Zdravím. Dnes přináším poslední díl o Siwonovi a jeho útrapách při hledání lásky. Tak snad se mu to povede a bude šťastný.
Snad zaujme a pobaví. Přeju tedy příjemné čtení...
Hatachi
Heechul se podíval na hodinky, aby zjistil, kolik času
uplynulo od chvíle, kdy mu naposledy kontroloval reakci zorniček. Další
kontrola mohla počkat.
Přistoupil k nohám postele, rozvázal mu tkaničky od bot
a vyzul ho z nich. Jen se mírně zamračil. Chvíli uvažoval o tom, že mu
svleče oblečení, ale upustil od toho. Jestli se cítí nepohodlně, musí se svléci
sám. Ne proto, že by byl moc stydlivý, ale pro jistotu. Už jen oblečený Choi
Siwon pro něj představuje velké nebezpečí. Svlečený by byl neodolatelným lákadlem.
Položil mu hřbet ruky na čelo a ujistil se, že nemá zvýšenou
teplotu. Zlehka mu přejel rukou po spáncích a prsty vjel do hustých, lesklých
vlasů. To že se ho dotýkal, nemělo nic společného s jeho povoláním lékaře.
Souviselo to se smyslovým vzrušením, které v něm vyvolával. Mohl si
vymyslet tucet ospravedlnění, proč ho odvezl domů a nenechal ho, aby se o sebe
postaral sám.
Kyuhyun i Siwon si mohli myslet, že je vynikající doktor, že
obětavě pomáhá všem, co jej potřebují. On však věděl, že sem přišel hlavně
proto, že v něm Siwon vyvolal pocity, kterým nerozuměl, a proto pokládal
za důležité je pochopit.
Slyšel, jak si zhluboka vzdychl a zamumlal jeho jméno.
Odtáhl ruku a několik minut stál u postele a pozoroval ho, jak spí. Úplně mu
stačilo jen se na něj dívat a jeho vlastní tělo vzrušeně reagovalo. A to ho
děsilo.
Zachytil nějaký zvuk, který mu připomněl, že není
v bytě sám. Věnoval Siwonovi poslední pohled, rychle se otočil a vyběhl
z ložnice. Zamířil do kuchyně, ale došel jen ke dveřím, kde zůstal udiveně
stát.
„Proboha, Kyuhyune, co to děláš?“
„Chtěl jsem pro šéfa najít něco k jídlu. No a při tom
hledání mě napadlo udělat mu pořádek ve skříňkách.“ Odpověděl mu Kyu. „Jak mu
je?“
„Spí. Říkal, že několik nocí nespal a já věřím, že tím
nechtěl vzbudit žádný soucit. Je nesporně velice vyčerpaný z toho, jak se
celou noc někde toulal a pak celý den pracoval.“
„Jo, to máš pravdu. V poslední době toho moc nenaspal. Vím,
že byli se Sungminem skoro celou páteční noc venku a hledali jednoho kluka,
který utekl z domova. Zřejmě i včera v noci byl s některým
z těch svých děcek.“
„Z jeho dětí? Siwon má děti?“
Kyuhyun postřehl v Heechulově hlasu náznak úžasu, proto
se posadil na linku tváří k němu a kýval při tom nohama. „Nemyslím jeho
děti jako jeho vlastní. Říkám jim tak jen proto, že takové označení jako
chuligáni nebo delikventi ho rozčilují.“
Heechul se opřel bokem o kuchyňský stůl. Náhle potřeboval
oporu, protože nohy mu právě vypovídaly službu. „Siwon pracuje
s problémovými dětmi?“
Kyuhyun přikývl. „Začalo to tehdy, když se jeden chlapec se
svou přítelkyní vloupali do domu Siwonova společníka Hangenga.“
„Počkej…říkal jsi něco o Siwonových dětech.“
„Jo. K tomu přepadení došlo, když už Hangeng chodil s Ryeowookem
nějaký ten rok. Jeho motivem měly být překážky, které údajně bránily
v lásce těch dvou mladých nezletilých lidí. Kladli Wookovi za vinu, že se
nemohli scházet, protože nechal toho Romea propadnout.“
„A co mají ti dva nezletilý společného se Siwonem? “ Heechul
měl pocit, že stále víc a víc odbočují od tématu, proto se netrpělivě zeptal.
„Hned se k tomu dostanu.“ Trochu netrpělivě prskl Kyu.
„Wookie místo toho, aby chlapce udal, požádal Hangenga se Siwonem, aby mu našli
nějakou práci. Aby si mohl vydělat peníze a zaplatit tak škody způsobené
vloupáním. A když Siwon viděl, že by chlapci neuškodilo odpracovat si dluh a
současně si trochu vybít agresivitu poctivou prací, spojil se s poradcem
pro mládež a rozjeli tak spolu program pomoci mravně ohrožené mládeži. Sungmin
nebo jeho chlapci sem tam zavolají, když narazí na nějaké to problémové děcko
nebo uprchlíka z domova, kterému by Wonův program mohl pomoci. Ten pak
bývá venku někdy i celou noc. Projíždí městem a utečence hledá. Takových nocí,
kdy Siwon vůbec nespal a pak celý den pracoval, už bylo mnoho.“
Heechul sklopil oči. Nechtěl vidět v Siwonovi ještě
navíc i správného a šlechetného muže. Přál si, aby byl zhýralec, sukničkář
s morálkou toulavého kocoura. Tak by s mnohem menšími potížemi vypustil
z hlavy fakt, že ho tak strašně moc přitahuje. Potřeboval vůči němu
zalarmovat všechny své obranné prostředky, jenže všechno, co si předem
připravil, selhalo. Teď si o něm dokonce musí zlepšit mínění a tím pádem bude
obrana ještě těžší.
„Ach tak.“ Ozval se trochu opožděně Chul. „Poslyš, Kyu, už
nemusíš Siwonovi chystat žádný jídlo. Vždyť spí.“ Připojil se k němu a
začali ukládat konzervy a krabice zpět do skříněk. „Zůstanu tady celou noc.
Budu ho každé dvě hodiny kontrolovat, abych se ujistil, že to není otřes
mozku.“
Kyuhyun se mračil nad nepořádkem, který Heechul udělal v jeho
perfektním systému a přemisťoval krabice po něm na místo, kde je chtěl mít on.
„Chceš, abych tu zůstal s tebou?“
Heechul zavrtěl hlavou a vzdal se další pomoci. „Bylo by
hloupé, kdybychom se ani jeden nevyspali. Ty jeď hezky domů. Když už jsem jeho
minulý výlet na pohotovost zavinil já, měl bych tady zůstat.“
„Ty? Jak to?“
„Vzpomeň si! Ten večer, kdy ses ke mně přistěhoval, přišel
jsi za mnou s prvním šekem na nájemný a lahví šampusu. Popíjeli jsme a tys
vyprávěl o svém šéfovi, který si z tebe pořád střílí. Mam v živý
paměti, jak jsem ti vyprávěl o kouscích, které jsme si navzájem prováděli jako
studenti. Říkal jsem ti, že jsme jednomu dali do auta košík plný žab.“
„Musel jsem z nouze použít slepici. Žáby se mi
nepodařilo sehnat.“ Kyu seskočil z linky a zašklebil se na Heechula.
„Stejně jsem ti ten nápad vnukl já. Proto tady se Siwonem
zůstanu. Cítím se za něho trochu zodpovědný.“
„Chceš, abych ráno pro tebe přijel?“
„Nemusíš. V nemocnici musím být až v poledne. Buď
si zavolám taxi, nebo požádám Siwona, aby mě cestou do práce odvezl domů.“
„Kdybych nebyl takový ospalec a věděl něco o medicíně,
protestoval bych. Ale ty jsi doktor.“ Kyu na chvíli přerušil ukládání potravin a
vrhl na Heechula podezřívavý pohled. „Jseš si tim jistej, že tady chceš zůstat
se Siwonem sám? Možná že je vyčerpaný, ale rozhodně není mrtvý.“
„Nemáš proč mít strach. Jsem tady z profesionálních
důvodů, ne z osobních.“ Usmál se Heechul. „Neboj se, nebudeš mi za pár
týdnů posílat květiny na rozloučenou. Nemíním si začít s tvým šéfem.“
„Třeba sis už začal, jen o tom ještě nevíš.“ Naklonil Kyu
hlavu na stranu.
Heechul ho obdařil pohledem, který si obvykle nechával pro
nekompetentní personál a simulanty. „Vím moc dobře, že ne!“
„A co když to až tak dobře nevíš?“ Zabručel si Kyu pro sebe.
Heechul to ale zaslechl. V duchu s ním naprosto
souhlasil, ale za nic na světě by to však nepřiznal. Choi Siwon pro něj začínal
znamenat víc, než chtěl. A jeho reakce byly silnější, než se mu líbilo…
Krásný. To jiskření mezi nimi bylo užasné :D
OdpovědětVymazatTak je to Siwon a Heechul, tak by bylo divné, kdyby to mezi nimi tak nejiskřilo. Se divím, že okolo nich už dávno nehořelo. Hatachi
Vymazat