Láska umí víc 15

 

Zdravím a přeji krásnou neděli. Dnes mám pro vás další díl této povídky.
Tak si užijte čtení.
Hatachi

„Vždyť už jsem se předevčírem se všemi seznámila. Nevidím tedy důvod, proč bych sem nemohla.“ Udělala krok blíž. „Takhle už to dál nejde, Dongwooku. Každý už si musel všimnout, že jsi nemocný. Musíš s tím už něco dělat.“

„I když se budu opakovat, musím ti zdůraznit, že moje zdraví je jen moje věc.“ Znechuceně se ušklíbl. „Tvůj soucit mě leze na nervy, Jaero!“

Zapotácela se. „Soucit?“

„Už můžeš skončit s tím hraním. Divadlo skončilo,“ řekl autoritativním hlasem. „Ocenil jsem tvou oběť. Včera v noci ses pro slepce opravdu překonala. Bylo to velkolepé gesto, ale nemusíš se bát, že očekávám reprízu. Bez obalu řečeno, o manželství ze soucitu nemám zájem.“

Kdyby ji byl na místě zabil, byla by mu snad vděčnější. „Ty si myslíš, že milování je nějaké gesto?“ Hlas se jí třásl.

Usmál se tak smrtelně vážně, až jí to vyděsilo. „A ty snad ne? Službička slepému manželovi. Prokázaná laskavost. Ať si chvilku myslí, že má všechno, co má mít,“ vysmíval se jí sarkasticky. „Ale musím uznat, že seš rozená herečka, Jaero. A i teď, když vím, čeho seš schopná, a jak se umíš přetvařovat, nemohl jsem si pomoct…“ zarazil se. „Byla jsi úžasná. Měl jsem pocit, že spolu vzlétneme nebo shoříme…“

„Mlč, prosím tě… mlč!“

„Jestli ti to udělá dobře, ztratil jsem včera v tvém objetí hlavu. Na chvíli jsem zaprodal duši. Ale naštěstí přišlo ráno a s ním se vrátil zdravý rozum.“

„Jak tohle můžeš říct?“ svírala opěradlo židle, jako by se držela záchranného lana.

„A proč ne?“ odpálil bezcitně. „Hned na poprvé jsem ti, Jaero, řekl, že tě tady nechci. To, co se včera stalo, na tom nic nezmění. Wonseok o všem ví, už se nemusíme přetvařovat. Svoji úlohu jsi splnila. Naše manželství skončilo. Nikdy k němu ani nemělo dojít. Další špatné rozhodnutí, za které nesu plnou odpovědnost a vinu.“

„A já k tomu nesmím nic říct?“

Dongwook se naklonil a dlaněmi se opřel o stůl. „Chci se s tebou rozvést. Wonseok ti vysvětlí všechny podrobnosti. Už jsem taky připravil vyrovnání za tvůj včerejší velkorysý čin. Šla jsi za hranice svých povinností, tak si zasloužíš odměnu.“

„Odměnu?“ Její výkřik se rozlehl po celé kanceláři. „Jak mi tohle můžeš říct? Jak vůbec můžeš? Tak abys věděl, já na rozvod nepřistoupím!“ Slabostí se jí zamotala hlava, až se musela opřít o židli.

„Ale přistoupíš.“ Jeho sebeovládání jí nervovalo. „Na ráno máš rezervovanou letenku, takže zítra večer budeš v Soulu. Sbal si vše, co budeš potřebovat, o zbytek se postarám já. Zařídím, aby všechno, co ti patří, bylo odesláno do Koreje co nejdřív.“

„A kdybych snad s tebou čekala dítě?“ předhodila mu minulou noc.

„O dítě bych se pochopitelně postaral. Zodpovědnosti se nevyhýbám.“

„Ty by ses opravdu vzdal svého vlastního dítěte?“ V Jaere se něco zlomilo. „Ty bys to udělal? Připravil by ses o tu radost být tátou?“

Zúžily se mu oči. „Slepý táta, nezapomeň. A kromě toho mluvíme o možnosti, ne o skutečnosti. Ještě ti chci říct, že prodávám farmu. Kdysi jsem slíbil Hansukovi, že mu ji v případě prodeje nabídnu jako prvnímu. Přijede i s Lisou v neděli, aby si dům pořádně prohlédli, než se podepíše smlouva. Už mi dal zálohu. To je další důvod, proč chci, abys už ráno byla pryč.“

Jaera měla dojem, že se přeslechla. „Dongwooku, farma je přece tvoje pýcha. Tu nemůžeš prodat. Já ti to nedovolím! Panebože… proč tohle všechno děláš?“

„Jestli sis toho nevšimla, tak jsem slepý a byt mi bude vyhovovat mnohem líp. Kromě toho, je byt blízko kanceláře. No… takže abychom to zkrátili… nepotřebuju tě a už tě nikdy nechci vidět!“

„Mluvíš se mnou jako se zaměstnancem, kterého vyhazuješ. Mě se ale tak lehce nezbavíš.“

„Ale zbavím,“ jeho výsměch už ji rozzuřil. „Dokud nebudeš souhlasit s rozvodem, neuvidíš ode mě ani halíř. Nemáš ani kde bydlet, takže vlastně nemáš na vybranou. Tady je letenka.“ Vyndal ji ze šuplíku a položil ji na stůl. „Wonseok bude na farmě zítra ráno v sedm, aby tě odvezl na letiště a domluvil další podrobnosti ohledně rozvodu. Tak… myslím, že to je všechno.“

„Wonseokovi řekni, že by ztrácel čas.“ Otočila se na podpatku a zamířila ke dveřím. Náhle se prudce obrátila. „Z Japonska neodjedu. Až se vzpamatuješ, najdeš mě zítra v hotelu Susukino.“ Hlas se jí třásl, ale z kanceláře odcházela s veškerou důstojností, které byla schopná. Odcházela také z Dongwookova života?

 

„Paní Jung!“

Jaera čekala u dveří výtahu. Otočila hlavu po hlase a poznala Woo Jiha. Stál vedle ní, ale byla tak rozrušená, že si ho předtím nevšimla.

„Je vám dobře? Jste bledá jako smrt.“

„Mám hlad,“ usmála se unaveně. „Měla jsem se naobědvat, než jsem jela do města. A jak se máte vy?“

„Chcete slyšet pravdu? “ povzdechl si vyčerpaně. „Dneska to stojí za houby a to je teprve odpoledne.“

Jaera se podívala na hodinky. „Už je po páté.“

Prohrábl si prsty vlasy. „Ještě musím něco vyřídit v dole.“

Jaera si pozorně prohlížela jeho pracovní oblečení. „Jedete hned?“

„Ano,“ nadzvedl obočí. „Proč se ptáte?“

„Mohla bych se s vámi svézt? Musela jsem auto nechat v servisu, protože bylo potřeba vyměnit termostat. Dongwook má ještě práci a já se potřebuju dostat na farmu. Nevadilo by vám to?“

Pokud ho její prosba překvapila, nedal to na sobě vůbec znát. „To není žádný problém. Jen vás musím varovat, že s pohodlným cestováním nemají naše náklaďáky nic společnýho.“

„Já to risknu.“

„Tak dobře. Jestli počkáte tady v hale, přijedu před vchod.“

„Děkuju vám, pane Woo.“

Široce se na ni usmál. „Já nemám rád formality. Nemohla byste mi říkat Jiho nebo Zico?“

„To platí i opačně. Já jsem Jaera.“

Potěšeně přikývl. „Jsem hned zpátky.“

Když Jiho vycházel ze dveří, právě do nich vcházel Kim Hansuk. Překvapeně se podíval z Jiha na Jaeru. „Podívejme. To je milé překvapení, paní Jung. Jdete za Dongwookem?“

„Ve skutečnosti jsem na odchodu.“ Vůbec neměla chuť s ním mluvit. Nejen že se jí nelíbil způsob, jak ignoroval Jiha, ale kladla si v duchu otázku, co to je za člověka, který je tak dychtivý nastěhovat se do domu jiného muže. Kdyby byl opravdu Dongwookův přítel, snažil by se jej přesvědčit, aby farmu neprodával.

„Mimochodem, říkal vám Dongwook, že se přijedeme v neděli podívat s Lisou na farmu?“

„Ano, zmínil se o tom.“

Nervózně se zasmál. „Ani jsme tomu nemohli uvěřit, protože -“

„Promiňte prosím, pane Kim,“ přerušila ho v půlce věty Jaera, „už musím jít. Čeká na mě auto.“

„Jistě, jistě. Dopovíme to jindy.“ Snažil se být milý, ale bylo vidět, že se ho to dotklo.

„Na shledanou.“ Jaera spěchala, aby už byla u auta, ale cítila jeho pohled v zádech.

Jiho nastartoval, ale nerozjel se. Místo toho se k ní otočil s vážným výrazem. „Nepatřím mezi oblíbence vašeho muže a je mi jasné, že mu Hansuk okamžitě řekne, že jste se mnou odjela. Já si z toho žádný problémy nedělám, jen jsem chtěl, abyste to věděla. Pochopím, když si to rozmyslíte.“

„Vím možná víc, než si myslíte,“ odpověděla mu tiše. „Vyprávěl mi, že jste kdysi byli nejlepší přátelé. Prý jste se chtěli stát společníky.“

„Ano, kdysi možná. Ale od té doby uteklo hodně vody a kromě toho -“ Zarazil se. „Ne, nechci nikoho pomlouvat.“

Jaera měla pocit, že mu někdo v něčem ublížil. Jen nevěděla v čem a jak. Uvědomila si, že by ho chtěla poznat líp. A hlavně přijít na kloub tomu, co se mezi ním a Dongwookem stalo.

„Jde vám o mou nebo vaši pověst?“

„O vaši samozřejmě. Moje už nemůže být horší. A ještě ke všemu jsem podezřelý číslo jedna v té nešťastné záležitosti s dolem. Jsem úplně vyřízený. Váš muž by byl rozhodně proti, abyste se mnou jela.“

Jaera se posadila pohodlněji. „Nebudu vám předstírat, že nevím, o čem mluvíte, ale pořád pro Dongwooka pracujete. To přece musí něco znamenat.“ Na chvilku se zarazila. „Říkal mi, že na tom nejste moc dobře.“

„Ani se nedivím. Říkal jsem vám, že ode mě Sully odešla?“

„Ano. Moc mě mrzí, že máte problémy.“

Pevně sevřel volant. „Díky. Mě taky, i když bych to nikomu nepřiznal.“

Jaera mu kupodivu věřila. „Mohl byste mi na něco upřímně odpovědět?“

„Pokusím se.“

„Vzpomínáte si, jak jste byli se Sully v Soulu? Dongie mi říkal, že jste se mě tenkrát snažil získat. Bylo to tak?“

Krátce se zasmál. „Hmmm. Ano, bylo.“

Žasla nad jeho upřímností. „Ale proč si to nepamatuju? Vůbec jste se neprojevil.“

„Vy jste vůbec nevěděla, že existuju. Měla jste oči jen pro Dongwooka.“

„Zico… proč jste to dělal?“

„Wook a já jsme toho spolu hodně prožili. Vždycky jsem si říkal, proč se nikdy neoženil nebo alespoň s někým nežije. Příležitostí měl dost a dost. Tenkrát v Soulu jsem ho přistihl, jak se na vás dívá. Nikdy se takhle na žádnou ženu nedíval. A já jsem vymyslel pěknou hloupost. Chtěl jsem si ověřit svou teorii a začal jsem se před vámi předvádět. Sully jsem o tom řekl. Podporovala mě, protože byla sama zvědavá. Naštěstí se to celé zvrtlo. Podcenil jsem Wookovu reakci.“

Jaera napjatě poslouchala. „A já jsem neměla ani zdání.“

„Wook se po tom všem choval zdvořile, ale nikdy mi to neodpustil. A ani mě nenechal, abych mu to vysvětlil. Když o tom všem teď přemýšlím, musel jsem se tenkrát zbláznit. Vůbec nevím, co mě to napadlo.“

Na jednu stranu Jaeru dojalo, že už před třemi roky pro Dongwooka tolik znamenala, ale dobře si uvědomovala, jak hrozné to muselo být pro Jiha, když ho Dongwook úplně odepsal. Vzpomněla si na scénu v kanceláři a bolestí zavřela oči.

Co má dělat?