Střípky mýdlových bublin 9

 

Tmavovlasý mladík se převalil z boku na záda a rukou sáhl vedle sebe. Tam, kde by měl ležet Yunho, jenže ten tu není. Překvapeně pozvedne hlavu a na prázdné místo se podívá, jako kdyby se chtěl přesvědčit, že se mu to pouze nezdá. Zhluboka se nadechne a dlouze vydechne, promne si ospalé oči a zakryje si dlaní ústa, která se mu rozevřou vtíravým zívnutím.
Odhrne deku a sedne si, ruce zapřené v loktech o kolena, tvář schovanou v dlaních. Hlava mu třeští, v uších mu hučí. Opět toho moc nenaspal. Znovu ho pronásledují ty příšerné sny. Ty protivné přízraky, co tak hlasitě křičí, řvou, smějí se.
Opět se mu vybaví to množství znetvořených těl. A nejvíce však tři z nich. Tváře, které jsou mu velice povědomé. Ty, jenž se tentokrát proměnili z monstrózních, škaredých obrysů bez tváří v tváře jemu natolik známé, že na okamžik přestal ve svém snu strachy i dýchat.
Yuchunie, Junsu, Changminnie …
Viděl je, stáli v pokoji, sápali se po něm. Třeštili na něho své mrtvé oči, slyšel jejich hlasy. Jejich rozkládající se dlouhé ruce, které se po něm natahovaly jako nějaké pokřivené háky. Cítí každičký dotyk ještě teď a proto se křečovitě oklepe a i přesto, jak moc se cítí unavený, zvedne se a vyjde z místnosti ven, nechajíce tak myšlenky na netvory ze svých snů za zavřenými dveřmi pokoje.

"Dobré ráno," špitne sotva slyšitelně, když zahlédne mihnoucí se stín v kuchyni a nečekajíce na odpověď, vydá se do koupelny, aby ze sebe v horké sprše spláchl dosud trvající třes z nočních můr. Yunho, který se vykloní ze dveří kuchyně, aby mu odpověděl, s úsměvem se nadechne a rozevře ústa, připraven Jaeho pozdravit. Zůstane však zmateně stát s obočím překvapeně pozvednutým, marně pohledem hledajíce v chodbě staršího chlapce.
Zmateně se poškrábe ve vlasech, ve kterých zanechá světlou stopu v podobě poprašku sněhově bílé mouky, z níž vytváří nudle na ramen. Nakonec ale pokrčí rameny a dál se věnuje své činnosti.
Když Jaejoong vstoupí konečně do kuchyně, pokládá už Yunho poslední misku s jídlem na stůl.
"Snídaně je h-…" otočí se s úsměvem na Jaeho, když v tom zůstane s ústy dokořán. Pohled na černovláska, jak stojí pouze s nepříliš velkým černým ručníkem okolo pasu mezi dveřmi, zatímco si rukou prohrabává své vlasy, aby z nich vytřepal kapičky vody, v Yunhovi vyvolává velmi dráždivé myšlenky.
"J-Jae?!" hlesne přiškrceně, čímž ho mírně vyvede z míry. Ten se nejprve zarazí, pak se prohlédne a nechápavě se podívá zpět na Yunha.
"Co je? Něco mám špatně?" zeptá se a udělá dva kroky k Yunhovi, když v tom ručník povolí a padne černovláskovi ke kotníkům. V ten moment by se vzduch v místnosti dal krájet, dech obou se zadrhne v hrdle, každému však z jiného důvodu. Jaemu studem, Yunhovi chtíčem.
"Vůbec nic není špatně," zašeptá Yunho odpověď spíše sám pro sebe a rychle k němu přistoupí, rukama ho vezme za boky a pevně ho k sobě přitiskne. Jae hlasitě vypískne, což Yunhovi přijde o to více sexy a než se starší stihne zeptat, co to dělá, vtiskne mu hrubý vášnivý polibek. Jaejoongovo srdce spustí lavinu rychlých úderů - buch - buch - BUCH!!
Ve chvíli, když Yunhovi dlaně sjedou z boků na jeho oblý obnažený zadeček a hravě jej sevřou, vytane mu na mysl opět jeho noční můra, jako kdyby to byli jeho mrtví kamarádi, kdo ho teď tak lačně líbá. Jae se zalekne a odstrčí ho od sebe, až Yunho upadne na zem. Nechápavě se na Jaeho podívá, v očích obrovský údiv.
"Co se děje?" vyhrkne a ihned se postaví. Vezme Jaeho za ramena a mírně s ním zatřese, když mu dojde, že je myšlenkami někde úplně jinde, zatímco v očích se mu odráží veliký strach. "Jae, vnímej mě!" houkne, ale to už se Jaemu spustí z očí slzy. Vyškubne se mu ze sevření, sehne se pro ručník a vyběhne z místnosti. "JAE, POČKEJ!" křikne vyšší a rozeběhne se za ním.

 

Jaejoong za sebou prudce přirazí dveře ložnice, hrudník se mu prudce zvedá, srdce mu splašeně buší. Zaslechne Yunhův hlas z druhé strany a následně tiché zaklepání.
Jae opře čelo o výplň dveří a do očí se mu dál tlačí slzy. Najednou se cítí zahanbeně. Miluje Yunha víc, než se dá slovy popsat, ale jakmile jen zavře oči, na mysl mu ihned vytanou ty tři tváře jejich mrtvých kamarádů. Znovu si vybaví, jak k němu natahovali své ruce, jak volali jeho jméno, jak ho lákali k sobě…
Zhluboka se nadechne a stiskne kliku. Pomalu otevře dveře a pohlédne do očí viditelně smutného Yunha.
"Nezlob se na mě, prosím," hlesne Jaejoong tichounce a stále nahý a bez ručníku přistoupí k němu. Tvář skloní k podlaze a tiše vyčkává. Yunho ho chvíli sleduje, pak ho svými hřejivými dlaněmi vezme v pase a přitáhne si ho do jemného, ale pevného objetí, chtíce mu tím naznačit, že tu pro něho bude kdykoliv.
Yunho jej hladí v krouživých pohybech. Nejprve na zádech, ale když se jeho dlouhé, štíhlé prsty dotknou spodní části zad, jeho chtíč se znovu probudí a rozhodne se mu to dát jasně najevo.
Netrvá dlouho a Jaejoong v jeho náruči citelně zvláční, až má Yunho pocit, že snad i usnul, ale opak je pravdou. Teď už i na staršího přišla ona touha a Yunhovy rty se stočí do spokojeného úsměvu ve chvíli, kdy skrz černovláskovy rty unikne tichý roztoužený sten. Mírně se od něho odtáhne, ale pouze na takovou vzdálenost, aby mu mohl pohledět do tváře. V ten okamžik by přísahal, že krásnější pohled se mu naskytnout nemůže a jeho city vůči Jaemu ještě více zněžní.
Vezme jej opatrně do náruče a s něžným úsměvem si ho odnese do postele, kde ho jemně položí do neustlaných peřin.

Yunhovy dlaně jemně hladí horkou pokožku staršího mladíka, následované růžovoučkými rty. Motýlími polibky laská jeho tváře, krk i hrudník. Neopomene bříško a pak jazykem vpluje do třísel. Záměrně se vyhne vzrušené, tyčící se chloubě a hravě kousne Jaeho do stehna. Ten sykne vzrušením a mírně se prohne v zádech.
To je to, na co Yunho čekal. Koutky úst se mu spokojeně stočí a následně si jeho jazyk najde cestu od kořene až po špičku Jaeho penisu.

Jejich milování trvá dlouhé minuty, možná že i uplyne nějaká ta hodina, než Jaeho rty opustí poslední výkřik slasti a než usne vyčerpáním, stočený do Yunhovy náruče, tvář schovanou v jeho hrudi. Ten si ho zálibně prohlíží. Netrvá však dlouho a jeho čelo zvrásní veliká vráska. Jaejoongovy noční můry mu dělají veliké starosti a o to více, když ví o co jde.
Spánková paralýza není žádná legrace a nelze to jen tak přehlížet. Zvlášť, když je mu jasné, že tentokrát se dělo něco, co mu přidělává mnohem větší starosti. Jae neřekl nic, ale jako kdyby to snad věděl, tuší Yunho, kdo jeho lásku ve snu navštívil…

Opatrně, aby chlapce nevzbudil, vstane z postele a opustí ložnici. Mine kuchyň, kde snídaně stále stojí na stole a stoprocentně již studená. Vejde do koupelny a zavře za sebou. Chvíli stojí u dveří a jen se rozhlíží po místnosti, načež přistoupí k zrcadlu. Zapře se dlaněmi o umyvadlo pod ním a povzdychne si.
Hlavou mu projede nepříjemná bolest, která donutí Yunha pevně zavřít oči a syknout bolestí. Pak zvedne pohled a pohlédne na sebe.
Prohlédne si svou ošklivou jizvu, hyzdící mu jinak velmi pohlednou tvář a prsty levé ruky po ní přejede. Jeho obličej se najednou zkroutí děsem a v očích se mu zračí hrůza. To, když za sebou spatří černý stín, pomalu se formující do podoby vysokého mladíka.
"Changminnie?!"