Přeju příjemné čtení...
Hatachi
Seonminin obličej pokryly nezdravé skvrny. „Seokjine! Ty jsi
vážně s tímhle člověkem -? Chcete tím říct, že ty a on -?“ Pohybovala rty,
ale slova z nich nevycházely.
„Je ti něco?“ zeptal se Jin. Přejel očima po všech důkazech,
počínaje svlečených šatech na hromádce, Namjoonova ručníku. Uhladil si
rozcuchané vlasy.
Seonmin zbledla, tvářila se hrozivě a nasadila výraz úplného
opovržení. Zkřivila rty a vyštěkla: „Ty hnusnej buzerante!!“
Jin ani nestačil zamrkat a místností se ozvalo mlasknutí,
jak jí Namjoon dal facku. Ručník to nevydržel a Jinovi se naskytl pohled jak na
rudou tvář bývalé snoubenky, tak na Namjoonův neopálený zadek, jehož svaly se
zdály být tvrdé jako kámen.
„Poslouchej, ty namyšlená nádhero! Okamžitě vypadni nebo ti
ublížím tak, že tě vlastní máma nepozná, rozumíš?“
Seonmin jen něco zamumlala.
„Doufám… ve tvým zájmu… že to znamená ano. Ať už nikdy tohle
nebo podobný slovo v souvislosti s Jinem neslyším. Není tak falešnej
jako ty. Po celou dobu, co byl zasnoubenej, nic neprovedl.“ Odstoupil od ní o
krok dozadu. „A teď okamžitě vypochoduješ ze dveří a už se ani neotočíš. Vezmeš
si ve městě taxíka a jsem si jistej, že tě s radostí odveze za slušnou
cenu do Kangnungu na letiště. Rozuměla jsi?“
Seonmin přikývla a hlasitě polkla.
„Dobrý.“ Joon se usmál. „Na komunikaci já měl vždycky
talent.“ Popošel k hromádce oblečení, a jako kdyby byl v místnosti
sám, klidně si natáhl džíny.
Seonmin vystřelila kolem Jina ke dveřím a po schodech ven.
Jin zašel do kuchyně a přinesl konvici s kávou, aby si dolili do hrnečků.
„Promiň, princezno,“ řekl Joon za Jinovými zády.
Starší se neotočil. „Proč by ses omlouval?“
Mladší vedle něj usedl na barovou stoličku, na které předtím
seděla Seonmin. „Že jsem se choval hrubě.“
„Jsem rád, že jsi to udělal. Byla to husa. Kdybych to
dokázal, praštil bych jí s chutí sám. Ale ty jsi to zvládl dokonale.“
Pozoroval Jina z blízka. „Vždycky ses pořádně rozčílil,
když jsem se s někým pral. Vždycky -“
„Byl jsem dítě, co spoustu věcí nechápe.“
Joon zavrtěl hlavou, jako kdyby ho jeho klid rozzlobil. „Co
si to dovoluje ti říkat -“
„Ať si mě říká, jak chce, mě se to nedotkne. Vím, kdo jsem a
co jsem. Její názor pro mě absolutně nic neznamená.“
Namjoon si ještě nikdy nebyl jeho náladou tak nejistý.
Mluvil nevzrušeně a stejně tak i vypadal. Vzal ho za ruku a trochu posunul
stoličku, aby byl tváří k němu. Starší jej sledoval s pobaveným
očekáváním a on najednou pochopil, že se úplně prozradil.
„Ty víš, viď?“ zamumlal Joon.
Jinovi se v očích ještě víc vyjasnilo. „Já už to věděl
předtím. Náznaky tu už byly, jen jsem si je nedovedl vysvětlit.“
Vzal Jina i za druhou ruku, položil je obě na své dlaně a
žasl, jak jim to tam sluší. „Ano, je to tak -“ pokrčil rameny a uhýbal očima,
„- tohle nejde potlačit.“
Jin mu vzal tvář do dlaní. „Cítím se jako slepý, který
najednou vidí. Bylo to ve mně, od začátku, jen to pochopit. Proč jsi mi to
neřekl?“
Joon cítil, jak mu hoří uši. Podíval se mu do očí. „Nebylo
mi jasný, jestli to chceš slyšet.“
„Ale ty jsi to nikdy ani nezkusil! Celý ty roky, Namjoone. Bylo
nám skoro stejně let, chodili jsme do stejné školy, vyrůstali jsme spolu a ty
jsi na sobě ani jednou v nejmenším nedal znát, že ke mně něco cítíš.“ Tvář
měl Jin plnou údivu a něhy, oči mu zářivě jiskřily láskou.
„Vlastně,“ protáhl mladší, „Jsem ti to naznačoval vším a
v jednom kuse. Naneštěstí jsi tomu říkal terorizování a ponižování.“
Jin se rozesmál měkkým, zvonivým smíchem, při kterém
mladšímu srdce poskočilo radostí. „Nikdy jsi mě nepožádal o rande. Ani jednou!“
„A co bych dělal, kdybys odmítl?“
„Myslím, že bude dobře, když ti řeknu, jak jsem vždycky
žárlil na Minkiho. Ten zmetek chodil s nejlepším klukem na škole! A jak se
předváděl na zápase, když tě zranili -“
„Jak to víš?“
Podíval se na mladšího nejistě. „Co tím myslíš?“
„Slyšel jsem, že když mě odnášeli v bezvědomí
z hřiště, ty jsi prý na tribuně omdlel. To byla jediná naděje za celej
život, že na mě nekašleš.“
Jin k němu zděšeně zvedl oči. „Kdo ti to řekl?“
„Máma.“
„Tvoje máma je ukecaná.“
„Myslela si, žes to jenom hrál.“
„Ještě že tak!“
„Víš, chtěl jsem se vrátit dřív,“ přiznal Joon. „Nevím, kam
se ty roky poděly. Potřeboval jsem se postavit na vlastní nohy. Věděl jsem, že
studuješ dál a tak jsem ti chtěl dát čas, potom se vrátit a říct ti -“ Odmlčel
se, jako by přemýšlel, co říct.
„Ano?“
Vzal Jina do náruče a nesl k pohovce. Tam usedl
s Jinem na klíně. „Já, ehm, bych nerad, abys zrušil všechny ty plány na
svatbu. Chci říct, že když už jsou ty věci v běhu, možná bysme mohli…“
„Ano?“
Joon znovu zaváhal. „Sakra, tohle je horší, než jednání se
šéfem drogový mafie,“ zamumlal si pro sebe. „Dobře.“ Zhluboka se nadechl.
„Dovolíš mi nahradit na tvý svatbě v září Seonmin?“
„Ale no tak, Kim Namjoone. Ty nejsi ničí náhradník. Nikdy
jsi nebyl. A nikdy nebudeš.“
„Vyhýbáš se otázce,“ řekl mrzutě Joon.
„Ale nevyhýbám. Trpělivě čekám… jestli se vyjádříš.“ Jin
zvedl ruce a s nádhernou samozřejmostí mu je omotal kolem krku. „Dostávám
hlad. Neudělal bys nám nějakou snídani?“
Joon zavrtěl hlavou. „To mě budeš vždycky držet v týhle
nejistotě? Princezno, nemáš ani tušení, co pro mě minulá noc… a tohle ráno…
znamená. Kam se hrabou moje nejdivočejší fantazie. Milování s tebou byl
můj nejtajnější sen, kterej se proměnil ve skutečnost.“
„Pro mě to bylo úplně stejné. Teď už vím, proč jsem
s nikým včetně Seonmin nechtěl nic víc. Muselo to být až s tebou.“
„Jinie, sakra… já… já tě mám děsně rád!“
„Nech toho koktání, ano?“
Joon se začal upřímně smát. „Považuj si, že jsem se vůbec
dokázal vyjádřit. Tohle jsem ještě nikdy nevyslovil. Mám z toho divnej
pocit.“
„Možná, že to chce trochu procvičovat a pak to bude jistě
snadnější.“ Smál se Jin.
„Možná.“ Zvedl se i Jinem v náručí a nesl ho chodbou.
„Praxe, praxe a ještě jednou praxe. Třeba se nedostanu do Soulu dřív, než na
naši svatbu. Počkáš na mě, lásko?“
Když Jina uložil do postele a natáhl se vedle něj, starší
jej pohladil palcem po tváři. „Čekal jsem na tebe celý život a až do tohohle
víkendu jsem to ani nevěděl. Když budu muset, počkám na tebe třeba celou
věčnost. Najednou jsem zjistil, že mě uhranul jeden nafoukaný svalnatý
chlapák.“
Joon Jinovi rozvázal uzel na pásku u župánku a očima
obdivoval jeho nahé tělo. „Já? Chlapák?“ Naklonil se a políbil staršího na
bříško. „Nafoukanej?“ Jazykem obkroužil pupík. „To sis mě musel jistě splést
s někým úplně jiným.“
„To nepřichází v úvahu. Nikdo jiný prostě není. Ani
nevíš, jak jsem rád, že jsem na to přišel za pět minut dvanáct.“ Zatahal
mladšího za džíny.
Byl netrpělivý, že přichází o drahocenné minuty další lekce
milování…
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat