Hudba srdcí 2

 

Zdravím. Tak jsem opět zde, abych přidala další díl povídky.
Stále je to o Tabim a jeho staronové lásce Jiyongovi, jenž si k sobě opět hledají cestu. Snad se jim to tedy povede...
Přeji příjemné čtení...
Hatachi

Večer, dvě hodiny po telefonátu s Hyesu, Jiyong stanul ve dveřích jídelny. Seunghyun seděl v čele a uvolněně se opíral o opěradlo židle. Tvářil se mile a srdečně se smál tomu, co říkala žena sedící po jeho boku. Jiyong ji viděl už mnohokrát. Vždy se na něj usmívala ze spousty reklam v časopisech, její neuvěřitelná krása hravě prodávala různé výrobky. Byla to modelka Park Jong Hee, vysoká, štíhlá, elegantní a velice krásná žena. A Tabi se na ní usmíval…

U stolu seděly ještě další čtyři osoby. Tři hudebníci z Tabiho skupiny a mladá žena. Jen Seok chyběl. Na dlouhém stole zářilo modrobílé prostírání. Po celé délce stolu byly ve středu překrásně naaranžované živé květiny a rozloženy mísy s ovocem. Mezi nimi blikaly plamínky nespočetných modrých svíček. Místností se nesl tichý smích. Zdálo se, že se všichni příjemně baví. Jako jedna rodina a Jiyong si najednou připadal jako vetřelec.

V té chvíli si ho Hyun všiml a pokynul mu, aby vešel. Všechny oči se k němu otočily. Hosté ztichli a on pocítil rozpaky, protože se stal středem pozornosti mnoha známých osobností. Měl na sobě bílé triko a světlé plátěné kalhoty, bezděčně si přejel rukou po vlasech, aby si je upravil.

Seunghyun vstal a dovedl ho k prázdné židli na levé straně stolu. Když se posadil, usedl i Hyun na své místo. „Dovolte, abych vám představil mého hosta. Je to Kwon Jiyong. A nějakou dobu tu s námi zůstane.“

„Ahoj…“ Řekl tiše Ji.

Nikdo mu ale na pozdrav neodpověděl a nikdo se též nepokusil zamaskovat podezíravost vůči jeho osobě. Jak tu tak ti Tabiho přátele seděli pospolu, vypadali hrozivě a každý z nich mu připadal nepřátelsky naladěný. Nechtěl si ale připustit, že ho to znepokojuje.

Pohlédl k čelu stolu a všiml si, že ho Seunghyun upřeně pozoruje. Uvědomil si to a kdesi hluboko v žaludku se mu rozlil nepříjemný pocit. Před několika hodinami se ho otevřeně ptal, jestli si připouští, k čemu mezi nimi může dojít, zdrží-li se déle v jeho domě. Upřímně řečeno, nezdálo se mu, že by něco takového bylo reálné, ale zcela jistý si nebyl. Nechtěl, aby se Seunghyun opět zmocnil jeho srdce. Kdysi dávno pronikl nejen do jeho srdce, ale stal se součástí jeho života a on si nedovedl představit, jak bez něho žít. Ale nikdy nepřemýšlel nad tím, kolik psychických škod mu způsobilo jejich odloučení.

Seunghyun se pousmál, jako by věděl, nad čím právě přemýšlí. „Měl bych začít s představením přítomných. Yongie, vedle tebe vpravo sedí Lee Seungri. A vedle něj sedí Park Jonghee.“

Seungri byl známý svým chováním k ženám. Nikdy ho nebylo vidět s jednou ženou dvakrát. Jonghee vzala Jiyonga na vědomí sotva znatelnou úklonou. Všiml si ale, že se v jejích očích mihl náznak zvědavosti.

„Naproti tobě sedí Kang Daesung.“ Pokračoval Hyun.

Daesung byl další kytarista ve skupině. Měl krátké vlasy obarvené na blond.

„Vedle Daesunga sedí Hyun Jae.“

Hyunjae se na něj roztomile usmála, takže Jiyong po chladném přijetí od ostatních, rázem pookřál. Hyunjae byla jemné stvoření, téměř nadpozemská bytost s blond vlasy a oříškovýma očima. Měla na sobě krémově žluté šaty a lehounká látka vůbec neskrývala, že je těhotná.

„A konečně,“ pokračoval Hyun, „vedle Jae je její manžel a náš bubeník Dong Tayeang.“

Tayeang byl vysoký urostlý muž. Vypadal, že má dost síly, aby hravě pohnul třeba náklaďákem.

Jiyonga napadlo, že kromě něho a Hyunjae sedí u stolu samí slavní lidé. Seunghyun je vlastně nemusel ani představovat, ale vážil si jeho společenského taktu. Ještě jednou pohlédl na každého spolustolovníka.

„Jsem rád, že vás poznávam.“ Usmál se na ně. „A prosím, abyste mi prominuli, jestli jsem pozdržel večeři.“

Odpovědí mu bylo hrobové ticho. Ve vzduchu visela podezíravost, ale i nepřátelství. Ale bylo dobře, že o tom ví, aspoň tomu může čelit.

„Neboj, nezdržel jsi nás.“ Odpověděl mu Hyun. „Neměl jsi problémy najít jídelnu?“

„Ani ne.“ Když ho odpoledne vedl do pokoje pro hosty, sám mu řekl, kdy a kde se bude podávat večeře.

„Tenhle dům je obrovský, ale velice rychle poznáte, co kde je.“ Usmála se na něj mile Hyunjae.

„To rád slyšim.“ Jiyong jí vděčně úsměv opětoval. „A kdy čekáte maličké?“

„Za tři měsíce.“ Jae si položila ruku na vypouklé bříško. „Už se ale nemůžeme dočkat.“

„Vaše první?“ Nevěděl, že je Tayeang ženatý a také nevěděl, jestli už nějaké děti nemá.

„První a pevně doufam, že ne poslední. Už taky víme, že to bude holčička. Bude se jmenovat Juliette.“

„Krásné jméno.“

„Děkuju, taky si to myslíme.“

Hyunjae pohlédla na manžela milujícím pohledem a Jiyong zažil další překvapení večera, když se Tayeangova na první pohled nepřístupná tvář pod tím pohledem přímo roztála.

„Nemíníte nám prozradit, pane Kwone, co tady zamýšlíte dělat? A co to bude znamenat pro nás?“ Daesung, sedící naproti, sebou netrpělivě zavrtěl.

Zřejmě z tohoto pocitu nejistoty vyplývalo ono nepřátelství a podezíravost. Pohled na Seunghyuna mu prozradil, že mu s tím nemíní pomoci. Dost ho to překvapilo. Upřeně pohlédl na Daesunga.

„Klidně mi můžete říkat Jiyong. Byl bych rád, kdybyste mi tak říkali všichni. A pokud se jedná o mou práci, tak mi Tabi dovolil, abych tady fotil. Má reportáž se týká jeho, ale rád bych do ní zahrnul i jeho skupinu. Pokud je mi známo, zkoušíte na ohlášený koncert a připravujete též nové album. Moc bych si přál to vše zachytit.“

„Hodně štěstí.“ Zavrčel Seungri.

Otočil se k němu. „Uvědomuju si, že nejde zcela přesně zachytit tvůrčí atmosféru. Je to příliš komplikované, ale můžu zaznamenat vnější stránku věci. Myslim tim způsob, jakým spolupracujete, aby vznikl působivý celek, jako je koncert nebo celé album.“ Na chvíli se odmlčel. „Samozřejmě, jestli mi to dovolíte.“

„Vůbec se mi to nelíbí. Nikdy se kolem nás nemotali žádný fotografové.“ Odsekl mu Daesung. „Co ty na to, Tabi?“

„Domnívam se, že to půjde.“

„A co když nás očerní, no?“

„To neudělam!!!“ Vykřikl dřív, než stačil Seunghyun cokoliv říct. „Čestné slovo.“ Stará známost mu sice zajistila vstup do Tabiho rezidence, ovšem ve všem ostatním se musí spolehnout sám na sebe.

Tayeang se uchechtl a vyměnil si pohled se Seungrim a Daesungem. Jeho význam poznali jen oni. Potom se Tayeang otočil k Seunghyunovi.

„Už jsme to spolu probírali nejednou. Tabi, jseš si pořád jistej, že chceš, aby tady byl?“ Všichni tři členové skupiny čekali netrpělivě na jeho vyjádření.

Pomalu přikývl. „Jsem.“

Ten nápad s fotografováním se jim z duše protivil a nebýt Seunghyuna, Jiyongovi by nevěnovali ani minutu svého času. Ale díky tomu, že s tím vším souhlasil, museli se i oni podřídit.

Jiyong si odkašlal. „Samozřejmě, když nebudete chtít, nemusim vás do té reportáže zahrnout. Můžu se tvářit, že tady vůbec nejste. Ovšem, když nafotim i vás, rozhodně to zlepší kvalitu reportáže a ulehčí mi to práci.“

„Nám je srdečně jedno, jestli to budete mít lehký nebo těžký, pane Kwone.“ Řekl nepřátelsky Daesung. Každé jeho slovo mrazilo jako kus ledu.

 „To chápu.“ Dalším, třetím překvapením pro něj byla Jonghee, když promluvila na jeho obranu.

„Když jsem se dozvěděla, že sem má pan Kwon přijet, zmínila jsem se o něm před několika fotografy, se kterýma pracuju. Všichni bez výjimky mluvili o jeho čestnosti.“

„Tabi si to určitě dobře promyslel a došel k závěru, že to tak má být. Tak proč to nezkusit?“ Ozvala se Hyunjae.

Seungriho chladné oči neroztály, ale kapituloval jako první. „Hyunjae má pravdu. Tabi ví, co dělá. Já s ním budu spolupracovat.“

Hyunjae šťouchla do Tayeanga. Ten se zamračil. „No dobře, no…“

Daesung měl ve tváři varovný výraz, když se otočil na Jiyonga. „Spoléháme na vaší čestnost Kwone Jiyongu!“

„Hyunjae ovšem fotit nebudete, jasné?“ Tayeang ochranným gestem objal svou ženu a k Jiyongovi vyslal tvrdý, nekompromisní pohled.

„Jak si přejete.“ Pohledem sklouzl k další ženě. „Jonghee a co vy? Byla byste radši, kdybych ani vás nefotil?“

Jonghee váhavě otočila hlavu k Daesungovi a ve výrazu její tváře se na okamžik mihl záblesk touhy. Potom jako správná profesionálka ovládla své city a zatím neodpověděla. Podle společenské rubriky Espritu, Jonghee a Daesung spolu nedávno začali chodit. Proč si na to nevzpomněl dřív, když se ho zmocnila žárlivost, jakmile uviděl svého Tabiho, jak se na tuto ženu usmívá. Nakonec Jonghee pokrčila rameny a rozhodla se pro vlastní názor.

„Když tady budu, tak proč ne?“

“Děkuju. Vím, jak je nepříjemné, když má člověk pocit, že na něho někdo číhá a pozoruje ho zpovzdálí…“

„Odkud to znáš?“ Přerušil ho Hyun.

Jiyong zamrkal, jak ho jeho otázka zaskočila. Musí si dávat větší pozor, co před ním říká.

„Prostě to vím. Možná se nevyjádřim zcela přesně, ale dovedu se vžít do člověka, na kterého je zaměřen můj objektiv. Slibuju, že se budu chovat tak, abych neobtěžoval a nikomu z vás neublížil. Nebojte, nezačnu fotit hned. Počkam, až si na mou přítomnost zvyknete.“

„Uvidíme…“Poznamenal Seungri, ale Daesung s Tayeangem se na něj stále mračili.

„Určitě to bude zajímavé.“ Prohlásil nezávazně Seunghyun. „Tak co, pustíme se konečně do jídla?“

V tu chvíli se jako na povel otevřely dveře a do místnosti vešly číšnice s podnosy v rukách.

 

Jiyong pohlédl na hodiny na nočním stolku. Byly dvě hodiny po půlnoci. Přikryl se a zhasl světlo. Možná se tady, bezpečně ukrytý v Tabiho domě, konečně pořádně vyspí. Ještě nikdy netrávil noc u Tabiho a to mu na klidu nepřidalo. Zdálo se mu, že se čas nekonečně vleče.

Obrátil se na bok a dál přemýšlel o večeru, který právě skončil. Když se servírovala večeře, všichni kromě Hyunjae a Tabiho ho víceméně ignorovali, tak se uzavřel do sebe. Po večeři mu Hyun oznámil, že bude pár hodin se skupinou ve studiu. Nabídl mu, že může jít s nimi. Ve studiu seděl na gauči, který byl umístěn, aby nepřekážel. Přesto cítil, že jim jeho přítomnost vadí. Dokonce i na Seunghyunovi to bylo patrné. Proto, když se rozloučila Jonghee s tím, že jde spát, rozloučil se i on. Zítra opět uvidí Tabiho.

 Kdysi dávno věděl, co si myslí, ale dneska už si nebyl ničím jistý. Řekl mu, že ho tady chce, ale nezdůvodnil proč. Položil mu ruku na krk, ale ne proto, aby se dotkl nebo se ho pokusil políbit, ale proto, aby zjistil, jak je rozrušený. Ale přece jen mu tím připomněl onu dobu před čtyřmi lety…

 

Seunghyun souhlasným kývnutím schválil hudební nápad, který právě zkoušel Seungri. Naznačil mu, aby na tom dále pracoval. Pak vzal do ruky kytaru a ztěžka dosedl na nejbližší židli.

Čtyři roky…před čtyřmi roky Yongieho málem získal.

Po mnoha letech, kdy měl na každém koncertu pocit, že ho vidí v hledišti, ho konečně opravdu zahlédl. Když měl Tayeang své sólo na bicí, odešel do zákulisí. Napsal pro něj vzkaz a zavolal svého manažera. Pak se vrátil na podium a sledoval, jak se manažer blíží k Jiyongovi a předává mu vzkaz i s klíčem k hotelovému pokoji.

Nebyl si jistý, jestli přijde. Když ho viděl odcházet ještě před přídavkem, jeho srdce zmíralo očekáváním. Po vystoupení spěchal do hotelu, do svého pokoje. Čekal tam na něho…

 

Jiyong ležel a koukal do stropu, vzpomínal na radost, jakou prožíval, když s ním mohl být sám. Za ta léta byl na několika jeho koncertech, ale vždy měl vstupenky na místa, odkud bylo špatně vidět. Tentokrát však šetřil jako pominutý, jen aby mohl zaplatit horentní sumu za lístek do třetí řady. A Seunghyun ho tam uviděl. A když nad tím tak přemýšlel, přiznal si, že právě v to doufal.

Když po koncertu vešel do pokoje, vrhl se k němu a pevně ho objal. Štěstím se málem rozplakal. Protože se po představení nestihl převléknout, omluvil se a šel se osprchovat a převléci. Když se po chvíli vrátil, měl na sobě jen džíny.

Hotelovou recepční požádal, aby mu do pokoje nepřepojovala žádné hovory. Pak si ještě vyžádal hotelovou servisní službu. A pak se konečně usadil na gauč vedle Jiyonga a vyptával se, co všechno dělal od chvíle, kdy se viděli naposledy.

Vzrušení z toho, že je opět s ním, se rychle změnilo ve zcela jiné vzrušení. Vlasy i tělo měl ještě mokré, vyzařovala z něj svěží smyslná mužská vůně a jeho cosi nutilo opřít si tvář o jeho hruď a vdechovat tu vůni z plných plic.

Na krku mu zářil zlatý řetízek. Vzpomněl si, jak vztáhl ruku a dotkl se ho…

 

Seunghyun vzpomínal, jak by se ovládl, ale když Jiyong vztáhl ruku, aby se ho dotkl, přitáhl si ho k sobě, protože po něm toužil. Touha po něm ho vlastně rozpalovala už dávno. Připadal mu něžný, měkký a sladce poddajný. Byl pomilováníhodný. Vzrušovalo ho pouhé pomyšlení na to Jiho objetí. A na to, co by mohl v ten večer prožít.

Vyrušil je však číšník a potom zase několik velice důležitých telefonátů, které mu přepojili do pokoje, přestože si to výslovně nepřál. Když se telefon ozval počtvrté, zklamaně se od Yonga odtáhl, ale jednu ruku nechal stále položenou na jeho ramenech.

Po ukončení telefonátu mu oznámil, že druhý den odlétá se skupinou do Evropy a nabídl mu, aby letěl s nimi. Zprvu ho Jiyong nechápal, o čem to mluví. Ale on ho vášnivě políbil, rozechvěl mu všechny smysly v těle a v hlavě mu tím způsobil ještě větší zmatek.

Vysvětlil mu, že má smluvně vázaný program na dvacet čtyři měsíců, který se nedá v žádném případě změnit. Že rozjíždí světové turné, ale chce, aby jel s ním. Jeho oči se leskly vroucí láskou, už dlouho byli jeden bez druhého.

Jiyong se nad tím zarazil. Znamenalo to pro něj, aby se zřekl vlastního života. Jenže k tomu, aby udělal tak závažný krok, potřeboval nějakou životní jistotu, pevný vztah. Nevěděl, jak mu to má říct a Seunghyunovi to zřejmě nedošlo. Naléhavě ho prosil, aby s ním odjel, ale ani jednou neřekl láska a ani jednou ho nepožádal, aby s ním zůstal natrvalo. Proto nakonec odešel.

 

Před čtyřmi lety zoufale toužil, aby s ním Jiyong zůstal. Ale když ho odmítl, ranil ho tím. Od té doby se všemožně snažil na něj zapomenout. Ale častěji se přistihoval, jak drží v ruce telefon a chystá se vytočit Yongovo číslo, které znal zpaměti.

Najednou se jako blesk z čistého nebe objevila v kanceláři agentury jeho žádost a teď je tady. Sotva na něho pohlédl, sevřel se mu žaludek. Byl stále stejný jako ve vzpomínkách. Rozevláté blonďaté vlasy. Jasně hnědé oči, které skrývaly miliony tajemství. Hebké paže a dlouhé, štíhlé nohy, které ho v představách objímaly. Rozkošné rty, které by tak rád líbal – věčně, navždy…