To nejsem já 9

„Dobré ráno, Guku.“

Yongguk scházel ze schodů a na pozdrav služebné jen pokýval hlavou.

„Dobré ráno. Jste dnes nějak brzo vzhůru.“

„Záměrně jsem si přivstala, aby na jedenáctou bylo všechno vzorně nachystané pro paní Daren a její přátele.“

„Vy jste spolu s ostatním služebnictvem k nezaplacení. Vždycky jste se o všechno tak vzorně starala a vím, že to mnohokrát nebylo jednoduché.“ Usmál se na ní Yongguk.

„Děkuju za uznání. Daren mě poprosila, abych vám vyřídila, že je teď na zahradě a dohlíží na řezání květin. A snídani již máte nachystanou v salónku.“

„To je moc milé, ale nějak nemám chuť k jídlu.“

„Vždyť nesnídáte už od té doby, co jste se vrátil z Paříže. A to jsou už dva týdny. Vždycky, když jste jako malý nechtěl jíst, znamenalo to, že jste buď nemocný, nebo nešťastný. Nebo obojí najednou.“ Starší služka přestala aranžovat květiny, vyčítavě pohlédla na Yongguka a dala si ruce v bok.

„Jenže už dávno nejsem malý. A když už to musíte vědět, tak vám oznamuju, že mám žaludeční vřed. Proto nemám po ránu chuť k jídlu.“ Což byla bohužel pravda.

Poslední schůzka s Tokki ho poznamenala a podepsala se na jeho zhoršeném zdraví. Nejen že mu Tokki naznačila, že je mezi nimi konec, ale také to, že ví i o jeho dalších záletech. Hrůza…

„Proboha!“ Zvolala služka zděšeně. „A máte to. Vždycky jsem vám říkala, že si toho na sebe berete moc. Příliš mnoho času věnujete práci. Pracujete dlouho do noci, na dovolenou jste si nevyjel ani nepamatuju. Od té doby, co vám zemřela matka, jste nikde nebyl. Jediné, co teď potřebujete, je udělat si delší prázdniny a zapomenout na všechny starosti. Vezměte Daren a maličkou a odjeďte spolu na dovolenou.“

Postarší služka Yongguka milovala od jeho narození. V dětství mu byla velmi starostlivou chůvou. Ale zmínka o smrti jeho předrahé matky mu připomněla velkou lež, kterou se dopustil na Tokki. Sám se touto lží užíral od samého začátku. Jistě mu přispěla k vývoji jeho žaludečního vředu.

„Budu o tom přemýšlet.“ Vyčkával Guk. „Ale Daren o tom zatím nic neříkejte. Kdyby se dozvěděla, že mám vředy, hned by mě začala honit po doktorech a dělala by si tak o mě zbytečné starosti.“

„Nikdy bych Daren neřekla nic, co by jí mohlo ublížit.“ Bránila se služka.

„To já vím a jsem vám za to moc vděčný. Takže, až vy budete potřebovat pomoc, v klidu se obraťte na mě. Velice rád vám pomůžu.“

„Vy jste vždycky byl tak hodný člověk, Gukie.“ Její tmavé oči se zalily slzami. „To se málokdy vidí, aby se muž tak pečlivě staral o svou rodinu a děti. Znám jeden případ, kdy manžel opustil svoji ženu, když byla upoutána na invalidní vozík. A za to, že vy jste to neudělal, vás Daren tolik zbožňuje.“

Yongguk zamumlal poděkování a odvrátil svůj bolestný pohled. Najednou pocítil bolest v žaludku. Věděl, že platí za své provinění.

Po porodu jejich holčičky, začala mít Daren problémy s páteří. Yonggukovi mohlo utrhnout srdce, když se dozvěděl, že osoba, kterou nade vše miluje, začíná být nemohoucí. Netrvalo dlouho a hromada léků, které musela Daren brát na ztišení bolestí, přinesla další trápení. Daren se s Yonggukem už nemohla milovat. Od té doby uplynul již rok. Jeden celý rok. Po celou tu dobu se večer pokaždé pouze políbili, objali se a Yongguk se věnoval práci. Před tři čtvrtě rokem Guk pochopil, že bude lepší, když budou spát odděleně.

Než se objevila Tokki, nikdy ho nenapadlo navázat známost s jinou ženou. Tokki Yongguka okouzlila natolik, že nedokázal své pocity skrýt. Jakmile si vymyslel lež o své žijící matce, věděl hned, že jestli pravda vyjde najevo, Tokki ho opustí.

Tokki věřila, že je rozvedený. Věřila, že miluje své děti a svou matku nade vše. Yongguk byl přesvědčený, že kdyby Tokki znala pravdu, začala by jím pohrdat. Využil její nevinnosti a snížil se k tak k podlému činu. Na druhou stranu Tokki doopravdy miloval. Až do jejich posledního setkání byl rozhodnutý, že požádá Daren o rozvod.

Když jeho vztah s Tokki dopadl tak, jak dopadl a Tokki se s ním rozešla, utěšoval se tím, že to nakonec všechno skončilo nejlépe, jak mohlo. Kdyby se Tokki dozvěděla, že je ženatý, stejně by se s ním rozešla. A navíc by odhalení jejich vztahu nejvíc ranilo Daren.

Ale Tokki mu tím rozchodem zlomila srdce. Místo aby se uzdravoval, tak cítil, jak každým dnem chřadne. Až si z toho vytvořil ten protivný žaludeční vřed.

„Prosím, řekněte Daren, že jdu do kanceláře, ale že se brzo vrátím domů. A řekněte jí, že bych s ní rád poobědval na terase.“

„To moc ráda vyřídím.“

„Jun mi náhodou nevolal?“

„Ne. Myslela jsem, že má teď svou zaslouženou měsíční dovolenou?“ Připomněla mu služka.

„No to ano, ale jeho dobrým zvykem je to, že se během své dovolené několikrát ozve.“

„Vy ho zničíte stejně, jako ničíte sám sebe. U něj se taky nepamatuju, kdy si šel naposledy posedět někam s kamarády. Vy byste si to měl čas od času taky dopřát!“ Znechuceně zaúpěla.

„A nikdo jiný nevolal?“ Zajímal se díl Guk a její varovnou poznámku zcela ignoroval.

„Ne. Vlastně ano…“ Zamyslela se. „Asi před dvěma týdny volala nějaká mladá žena, která mluvila francouzsky.“

Francouzsky? Že by to mohla být Tokki, z toho Yongguka zamrazilo. Ale to nebylo možné, protože jediný, kdo měl číslo k němu domů, byl právě Junhong, jeho tajemník. A ten by ho bez jeho svolení nikomu nedal.

„Řekla jsem jí, že tady momentálně nejste, ale že bych jí mohla dát k telefonu Daren, která byla v tu dobu na zahradě s vaší dcerou. Ta žena si myslela, že Daren je vaše matka. Vyvedla jsem jí z omylu a řekla jsem jí, že se jedná o vaši manželku. Když to uslyšela, hned zavěsila. Takže jsem se domnívala, že jde o omyl.“ Služka dál pokračovala, aniž by si všimla, jak Guk napjatě čeká na její další vysvětlení.

Tokki mu volala domů. Najednou ten zlý sen, co prožíval v hotelu při posledním setkání s Tokki, dával smysl. Proto se s ním Tokki tak krutě rozešla. Proto ho odmítla a poslala ho domů za matkou. Tedy všechno, co mu navyprávěla, byla lež. Stejně krutá lež, jakou použil on sám vůči ní.

„Nejspíš máte pravdu. Musel to být omyl. Vždyť v telefonním seznamu je Bangových víc.“ Celým tělem mu projelo zlověstné mrazení. Ze špatného svědomí jej ještě více rozbolel žaludek. Ale snažil se to na sobě nedat znát.

Tím se také vysvětlovalo, proč si u něj Junhong zažádal o tak dlouhou dovolenou. Nikdy předtím to neudělal. Konečně se mu podařilo záhadu objasnit. A nasvědčovalo tomu i to, že Junhong o sobě ještě nedal vědět.

„Jestli se Junhong během následujících tří týdnů ozve, přikažte mu, aby mi okamžitě zavolal do kanceláře. Musím s ním nutně mluvit.“ V Yonggukovi se začal hromadit vztek, který u něj nebyl obvyklý.

 

 

„Uvolněte se paní Yoo. Za chvíli jsem zpátky a změřím vám tlak.“

„Já…já nejsem paní Yoo. Já jsem její dvojče, Tokki Lee.“ Opravila zdravotní sestru Tokki. Sestřička jen přikývla a Tokki ji sledovala pláčem opuchlýma očima, jak odchází z kabinky.

Uvolnit se? Cožpak to šlo? To, že Tokki neměla žádné zprávy o Kelli a Giselle, jí jen ztěžovalo její zdravotní stav. Každým dnem se její trápení stále více projevovalo v jejím obličeji. Tokki se musela opřít o zeď, protože cítila, že se jí začíná točit hlava. Youngjae si z tohoto důvodu zažádal o několik dní volna a zavezl Tokki do místní nemocnice.

Blížil se konec srpna. Od poloviny července žila Tokki na Jaeho ranči. Spala v jeho ložnici a byla rozmazlována Idou a Jinem.

I když se Jae k Tokki choval slušně, nepřipustil, aby se pokusila si ho usmířit. Tokki věděla, že Jae všechno kolem záhadného zmizení Kelli snáší jen proto, že mu Tokki tolik připomínala Kelli. Cítila se jako vetřelec, což její pocit viny ještě více zhoršilo. Chtěla se přestěhovat do hotelu, ale Jae o tom nechtěl ani slyšet.

Neudělala jediný krok, aby si nevzpomněla, co se děje s Kelli. Ani nevycházela ven. Věděla, že Jae má podobné myšlenky. Žili vedle sebe jako pes a kočka, tedy v neustálém stresu a napětí.

„Sestra říkala, že máš tlak 140 na 90. Je to víc, než když jsi odjížděla ze Soulu?“ Přistoupil k ní Jae blíž.

„Trochu…“ Tokki však na tyto malé změny nedbala, protože měla hlavu plnou starostí o Kelli.

„Nedá se nic dělat, budu tě muset ještě vzít na gynekologicko-porodnickou ambulanci. Zajedeme tam hned a tam se na tebe podívají.“

„Já nepotřebuju žádné vyšetření!“ Z koutku jejích očí ukáply slzy.

„Ale sestřička je jiného názoru.“ Domlouval jí Jae.

„Já nikam nechci!!!“ Zakřičela Tokki a sedla si na židli. Všechno Kelliino oblečení jí začínalo být těsné. Co nejdříve by měla navštívit nějaký obchod, kde si nakoupila oblečení pro nastávající maminky. „Objednám se na vyšetření, ale až později…“

„Až budeme mít nějaké zprávy o Kelli, že?“ Napověděl jí Jae rozzlobeně. „Že mám pravdu? Copak jsi už zapomněla, co nám řekli z francouzské bezpečnosti?“

„Nezapomněla.“ Tokki se třásl hlas.

Čekání na zprávy o Kelli trápilo oba dva stejně. Po Kelli a Giselle se slehla zem. Když francouzská policie navštívila Paula, tak jim přísahal, že vůbec nic neví. Že jeho manželka odešla před šesti týdny do pekařství, co je hnedka za rohem a od té doby jí pohřešuje.

„Je dost pravděpodobné, že našly nějaký úkryt, o kterém Paul vůbec nemusí vědět. Docela bych věřila tomu, že to je místo, kde není ani telefon.“ Dohadovala se Tokki.

Moc dobře věděla, na co teď Jae myslel. Stále podezíral Kelli, že mu odešla s jiným mužem. Kdyby Tokki Kelli tak dobře neznala, jistě by jí to taky napadlo. Ale protože jí znala jako sama sebe, její původní podezření, že Kelli bojuje s nějakými vážnými problémy, stále více narůstalo.

Tokki si musela přiznat, že všechny děsivé představy, co má, tak je Jaemu nesdělovala jen proto, že se bála, že jakmile by je řekla nahlas, staly by se skutečností.

„Moc se omlouvám, ale musíme ten tlak změřit ještě jednou.“ Řekla jim sestřička, když znovu přišla do kabinky.