Láska umí víc 17

 

Zdravim. I dnes jsem tady s dalším dílem téhle povídky, která se pomalu, ale jistě blíží ke svému konci. Doufám, že nový díl potěší. 
Příjemné čtení...
Hatachi

„Konnichiwa,“ použila Jaera, než přešla do angličtiny, jedno z japonských slovíček, které se naučila.

„Konnichiwa,“ odpověděla žena s úsměvem.

Vybírala si peníze, které jí poslal otec.

Ráno si byla prohlédnout univerzitu a nesla si odtamtud brožurku nabízených kursů. Chtěla si ji v klidu prostudovat a nějaký kurs si vybrat. Přemýšlela o jednom nebo dvou kursech japonských jazyků. Koneckonců jazyky studovala na univerzitě a mohla by tak vyplnit volný čas. Také se potřebovala zastavit v realitní kanceláři, protože se rozhodla pronajmout si byt. Hotelový pokoj byl příliš neosobní a vlastní byt jí poskytne pocit zázemí, které nutně potřebuje. Snad pak i Dongwookovi konečně dojde, že se nehodlá vrátit do Koreje.

Cestou zpátky do hotelu se zastavila na trhu. Upoutaly ji tam vyřezávané sošky. Jednu z nich si koupila, byla to soška meditujícího Budhy.

Bylo něco po šesté, když vcházela o hotelové haly. Na recepci se zeptala, jestli tam pro ni není nějaký vzkaz. Nechávala svoje telefonní číslo Wonseokovi, aby jí zavolal. Potřebovala vědět, Jestli šel Dongwook ráno za doktorem Tanakou. Už si nevěděla rady, jak ho na vyšetření dostat.

„No to je dost. Čekám tady celou věčnost.“

Nebyla ani moc překvapená, že ho vidí, ale podvědomě se připravovala na nejhorší.

„Taky jsi mohla mít včera tolik slušnosti a nechat mi vzkaz, že odjíždíš.“ Opravdu se zlobil, ale snažil se ovládat.

„Už jsem ti jednou řekla, že budu prozatím bydlet v hotelu. Neviděla jsem důvod to znovu opakovat. Kromě toho bylo lepší odjet hned, aby ráno nedošlo před Wonseokem ke scéně.“

Dongwook se ani nepohnul, obličej měl jak vytesaný z kamene. „Kde si celý den byla? Na recepci mi řekli, že si odešla před osmou.“

„Prohlížela jsem si Sapporo.“

„Sama?“ ztuhl.

„Ne, byla to vyhlídková okružní jízda. Chtěla jsem to udělat, už když jsem přijela na ostrov.“

„Hmm. Zmeškala jsi dnešní let, ale zařídil jsem novou rezervaci na zítřek.“ Sáhl do kapsy a znovu vyndal nenáviděnou letenku. „Tentokrát to snad už vezmeš vážně. Seok tě doprovodí a pomůže ti se zavazadly. Taky si s tebou promluví o rozvodu, jak už jsem ti říkal minule.“

„Nebudu tady.“ Vyškubla mu letenku z ruky a strčila mu ji zpátky do kapsy. „Můžeš si ji nechat. Mě k ničemu není.“

Vzteky skoro explodoval. „Jestli neodletíš, tak se starej sama o sebe!“

„Jsem dospělá, Dongwooku. Dospělá vdaná žena.“

„Sapporo není místo, kde bys mohla žít sama. Neznáš zdejší poměry. Můžeš na to doplatit.“

„To je moje věc.“

„Jaero, tohle není Ansan,“ řekl podivně tiše.

„Podle seznamu univerzitních studentů, tu žije hodně lidí samo. Navštěvují kursy, bydlí blízko univerzity a nevypadá to, že by jim bylo zle.“

Nevěřícně nadzvedl obočí. „Snad mi nechceš říct, že-“

Náhlé zaklepání ho přerušilo v půlce věty. Jaera byla za tohle vyrušení vděčná a spěchala otevřít dveře.

„Wonseoku, pojď dál,“ pozdravila ho nadšeně a políbila na tvář, když kolem ní procházel do pokoje.

„Prima. Jste tu oba,“ spiklenecky se na Jaeru usmál a Dongwookovi poklepal na rameno. „Nesu nové zprávy, ale jestli ruším, přijdu později.“

„Ne, vůbec ne. Čekala jsem, že se mi ozveš,“ ujišťovala ho Jaera. „Zavolám číšníka a objednám oběd. Můžeme se při tom najíst. Než to zařídím, můžeš se dát trochu do pořádku, jestli chceš. Koupelna je volná.“

„Děkuju, drahoušku.“

Wonseok odešel z pokoje a Jaera zvedla telefon. Koutkem oka pozorovala manžela, jak se snaží nahmatat židli. Sundal si sako, vestu a pak i kravatu a přehodil vše přes židli.

„Ještě jsme spolu nedomluvili, Jaero. Tak si nemysli, že odejdu se Seokem,“ vyhrožoval.

„Proč bych si to měla myslet? Jsem ráda, když jsi se mnou,“ řekla troufale a s potěšením se dívala, jak silou sevřel opěradlo židle.

„Včera sis u mě v kanceláři nechala kufřík. Přinesl jsem ti ho. Je v šatníku. Pořád nechápu, proč sis ho balila, když si nechtěla odletět.“

„Když jsem jela za tebou, myslela jsem si, že si zajdeme na večeři a pak zatančit. Že zůstaneme ve městě přes noc.“

Než mohl Dongwook odpovědět, vrátil se Wonseok, rukávy u košile vyhrnuté a plný elánu pustit se do práce. Letmý pohled na Dongwooka Jaeru přesvědčil, že její vysvětlení bylo to poslední, co čekal. Než začala znovu přemýšlet o rozhovoru v kanceláři, vrátil ji do reality Wonseokův hlas.

„Už jsi řekl Jaere, na co jsme přišli?“

V pokoji se rozhostilo naprosté ticho. Po chvíli Dongwook odpověděl. „Ne, ještě ne.“

Wonseok se na Jaeru tázavě podíval.

„A už sis poslechl nahrávku od Kanasugiho?“ zeptal se ho Dongwook.

„Stihnul jsem dokonce víc. Před chvílí jsem ji odnesl, aby si to poslechla komise. Proto jsem se zdržel,“ vysvětloval a sedl si naproti Jaere. „Všechno do sebe zapadlo dřív, než jsem čekal a to hlavně díky tobě, Jaero. Už je skoro po problémech.“

Jaera se ohromeně naklonila. „Jak díky mně?“ Pořád jí to nedocházelo.

„Řekni jí to, Wooku. Koneckonců, kdyby ses neřídil podle toho, co nám prozradila, mohlo nám to všechno trvat mnohem déle.“

Výraz Dongwookova obličeje byl víc než výmluvný. Bylo jasné, že vůbec neměl v úmyslu něco jí říkat.

Konečně ale začal mluvit. „Vzpomínáš si, jak jsme se včera bavili o Zicovi? Říkala jsi mi, že přišli asi před dvěma lety o dítě. Na něco jsem přišel, a tak jsem zavolal Sully do Soulu.“

Jaera sklonila hlavu a s napětím čekala, co bude dál.

„Nejen, že si měla pravdu ve všem, co se týkalo Zica, ale taky jsem zjistil, proč ho Sully opustila. Hrozně se pohádali kvůli tomu, že se Hansuk pokusil Zica vydírat. Na Sully už toho bylo moc, tak se rozhodla odjet ze Sappora.“

„Vydírat?“ oči se jí rozšířily údivem. „Hansuk vydíral Zica?“

Dongwook si vyčerpaně prohrábl oběma rukama vlasy, jako by už neměl sílu přiznat zbytek. „Moje příkazy pro zaměstnance jsou jasné, Jaero. Žádný alkohol. Bez výjimek. Jednou večer asi před dvěma lety se Zico trochu napil, právě kvůli tomu dítěti. Pochopitelně nebyl ve službě, ale v dole se něco stalo. Jako hlavní inženýr se o to musel postarat. Já jsem byl tenkrát v Soulu.“ Začal neklidně přecházet po pokoji. „Zico šel do práce a všechno zařídil, i když se cítil strašně. A tak se stalo, že v noci přistihl Kim Hansuka v naší kanceláři. Prohlížel si plány, plány dolu Konomai. Nikdo jiný k nim neměl přístup, jen já a Zico. Hansuk tam neměl co dělat. Využil toho, že Zico pil a vyhrožoval mu, že mi to všechno řekne. Věděl, že bych Zica vyhodil. No… přinejmenším tomu věřil.“

Jaere už bylo všechno jasné.

„Abych to zkrátil… Zico mi to neohlásil, místo toho se se vším svěřil Sully. Ta naléhala, aby mi o všem řekl.“

„A udělal to?“ zeptala se zaujatě.

„Ne. Příliš se bál.“ Oba dva věděli proč. „Ani mi nic neřekl o tom večeru, kdy ho Hansuk poslal vyřídit něco, co nikdy neexistovalo. A ten večer vypukl na mé farmě požár. Takže neměl alibi.“

„To pro něj muselo být strašné.“

„No, to asi bylo. A pak začal Hansuk dělat narážky na Zicovo pití. Šeptanda se šířila jako lavina.“

„I když ve skutečnosti skoro nepije,“ dodala. „Včera si neobjednal ani pivo ani víno.“

Dongwook se tvářil ztrápeně. „Sully to všechno prokoukla a prosila Zica, aby za mnou šel, ale on o tom nechtěl ani slyšet. Myslel si, že když bude Hansuka sledovat, chytí ho při činu.“

„Ale Dongie… ten asi zkusil!“

Přikývl. „Hansuk mi pak vyprávěl, že se Zico snaží svádět mu ženu a já blázen mu uvěřil.“

„Protože se totéž stalo nám,“ řekla pomalu. „To je tedy tragédie.“

Pevně se opřel o židli. „A když došlo na personální změny, nabídl jsem Hansukovi místo hlavního inženýra a Zica vzal podmíněně na místo pomocného inženýra. S tím, že se uvidí, jestli se osvědčí, i když jsem tomu nevěřil. Sully se na Zica hrozně rozzlobila. Vadilo jí, že se vůbec nehájí a hrozila mu, že od něj odejde. Doufala, že to s ním pohne. Ale on trval na svém. Věřil, že pravda vyjde najevo.“

„A to se stalo!“ vyhrkla nadšeně.

Otočil se směrem k ní. „Ale ne bez následků.“

„Zico si už asi nevěří. Byl moc dlouho na dně a myslí si, že Sully bude líp bez něj,“ uvažovala nahlas.

„Tohle přesně řekla Sully. Jsi velice vnímavá.“

Smutně se pousmála. „To není otázka vnímavosti. Denně to vidím kolem sebe. Lidé mají tendenci se při sebemenším problému vzdávat.“ Očima se setkala s Wonseokem.

 

Mezitím číšník donesl oběd. Wonseok nalil víno a zapojil se do rozhovoru. „Nejlepší na tom je, že Sully dovolila Wookovi nahrát jejich rozhovor. Kromě toho přiletí do Sappora a bude vypovídat při přelíčení.“

„Ale to je fantastické. Už to ví Zico?“

„Ví,“ zamumlal Dongwook. „Mluvili jsme spolu celou noc. Všechno jsme si vysvětlili. Musím ti za to poděkovat, Jaero. Je to všechno tvoje zásluha. Tvůj příjezd a obhajoba Zica obrátily všechno naruby. Hansuk mě už zřejmě několik let nenáviděl a já jsem to nepoznal.“

Do očí se jí vedraly slzy. „Ani nevíš, jak jsem šťastná. Zico je opravdu výjimečný člověk.“

Dongwook si odkašlal. „To je pravda. Díkybohu, že ses ho zastala.“

„Amen,“ dodal Wonseok. „Na základě výpovědí Zica a Sully budu moct obvinit i další zaměstnance. Ze začátku vedly stopy jen k jednomu muži.“

„K Hansukovi,“ konstatovala Jaera.

Dongwook přikývl. „Původně ano, ale pak také k Fukumimu a Tamakimu a k dalším. Všichni už vypovídali, ještě když jsem ležel v nemocnici. Z dnešního pohledu jsou jejich výpovědi napadnutelné. Jsem strašně rád, že všechno vyšlo najevo.“