9. kapitola

 

Přeju příjemné čtení...
Hatachi

Jin se nechtěl hýbat. Včerejší dlouhá procházka po pláži a nezvyklé plavání ho vyčerpaly. Ležel schoulený v posteli a spokojeně odpočíval v teplém objetí svalnatého těla.

Teplé tělo? Prudce otevřel oči.

Ne. To není možné. Přece by nemohl mít –

Pěkně tvarovaná ruka mu líně přejela po hrudi, prsty lehce přejížděly po bradavce, dokud se neproměnila v tuhnoucí korálek.

Chvějivý pocit mezi nohama mu připomněl, jak lehce se vzrušil a dosud vzrušený je. Potlačil zasténání.

Namjoonova dlaň mu pomalu sjížděla přes bříško až ke kudrnatému hnízdečku a neustále laskala horké tělo pod ní. Přitiskl stehna k sobě a sevřel polapenou ruku.

„Nebolí tě to, lásko?“ zašeptal mu mladší ospale do ucha. „Nebyl jsem v noci moc hrubej?“

Na co může myslet, když se ho takhle dotýká? Jeho tělo už odpovídalo na jeho něhu, rozpalovalo se a tepalo důvěrně známým rytmem, který Namjoon vyvolal.

„Nechci ti ublížit,“ mumlal mladší.

Usmál se a nabídl se mu v takové pozici, která rozkoš ještě umocnila.

Namjoon více nepotřeboval. Tenhle úhel mu umožnil ještě hlubší proniknutí. Nasadil pomalé tempo, které staršímu vyhovovalo a přitom nepřestával s hlazením bříška a hrudi.

Každé milování bylo ještě krásnější než to předchozí. Každý nový okamžik, každá nová poloha, ho dokázala vzrušit víc a víc, až měl jistotu, že na vrcholu propukne rozkoš, kterou ještě nikdy nezažil. Jin vykřikl.

Namjoon se odtáhl a otočil si ho tváří k sobě. Jeho obličej byl napjatý vášní, oči prozrazovaly zběsilou snahu se ovládnout. Zvedl staršího tak, že na něm seděl tváří k němu. Jejich těla se znovu spojila, jeho ruce ho popadly za boky a udávaly rychlost.

Jin se na něm s úsměvem rozvlnil. Namjoon mu odpověděl stejným způsobem. Přitáhl si Jina blíž a ústy laskal jeho tvrdé bradavky. Znovu mu ukázal další způsob, jak brát a dávat rozkoš. Tohle Jina rychle rozohnilo. Vychutnával si svobodu pohybu a přivedl je oba k rychlému výbušnému vrcholu, při kterém vysíleně dopadl na Joonův svalnatý hrudník.

„Ach, princezno… tys mě dal… lásko, nevím… jestli se budeš moct pohnout, nejmíň tejden.“

Hlavu položil mladšímu na prsa, tam, kde měl srdce a slyšel, jak mu nadšeně buší do ucha. „No a co?“ zamumlal, když konečně pobral trochu vzduchu do plic. „Nikdo neví -“ Přerušilo ho hlasité zaklepání na zadní dveře a jen zaúpěl. „Vsadím se, že to je nějaký zvědavý soused.“ S povzdechem z Joona sklouzl. „Budu mu muset vysvětlit, kdo jsem, aby si nemyslel, že jsme se sem vloupali.“ Sáhl po krátkém župánku, chvatně si ho oblékl a pásek zavázal na uzel. Očima přejel po Namjoonovi, který se rozvaloval v jeho posteli. „Vydrž takhle, jsem tu hned,“ prohlásil rozhodně Jin.

„Ty budeš moje smrt, zlato,“ zavrčel Joon, ale jeho výraz Jina ubezpečil, že si nestěžuje.

Jin půvabně zčervenal. Bušení na dveře pokračovalo.

Jin za sebou zavřel dveře do ložnice a spěchal chodbou dolů. „Už běžím,“ volal a spěchal k zadním vchodovým dveřím. Odemkl, otevřel a se slovy: „To je v pořádku, jsem z rodiny a -“ Z otevřených úst nevycházel ani hlásek. Před ním stála Song Seonmin. „Seonmin?“ zašeptal ohromeně.

„Musíme si promluvit, Jinie. Nechápu tvé dětinské chování a tu scénu v restauraci. Utekl jsi jako nějaký nezralý puberťák.“ Vešla dovnitř. „Jsme oba dospělý, a když si sedneme a rozumně si o celé věci promluvíme, uvidíš, že není důvod k přehnanému rozčilování. Máme se ani ne za dva měsíce brát -“

Ignoroval ji. „Jak ses sem dostala?“

„Letěla jsem do Kangnungu a potom linkovým autobusem až sem do Sokcho. Myslím, že je dobře si promluvit dřív, než uděláš nějakou zbrklost. Jen co se oblékneš, odjedeme zpátky do Soulu. Co tě napadlo takhle zmizet? Kde je tvůj smysl pro zodpovědnost? Co já, firma a naše plány?“

„Můj smysl pro zodpovědnost! Snad si nemyslíš, že tvoje chování bylo vzorem zodpovědného přístupu?!“

„Jistě, připouštím, udělala jsem chyby, ale jsem jenom člověk! Když mi ten mladý přitažlivý soused dal najevo, že se mu líbím, bylo těžké to ignorovat. Nikdy po mě nic nechtěl. Ke spokojenosti mu stačilo vidět mě, kdykoliv jsem měla volno. Nikdy jsem si nepřála, aby to zašlo až tak daleko. Takže ať se stalo a stane cokoliv, nemá to vůbec nic společného s námi a našimi plány.“ Kráčela za Jinem do kuchyně. „Potřebuju trochu kávy, spala jsem na dnešek jen pár hodin. Včera jsem tě celý den sháněla a pak mě napadlo, že bys mohl být tady, tak jsem chytila první ranní letadlo.“ Seonmin si s typickou suverenitou našla kávu a plnila konvici vodou, zatímco ji Jin nevěřícně pozoroval. „Ještě že jsem si vzpomněla, jak rád sem na pobřeží jezdíš. Jinak bych už určitě volala tvým rodičům a přátelům, aby tě hledali.“

„Ty jsi volala našim?“

„No, nevolala, ještě ne. Rozhodla jsem se napřed volat sem. Kdyby tu nebyl tvůj soused, byla bych oznámila tvým rodičům, že jsi zmizel.“

„To by si jim udělala radost.“

„Vždyť to byla pravda.“

„Proč by si je zbytečně děsila?“

„Neřekla bych, že zbytečně je to správné slovo.“

Natáhla pro hrneček. „Dáš si taky kávu?“

„Mám dojem, že ji budu potřebovat.“

„Vážně, Jinie. Není důvod, abys to bral tak dramaticky. Prostě sex je součást života, normální přirozený akt mezi dvěma dospělými lidmi, kteří k sobě ještě nemusí mít hlubší citový vztah.“

„To ti určitě nakukal tvůj soused.“

„Ano, s tím se ještě budu muset vyrovnat, jistě. Už mám i termín na potrat. Ale myslím, že… “Zarazila se v chůzi, potom přešla k baru a upřeně na něco zírala.

Seokjin si vzal svůj hrnek s kávou, šel za ní a jeho pohled padl na to, co upoutalo její pozornost. Namjoonovi džíny, boxerky a tričko ležely na podlaze na hromádce, hned vedle jeho boxerek. Sledoval, jak údivem zalapala po dechu, vyslal pohled k inkriminované hromádce zmuchlaného oblečení a posadil se k baru. Polkl první doušek kávy, aniž by zavadil o Seonminim ohromený, vyčítavý pohled.

„Mohl bys mi laskavě vysvětlit, o co tady sakra jde?“

Chvíli mlčky uvažoval, potom se znovu napil a odpověděl: „Nemohl.“

Přimhouřila oči. „Mám za to, že mi dlužíš nějaké vysvětlení.“

„Opravdu? To je legrační. Já si to nemyslím.“

Jin se v ten okamžik cítil báječně. Nedokázal si vzpomenout, kdy se cítil tak báječně svobodně, volně… skoro bez zábran. Milování s Namjoonem ho osvobodilo od všech nátlaků a zákazů, které ho po většinu života omezovaly.

„Jinie, já -“

„Že bych cítil kafe?“ Hluboký hlas přerušil Seonmin a do místnosti vešel Namjoon s ručníkem upevněným kolem boků. „Dámo, já si ho dám taky!“ Byl už téměř u baru, když se zastavil a přejel očima po Seonmin. Nasadil jeden ze svých nejdrzejších úsměvů a řekl: „Ty musíš bejt Song Seonmin. Moc jsem toho o tobě slyšel.“ Současně k ní natáhl ruku. „Je fajn, že tě můžu poznat osobně.“

Seonminina tvář zrudla hněvem a její oči civěly na napřaženou ruku jako na hada, který ji chce uštknout. Když se neměla k tomu, aby přijala nabízenou ruku, Joon pokrčil rameny a šel do kuchyně. Nalil si hrnek kávy a vrátil se k baru. Protože obě stoličky byly obsazené, spokojil se s tím, že se opřel o bar a lehce se dotýkal Jinova ramene. Zdálo se, že ho osud ručníku kolem boků naprosto nezajímá.

„Kdo jste?“

„Oh! Já jsem Kim Namjoon. Mluvil jsem s váma včera po telefonu.“

Zaťala zuby. „Jste soused?“ zeptala se nedůvěřivým tónem.

„Býval jsem. Vlastně jsme s Jinem vyrůstali spolu.“

„Vážně? To je divné, že se o vás nikdy nezmínil.“

Jin měl pocit, že je na tenise. Seděl mezi bývalou snoubenkou a současným milencem, jen stěží držel krok s jejich slovními přestřelkami. Dobré vychování požadovalo, aby byl pohoršený, ale on s překvapením zjišťoval, že se docela baví. Když už nic, cítil slabý, velmi slabý náznak soucitu se Seonmin, protože neměl vůbec žádné pochyby o tom, kdo tu přestřelku vyhraje. Popíjel kávu a čekal.

„Ale princezno. Jsem nadranc. Jak jsi mohl -“

„Jak mu to říkáte?“

„Princezno. Taková zdrobnělina. No já vím, že vždycky nenáviděl přezdívky,“ pokračoval Joon s rukou něžně masírující Jinovu šíji. „Tak to vypadá, že budu muset -“

Jin se mu hlavou opřel do dlaně. „ Já si vlastně tu přezdívku v posledních dnech už docela oblíbil. Možná proto, že jsem ji tak dlouho neslyšel -“

„Mě vůbec nezajímá, jak mu říkáte nebo jestli se mu to líbí, ale nechápu, co to má znamenat, že se tady promenádujete nahý!“

Joon se široce usmál, až se mu objevily ďolíčky ve tvářích. „S tím se netrapte. Já to chápu moc dobře.“

Jin se kousl do rtu a soustředěně pozoroval páru stoupající z hrnečku.

„Víte vy vůbec, že Seokjin je se mnou zasnoubený a že za dva měsíce se bereme?“

„Opravdu?“

„Myslím, že mám právo vědět, k čemu mezi vámi dvěma došlo.“

„Ale ovšem, samozřejmě, chápu vás,“ začal Namjoon, ale přerušil ho uvolněný ručník. Zachytil ho, odhalil nahé stehno i bok a potom si ho pečlivě uvázal kolem pasu. „Není tu opravdu nic, co by vás mělo vyvést z míry,“ pokračoval. „Prostě sex je součástí života, normální přirozený akt mezi dvěma dospělými lidmi, kteří k sobě ještě nemusí mít hlubší citový vztah. My to všichni chápeme.“ Zvedl hrnek a vypil zbytek černé tekutiny.