Smyslná nevinnost

 

Yongguk se přihnal do chodby jejich společného bytu jako velká voda, až za ním vlálo bratrovo triko, co měl na sobě.

„Kam jdeš?“ Zeptal se bratra, když si obouval boty.

„Jenom jdu něco zařídit. Za chvíli budu zpátky.“ Odpověděl mu po pravdě, když si z háčku bral klíče od bytu.

„Jdeš za ní, že jo?“ Vyštěkl na něj zoufale Yongguk.

„Ne, nejdu za Yeji.“ Usmál se na něj.

„Proč mi lžeš?“

„Ale já ti nelžu, Gukie. Opravdu jdu jen něco zařídit, věř mi.“

„Když … když já nevím. Ona se kolem tebe pořád motá a ty už pak na mě nemáš ani čas. Když jsi s ní, nevšímáš si mě, jako bych ani nebyl.“

„Ale jdi ty, to není pravda. Je to jen moje dobrá kamarádka.“ Naklonil se dopředu a potěšen bratrovou žárlivostí, políbil Guka na čelo. „Nic víc než jen kamarádka.“

S tím opustil byt a nechal tam Yongguka stát uprostřed chodby, i když bylo zřejmé, že Yongguk nebyl s jeho odpovědí vůbec spokojený.

Zamračený se otočil a namířil si to do svého pokoje. Tam sebou zmučeně plácl na postel, tvář skryl do polštáře.

„Namie…“ Zakňučel s pusou stále přimáčknutou do polštáře.

Věděl, že se chová jako žárlivka i když na to neměl právo, ale nemohl si pomoci. Myslel si, že když se odstěhuje z dormu a bude bydlet sám s Yongnamem, tak se mezi ně ona nebude plést a on bude mít bratra jen pro sebe. Jenže byla to Himchanova sestra, takže prakticky s nimi byla pořád, stejně jako Yongnam.

Otočil hlavu, aby se mohl pořádně nadýchnout. Svoje tělo přetočil na bok a přitom se stočil do klubíčka. Zavřel oči a začal přemýšlet, co udělat, aby si Yongnama k sobě více připoutal. Miloval ho, proto nechtěl, aby mu ho někdo jiný odloudil. Musel jednat, i když nevěděl, jak na tom je Yongnam se svými city k němu. Věděl ale jistě, že ho má bratr rád. Ale on chtěl víc. Chtěl, aby ho miloval stejně jako on jeho.

Za zavřenými víčky mu vyvstala situace, kdy na cestě do svého pokoje potkal bratra jen s ručníkem kolem pasu a mokrými vlasy ze sprchy, kdy mu kapky vody z vlasů stékaly po hrudi a mizely nenávratně za okrajem ručníku, omotaném kolem boků.

„Namie…“ Vzdychl nad představou zcela nahého bratra.

Se stále zavřenýma očima si přejel prsty po hrudi. Představoval si, jak po jeho těle přejíždí bratrovy ruce. Jak vzrušujícím drážděním v jeho těle vzbuzují vášeň a touhu.
Z hrudi se pomalu rukou sunul k bříšku a poté k černým boxerkám, co ukrývaly jeho vzrušenou chloubu. Chvíli přejížděl po bouli, která bolestně tepala a čekala na uvolnění.

S křečovitě zavřenýma očima, červenými tvářemi, pootevřenými rty a zrychleným dechem ze sebe rychle sundal boxerky, aby uvolnil ten tlak. Vzal svou chloubu do ruky.

„Hnn …“ Slastně zavzdychal po pár prvních tazích rukou.

Jemně, ale rychlými tahy zpracovával svoji chloubu. Jeho slastné vzdechy se rozléhaly po pokoji, že zcela přeslechl bouchnutí vchodových dveří. Nebyl ani zdaleka blízko vrcholu, když jej náhle vyrušil bratrův hlas.

„Yonggukie?“

Yongguk otevřel oči, rychle pustil svojí chloubu a přikryl si ji trikem. Rudý studem, že jej bratr nachytal při něčem takovém, co jeho očím mělo zůstat skryté.

„Na … Namie?“ Zaskučel šokovaně a udýchaně.

Yongnam se otočil s úmyslem odejít, ale na tváři mu hrál úsměv. Rád by věděl, jestli jeho malý bráška při tom myslel na něj. Tak jako on myslel na něj, když se ve sprše oddával svému uvolnění, kdykoliv se vzrušil jen pomyšlením na svého malého stydlivého a nezkušeného bratra. Když už sahal po klice, pokojem se ozval hluboký povzdech.

 

Yongguk nechtěl, aby Yongnam odešel. Chtěl ho získat a už i věděl jak, jen na to sbíral odvahu. Nikdy předtím to nedělal, tak s tím neměl žádnou zkušenost. A ptát se kluků, jak se to dělá, nechtěl. Už tak si připadal trapně, že je ještě vlastně panic a nemá žádné zkušenosti.

Zhluboka se nadechl a pak vydechl. Vstal na roztřesené nohy a vydal se ke dveřím. Postavil se těsně za Yongnama a chytil jej za ruku. Když se Yongnam otočil, v jeho hnědých očích probleskovaly jiskřičky. Yongguk mu položil ruce na hruď a zatlačil ho na křeslo, co stálo v rohu pokoje.

Yongnam mu ochotně vyhověl. S pohledem upřeným do bratrovy tváře se pohodlně posadil. Se srdcem bijícím až v krku očekával, co se bude dít dál. Jeho neobvyklé chování ho vzrušovalo.

Yongguk si klekl na zem a rozklepanými prsty mu rozepl kalhoty. Vytáhl jeho chloubu a začal ho nejistě hladit, od špičky po samý kořen, dokud neztvrdl.
Yongnam cítil, jak v něm proudí bouřlivé vlny rozkoše.
Když se však Yungguk sklonil a vzal ho neohrabaně do úst, zastřeně vydechl. Gukovy vlhké rty ho pevně sevřely, horký jazyk klouzal po celé délce a dráždivě olizoval špičku penisu.

Prsty vjel Gukovi do vlasů a s pohledem upřeným na jeho tvář začal udávat tempo.
Bože, jak ho miloval.
Po chvíli však zaklonil hlavu a z hrdla mu uniklo hlasité zasténání plné rozkoše a slasti. S každým dalším pohybem hlavy a dotekem hebkých úst ho přiváděl stále blíž a blíž k vyvrcholení. Když už však byl skoro na samotné hranici, krutě přestal.

„Jdi … jdi do postele a s-svlékni se.“ Zahuhňal Yongguk.

Yongnam se na něj podíval zastřeným pohledem a rychle vykonal vše, co po něm Guk chtěl. Sice ho trochu šokovalo slyšet taková slova od svého stydlivého bratra, ale nemohl mu odolat. Ale přes všechnu tu rozkoš, kterou mu Yongguk způsoboval, měl stále podivný pocit, že kvůli něčemu se na něj zlobí.

Hodil to za hlavu a dál nad tím nepřemýšlel. Líbila se mu jeho žhavá intenzita. Ačkoliv svého nevinného bratra miloval, zdálo se, že tato tvrdší, opojnější verze proniká hluboko do jeho duše. Pociťoval potřebu, kterou ještě nikdy nezakusil.

 

Yongguk se posadil na paty a sledoval bratra, jak se svléká a pomalu jde k posteli. Když si lehl na záda, sám vstal. Nesvlékl se, ale posadil se vedle něho na postel.

„Namie, chci … chci být jen tvůj …“ Řekl zastřeným hlasem Guk. „Navždy ... “

„Gukie …“ Yongnam se opřel o lokty a v němém pozvání se na něj usmál. Byl připravený a ochotný ke všemu, co bude požadovat.

Yongguk si vykasal tričko do pasu a obkročmo si na něj sedl. Když se pomalu předklonil a políbil bratra na rty, oba se chvěli touhou. Rukou vklouzl mezi jejich těla, kde v dlani sevřel tvrdý úd staršího. 
Přejel po něm pár tahy, kousek se nadzvedl, namířil pulzující penis přímo ke svému otvůrku a bez rozmyslu na něj prudce nasedl.

„Ach …“ Zavzdychal hodně bolestně, až se bolestí zakousl Yongnamovi do ramene.

„Ty blázne!“ Pevně Yongguka objal a nedovolil mu, aby se pohnul. „Co sis myslel?“

„Já … já …“ Zašeptal plačtivě, když povolil stisk zubů a snažil se rozdýchat bolest.

„Takhle nemůžeš. Ne bez gelu a bez pořádné přípravy.“ Jemně mu přejížděl dlaněmi po zádech v uklidňujícím gestu. „Jen sis zbytečně ublížil.“

„Já … jsem hrozný.“ Zavzlykal mu do ramene. “ Naprosto k ničemu.“

„To není pravda. Jsi můj milovaný bráška.“ Zašeptal mu Nam do ucha a přitom jemně skousl lalůček.

„Ty … ty mě miluješ?“ Zvedl hlavu a podíval se na Yongnama.

Yongnam si místo odpovědi přitáhl mladšího ještě těsněji k sobě a přitiskl se na jeho rudé rty. Líbal ho jemně a něžně. Uždiboval si z jeho rtů a ochutnával tu opojnou, nevinnou sladkost.

Yongguk se na něj natiskl snad ještě těsněji. S rukama obtočenýma kolem krku si vychutnával něžnost v podobě Yongnamových jemných polibků a pomalu zapomínal na bolest, co ochromila jeho tělo.

Yongnam se pomalu odtáhl, aby jim oběma dopřál potřebný kyslík. S pohledem upřeným do bratrových očí, jej pohladil po tváři. „V pořádku?“

„Hm.“ Usmál se na něj Guk.

Yongnam se znovu přisál na Gukovy rty a jemně se pohnul, stále objímaje hubené tělo sedící na něm.

„A-ach …“ Zavzdychal Guk do Namových rtů, bez známek bolesti.

Jakmile Yongguk necítil žádnou další bolest, napřímil se a začal se pomalu pohybovat nahoru a dolů. Když Yongnam viděl rozkoš, která se zračila v jeho tváři, napadlo ho, jak dlouho to asi vydrží, zvláště pak po jeho péči, co mu věnoval v křesle.

Yongguk se pohyboval stále rychleji a rychleji. Zakláněl hlavu a slastně při tom vzdychal. Užíval si tu rozkoš, co mu bratr poskytoval.

Yongnama se náhle zmocnila prudká touha dotýkat se jeho těla. Natáhl ruce, chytil lem trika a jedním pohybem ho z Yongguka svlékl. Jakmile se před ním objevil nahý, napřímil se a horkými rty se přimkl k jedné růžové bradavce a začal ji hladově sát.

Yongguk na chvíli zpomalil a slastně si vychutnával staršího rty a doteky na nahém těle. Rukama mu vjel do vlasů a hlavu mu přitiskl ke svému rozpálenému tělu. Když Yongnam citlivou bradavku sevřel mezi zuby a něžně stiskl, ze rtů mu unikl zastřený sten.

„Ach Namie.“ S pohledem plným vášně ho přitlačil zpátky do polštářů.

 

Pak začala divoká jízda, jakoby je Yongguk oba chtěl zcela zbavit rozumu.
Yongnam cítil, jak se přestává ovládat, jak ho jeho vlastní vůle opouští. Už mu déle nemohl odolávat. Hlasitě vykřikl a zcela ztratil kontrolu nad svým tělem.
Vyvrcholili oba naráz, aniž by k tomu Yonggukovi třeba nějak pomohl.

Když Yongguk zběsilou jízdou ukojil poslední záchvěv touhy, unaveně klesl na hruď staršího a omámen bezbřehou rozkoší tam zůstal odpočívat. Jejich zpocená a unavená těla byla stále spojená.

Yongnam nebyl schopen slova. Nemohl uvěřit tomu, že jeho malý bráška má nad ním takovou moc. Jemnými tahy mu dlaněmi přejížděl po zádech a čekal, až se jim zklidní dech.

Po chvíli se z něj Yongguk pomalu zvedl a lehl si vedle něj. Přitáhl si mladšího do náruče a přetáhl přes ně přikrývku. A skrze přivřené řasy líně sledoval, jak mu v náručí usíná, jak byl unavený, že se nemohl ani hnout.

„Miluju tě, Gukie.“ Zašeptal usínajícímu chlapci do ucha.

I jemu nakonec ztěžkla víčka…