Kouzlo lásky 3

 

Zdravím. Dnes přináším poslední díl o Siwonovi a jeho útrapách při hledání lásky. Tak snad se mu to povede a bude šťastný.
Snad zaujme a pobaví. Přeju tedy příjemné čtení...
Hatachi

Heechul se podíval na hodinky, aby zjistil, kolik času uplynulo od chvíle, kdy mu naposledy kontroloval reakci zorniček. Další kontrola mohla počkat.

Přistoupil k nohám postele, rozvázal mu tkaničky od bot a vyzul ho z nich. Jen se mírně zamračil. Chvíli uvažoval o tom, že mu svleče oblečení, ale upustil od toho. Jestli se cítí nepohodlně, musí se svléci sám. Ne proto, že by byl moc stydlivý, ale pro jistotu. Už jen oblečený Choi Siwon pro něj představuje velké nebezpečí. Svlečený by byl neodolatelným lákadlem.

Položil mu hřbet ruky na čelo a ujistil se, že nemá zvýšenou teplotu. Zlehka mu přejel rukou po spáncích a prsty vjel do hustých, lesklých vlasů. To že se ho dotýkal, nemělo nic společného s jeho povoláním lékaře. Souviselo to se smyslovým vzrušením, které v něm vyvolával. Mohl si vymyslet tucet ospravedlnění, proč ho odvezl domů a nenechal ho, aby se o sebe postaral sám.

Kyuhyun i Siwon si mohli myslet, že je vynikající doktor, že obětavě pomáhá všem, co jej potřebují. On však věděl, že sem přišel hlavně proto, že v něm Siwon vyvolal pocity, kterým nerozuměl, a proto pokládal za důležité je pochopit.

Slyšel, jak si zhluboka vzdychl a zamumlal jeho jméno. Odtáhl ruku a několik minut stál u postele a pozoroval ho, jak spí. Úplně mu stačilo jen se na něj dívat a jeho vlastní tělo vzrušeně reagovalo. A to ho děsilo.

Zachytil nějaký zvuk, který mu připomněl, že není v bytě sám. Věnoval Siwonovi poslední pohled, rychle se otočil a vyběhl z ložnice. Zamířil do kuchyně, ale došel jen ke dveřím, kde zůstal udiveně stát.

„Proboha, Kyuhyune, co to děláš?“

„Chtěl jsem pro šéfa najít něco k jídlu. No a při tom hledání mě napadlo udělat mu pořádek ve skříňkách.“ Odpověděl mu Kyu. „Jak mu je?“

„Spí. Říkal, že několik nocí nespal a já věřím, že tím nechtěl vzbudit žádný soucit. Je nesporně velice vyčerpaný z toho, jak se celou noc někde toulal a pak celý den pracoval.“

„Jo, to máš pravdu. V poslední době toho moc nenaspal. Vím, že byli se Sungminem skoro celou páteční noc venku a hledali jednoho kluka, který utekl z domova. Zřejmě i včera v noci byl s některým z těch svých děcek.“

„Z jeho dětí? Siwon má děti?“

Kyuhyun postřehl v Heechulově hlasu náznak úžasu, proto se posadil na linku tváří k němu a kýval při tom nohama. „Nemyslím jeho děti jako jeho vlastní. Říkám jim tak jen proto, že takové označení jako chuligáni nebo delikventi ho rozčilují.“

Heechul se opřel bokem o kuchyňský stůl. Náhle potřeboval oporu, protože nohy mu právě vypovídaly službu. „Siwon pracuje s problémovými dětmi?“

Kyuhyun přikývl. „Začalo to tehdy, když se jeden chlapec se svou přítelkyní vloupali do domu Siwonova společníka Hangenga.“

„Počkej…říkal jsi něco o Siwonových dětech.“

„Jo. K tomu přepadení došlo, když už Hangeng chodil s Ryeowookem nějaký ten rok. Jeho motivem měly být překážky, které údajně bránily v lásce těch dvou mladých nezletilých lidí. Kladli Wookovi za vinu, že se nemohli scházet, protože nechal toho Romea propadnout.“

„A co mají ti dva nezletilý společného se Siwonem? “ Heechul měl pocit, že stále víc a víc odbočují od tématu, proto se netrpělivě zeptal.

„Hned se k tomu dostanu.“ Trochu netrpělivě prskl Kyu. „Wookie místo toho, aby chlapce udal, požádal Hangenga se Siwonem, aby mu našli nějakou práci. Aby si mohl vydělat peníze a zaplatit tak škody způsobené vloupáním. A když Siwon viděl, že by chlapci neuškodilo odpracovat si dluh a současně si trochu vybít agresivitu poctivou prací, spojil se s poradcem pro mládež a rozjeli tak spolu program pomoci mravně ohrožené mládeži. Sungmin nebo jeho chlapci sem tam zavolají, když narazí na nějaké to problémové děcko nebo uprchlíka z domova, kterému by Wonův program mohl pomoci. Ten pak bývá venku někdy i celou noc. Projíždí městem a utečence hledá. Takových nocí, kdy Siwon vůbec nespal a pak celý den pracoval, už bylo mnoho.“

Heechul sklopil oči. Nechtěl vidět v Siwonovi ještě navíc i správného a šlechetného muže. Přál si, aby byl zhýralec, sukničkář s morálkou toulavého kocoura. Tak by s mnohem menšími potížemi vypustil z hlavy fakt, že ho tak strašně moc přitahuje. Potřeboval vůči němu zalarmovat všechny své obranné prostředky, jenže všechno, co si předem připravil, selhalo. Teď si o něm dokonce musí zlepšit mínění a tím pádem bude obrana ještě těžší.

„Ach tak.“ Ozval se trochu opožděně Chul. „Poslyš, Kyu, už nemusíš Siwonovi chystat žádný jídlo. Vždyť spí.“ Připojil se k němu a začali ukládat konzervy a krabice zpět do skříněk. „Zůstanu tady celou noc. Budu ho každé dvě hodiny kontrolovat, abych se ujistil, že to není otřes mozku.“

Kyuhyun se mračil nad nepořádkem, který Heechul udělal v jeho perfektním systému a přemisťoval krabice po něm na místo, kde je chtěl mít on. „Chceš, abych tu zůstal s tebou?“

Heechul zavrtěl hlavou a vzdal se další pomoci. „Bylo by hloupé, kdybychom se ani jeden nevyspali. Ty jeď hezky domů. Když už jsem jeho minulý výlet na pohotovost zavinil já, měl bych tady zůstat.“

„Ty? Jak to?“

„Vzpomeň si! Ten večer, kdy ses ke mně přistěhoval, přišel jsi za mnou s prvním šekem na nájemný a lahví šampusu. Popíjeli jsme a tys vyprávěl o svém šéfovi, který si z tebe pořád střílí. Mam v živý paměti, jak jsem ti vyprávěl o kouscích, které jsme si navzájem prováděli jako studenti. Říkal jsem ti, že jsme jednomu dali do auta košík plný žab.“

„Musel jsem z nouze použít slepici. Žáby se mi nepodařilo sehnat.“ Kyu seskočil z linky a zašklebil se na Heechula.

„Stejně jsem ti ten nápad vnukl já. Proto tady se Siwonem zůstanu. Cítím se za něho trochu zodpovědný.“

„Chceš, abych ráno pro tebe přijel?“

„Nemusíš. V nemocnici musím být až v poledne. Buď si zavolám taxi, nebo požádám Siwona, aby mě cestou do práce odvezl domů.“

„Kdybych nebyl takový ospalec a věděl něco o medicíně, protestoval bych. Ale ty jsi doktor.“ Kyu na chvíli přerušil ukládání potravin a vrhl na Heechula podezřívavý pohled. „Jseš si tim jistej, že tady chceš zůstat se Siwonem sám? Možná že je vyčerpaný, ale rozhodně není mrtvý.“

„Nemáš proč mít strach. Jsem tady z profesionálních důvodů, ne z osobních.“ Usmál se Heechul. „Neboj se, nebudeš mi za pár týdnů posílat květiny na rozloučenou. Nemíním si začít s tvým šéfem.“

„Třeba sis už začal, jen o tom ještě nevíš.“ Naklonil Kyu hlavu na stranu.

Heechul ho obdařil pohledem, který si obvykle nechával pro nekompetentní personál a simulanty. „Vím moc dobře, že ne!“

„A co když to až tak dobře nevíš?“ Zabručel si Kyu pro sebe.

Heechul to ale zaslechl. V duchu s ním naprosto souhlasil, ale za nic na světě by to však nepřiznal. Choi Siwon pro něj začínal znamenat víc, než chtěl. A jeho reakce byly silnější, než se mu líbilo…