8. kapitola

 

Přeju příjemné čtení...
Hatachi

„Už je to tady,“ řekl a plnil obě sklenky dřív, než mu starší mohl říct, že už pít nebude.

Starší se natočil v houpačce tak, aby k mladšímu nemusel otáčet hlavu. „Je ti trapné mluvit o svém milostném životě?“ zeptal se účastně.

Zasmál se. „Víš, ono skoro není o čem mluvit. Já žiju stylem, kterej milostnej život zrovna dvakrát nepodněcuje.“

Pohladil mladšího po ruce. „To je přesně ono. Já nedávno zjistil, že trvalý vztah se buduje vážně těžko. Neměl jsem tušení, jak je to složité.“

Mladší se díval upřeně do vody. „Nejsem si jistej, jestli bych poznal, který vztah vydrží a je opravdový, protože zatím jsem na nic takovýho nenarazil.“

Přikývl. „Ty se máš! Já totiž myslel, že jsem našel přesně to, co jsem hledal.“ Povzdechl si. „Pak jsem zjistil, že to byla jen moje iluze.“

„Povídej,“ řekl mladší vemlouvavým hlasem, plným zájmu.

Zamyšleně se na mladšího podíval. Věděl, že mu chce pravdivě povědět, co se stalo. Byl si jistý, že ho pochopí. „Tak dobře. Asi před rokem do naší firmy nastoupila Song Seon Min a měla všechno, co jsem u ženy hledal. Chci říct, že mi připadala zajímavá, zábavná, inteligentní. Měla všechny vlastnosti, o kterých jsem věděl, že by mě mohly udělat šťastným.“

„Tak si jí to dal najevo -“

„Ne, jistěže ne. Nedal jsem najevo nic. Čekal jsem, abych ji víc poznal. Pracovali jsme spolu na pár záležitostech a potom jsem ji jednou pozval na večeři. Tím to vlastně začalo.“

Mladší se zamračil. „To? Nemůžeš to trochu upřesnit? Co znamená to ‚to‘? Milostnej poměr?“

„Ne, poměr ne, ty oslíku. Copak mě neznáš?“

Mladší se k němu sehnul a Jin si všiml jeho paže opřené za svou hlavou. „Měl bych?“ zašeptal mladší a políbil ho na ušní lalůček.

Zachvěl se. „Já prostě nedokážu ztratit hlavu a milovat se s někým jen proto, že je přitažlivý. To by muselo být mnohem vážnější -“

„Po zasnoubení?“

„To by už bylo přijatelnější,“ řekl pomalu. „Kromě toho, v našem případě… myslím mě a Seonmin… no… mi to moc nesedělo.“

Mladšího úsměv se blýskl tmou. „Chceš říct, že ses se Seonmin nikdy nevyspal?“

„Přesně tak,“ přikývl otevřeně. „Prostě to nebyla věc, která by nás nějak zvlášť trápila. Nikdy jsem na ní nenaléhal a ona sama taky nikdy neprojevila nějaký zájem. A mně vyhovovala ta úroveň intimity, kterou jsme spolu měli.“

„Vyhovovala?“

„Ano. Proč se ptáš?“

„Zasnoubení bývá většinou vzrušující nebo vášnivé období života, ale vyhovující?“

„Možná, že právě v tom byla ta chyba,“ řekl posmutněle. „Možná kdybychom - “

„Ne, ne! Máš naprostou pravdu! Sex nic nezmění a může tě oslepit, že nepoznáš partnera i z jiné stránky. A to procitnutí potom může bejt hořký…“

„Já jsem si to taky říkal. Myslel jsem si, že potřebujeme čas, abychom se víc poznali. Oba jsme byli tak zaměstnaní svou kariérou… Připadalo nám, že až se vezmeme, bude víc času.“ Vzdychl a opřel si hlavu o Joonovo rameno. Stále víc se mu líbil pocit, který vedle mladšího měl, když se stočil do klubíčka. Během jejich povídání jej mladší vzal za ruku a hladil ho. Celý se chvěl.

Mladší si ho přitáhl blíž. „Není ti zima?“

Jak by mu mohla být zima, když Joonovo tělo sálalo horkem? Zavrtěl hlavou.

Mladší ho políbil na obočí a jeho rty sjely dolů po tváři. „Tak co se stalo, že ses rozhodl zrušit zasnoubení?“

Bylo těžké soustředit se na rozhovor, ale věděl, že je to moc důležité. Potřeboval Namjoonovi říct, co se stalo. „Ty se mi budeš smát. Je to něco tak banálního, že to zní jako klišé.“ Usrkl trochu vína.

Lehounce mu mladší přejel rty po tváři a zašeptal: „Povídej, lásko.“

„Před několika měsíci se Seonmin zmínila o svém sousedovi. Párkrát jsem ho při různých příležitostech viděl a vždycky mi přišel jako stydlivý a plachý. Od té doby už o něm nikdy nemluvila… až do včerejšího večera.“ Zhluboka se nadechl a pokračoval: „Vypadalo to, že má zvyk zaskočit k ní pokaždé, když byla doma a popovídat si. Podle Min byl jeden večer dost rozrušený a smutný. Říkala, že se ho pokusila uklidnit a rozveselit a potom už to šlo ráz na ráz, až spolu skončili v posteli.“

„To tě jistě muselo sebrat, chápu. Ale aspoň byla dost čestná, že se přiznala -“

„Přesně tak jsem to bral. Ranilo mě to, ale věděl jsem, že k tomu došlo náhodně.“

„To od tebe bylo moudrý.“

„Nebylo,“ zamračil se. „Vyrovnal bych se s tím, kdyby to tím jednou pro vždy skončilo. Ale ona se přiznala, že se scházeli dál. Jediný důvod, proč mi to řekla až včera, byl, že za ní byl pár minut před tím, než jsem se pro ni měl zastavit já. Řekla mu, že je s ním těhotná a on ji navrhl, aby zrušila zasnoubení se mnou a vzala si jeho.“

„Chápu.“

„Pochopil jsem, že ona vůbec nehodlala naše zasnoubení zrušit. Jediný důvod, proč mi o tom všem řekla, byl strach, protože věděla, že by mi to řekl on a chtěla být tedy první. Prohlásila, že pro ni nic neznamenal a vůbec neuvažovala, že by si ho vzala. Řekla, že by se se mnou vyspala a to dítě by pak prohlásila za moje.“

„Cos jí na to řekl?“

„Řekl?“ Podíval se na mladšího překvapeně. „Neřekl jsem jí na to vůbec nic. Vstal jsem od nedojedené večeře a odešel z restaurace pryč.“

„Tys odešel od nedojedenýho jídla?“ Namjoon zaklonil hlavu a rozesmál se. „Věčná škoda, že jsem to neviděl!“ ozval se, když popadl dech. Dal mu rychlý polibek. „Od tý doby jsi jí neviděl?“

„Ne. Počítal jsem, že to pochopila jako definitivní konec našeho zasnoubení.“

„Zřejmě doufá, že změníš názor. Jinak by nevolala.“

„Nejvíc mě štve, že jsem nikdy neměl sebemenší tušení, že se s někým stýká. Brala si hodně práce domů jako já a tak jsme se v týdnu moc neviděli. Vedla vlastně dvojí život a asi si myslela, že jí to projde. A dělala to celé měsíce.“

„Ach, princezno,“ řekl ještě se smíchem. „Jsem na tebe pyšnej.“

„Ano?“

„Bál jsem se, že ta tvoje škrobená dospělost z tebe vyhnala všechny přirozený impulzy,“ znovu ho políbil.

Mladšího polibky byly tak laskavé a příjemné. Objal ho kolem krku a vracel mu je. Když mladší konečně zvedl hlavu, oba dýchali velice nepravidelně.

„Zasloužíš si něco lepšího.“

„To je teda fakt.“

„Zasloužíš si tolik lásky, věrnosti a oddanosti. Byla to kráva, který nedošlo, jak moc ztratila.“

„Jsem rád, že jsem to zjistil ještě před svatbou.“

Mladší se posunul a přitáhl si staršího na klín. „Já taky,“ mumlal a tiskl nos na jeho krk. „Já taky.“

Další polibek mladšího byl smyslný a vášnivý. Zasténal a celé tělo mu zaplavil nádherně nový pocit. Mladší lehce uvolnil horní knoflíčky růžového župánku a dlaní přejel po hladké hrudi. Pod dotekem mladšího se jeho kůže rozhořela a tělo se vypjalo vstříc jeho rukám. Najednou byl v jednom ohni a chtěl být mladšímu ještě blíž. Přitiskl se mu ke košili a mladší pokračoval se svlékáním, dokud mu župan nesklouzl do klína.

„Ach princezno,“ zašeptal. „Ty jsi tak děsně krásnej, až to bolí.“ Sklonil hlavu a mezi rty uvěznil tvrdý, růžový vrcholek. Starší ucítil, jak mu celým tělem projela slastná křeč, co skončila mezi jeho stehny. Zavrtěl se a vypadalo to, že mladší pochopil, protože sklouzl rukou dolů a jeho dlaň se zastavila na mírně vzrušené chloubě, která toužila po jeho dotyku.

„Ach, Joone,“ zašeptal rozechvělý touhou. „Potřebuju – já nevím – chtěl bych… ooh, ano… ach -“

Mladší to tiché štkaní ukončil polibkem, současně staršího zbavil těsných boxerek a začal pohybovat rukou ve stejném rytmu, kterým útočil ve voňavých ústech.

Starší nemohl být pasivní. Třel se svým hrudníkem o jeho a citlivé bradavky ho pálily rostoucí rozkoší. Hořel touhou a nevěděl, jak ten žár uhasit. Ústa mladšího se znovu vrátila k naběhlým vrcholkům a sál je, až Jin vykřikl. Zalapal po dechu a tělo mu explodovalo nepopsatelným požitkem, provázeným rytmickými křečemi z nejhlubšího nitra. Sevřel stehna a sténal, vítal jednu vlnu rozkoše za druhou.

Když extáze polevila, zjistil, že jej Namjoon odnáší do přední místnosti, kde poklekl a položil ho na koberec. Ospale pozoroval, jak si mladší svléká košili i kalhoty se spodním prádlem. Když je mladší zbavil zbytku oblečení a klesl mezi jeho nohy, usmál se na něj v očekávání.

„Promiň, lásko, že na tebe spěchám, ale -“ Když přitlačil, cítil, jak se k němu mladší vzepjal. „Zkus se co nejvíce uvolnit.“ Mladší sáhl za sebe a zvedl si jednu jeho nohu až k pasu. Totéž udělal s druhou nohou. Naslinil si dlaň, kterou přejel po své vzrušené chloubě. Vlhkými prsty přejel i po zvrásněné kůži, ukryté mezi oblými půlkami. A pomalu se začal tlačit vpřed. A když byl v půlce, zašeptal: „Dobře, zlatíčko.“

Jina to vzrušovalo ještě víc, než doteky rukou. I když to bolelo a měl strach, zvedl boky, aby ho přijal celého. Netrpělivě toužil mít ho hluboko v sobě.

Je to Kim Namjoon. Joonie, jeho láska.

Když v něm byl celý, sevřel mladšího co nejpevněji a vychutnával si bolest smíšenou se slastí a to, že mu patří. Když se začal mladší odtahovat a on tlumeně vyrazil divoké „Ne!“ ještě předtím, než si uvědomil, že ho vůbec neopouští. Místo toho mladší nasadil mučivě dráždivý rytmus, který ho přivedl k dalšímu smyslovému vyvrcholení. Koleny se zaklesl pevně kolem Joonových boků a líbal ho s horoucí vděčností.

Namjoon se celý napnul, ztuhl a úderným rytmem tepal tělem do vstřícného vlnění Jinovy pánve, aby nakonec pronikl hluboko do něj. Převrátil se na záda a měl teď staršího na sobě.

Jinovi se tělo ještě chvělo, srdce divoce bušilo, sotva popadal dech. „Jsem moc těžký,“ vydechl. Mladší, který rovněž zápasil s dechem, jen zavrtěl hlavou a pevně jej svíral v objetí.

Potom musel na chvíli slastně usnout. Když otevřel oči, zjistil, že ho Namjoon nese tentokrát do koupelny, kde ho postavil na nohy do sprchového koutu a pustil na ně teplou vodu. S něhou, kterou u mladšího předtím nikdy nezažil, jej umyl, osušil a zlíbal každé místečko, kterého se dotkl.

Mladší se rychle sám namydlil a on mu pak lehce omýval celé tělo pod padající vodou. Jeho dotek měl v sobě magické kouzlo, pod jemnými konečky prstů Namjoon rostl, až byl tvrdý jako ocel. Tentokrát převzal iniciativu on, opatrně mladšího osušil a plně se věnoval každému kousíčku jeho těla. Když to dosáhlo hranice snesitelnosti, vzal ho mladší do náruče a odnesl do jeho ložnice. Tam ho položil na postel a jeho ústa pokračovala v tom, s čím on začal ve sprše.

Když se mladší jazykem dotýkal jeho nejintimnějších partií, chvěl se a pocukával koleny, jako by je chtěl sevřít, ale jeho tělo mu v tom bránilo. Mladší si teď dal na čas a dráždil ho a hladil tak dlouho, až oběma rukama křečovitě svíral zmuchlané prostěradlo.

Když do něj konečně pronikal, skoro až vzlykal touhou. Laskal mladšího rukama, pevně svíral nohama. Líbal všude, kam dosáhl – na krk, na hruď, na vztyčené vrcholky bradavek. Při vyvrcholení vykřikl a cítil jeho nápor prostupující celým tělem. Joonova úlevná slast dospěla k cíli hned vzápětí, jako odpověď na jeho výbušnou reakci.

Nikdy by tohle nepoznal, kdyby se Namjoon nevrátil do Soulu. Nikdy by to neokusil.

Usnul v Namjoonově náruči s ukojeným tělem a lehkou myslí.