Láska umí víc 18

 

Ahojte. I dnes přináším nový díl povídky. 
Užijte si tedy čtení...
Hatachi

Jaera mu stiskla ruku. Na chvíli zapomněla na jejich napjaté vztahy. „Musíš být ten nejšťastnější člověk pod sluncem, Dongie. Teď už snad Hansukovi farmu neprodáš.“

Dongwook se vymanil z jejího sevření pod záminkou, že se chce napít vína. „Prodám, Jaero. Teď jsem slepý a nemá pro mě žádnou cenu. Nemůžu tam pracovat, nemůžu se z ní těšit jako dřív. A pokud jde o Hansuka, moje nabídka, že bude mít při prodeji přednost, pořád platí. Měl dlouho mou důvěru a mohl by začít něco tušit. Rozhodně ho musím ještě chvíli udržet v domnění, že je všechno v pořádku. Pak se uvidí.“

Jeho slova zněla definitivně a Jaere se znovu sevřelo srdce. „A máte nějaký hmatatelný důkaz, že neštěstí způsobil on?“ zeptala se, aby nebylo vidět, že je smutná.

„Máme,“ řekl Wonseok a povzbudivě se na ni usmál. „Kanasugi měl tu noc službu jako předák směny. Viděl, jak jde Hansuk s Fukumim do kanceláře, aniž do ní měli povolený přístup. A nejenom tenkrát. Hansuk mu vyhrožoval, že jestli bude mluvit, odnese to jeho rodina. Taky ho viděl v dole těsně před neštěstím, ale měl strach něco říct. Zico jel včera do dolu právě za Kanasugim, aby se nebál a promluvil. Všechno si nahrál, takže Hansuk to má spočítané.“ Spokojeně se na ni usmál.

Dongwook se neklidně pohnul. „Byl to Hansuk, kdo před odpálením náloží odstranil výztuže. Počítal s tím, že vina padne na Zica.“

„Hansuk udělal moc chyb,“ dodal Seok. „Jestli si, Jaero, vzpomínáš, šel jsem ještě po večírku s několika lidmi na skleničku k Hansukovi. On už toho vypil dost, a když jsme přijeli k němu, ještě pokračoval. Pak začal o Zicovi. Nenechal na něm chlup čistý. Málem bych mu na to skočil, kdyby se nesoustředil pořád jen na jeho chyby a vztah k ženám. A když se zmínil o tobě, Jaero, došlo mi, že je lhář.“

„Mně to mělo dojít už dávno,“ posteskl si Dongwook. „Já jsem byl takový hlupák!“

Pohled Jaery se setkal s Wonseokovým. Rozuměli si beze slov. Teď už Wonseok určitě věděl, proč Dongwook neměl Zica rád. A že se jeho nenávist, která pramenila z nedorozumění, stala základem pro všechny problémy tady v Japonsku.

„Dongie,“ řekla rychle, „kdyby to bylo naopak a já podezřívala Sully, že s tebou flirtuje, asi bych jí zabila.“

Wonseokův potlačovaný smích trochu otupil napětí okamžiku. Dongwook se zamračil a mnul si rukou čelo.

 „Víš,“ pokračovala, „měla jsem z Hansuka divný pocit, už když jsem ho viděla poprvé. Pořád si nás s Dongiem prohlížel. Nejdřív jsem si myslela, že se ho dotklo, že mu Dongie nic neřekl o naší svatbě. Ale teď je jasné, Dongie, že na tebe hrozně žárlil a záviděl ti. Nejenom úspěchy a schopnosti, ale i jiné věci. Například to, že tě lidé mají rádi a váží si tě. Nemohl přenést přes srdce, že na tom nic nezměnilo ani tvoje oslepnutí. Pro všechny jsi byl ten starý Dongwook. Pro zaměstnance, kolegy… i manželku. To ho muselo šokovat.“

„Já bych to líp neřekl,“ Wonseok se natáhl přes stůl a stiskl jí ruku.

„Jeho závist nakonec zabila dva lidi a za to on i ti druzí zaplatí,“ řekl Dongwook zuřivě.

„Správně,“ souhlasil Wonseok. „Pro jistotu jsem nechal všechny podezřelé až do jednání sledovat. Jestli udělají chybný krok, jsou ztracený.“ Vzal si kufřík a sako. „A teď mě omluvte, jdu zavolat Jihye. Dnes mám pro ni samé dobré zprávy. Konec dobrý, všechno dobré, jak se říká…“ Poklepal Dongwookovi na rameno. „Ještě nás čeká plno nepříjemností, ale to nejhorší je za námi.“

„Půjdu tě vyprovodit,“ zvedla se a šla s ním ke dveřím.

„Tak zítra ráno na shledanou,“ řekl Wonseok.

„V sedm.“ Wonseok bude Dongwookovo přání respektovat, napadlo ji. Ale nemohl by nic dělat, kdyby ji tu ráno nenašel. A Dongwook by ho nemohl z ničeho vinit. Musela zvolit jinou taktiku. „Odešel.“

„Hm. Jaero, zpátky k našemu problému. Nechci s tebou žít. Chci se rozvést. Nemá cenu, aby ses snažila mě přesvědčovat.“

Nadechla se. „Už tě nechci přesvědčovat. Budeš mít svůj rozvod. Udělám všechno, co chceš.“

Ani mrknutím oka nedal najevo, že ho její odpověď překvapila, ale z jeho tváře mu zmizela všechna barva. „Myslíš to vážně?“ zeptal se chraptivě.

„Jen po mně nechtěj, abych ti vrátila zásnubní prstýnek. Je to moje jediná vzpomínka na den, kdy ses mě zeptal, jestli si tě vezmu. Snubní ti vrátím.“

Stáhla si ho z prstu a vtiskla mu jej do dlaně. Křečovitě ho sevřel a dal si ho do náprsní kapsy. Jestli doufala, že to Dongwook nemyslí vážně, tohle jednoduché gesto ji utvrdilo v přesvědčení, že je pevně rozhodnutý žít sám.

„Co budeš dělat, Jaero?“ přerušil konečně dlouhé ticho.

„To už tě myslím nemusí zajímat. Opatřil jsi mi letenku, ne? Všechno ostatní zařídí Wonseok.“ Sledovala, co to s ním dělá. „A kdybych čekala dítě, mám ti dát vědět?“

„Jaero!!“

Se zadostiučiněním sledovala, že jeho sebeovládání není tak dokonalé. „Sám jsi řekl, že to je jen možnost. Ale snažím se vyjasnit si všechno hned. Je to zřejmě naposledy, co se vidíme.“

Pomalu se zvedl a natáhl se pro vestu a sako. Pohyboval se jako člověk o třicet let starší. „O dítě se postarám. Jestli budeš těhotná, spoj se se Seokem.“

Sebrala poslední zbytky odvahy. „A kdybych se znovu vdala, chtěl bys, aby dítěti zůstalo tvoje jméno nebo je ti to jedno?“

Chvatně se oblékal, obličej zkřivený vzteky. „Ty jsi tím úplně posedlá. Přece vůbec nevíš, jestli to dítě existuje nebo ne?“

Jaera se usmála. „Neodpověděl jsi mi na otázku. Chci to všechno vědět předem, Dongwooku. Abych nemusela zbytečně letět do Japonska.“

Už se skoro neovládal. „Wonseok vyřídí veškeré právní záležitosti,“ vyhrkl a šel ke dveřím.

„Pak už není co dodat. Sbohem, Dongie.“

„Jaero…“ zdálo se, že má problém artikulovat. „Než odejdu, nepotřebuješ ještě něco?“

„Jestli něco nepotřebuju?“ nevěřícně na něj zírala. „To, co mám, mi stačí.“

Zhluboka oddychoval. „Budeš žít u rodičů v Ansanu?“

Pozorně se na něj dívala. „Asi ne. Ale moje plány do budoucna s tebou nemají co dělat. A protože svůj názor asi nezměníš, myslím si, že se můžeme rozloučit.“

Otevřel dveře, ale odcházel velmi nejistě. Musel se přidržovat zdi, dokud nedošel k výtahu. Stála ve dveřích, dokud jí nezmizel z očí. Měla o něj strach, protože vypadal unaveně, ale nemohla jednat jinak. Do dnešního dne Dongwooka vědomě nepodvedla. Uvěřil jí, že zítra odjíždí. Ale ona nemohla odletět. Nedovedla si představit svůj život bez něj.

Během chvíle se rozhodla. Sbalila všechny věci a sešla do haly odhlásit se a zaplatit účet. Letenku roztrhala a zahodila.

Za půl hodiny na to byla ubytována v hotelu Mitsui Garden, kde obědvala se Zicem. Jediný volný pokoj bylo apartmá pro novomanžele – ironie osudu- ale nezbylo jí nic jiného, než ho vzít. Nechala si přinést džus, sedla si na terasu a dívala se na město. Nikdo na světě nevěděl, kde teď je. Připadala si hrozně osamělá.

Vydržela tak asi hodinu. Přemýšlela o Dongwookovi a o jejich manželství. Zítra musí zavolat Wonseokovi, aby mu vysvětlila, proč to všechno udělala. Kromě toho byl Wonseok jediný, kdo mohl jejího manžela přesvědčit, aby navštívil doktora Tanaku.

 

 

Druhý den ráno se nasnídala a zkoušela se Wonseokovi dovolat. Pokoušela se znovu a znovu, skoro dvě hodiny. Zřejmě jel za Dongwookem do kanceláře  říct mu, že zmizela. Tam se ale volat neodvážila.

V poledne si vzala taxi a jela do hotelu Susukino, jestli tam pro ni nenechal nějaký vzkaz.

„Wonseoku!“ všimla si ho už z dálky a spěchala k němu. Stál u recepce a mluvil s recepčním. Byl evidentně něčím vyvedený z míry. Napětí v obličeji mu povolilo, jakmile zaslechl její hlas.

„Jaero!!“ zvolal a pevně ji objal. „Kdes byla? Všude jsem tě hledal. Na letišti, na nádraží i v půjčovně aut. Nevěděl jsem, co se stalo, když jsem zjistil, že si včera večer vyrovnala účet a odešla. Holčičko moje zlatá… tohle bylo nejhorších šest hodin v mým životě.“

Cítila se hrozně provinile. „Promiň,“ začala bez dechu, „ale vůbec jsem neměla v úmyslu letět zpátky do Soulu nebo se bavit o rozvodu. Dongie mi uvěřil, ale já ho, Wonseoku, miluju. Nemůžu ho opustit…“ měla pocit, že se zhroutí. „A nechtěla jsem ti způsobit problémy. Myslela jsem, že když mě nenajdeš…“

„Jaerko,“ řekl a konejšivě ji objal. Už nevydržela to napětí a potichu se mu rozplakala na rameni. Bylo jí úplně jedno, že se na ni všichni dívají. „Tak to tedy dotáhl do konce, viď?“ Na to nebylo třeba odpovídat. „Na, vezmi si to,“ podával jí kapesník.

„Já vím, že mě taky miluje, Wonseoku. Jen kdyby mi dal šanci. A bojím se o něj… Měl by jít k doktorovi. Za chvíli už nebude moct pracovat… Kdybys ho tak přesvědčil nebo možná bych měla zavolat jeho otci. Mohl by přiletět sem. Dongie musí někoho poslechnout.“

Wonseok ji hladil po vlasech. „Pojď a posaď se. Musím ti něco říct. Poruším slovo, ale ty musíš vědět pravdu, aby ses trochu uklidnila. Nikdo si to tak nezaslouží jako ty.“

„Něco se stalo s Dongwookem?“ vyděsila se. „Řekni mi, prosím tě, všechno.“

„Jaero…“ naklonil se k ní, „Wook šel včera do nemocnice.“

„Věděla jsem, že se něco takového stane.“ Znovu se rozplakala. Pokusila se vstát, ale Wonseok ji nepustil.

„Počkej, nech mě domluvit,“ pokračoval laskavě. „Včera byl záchvat tak intenzivní, že na chvíli ztratil vědomí. Chtěl jsem volat sanitku, ale Wook mi řekl, že už u doktora byl. Už taky věděl, co způsobuje ty bolesti. Když byl na vyšetření, znovu mu dělali rentgen. Zdá se, že ten drobounký úlomek změnil polohu a je příčinou těch krutých bolestí. Doktor navrhl operaci a Wook souhlasil. Teď už ho možná operují.“

„Tomu nevěřím,“ omráčeně potřásla hlavou.

„Ale je to pravda,“ usmál se na ni. „Wook nechtěl, abys o tom věděla. Nevím, co se mezi vámi včera stalo, ale Wook podstoupil operaci jenom proto, že si myslí, že jsi odletěla. Kdyby jen tušil, že jsi tady a že o tom víš, asi by to mělo dopad na jeho uzdravení. Chápeš, co tím myslím?“

„Takže ty si mu řekl, že si mě doprovodil na letiště?“

Přikývl. „Lhal jsem mu stejně jako ty. Je přesvědčený, že souhlasíš s rozvodem a že už se nikdy neuvidíte. Když jsem tě ráno nenašel v hotelu, bylo mi jasné, že to není jen tak. Musel jsem tě najít, abych ti o něm řekl.“

Prosebně se na něj zadívala. „Tak co mám dělat? Já ho opravdu nemůžu opustit.“

„Já vím, že ne. Mám jedinou radu… zůstaň mu nablízku. Nesmíš ztrácet naději. Všechno máš ve svých rukách.“

„Jak to můžeš říct? Vždyť si myslí, že souhlasím s rozvodem.“

„Víš, znám Wooka už dlouho. Když mi volal, abych přiletěl do Sappora, nedával jsem vašemu manželství šanci na přežití. Upřímně řečeno ani jsem nečekal, že tady budeš. Abys tomu rozuměla, řekl mi o tom dopise.“

„Ten by na věci nic nezměnil. Stejně bych přiletěla,“ trvala na svém.

„To věřím,“ zasmál se. „Ale stejně byl Wook pevně rozhodnutý jako nikdy v životě, že je konec. Pak jsem tě ke svému překvapení našel na farmě a Wook se choval jako opravdový manžel.“

„Nechal mě u sebe, protože jsi mu to poradil,“ řekla se špatně utajovanou bolestí. „Protože to bylo potřeba kvůli vyšetření neštěstí v dole.“

Pevně ji chytil za ramena a donutil ji, aby se na něj dívala. „V tom se hrozně pleteš. Nic takového jsem mu neřekl. Ve skutečnosti jsem doufal, že nebudeš v Sapporu. Wook na tom byl opravdu špatně. Našel si způsob, abys u něj zůstala, aniž by ti to dal najevo.“

Jaera na něj upřeně zírala, než jí došlo, co řekl. Začala se usmívat. „Díky, že si to řekl, Wonseoku.“ Pevně ho objala. „Potřebovala jsem to slyšet. Víc než si myslíš.“

„Wook by mě zabil, kdyby to slyšel.“

„Já vím.“

„Je tu ještě něco, co bys měla vědět, ale to ti musí říct doktor Tanaka. Co kdybys teď jela do nemocnice? Přijel bych za tebou asi tak za hodinu.“

„Díky, Wonseoku,“ políbila jej na tvář a spěchala ven z hotelu, aby si vzala taxi.

Cestou do nemocnice přemýšlela, proč s ní chce doktor mluvit. To může znamenat špatné zprávy. Měla o Dongwooka velký strach. Nepřežila by, kdyby se mu něco stalo…