3. kapitola

 

Přeju příjemné čtení...
Hatachi

„Liu?“ Zběsile bušil na dveře. „Liu … Liu!“

Nic. Nikdo. Otočil se a rozeběhl se do koupelny, ale Shui už také odešla, tiše jako duch. A na spojovacích dveřích byla zástrčka.

Zamčený uvnitř, jako nějaké zvíře. Dostal vražednou náladu a zároveň se cítil velmi zranitelně. Popadl přehoz z postele a obtočil si jej kolem třesoucího se těla. Nikdy kvůli němu nebude nahý. Nikdy!

Hledal cokoliv, co by bylo jejich spojení na překážku. Chtěl Sehuna, ne jeho. Vztekle otevřel dveře skříně. Byla naprosto prázdná. Ale co také čekal, bylo to jeho služebnictvo, k němu samotnému žádnou úctu a věrnost necítilo. Plnilo jeho žádosti a očividně dostalo přísné nařízení odstranit všechno oblečení, co by mohl použít.

Pán Dračího doupěte … pomyslel si hořce. Utáhl si přehoz pevněji kolem těla a rázoval si to po pokoji … jen podle jména. Ve skutečnosti nebyl nic jiného než otrok, jemu k dispozici jako každý v tomhle domě. A udělal to tak, že neměl kam utéct … a kde se schovat. Jak jen mohl otec dopustit, aby se tohle stalo? A jak mohl Sehun?

A pak to čekání … jak dlouho jej Minseok nechá čekat? A až přijde, co potom?
Má na to právo. Sto padesát milionů wonů je hodnota mého těla. Být žena, připadal by si jak plemenná klisna.

U okna se saténovými závěsy se jeho vzteklé kroky zastavily a on odtáhl průsvitnou záclonu. Za oknem vládl klid a mír. Jasné polední slunce zjemnilo stíny rozložitých dubů, obklopujících příjezdovou cestu, vlnící se zelený trávník sahající až k silnici a molo i větší jezírko za ním.

V dohledu nikdo nebyl. V domech jako je tento, se všechna práce dělala mimo dohled, takže vše, co host nebo náhodný chodec mohl vidět, byl obraz klidu a vyrovnanosti. On však nebyl ani klidný ani vyrovnaný. Za okamžik nebo snad za hodinu odemkne Minseok dveře a přihlásí se o svá manželská práva.

Nedokázal si to představit. Byl zvyklý na Sehunovo gentlemanské dvoření. Na respekt a úctu. Na polibky jemnější než samotné hedvábí.
Zjistil už, že Minseok je prudký a vášnivý a k výbuchu u něj dochází velice rychle. Pro pošetilce měl jen malé pochopení a trpělivostí se nevyznačoval už vůbec. Cokoliv chtěl, to dostal a jemu bylo jasné, že jeho tělo nebude výjimkou. Nesouhlasil by s dohodou, kdyby z nějakého důvodu nechtěl i jeho.

Spustil záclonu a otočil se. Krásný, přepychově zařízený pokoj, který měl být svědkem, kdy jeho andělsky čistý svět navždy zmizí.
Cítil se jako ve vězení. Nevěděl, co od něj Minseok bude chtít. Jestli ho bude i líbat nebo jej hodí na postel a bude po něm chtít, aby jen roztáhl nohy.

Trpěl. Pocit zrady ho téměř ochromil. Okamžitě by se oddal Sehunovi, to s ním poznal potěšení z polibků a mazlení, místo aby čekal, až přijde jeho manžel a bude mu poroučet, jako jednomu z otroků.
Nemohl na to myslet, vedlo by to jen k neštěstí. Už tak byl rozzlobený. A vyděšený.

Jedna noc, Lu. Stačí jedna noc a už nebudeš nevinný. On jen přijde a vnikne do tebe a potom už to bude snadné. Ano … snadné ale jen pro něj …

Připadalo mu, jako by byl nahý už hodiny. Cítil se nepohodlně, trapně a hloupě. K smrti vyděšený. Sehunie by se mnou takhle nikdy nezacházel …

Roztřásl se. Myšlenky na to, co by mohlo být, jsou tak zbytečné. Choval se jako ustrašené dítě. To ticho v domě ho zneklidňovalo. A prsten nasazený na prstě mu připadal zvláštní. Tak omezující a věčný.

 ***

Minseok pomalu a zamyšleně stoupal po schodech. Bylo by to tak snadné, až příliš snadné, prostě se poddat svým tělesným pudům. Kéž by byl smyslná stvůra jako ten zatracený Oh Sehun, pak by si bez výčitek svědomí vzal, co chtěl a k čertu s následky.

Oh Sehun si byl tak jistý, že Oak Bluffs připadne jemu. I s Luhanem. To vše ale teď skončilo. I Luhanův otec byl prozatím zdrženlivý, ačkoliv si o něm nedělal žádné iluze. Ale Sehun byl pryč, o což se postaral, ještě než odešli z kostela.

Připravil si scénář, jediné co nevěděl, bylo, jak ho zahrát. Luhan měl bezpochyby stále rád Sehuna, což jeho ovládnutí komplikovalo.

Jistě bude nejspíš vystrašený nebo rozzlobený. Chtěl, aby prskal a odmlouval, jako při tom vzplanutí, které předvedl na hostině. Nechtěl panenku, která by dělala vše, po čem toužil. Takovou si mohl koupit v Soulu na kterékoliv ulici, kteroukoliv noc.

Setřásl ze sebe sako, jen co vyšel do patra, odhodil ho na jeden ze stolků stojících u zdi.

Nebyl rytířem v lesklé zbroji, to sám připouštěl jako první. Jeho myšlenky byly stejně přízemní, jako kteréhokoliv muže ovládaného vášní, až na to, že on usiloval o jednu osobu, jedno tělo a chtěl mít právě jeho.

Dále si sundal kravatu a přehodil ji přes zbytečnou porcelánovou vázu. Boty odkopl do chodby. Jeho chtíč každým okamžikem narůstal. Pomyšlení na Luhana za těmito dveřmi, nahého, chvějícího se a čekajícího jen na něj ho vzrušovalo. I když on jej nechtěl.

Byl si jistý, že zaslechl zarachocení klíče v zámku, ale když pomalu vešel do pokoje, Luhan se ani neotočil od okna. Nevěděl, co čekal, ale určitě ne Luhana zabaleného jako mumie, který bude koukat z okna a vypadat tak neuvěřitelně křehce.

Dveře za sebou zase zamkl. Pomalu, pečlivě. Získával čas. Luhan byl rozzlobený a ani trochu obezřetný, když po něm vrhl znepokojený pohled. Složil si ruce na hrudi, opřel se o dveře a čekal.

Do hajzlu … myslel na Sehuna. Jistě myslel na to, jak by své tělo uchoval pro toho floutka. Jako kdyby mohl! Jedině přes mojí mrtvolu. Měl jsem toho zmetka zabít. Zničím každou vzpomínku na něj, kterou měl Luhan v mysli, i kdybych musel zabít i jeho.

Ticho se nepříjemně protahovalo. Luhan si s jistotou myslel, že Minseok vejde dovnitř se svými požadavky, on jim snadno odolá, bude s ním bojovat a ranní ho tak, že už se ho nikdy nebude chtít dotknout. Minseok však neříkal nic, ale jeho oči mluvily. Plálo v nich poselství, které dokázal přečíst i on ve své nevinnosti. Přišel si pro svou investici a on byl platbou.

„Chci svoje oblečení.“ Pronesl celkem odměřeně.

„Žádné oblečení.“

Srdce mu pokleslo. Žádné šaty. Žádné slitování. Byl hrubý, neomalený a zvyklý na to, že dostane, co chce. A tak se stane …

Otočil se a strnule si vylezl na postel, přehoz táhl za sebou. „Jsem připravený.“

Minseok v sobě potlačil záchvěv zlosti. Nikdo nemohl být méně připravený, než Luhan se svým výrazem mučedníka a přehozem, který obepínal jeho tělo pevněji než pás cudnosti. Potřeboval silnou a pevnou ruku. A jeho úkolem bylo přivábit ho a pak ovládnout jeho pudy, až bude žadonit o to, aby se mu mohl odevzdat.

„Já ne.“ Odpověděl mu upřímně. „A takhle to nechodí.“

„Jediný způsob, jak to musí jít je ten, že si to odbudeš.“ Vyštěkl Luhan, zavrtěl se celým tělem a napřímil se.

Tohle bylo lepší, koloušek ukázal zoubky.

Nezměnil postoj, ještě ne. Tohle nebyla hra, přestože si to Luhan odmítal připustit. Ještě se musel naučit, kdo má moc, aby kladl požadavky a kdo se musí podřídit. A bude po jeho, aby ho dostal.

„Tohle je první věc, kterou si ujasníme.“ Pronesl klidně Minseok. „Dvě podmínky koloušku a o těch se nediskutuje.“

Luhanovi se ve tváři objevil vzdor. „Ty sis už podmínky nadiktoval, Minseoku. Žádné další nebudou.“

„Dvě podmínky.“ Řekl umíněně bez ohledu na Luhana. „Nikdy přede mnou nebudeš skrývat své nahé tělo.“

Luhan udělal zlostný pohyb.

„… a za druhé … nikdy mi v naší ložnici neodepřeš nic, o co požádám.“

Luhanovi srdce spadlo až k nohám. Zavřel oči a zaťal pěsti. Chtěl ho zabít. Koupil si ho. Vlastnil ho, jeho tělo i duši. Nezůstalo z něj už nic, co by Minseokovi nepatřilo.
A jestli si myslel, že ho zadrží svými slovy nebo ubohou hradbou z bavlněné látky, podcenil jeho odhodlání co nejvíce svůj nový majetek využít.
Minseok byl jeho pánem a on ničím víc než tělem, které mu mělo sloužit. Byl jeho otrokem, pro jeho rozmary a chtíč.

Zalapal po dechu, když na něj význam Minseokových slov dopadl plnou silou. Je k němu připoutaný navždy. Nikdy nepozná jiný život. Jinou lásku.

„Slyšel jsi mě?“ Pronesl polohlasně Minseok, klamně a nebezpečně mírným hlasem.

„Já …“ Hlas se mu zadrhl v krku. „… slyšel jsem.“

„Slyšel? Ano? Ty víš, co chci, slyšel jsi, co chci a ještě jsi to nesplnil? Jak tomu mám rozumět, koloušku? Že má přání pro tebe nejsou prvořadé? Že ty mé dva malé a bezvýznamné požadavky zcela přehlížíš?“

„Já …“ Luhan se skoro dusil.

„Chci tě vidět nahého. Hned!“

Minseokův tón hlasu nepřipouštěl žádné námitky, žádný odpor. Přesto se Luhan nedokázal přimět, aby mu své tělo odhalil. Krčil se na posteli a cítil, jak ho přemáhá pocit zrady.

Odpusť mi Sehunie … má lásko …

„Zvykni si na to, koloušku.“ Pomalu se vydal k němu, každý krok odměřoval tichými, chlípnými a nebezpečnými slovy. „Od teďka budeš pro mě vždy svlečený. V tomhle pokoji nebude ani kousek látky nebo oděvu, který bys mohl použít, aby ses jím zahalil.“

Blížil se k němu a Luhan začal lézt přes postel. „Já ti nařídím, co budeš mít na sobě, kdy a jestli vůbec něco. Budu tě oblékat … pokud ti po zbytek života někdy dovolím, aby ses opět oblékl …“

Nesmiřitelně a neúprosně Luhana následoval kolem postele, zatímco on před ním ustupoval. „Koupil jsem si tvou nahotu, koloušku. Je moje. Budu tě mít kdykoliv a kdekoliv se mi zachce a ty nemůžeš udělat nic, čím bys tomu zabránil.“

Už byl od Luhana vzdálený pouhý kousek, když se schoulil u zamčených dveří. Dřepl si vedle něj. „Co mi nedáš ochotně sám, to si vezmu. A ty budeš zavřený v tomhle pokoji … nahý … dokud moje přání jasně nepochopíš.“

Luhan v sobě nashromáždil každičký kousek síly, který v sobě ještě měl a postavil se. „Nikdy mě nedostaneš!“ Zasyčel vzdorovitě.

Vzhlédl k němu. „Ach ale ano, koloušku. A bude to ta nejtvrdší lekce, kterou se kdy budeš muset naučit. Pán vždy dostane, to co chce.“ Ladně se také postavil. „Chci tě nahého. Ještě mi hodláš odporovat, Luhane?“

„Někdo by měl.“ Zabručel a přitáhl si přehoz blíže k tělu.

„Ale ne nevděčný spratek, jehož otci jsem zachránil život a jméno. Měl bys ležet nahý na zádech, roztahovat nohy a žadonit, abych do tebe vnikl. Kdokoliv jiný, by mi za to, co jsem udělal, líbal z vděčnosti nohy nebo jakoukoliv jinou část těla, kterou bych si přál.“ Posunul se k němu blíž. „Ale ty ne. Kdepak … princátko z Oak Bluffs, to ne. Tolik peněz a já se nemůžu ani podívat na tvoje nahé tělo.“

Nyní byl tak blízko Luhana, že mohl cítit jeho horký dech nasáklý zlostí a chtíčem. „Myslel sis, že bys mohl zůstat nevinný pro toho zmetka Sehuna, že koloušku? Myslel sis, že ti jen stáhnu kalhoty, zajedu do tebe a tím to skončí a ty budeš moct zůstat věrný jemu. Ale takhle to nebude. Ani zdaleka ne …“

Rukou sevřel okraj látky, která Luhanovi zakrývala ramena a celé tělo. „Můj dům. Můj přehoz. Moje peníze. Můj nahý manžel, takže dej tu věc okamžitě pryč.“

Luhan odmítl, nedokázal se mu dobrovolně podřídit. Zuřivosti v jeho hlase a vzteku v jeho očích. A síle jeho ruky, když mu nemilosrdně strhl přehoz z těla a ustoupil. Už mu nebránilo nic, aby ho přejel chladným majetnickým pohledem od zarudlé tváře přes hrudník s napjatými bradavkami až po to nejintimnější místo na jeho těle.

Stál tam jako přikovaný, zatímco jej Minseok obcházel, aby si ho prohlédl ze všech stran. „Ty jsi mi ale vzrušující kousek, koloušku. Kdo by to byl řekl, že pod tím přehozem se skrývá nahé tělo, které vypadá tak nádherně.“ A celé patří mě, abych ho učil, cvičil, krotil a dělal s ním, co se mi zlíbí. Nikdo jiný tě už nedostane, Luhane.

Nyní opět stál Luhanovi tváří v tvář. Planoucí oči se mu zúžily, když s uspokojením upřel pohled na jeho dokonale tvarované tělo. „Nehýbej se, prosím. Mám dojem, že se na tebe nikdy dost nevynadívám.“

To se dalo vydržet jen stěží. Ten znalecky hodnotící pohled, zřetelná boule mezi jeho nohama a ten pocit zranitelnosti. „Jen … prostě to skoncuj!“

„Ne … ne … tebe si člověk musí vychutnat.“ Znovu začal obcházet Luhana. „Ty plné rudé rty … tvrdé špičaté bradavky … útlé boky … kulatý zadeček … a hladký …“

„Minseoku, prosím …“

„Ne! Chci, abys od teď žil v mém domě zcela nahý a já ti budu říkat, co si přeju a co máš dělat. A ty to uděláš, Luhane, to ti slibuju. Nebudeš mít ani chvilku na to, abys myslel na něco nebo na někoho jiného. Teď se otoč a jdi ode mě. Chci se dívat, jak se ti při chůzi houpe zadeček.“

„Ne, prosím …“

„Co ne? Nemam se tě dotýkat? Nutit tě? Ne, to nebudu. Stačí mi, že jsi nahý a vydaný mi na milost. A teď jdi!“

Luhan měl pocit, že má celé tělo z olova. Nevěděl, jak to zvládne. Nevěděl, jak má donutit Minseoka, aby se ho byť jen dotkl. Polkl a otočil se, takže v jednom okamžiku se proti světlu rýsovala křivka jeho mužství a napjaté bradavky. Pak pomalu vykročil směrem od něj.

Minseok jej sledoval přivřenýma očima. Byl tak dokonalý, bez jediné chybičky. Jeho hebký a kulatý zadeček přecházel do pohupujících se boků, které byly jako stvořené pro to, aby je pevně sevřel, když se do něj chystá vniknout.

Chtěl ho za ně uchopit a vrazit do něj svůj vzrušený úd. Stovky představ mu vířily myslí, zatím co Luhan se zastavil u zdi a čekal na jeho další příkaz.

„Otoč se a pojď zpátky ke mně.“ Rozkázal mu, načež se Luhan otočil a vykročil k němu.

Jeho hladké mužství se mu při chůzi maličko pohupovalo a žadonilo, aby se na něj podíval. Aby ho obdivoval a toužil po něm.

Za celý život ještě nikdy nebyl tak moc vzrušený. Nedokázal potlačit ztopoření svého údu, který byl tvrdý jako kámen. Měl chuť udělat přesně to, o co jej Luhan žádal. Povalit ho na postel a zajet do něj až po kořen. Chtěl cítit, jak se proti němu ty boky vzpínají.

Luhan měl vlhké rty, protože si je z nervozity stále olizoval. Toužil je líbat. Chtěl, aby mu Luhan olízal celé tělo a pak se věnoval jeho mužství a vysál ho do poslední kapky. Místo toho tam před ním stál nahý, nesvůj a třesoucí se.

„Vylez si na postel.“

Luhan zavřel oči. Neměl mu jak uniknout. Neexistoval způsob, jak by mohl porušit smlouvu, kterou tak ochotně podepsal. Nemyslel si, že to s Minseokem bude takové. Že bude tak přísný a zatvrzelý. Kráčel k posteli a při každém kroku si uvědomoval jeho hodnotící pohled. Slyšel, jak se vzrušeně nadechl, když si vylezl na postel a sedl si na paty.

Minseok nemohl uvěřit své reakci na tak běžný pohyb a svůdný obrázek, který mu Luhan vytvořil. Stačilo mu ho zvednout, roztáhnout mu nohy a vrazit svůj pulzující penis do té horké a těsné dírky rozkoše.

„Polož se na záda, tak dobře. Promni si bradavky a roztáhni nohy.“

Luhan zasténal a ten zvuk vyslal do Seokova rozpáleného a škubajícího se penisu vlnu čiré rozkoše.

„Udělej to, Luhane. Chci vidět všechno, co máš mezi nohama.“

Otočil se na bok. „Ne.“

„Pán vždy dostane, co to chce.“ Bezohledně převalil Luhana zpět na záda. „Roztáhni ty nohy nebo tě je roztáhnu sám.“

„Ne …“

Minseok ze sebe serval košili, utrhl z ní rukávy silou, kterou v něm probudil všechen vztek, chtíč, ohromující touha vniknout do jeho těla a zkrotit ho. Nemilosrdně Luhanovi ovinul oba rukávy kolem kotníků a přivázal je ke sloupkům postele. Ještě mu podsadil zadeček.

„Hajzle …“ Prskl na něj vztekle Luhan. „Vezmi si mě teď.“

„Ale ne, drahý, nevezmu si tě teď. To by bylo až příliš snadné.“ Vstal z postele, přitáhl si malé čalouněné křesílko na místo, kde na něj měl dokonalý výhled a tam se posadil.

„Nemůžu uvěřit, že tohle děláš?“

„A copak dělám? Jen si vychutnávám pohled na svůdnou nahotu mého manžela.“

Luhan padl zády na matrace. Neustále se vzpíral proti poutům, které mu držely nohy doširoka roztažené. „K čertu s tebou.“ Takhle se k němu nikdo nikdy nechoval. „K čertu s tebou!“

Při každém vlnícím se pohybu Luhanových oblých boků mu tělo jen hořelo. Viděl se mezi jeho nohama, jak si užívá s tím horkým vzpírajícím se tělem. Vniká do něj tak hluboko a tak tvrdě, že až se udělá, bude Luhan žadonit o uvolnění.

Ale skutečnost, že si to potěšení odpíral, pouze zvyšovala rozkoš z očekávání. Pomalu vstal a vydal se k posteli.

„Nenávidím tě.“

„Tohle je tvé první ponaučení, koloušku. Já zase nesnáším, když mi odpíráš, co chci.“

„Vezmi si, co chceš a pak odejdi.“ Zašeptal Luhan.

„Kdepak, můj manžílku. Ty jsi to ještě nepochopil. Ty mi máš ochotně dát to, co chci, kdykoliv si o to řeknu a ať je to cokoliv. Takže až příště budu chtít, abys roztáhl nohy, lehneš si na postel a ujistíš se, že máš nohy dost daleko od sebe. Je to jasný?“

„Nikdy nebudu …“

Rukou mu sevřel bradu. „Vidím, že stále potřebuješ učit, kdo je komu zavázán. Ale člověk musí mít trpělivost s kolouškem, který má ostré zoubky. Máme spoustu času a musíš se toho hodně naučit. Nemyslel jsem si, že na tobě budu muset tak tvrdě pracovat poté, co jsem za tebe zaplatil tolik peněz. Domníval jsem se, že tvá nesmírná vděčnost tě dožene k touze mě co nejvíc potěšit. Ale říkám ti, Luhane, to přijde. Celý se mi odevzdáš a až to uděláš, budeš prosit o všechno, co ti můžu dát.“

„Nikdy!“ Vyprskl Luhan a zacloumal sebou v poutech. „Nikdy! Nikdy! Nikdy!“

Nelítostně se na Luhana podíval. „Liu tě tak za hodinu odváže. Chci, aby sis zvykl na ten pocit, že máš kvůli mně doširoka roztažené nohy.“

„Nenávidím tě!“

„Na tom nesejde. Záleží pouze na tom, že přede mnou nikdy neskryješ své nahé tělo.“

Minseok vyšel z pokoje právě včas. Jeho bolestně pulzující penis nad ním zvítězil a vybuchl tak silně, že se celý prohnul.