Láska umí víc 11

 

Příjemné čtení...
Hatachi

Když druhý den navečer zastavil před farmou landrover s nápisem Jungova důlní společnost, téměř k němu běžela. Hned začala očima hledat Dongwooka.

Vždycky byl pečlivě upravený, ale dneska měl zelenkavou košili zmačkanou a špinavou. Na tváři měl jednodenní strniště a vypadalo to, že celou noc nespal. Jaere došlo, že to včera muselo být dost riskantní. Moc ji zajímalo, proč vůbec do toho dolu jezdil. Vracet se na místo neštěstí, pro něj musel být trpký zážitek.

„Jaero, ty jsi čím dál krásnější.“ Rychle se podívala na Wonseoka, který seděl za volantem. Vystoupil z auta a vroucně ji políbil na tvář. „Víš, že má Dongwook z pekla štěstí?“

Usmála se na něj a přitom se snažila nevnímat bolest, která jí sevřela srdce, protože Dongwook se po Wonseokově poznámce prudce otočil a šel dozadu k autu.

„Stěžoval si na bolest hlavy, když pro mě přijel,“ řekl potichu, aby to slyšela jen ona.

Přikývla s očima stále upřenýma na manžela. „Vypadá vyčerpaně,“ zašeptala. Pak hlasitěji dodala: „je moc rád, že jsi tady, abys ho zastupoval, Wonseoku. A i já jsem ti moc vděčná, že jsi přijel.“

Wonseok měl husté, lesklé šedé vlasy a knírek. Jeho inteligentním očím nic neušlo. Nedávno oslavil padesátiny, ale vypadal o deset let mladší. Jako protivník mohl být nebezpečný. Jako kdyby se domluvili, oba pozorovali Dongwooka, jak vyndává právníkova zavazadla z auta a jde ke vchodu. Ucítila, jak ji starší muž stiskl kolem pasu.

„Je to fajn člověk. Dej mu čas a jednou bude i výborný manžel.“

Několika slovy se Wonseokovi podařilo zvednout všechnu tíhu, která ji zavalovala a zároveň si ji získat. Pochopil, že v jejich manželství něco nehraje a zřejmě pochopil i důvody, proč to tak je. Chytila ho za ruku. „Potřebuje tě, Wonseoku.“

Starší muž přikývl. „Ano, opravdu mě potřebuje, ale nejen mě.“ S rukou kolem pasu ji vedl k domu. „Tvoje pomoc je v současné chvíli víc než důležitá. Můžu s tebou počítat?“ Otočil se na ni se zkoumavým pohledem.

V mnohém jí připomínal Dongwooka. Oba dva   byli silné osobnosti. „Kdyby na to přišlo, dala bych za Dongieho život.“

Svraštil obočí. „Doufejme, že k tomu nikdy nedojde. Předpokládám, že tě Wook varoval, jaké nebezpečí hrozí.“

„Jistě.“

„To je dobře.“

Jaera ho dovedla do obývacího pokoje a nabídla mu sklenku něčeho ostřejšího. Usadil se v jednom křesílku z bambusu, které spolu se stolkem předevčírem donesla z verandy. Dongwook tam nebyl, asi se šel osprchovat a převléknout.

Podala Wonseokovi skleničku a sedla si naproti němu. „Těšila jsem se, že se zase brzy uvidíme, ale nečekala jsem, že to bude za takovýchhle okolností.“

Wonseok si pohladil knírek. „Víš přece, co se říká. Život je to, co žiješ právě v té chvíli, kterou ztrácíš tím, že si plánuješ, jak budeš žít.“

Smutně se usmála. „To je pravda. Někdy to moc bolí.“ Sklonila hlavu. „Když jsem sem letěla, abych byla s Dongiem, vůbec mě nenapadlo, že bych se mohla stát příčinou nějakých problémů.“

„Ale zase na druhou stranu, moje milá, já jsem osobně přesvědčen, že tvoje přítomnost tady bude pracovat pro nás.“

Odhrnula si vlasy. „To myslíš opravdu vážně?“

„Láska je sama o sobě zázrak. Dongwook určitě někde v hloubi svého já cítí, jak moc ho máš ráda. Jeho svět se tím mění. Ten pocit mu dává víc síly, než si dokážeš uvědomit.“

Do očí se jí hrnuly slzy. „Děkuju, že jsi to řekl, Wonseoku.“

„Neruším?“

Jaera se překvapeně otočila, protože neslyšela manžela přijít. Osprchoval se a oblékl se do černé košile a světlých riflí. Na opáleném obličeji měl pořád stín bolesti nebo únavy. Měla z něj pocit, že je nemocný.

„Přenesla jsem nábytek z verandy, Dongie. Když uděláš několik kroků, je tam pro tebe připravený ušák. Dáš si víno nebo whisky?“

„Ani jedno.“

Jaera si vyměnila s Wonseokem pohled. „Tak si tady vy dva chvilku odpočiňte. Já půjdu připravit večeři.“

„Wooku, kamaráde, říkal jsem Jaere, že být o dvacet let mladší, hned bych se o ní popral.“

Dongwook neodpověděl a Jaera se rychle zvedla a šla do kuchyně. Nemohla setřást pocit, že je něco v nepořádku. Zhoršily se snad Dongwookovi bolesti hlavy?

 

 

Jakmile se dodělala omáčka, zavolala oba k večeři. Dongwook našel s menšími obtížemi svoji židli. Wonseok šel za ním a pozorně si prohlížel prostřený stůl.

„Krásné, útulné a domácí,“ zažertoval a mrkl na ni. „Sice nemůžeš vidět, kamaráde, o co přicházíš, ale určitě víš, že máš to nejlepší, viď?“

Jaera si všimla, že Wonsokovo popichování ťalo do živého. Dongwook se sice pohodlně opíral o židli s nohama nataženýma před sebou, ale skleničku svíral v ruce tak pevně, že měla strach, aby ji nerozmáčkl.

Během jídla Wonseok nešetřil pochvalami. „To je ten nejlepší pudink, jaký jsem kdy jedl. Musíš dát mé ženě recept.“ Poté se podíval na Dongwooka, který byl nezvykle potichu. „Napadlo mě, Wooku, že jediný zlatý důl, pro který stojí za to žít, máš doma.“

„Ty ale umíš lichotit ženám,“ přerušila ho Jaera, když viděla, jak manželovi tuhnou rysy. „Jak to Jihye vydrží být tak dlouho bez tebe?“

Zasmál se. „Věř mi nebo ne, ale celkem ráda mě posílá pryč. Když se pak znovu vidíme, máme se ještě radši.“

„To je skoro důvod k závisti,“ zadrhl se jí hlas. Vstala od stolu, aby dolila kávu. Když nalévala Dongwookovi, stálo ji mnoho úsilí, aby se ho nedotkla. „Wonseoku, nechceš si sednout do obývacího pokoje na skleničku?“

Díval se na ni s úsměvem. „Jestli ti to nevadí, zůstal bych tam, kde jsem. Stěží se můžu pohnout.“

„Dobře, to beru jako poklonu,“ znovu se posadila.

„Jaero, co víš o tom neštěstí v dole?“

„Nic, kromě toho, že tam zahynuli dva muži.“

Starší se opřel o lokty. „Dongwooku, myslím, že je čas, aby Jaera věděla všechno. Z mnoha různých důvodů.“

„Ano, máš pravdu,“ řekl po delším zaváhání. Odstrčil od sebe talíř. „Vyšetřovací komise poslala experty, aby prozkoumali sutiny v tunelu, kde došlo k závalu. Ale nenašli ani kousek dřeva. Tím pádem nemůžu prokázat své tvrzení, že jsme použili výztuže. Což je při použití určitých pracovních postupů povinné.“

Jaera svraštila čelo. „Copak plány nedokazují, že tam byly zakreslené?“

„Na plánech tolik nezáleží, Jae. Veškerou zodpovědnost nese hlavní inženýr. Musí se přesvědčit, že předák postupoval přesně podle plánů. V tomto případě kontroloval všechno Woo Jiho s Takashim těsně před rozmístěním náloží. Zico přísahá, že všechno několikrát prošli. I Takashi trvá na tom, že výztuže instalovány byly. Nicméně se v místě neštěstí nenašlo nic, co by to dokazovalo.“

„Pak tedy někdo záměrně lhal nebo…“

„Nebo trámy někdo před výbuchem odstranil,“ doplnil ještě Dongwook. „A podle toho, co jsem viděl včera, jde o tu druhou možnost.“

„Ale pak jde taky o vraždu!“

„Právě,“ přerušil je Seok. „Ale cokoli se stalo… kdokoli je vinný… hlavní zodpovědnost leží na Dongwookovi, dokud se věc nevyřeší.“

„To je ale nefér,“ vykřikla Jaera zoufale.

„Máš pravdu.“ Wonseok se narovnal a opřel se dlaněmi o stůl. „Tak teď znáš všechna fakta a já ti řeknu, jak si představuju tvoji pomoc.“

Upřeně se na něj zadívala. „Víš přece, že bych udělala cokoli, abych vám pomohla.“

„Dobře. Chci, abyste uspořádali večírek. Ale musí být velkolepý. Nic pro vás nesmí být dost dobré. Pití, jídlo, hudba… hm… prostě všechno. Bude se konat na počest vaší nedávné svatby. Pro všechny pozvané musíte být ten nejzamilovanější pár na světě. Nikoho nesmí ani napadnout, že máte problémy nebo že jste ve svízelné situaci. A už vůbec ne, že máte na někoho podezření. Víno ať teče proudem. Dongwook si to může dovolit,“ vesele se zašklebil, jako by měl opravdu dobrou náladu. „Zatím co vy dva budete vítat hosty a šeptat si zamilované nesmysly, já se budu pohybovat mezi společností. Nikdo o mě nebude nic vědět, jen to, že jsem jedním z hostů. Divili byste se, co všechno se můžu dozvědět, když si lidi přestanou dávat pozor na jazyk. A alkohol v tomhle případě dělá divy.“

Jaera se podívala na manžela. Dokázala si představit, co se mu asi honí hlavou. „Kdy bychom ho měli uspořádat?“

„Čím dřív, tím líp. Seznam hostů by měl zahrnovat všechny… tedy od dělníků v dolech až po náměstky. A pro jistotu pozvěte i jiné známé a přátele. Měla by to být společenská událost a přitom neformální.“

V Dongwookově výrazu bylo všechno možné, jen ne nadšení, když zvedl hlavu. „Vůbec se mi nelíbí  Jaeru takhle ukazovat, Seoku.“

„Ani mě ne, ale je to skvělá příležitost. Každý, kdo měl něco společného se sabotáží v dole, bude vyvedený z míry. Rozhodně nečeká nebo nečekají, jestli jich je víc, že se muž, jehož budoucnost visí na vlásku… muž, který nedávno přišel o zrak… bude chovat jako šťastný novomanžel.“

Dongwook si prohrábl vlasy. „Mně se to nezdá.“

„Ale mně ano,“ souhlasila s Wonseokem Jaera. „Co by se mohlo stát přímo v našem domě, Dongie? Jestliže budeme pořád spolu, pak by nemělo k ničemu dojít.“

Wonseok se na ní vděčně podíval. „Jaera má pravdu. Večírek není to pravé místo na konflikty, zvlášť ne před tolika svědky. Kromě toho celá akce svědčí o značném amatérismu. Nevěřím, že máme co dělat s nějakým zkušeným kriminálníkem. Spíš to udělal někdo ze žárlivosti nebo se chtěl za něco pomstít. A já bych si rád tu osobu nebo osoby pozorně prohlédl, až ztratí ostražitost. Večírek na oslavu svatby tak brzo po tragédii by mohl ve viníkovi vyvolat pocit prohry a je možné, že se sám odhalí. Budu sledovat, jak lidi reagují a o čem se baví.“

Dongwookovi poklesly ruce. „Dobře, ať je po vašem. Mohli bychom to naplánovat na úterý nebo středu příští týden. Jaero, ve městě je výborný podnik, který zajišťuje organizaci různých recepcí a oslav. Už několikrát jsem využil jejich služby, když jsem pořádal obchodní setkání. Pomůžou ti všechno připravit. Já začnu obtelefonovávat hosty, aby se zpráva co nejvíc rozšířila.“