak, že společnost ublíží těm, kteří se milují…“

Ale Jin mu neposkytl žádný prostor. Vzal jej za ruku a vedl si ji ke své tváři. Hladil se konečny jeho prstů po jemné pokožce a sjel ke svým plným rtům. Pozvedl hlavu, políbil ho a Namjoona ohromilo, jak měkké má Jin rty. Možná měl zmatenou mysl a nové emoce, které se v něm objevily, ho připravily o vyrovnanost, ale jeho tělo nezapomínalo. Bezmocně zasténal a sebejistě Jina políbil. Přitáhl si ho ještě blíž a Jin se v jeho objetí uvolnil.

Polibek se protáhl. Jin rozevřel instinktivně rty, Namjoon ucítil jeho sladká ústa a mučil jejich měkkost. Pomyslel na další měkká místa, která čekají, až do nich pronikne. V slabinách ho zabolelo, až se lekl, že by se mohl znemožnit jako úplný panic. Trochu se odtáhl.

Jin otevřel oči a zatvářil se zmateně.

„Když tě miluju, chci, aby to bylo, jako bysme na to měli celou věčnost,“ řekl a pohladil dlaní jemnou linii Jinova krku, kterému se zrychlil tep. „Celou věčnost bude trvat, než se tě nasytím.“

Jin se uklidnil, přestože se mu očima mihl náznak nervozity. „Můžeme mít celou věčnost, lásko,“ zašeptal.

Namjoon neodpověděl. Pomalu a opatrně se sklonil a znovu Jina políbil. Rty měl pevné a jisté. Seokjinovi připadalo, že se nadnáší, tak bolestně příjemný byl Namjoonův dotyk. Polibek se prohloubil a nabral na žádostivosti. Namjoon ho prozkoumával jazykem, Jin se k němu přitiskl a byl připravený oplatit Joonovu vášeň rostoucím žárem ve své hrudi.

Se zavřenýma očima si Jin uvědomoval dotek mladšího ruky na tváři a pomalé jemné pohyby prstů, když jej hladil, Lehký dotek v něm vyvolával rozkošné brnění. Když Namjoonova ruka klesla ke krku a hladila linii jeho hrdla a důlek v jeho spodní části, pocítil Jin mravenčení, které v něm vyvolávalo pocity, jako by mu hořela kůže.

Jin čekal, dychtivě toužil, aby dál Joon svýma rukama pokračoval, ale mladší si dával načas, zas a znova přejížděl konečky prstů po jeho hrdle, ramenech a krku, až se celý chvěl nedočkavostí a připadal si jako nástroj, na kterém vyluzuje libozvučnou melodii.

Jin nebyl schopný promluvit, došla mu slova. Nedokázal rozumně odhadnout, kam ho tento proud smyslné radosti odnese. Myšlenky zmizely, zůstaly jen pocity. Připadal si, jako by padal do oceánu vzrušení a pak si uvědomil, že skutečně padá, ale spíše jej Namjoon opatrně pokládal na podlahu jeho studia. Rozepnul mu mikinu, opatrně sundal a rozprostřel na podlahu pod něj.

„Chci věřit, že tohle je naše běloskvoucí postel v naší společné ložnici a že tě pokládám na voňavé pokrývky a prachové polštáře,“ zašeptal mu chraplavě do ucha.

Při té představě se Jin usmál a pozvedl k mladšímu ruce, zatímco ten si lehal na podlahu vedle něho.

„A toto není domácí zpocené oblečení, ale oblečení, které jsi pečlivě vybíral kvůli svému milenci.“ Jistým pohybem rukou mu svlékl růžové triko, šedé tepláky a černé boxerky.

Jin potichu zaprotestoval, když se ho mladší přestal dotýkat, ale Namjoon přesunul svou ruku a laskal jeho hrudník, až to znovu vypadalo, že ho přemohou vlny rozkoše. Zkušenými prsty mapoval hladký mužný hrudník. Jin se prohnul v zádech a vtiskl se hlouběji do mladšího dlaně. Nepřál si Namjoona odstrčit. Bradavky mu ztvrdly, byly napjaté a citlivé, jako by si instinktivně uvědomovaly rozkoš, jež jim náleží. Namjoon mu neodporoval. Jemně staršímu hladil a dráždil bradavku zkušeným dotykem. A zatímco starší dlouze a slastně vzdychal, mladší se předklonil a k překvapení staršího na hrudník přitiskl rty.

Když rty našel bradavku, Jin zalapal po dechu. Joon ji políbil, obemkl rty a jemně ji laskal, až Jin ucítil vlny blaha, které se v něm rozlévaly jako příboj tropického oceánu. Vůbec si nedokázal představit, kolik dalších rozkoší může milování nabízet, když jen tato krátká předehra v něm zanechala tolik pocitů.

Mladší z chlapců sklonil hlavu a políbil jemnou pokožku vypracovaného bříška staršího, až ten se zachvěl pod dotykem mladšího horkých rtů. Vzal do dlaně staršího chloubu a dotkl se krátkých černých chloupků. Jin ztuhl, na okamžik ho to polekalo, ale vzruchy v jeho podbřišku byly tak intenzivní, že nedokázal mladšího od sebe odstrčit. Instinktivně chtěl cokoli, co Namjoon nabízel.

Namjoonova ruka Jina konejšila, provokovala, otevřela dalším pocitům, o nichž ani nevěděl, že existují, přivedla jej k takové slasti, že téměř nemohl dýchat. Mezi stehny mu vířil a narůstal tlak, zatímco jej Namjoon dráždil pouhými konečky prstů.

 Jin úpěnlivě zavzlykal mladšího jméno. Namjoon se díval do staršího zarudlé tváře a chápavě se usmíval. Potom konečky prstů vystřídala jeho ústa. Jin se s vykulenýma očima šokovaně vzepjal, pak jej zahalil nádherný pocit. V dlaních sevřel mladšího blond vlasy a pevně je svíral, zatímco hladová ústa hltala jeho penis.

Mladší mu zajel rukama pod svíjející se boky, sevřel v dlaních jeho zadeček a vzrušený penis si zasunul hlouběji do krku. Seokjin vzdychal a právě, když si myslel, že mu pukne srdce, polaskal jej Namjoon naposledy svými zoubky a šikovným jazykem. Srdce i vše ostatní mu vybuchlo v záplavě barev a světel. Jeho boky se nadzvedávaly a škubaly sebou, ale mladší putoval vzhůru po jeho těle a zklidnil jej svými polibky.

Namjoon jej sledoval a radoval se z jeho rozkoše, překvapených, ale vášnivých reakcí. Starší chvíli odpočíval s omámeným výrazem ve tváři. Při vší té rozkoši měl rozcuchané vlasy, které se mu nyní lepily k čelu.

„Nic takového jsem nikdy nezažil.“

„Myslel jsem si to,“ řekl chraplavě Namjoon a cítil, jak mu stále ještě buší srdce. „Ale vím, že toho zažiješ ještě víc, až si najdeš toho pravýho.“

Jin nad tím nesmyslným prohlášením zakroutil hlavou. Uvědomil si, že je úplně nahý, zatímco mladší je celý oblečený. „Tak takhle by to nešlo,“ řekl a svůdně zavrněl. Ještě jím projíždělo mírné chvění, když zatahal za Joonovu kostkovanou košili. Chtěl cítit jeho teplo na své kůži. Joonovy dychtivé ruce mu pomohly s rozepínáním knoflíků na košili, knoflík a zip na riflích mu rozepl sám. Jin vykulil oči, když uviděl větší bouli, důkaz jeho touhy.

Namjoon se zastřeně pousmál. „Neskutečně mě vzrušuješ, princezno.“

Zrovna když se staršímu tep téměř zklidnil, přiměl jej Namjoon nabrat raketovou rychlost, když vlhkou špičkou zatlačil na zvrásněný vstup, který jej neochotně vpustil dál za sebe. Zároveň se se zoufalým polibkem zmocnil jeho úst. Když se od sebe jejich rty odlepily, vzal Jinovu bradu do dlaně.

„Promiň, princezno…“

Než mohl Jin něco namítnout, zajel Namjoon jedním plynulým pohybem do jeho úzkého nitra. Jinovo tělo se napnulo, oči se automaticky křečovitě sevřely a on bolestně vydechl. Namjoon k němu sklonil hlavu, opatrně dýchal, polibky tiskl na Jinova víčka, tváře, nos a rty. Pulzoval Jinovým vnitřním žárem. Nehýbal se a nechal staršího, ať se mu přizpůsobí.

Vše bylo pro Jina naprosto nové. O chvíli později otevřel oči a všiml si, že se na něj Namjoon se soustředěným výrazem něžně dívá.

„Uvolni se, lásko,“ řekl Joon a pak se z něj téměř dostal ven, načež se do něj znovu ponořil. Jin se připravil na bolest a nepříjemný pocit, ale tentokrát to bylo pouze prchavé a měl kolem sebe Joonovy utěšující paže.

 Joon velice něžně staršího políbil na rty. „Znamenáš pro mě víc než vlastní život,“ zašeptal. Potom se v něm opět pohnul, avšak starší už necítil žádnou bolest, jen nádherné pocity, které s jeho úžasnou péčí dále narůstaly.

Jin cítil tak intenzivní vlny rozkoše, až téměř bolely. Namjoon se v něm nadále pohyboval a když začal horečnatěji reagovat, mladší zrychlil tempo. Cítil, jak je s mladším spojený, jako by obě jejich těla pokrývala jedna kůže, jeden puls poháněl krev v jejich žilách. Spojili se v jeden celek a on se už nikdy nebude na svět dívat stejnýma očima.

Vlny rozkoše rostly a mohutněly, ale tentokrát Jin věděl, co má očekávat a zoufale to pro sebe a Namjoona chtěl. Pohyboval se s Namjoonem, přitáhl si ho blíž k sobě, tvrdě jej líbal, až měl pocit, že mu otekly rty. Znovu padl na záda, aniž by vnímal tvrdou podlahu pod sebou. Cítil jen rostoucí vášeň, která se nakonec vzedmula a vyvrcholila nepopsatelnou extází, jakou se dosud žádný básník neodvážil vylíčit. Vykřikl a cítil, jak se Joonovo celé tělo napnulo a pak se z něj dostal rychle ven a vyvrcholil na jeho nahé zpocené bříško.

Namjoon jej políbil a sevřel do bezpečí svých paží. Leželi vedle sebe, po prožité vášni ani nedýchali. Jin si připadal tak plný života. Několik minut bylo nemožné promluvit. Jin spokojeně položil hlavu na Joonovu hruď, cítil mírné orosení, které vyrazilo na jeho světlé pokožce, slyšel, jak mu stále ještě rychle bije srdce, ale dech se mu již zpomaloval.

„Předstírej, že jsem neopustil tvoje tělo, že jsem místo toho zůstal v tobě a označil si tě.“ Hlas měl teskný.

Jin nebránil slzám a nechal je stékat po tváři dolů. Mladší mu slzy utřel a jemně se na něj usmál. Jin mu úsměv oplatil, ale v srdci cítil bolest. Znal Namjoona tak dobře, ale nevěděl, jak ho přesvědčit, že si jeho lásku zaslouží. Dokud tomu Joon sám neuvěří, nic ho nepřesvědčí.

„Joonie,“ pohladil mladšího něžně po tváři.

„Jinie… jsi část mojí duše, která mi tak dlouho chyběla.“ Promluvil vážným hlasem.

Dech se mladšímu zpomalil, až si Jin myslel, že usnul. Bylo dobře, že odpočívá. Nesnesl by, kdyby měl poslouchat další zamítavé názory na jejich společnou budoucnost. Vyznal mu svoji lásku a myslel to zcela vážně.

Pravda, Namjoon byl mladý, nespoutaný a jeho šarm, obličej a dokonalé tělo byly předmětem touhy mnoha žen i mužů. Jak by mohl čekat, že by byl jen jeho? Prostě si ho udrží, toť vše.

Jin otočil hlavu a podíval se na Namjoona. Odpolední slunce prosvítalo nezakrytými okny. Paprsky na jeho ležící tělo dopadaly jemně a zlehka. Jin si prohlížel pevné rysy Joonova obličeje, které zjemnil uvolněný spánek.

S rukama sevřenýma v pěst vydechl tichou prosbu: „Prosím, Joonie, dej nám šanci...“

 

 

„Miluju tě…“ ozval se tichým pokojem Joonův hlas.