Selhání

 

Přeju příjemné čtení...
Hatachi

„Veselé Vánoce!“ promluvil konečně.

Třesoucím se hlasem, který jako by mi ani nepatřil, jsem jenom pořád mlel: „Jak jsi věděl… Co tady děláš…“

Vzal mou tvář do dlaní a poté jsem se ocitl v zajetí jeho paží a úst studených od větru. Na chvilku uvolnil sevření.

Otevřel jsem oči. „Namjoone…“

„Řekni mi, že mě miluješ. Prosím tě, Jinie.“ Křečovitě mě svíral a rty bloudil po mém obličeji. Líbal mi oči, nos, tváře a opět našel moje rty. „Nebyl jsem schopný myslet, spát ani jíst. Musel jsem přijet… nedokázal jsem už dál trpět. Řekni, miluješ mě tak jako já tebe?“

„Miluju tě,“ šeptal jsem a ze všech sil jsem se snažil potlačit slzy.

Svlékl si kabát a přehodil jej přes židli. Odvrátil jsem se, ale on mě vzal za bradu a přinutil mě pohlédnout mu do očí.

Pokusil jsem se o úsměv. „Už nechci dál čekat, Joonie.“

Něžně mě políbil a třesoucími se prsty mi začal rozepínat košili. Potom mi zvedl ruce a naznačil, abych se dál svlékal sám, zatímco se začal také sám svlékat. Celou dobu jsem upřeně hleděl na protější stěnu, protože jsem se bál na něho podívat. Navíc jsem měl strach také z toho, že bych ho mohl zklamat. Náhle stál přede mnou a svíral mi ramena. Sklonil jsem hlavu a přitulil se k němu.

Zduřené hroty bradavek byly neklamným znakem vzrušení, kterému jsem pozvolna propadal. Zmocnil se mě stud a chtěl jsem se zahalit. Chytil mi ruce a přiložil si je na nejvzrušenější část svého těla.

„Podívej se na mě, Jinie,“ šeptal. „Podívej se, jak moc tě chci.“

Sklopil jsem zrak a žasl nad jeho krásným mužným tělem. Když mi pak začal laskat bradavky, sevřel jsem jej silněji. Náhle chrčivě vzdychl, jako by se dusil. Podíval jsem se na něho a v tom jsem ucítil, jak z něho prudce tryská mléčně bílé sperma a smáčí mi stehna.

„Panebože!“ procedil zuřivě a s odporem mezi zuby.

Bezradně jsem tam stál a nevěděl, co mám dělat. Náhle mě odstrčil a zmizel v koupelně. Našel jsem jej stát skloněného nad umyvadlem. Pevně svíral jeho okraje a upřeně do něho hleděl.

„Namjoonie,“ zašeptal jsem tiše.

„Přestaň!“ vykřikl. „Nepotřebuju tvůj soucit!“

Přistoupil jsem k němu a opřel jsem si hlavu o jeho rameno. „Miluju tě,“ řekl jsem. „Nemusíš se vztekat. Tohle se občas stává.“

„Jak to víš?“ odsekl.

Moje ruce se začaly ovíjet kolem jeho těla a moje rty ho přitom žádostivě líbaly. Obrátil se ke mně a bolestivě mě sevřel v náručí.

„Nedokázal jsem se ovládnout,“ zašeptal smutně.

„Já vím, Joonie,“ přitakal jsem.

Sundal ručník a ovinul si jej kolem pasu. Potom si sedl na okraj vany. Držel jsem jeho hlavu v dlaních a pohrával si s jeho hustými světlými vlasy. Ukázal odvahu za nás oba a teď byla řada na mě.

„Vrátíme se?“ zeptal jsem se po chvíli.

Namjoon přikývl. Vzal jsem jej za ruku a vedl si ho k posteli.

„Jinie,“ zašeptal. „To, co jsi řekl před chvílí, že se to občas stává…“ Nadzvedl se, opřel se o loket a zahleděl se mi do tváře. „Kéž bych jen našel ta správná slova, kterými bych vyjádřil, co pro mne znamenáš.“

Přivřel jsem oči, přitáhl jsem ho k sobě a nabídl mu svá ústa. Po prvních něžných polibcích jsem jazykem našel ten jeho a zanedlouho jsem cítil, že se ho opět zmocňuje vzrušení.

„Joonie… myslíš, že bychom to mohli zkusit ještě jednou?“