To nejsem já 10

 Zatím co sestra umístila Tokki manžetu tlakoměru nad loket a nafoukla jí, Jae se postavil tak, aby viděl na číselník. Jeho nehybnost Tokki znervózňovala. Kdyby je pozoroval někdo nezaujatý, nabyl by dojmu, že Jae je starostlivý otec a manžel. Poprvé po velmi dlouhé době si Tokki vzpomněla na Yongguka. Zajímalo by jí, jestli by byl Yongguk stejně starostlivý, jako teď Jae.

„Je to stále 140 na 90.“ Oznámil Jae nahlas.

„Chtěla jsem se jen ujistit, jestli jsem se poprvé náhodou nespletla. Víte, říkala jsem tady vašemu švagrovi, že tak mladá žena jako jste vy, vašeho vzrůstu a štíhlé postavy by neměla mít tak vysoký tlak. Nerada bych vás děsila, ale bylo by opravdu lepší, kdybyste zajeli na tu porodnickou ambulanci, aby se tam ujistili, že není ohroženo vaše zdraví nebo zdraví toho miminka, co čekáte.“ Sestra odvázala Tokki manžetu.

„My tam zajedeme.“ Prohlásil nekompromisně Jae.

„Doporučila bych vám doktora Moon Jongupa. Kdybyste měli zájem, mohla bych mu hned zavolat, že se za ním ještě teď stavíte.“

„Ne, dnes ne!“ Vykřikla Tokki, když viděla, jak Jae na to souhlasně přikývl. „Já… já půjdu zítra ráno. Slibuju…“ Zašeptala, když se Jae začal mračit a dal si výhružně ruce v bok.

Tokki dobře věděla, že oba chtějí trávit co nejvíce času na ranči, aby byli přítomní, až by se objevily zprávy o Kelli. Znovu v tuto chvíli si Tokki uvědomila, jakým břemenem pro Jaeho je. Obzvláště v těchto těžkých chvílích.

„Doufám, že ten slib dodržíš, Tokki.“ Zamumlal Jae a otočil se na sestru. „Řekněte panu doktorovi, že tam budeme zítra v deset dopoledne.“

 

 

„Nemyslíte si, že to s tou kávou přeháníte?“

Youngjae se napil kávy a Idinu poznámku naprosto ignoroval. Jae věděl, že to Ida myslela dobře a že má pravdu, ale v tuto chvíli nepotřeboval žádné přednášky o životosprávě a zdravé výživě.

„Za poslední měsíc jste si ještě ani nedopřál pořádný spánek.“ Trvala na svém Ida.

„To bude asi tou kávou nebo alkoholem.“ Odbyl jí nevrle Jae.

„Nikdy jste tolik nepil!“ Lamentovala dál Ida.

„Také jsem nikdy tak dlouho nečekal na nějaké zprávy a…“ Pokrčil rameny a dal si další velký doušek horké kávy. „Z Jacka Danielse se vyklubal velmi příjemný společník.“ Zažertoval Jae a podíval se na láhev whisky.

„Vím, že to nemyslíte vážně. To z vás mluví vaše trápení.“

„A vy snad znáte lepší způsob, jak se ho zbavit?“

„Jít do postele a pořádně se vyspat. S Jinem se budeme střídat u telefonu.“

„Jediný důvod, proč jsem se ještě nezpil do němoty je ten, že ráno musím odvézt Tokki do nemocnice na vyšetření. O půl osmé vyrážíme do města.“

„Jste hodný, že se tak staráte o Tokki. Od té doby, co jste tady, tak Tokki každou noc pláče.“

Youngjae praštil s prázdným hrnkem do dřezu a zaslechl, jak se rozbil. Nebyl hluchý, aby sám neslyšel Tokkiin pláč. Pokaždé mu to rvalo srdce. Stejně, jako ho pokaždé trápilo, když viděl Tokkiinu pobledlou a utrápenou tvář po ránu.

Usnout se mu podařilo až pozdě k ránu. Celou dobu, co byl vzhůru, myslel na Tokki. Vzpomněl si na svůj nečekaný příchod, kdy na Tokki zpozoroval změny, způsobené jejím těhotenstvím. Kdy jí vášnivě políbil a cítil tak něhu jejích rtů. Kdy ji k sobě přitiskl tak, že ho její blízkost nebezpečně vzrušovala. Nejvíce ho však zajímal fakt, že Tokki pod svým srdcem nosila nový život.

„Nejsem Kelli, jsem Tokki!!!“ Ze spánku ho probudil křik. Když se posadil na posteli, zjistil, že je propocený, celé jeho tělo se chvěje a jeho srdce bije jako na poplach. Uvědomil si, že snil o Tokki a přitom to byla Kelli, které patřilo jeho srdce.

„Jae, každý večer se za vás s Jinem modlíme. Doufám, že vám vaše trápení už brzy skončí.“ Položila mu Ida něžně ruku na rameno.  Jae ji jen poplácal po ruce, protože nebyl schopen ze sebe dostat jediné slovo.

Když Ida odešla, Jae pozhasínal světla, zamkl za sebou dveře a zamířil do své pracovny. Na chvíli se zastavil u dveří ložnice, kde spala Tokki, aby zaposlouchal, jestli už spí. Tentokrát jí poprvé neslyšel plakat. Zřejmě to bylo způsobeno jejím celkovým vyčerpáním.

Ulevilo se mu, když zjistil, že Tokki poklidně spí. Věděl, že potřebuje hodně odpočívat, aby se nezhoršil její zdravotní stav. Jeho kroky pak směřovaly rovnou do pracovny, kde se hodlal zabavit účetnictvím.

Za normálních okolností bylo vždy setkání s účetní knihou spolehlivý uspávací prostředek. A že tentokrát potřeboval spánek jako sůl. Ida měla pravdu, byl nervózní a spoustou kofeinu si jen stěžoval práci. Rozsvítil si stolní lampičku, jejíž světlo padlo i na Kelliinu, co měl v rámečku na stole. Jae na ní chvíli hleděl a ptal se sám sebe, jak dlouho ho ještě bude v noci pronásledovat v děsivých snech a ve dne v utkvělých představách. Přepadlo ho naprosté zoufalství. Svalil se do židle, zaklonil hlavu dozadu a promnul si dlaněmi oči. V tom zaslechl Tokkiin výkřik. Srdce se mu roztlouklo a polil ho studený pot. Vyskočil ze židle a běžel do ložnice. Když si na chodbě rozsvítil, potkal Tokki, jak k němu směřuje.

„Jae!“ Vykřikla lítostivě a utíkala k němu. Byla vyděšená, jako malé dítě, které hledá v náručí dospělého bezpečí a útěchu. Jae ji bezmyšlenkovitě objal a přitiskl jí k sobě.

„No tak, tiše.“ Zašeptal a hladil jí po vlasech. „Byl to jen sen. Už jsi vzhůru, už se nemůže nic stát. Jsem tu s tebou.“

„Ne, Jae, to nebyl sen.“ Odmítala a bránila se Tokki. „Kelli je mrtvá!“ Zakřičela zoufale.

„Ale Tokki…“ Přeběhl mu mráz po zádech. „To se ti jistě jen zdálo.“

„Ty tomu vůbec nerozumíš.“ Zajíkala se Tokki. „Já jsem nespala. Jen tak jsem ležela v posteli, když jsem najednou ucítila, že Kelli zemřela. Je mrtvá…“ Její vzlyky a srdcervoucí pláč se rozléhaly po celé chodbě. Její tělo se třáslo a Jae si všiml, že je Tokki v křeči. „Já to nevydržím.“ Tokki se otřásla. „Já to prostě nevydržím. Nesnesu pocit, že zemřela.“ Tokki Jaeho silně objala, až Jae pocítil na své pokožce bolestivý stisk jejích prstů. Potom se Tokki najednou pustila. Kdyby jí Jae duchapřítomně nezachytil, zhroutila by se na podlahu.

„Jae, co se děje?“ Zakřičel z druhého konce chodby Jin a hnal se spolu s Idou k Jaemu. „Zaslechli jsme s Idou křik.“

„Omdlela mi v náručí.“ Odpověděl vyděšený Jae.

S Jinovou pomocí položil Tokki na koberec a nahmatal jí puls. Její srdeční tep byl sice zpomalený, ale byl stále dobře hmatatelný. Dýchala pravidelně, což bylo viditelné při pohledu na její zdvýhající se a klesající hrudník. Jae se k ní sklonil a svou tvář přiložil k jejím ústům. S velkou úlevou zjistil, že její dech je opravdu v pořádku.

„Jine, přineste mi trochu vody.“

„Hned jsem tu…“ Odvětil Jin.

„Má slabší nervy, stejně jako vy. Co se vlastně stalo? S Jinem jsme myslely, že se do domu někdo vloupal.“ Ida přistoupila blíž k Tokki.

Jae neměl sílu, aby zopakoval Tokkiina slova. Její traumatický křik odporoval logice. Děsilo ho však, že Tokkiina slova zněla tak přesvědčivě a chybělo opravdu málo, aby jim uvěřil.

„Měla jen špatný sen. Vyděsilo jí to k smrti.“

„Chudinka malá…“ Soucítila s ní Ida.

Youngjae byl ve své profesi zvyklý na stresové a depresivní situace, proto i teď zachoval chladnou hlavu. I když tohle nebyla právě moc obvyklá situace.

„Tady je ta voda.“ Přispěchal Jin a podával Jaemu skleničku plnou vody.

Jae jí vzal a polil vodou Tokki obličej. Téměř okamžitě Tokki zalapala po dechu a probrala se.

„Jae…“ Zaměřila svůj pohled na Jaeho. „Co se to stalo?“

„Omdlela jsi. Chvíli jsi ležela na zemi.“ Uklidnil jí Jae a hladil jí po ruce.

Ida s Jinem postávali opodál a jen tiše přihlíželi. Tokki na ně pohlédla a oči se jí zalily slzami.

„Řekl vám Jae, co se stalo?“ S bolestným výrazem v očích sledovala, jaká bude jejich reakce.

„Neřekl. Řeknete nám to vy, drahá?“ Naklonila se k ní Ida.

„Kelli je mrtvá…“ Tokki se roztřásla brada.

Mrazivá slova znovu Jaeho zasáhla až do srdce. Naklonil se s k Tokki , otřel jí slzy z očí a pohladil jí něžně po jejích bledých tvářích. „To nemůžeš vědět jistě, Tokki.“

„Ale můžu…“ Tokki se celá otřásla a znovu se rozplakala.

„Jsem přesvědčen, že tentokrát tě tvoje instinkty zklamaly. Jsem si tím dokonce jistý.“ Jae objal Tokki, pomohl jí postavit se na nohy a stále ji uklidňoval. „Už o tom nebudeme mluvit, ano? Teď tě odvedu do postele a zůstanu s tebou do rána.“

„To bude ze všeho nejlepší. Běžte si v klidu lehnout a poslechněte Jaeho, drahá. Vyspěte se a ráno bude moudřejší večera.“ Přikyvoval Jin.

„Kdybyste cokoliv potřebovali, stačí jen zavolat.“ Zašeptala Ida.

Youngjae přikývl a odvedl zesláblou Tokki do ložnice. Usedl s ní na postel a pomohl jí, aby si mohla lehnout. Sám se opřel o čelo postele, natáhl si nohy na postel a přikryl Tokki dekou až ke krku. Ne že by v ložnici bylo chladno, ale Tokki potřebovala teplo, neboť stále prožívala šok. Pak pohlédl na hodiny. Byly tři hodiny ráno. Věděl, že jestli neusne do půl čtvrté, nebude se do spánku už nutit, aby nezaspal, když ráno jedou na vyšetření. Když se zdálo, že konečně usnul, zaslechl její slova.

„Ty… ty si myslíš, že jsem hysterka, viď?“

Jae už byl v polospánku, proto její hlas zaslechl jako slabou ozvěnu. „Ne… já si jen myslím, že se vystavuješ extrémnímu stresu, který ti tentokrát dal moc těžkou lekci.“ Nadechl se a s námahou, vyvolanou únavou a polospánkem, odpověděl. Podvědomé obavy o Tokki mu nedovolily usnout.

„Promiň, že jsem ti způsobila další bolest a starosti.“ Omluvila se mu Tokki šeptem a hlas se jí při tom třásl. Vyklouzla mu z objetí a schoulila se do klubíčka na druhé straně postele.

Youngjae jí v tom nebránil. Když jí držel v objetí a vdechoval její vůni, připadalo mu to přirozené, až děsivě přirozené. Znal každý záhyb těla své Kelli. Když byla tma a když držel Tokki u sebe, nebylo těžké uvěřit, že se dotýká své vlastní manželky. Jeho myšlenky ho polekaly a tak se posadil na posteli.

„Nemáš se za co omlouvat, Tokki.“ Jeho hlas byl tichý. „Já si myslím, že doba, kdy jsme jeden druhého vzájemně obviňovali a podezírali je pryč. Nemůžeme se už déle vyčerpávat malichernostmi. Měli bychom více věřit jeden druhému. Všechny své síly teď musíme soustředit na Kelli. Tedy hlavně já. Ať už s námi Kelli hraje jakoukoliv hru, brzy se to dozvíme. Ty nesmíš také zapomínat na své zdraví. Musíš především myslet na své dítě. Potřebuješ se pořádně vyspat, tak spi a nemysli už na nic. Dobrou noc…“