To nejsem já 8

„Já vím. Uvědomila jsem si to dneska večer.“ Zašeptala Tokki a divila se, jak je možné, že se Kelli otočila k Jaemu zády. Nedávalo jí to vůbec žádný smysl. A to byl také hlavní důvod, proč měla o svou sestru tak velký strach. „Ido… tím, že tady nad tím budeme přemýšlet, nic nevyřešíme a ničemu nepomůžeme. Jedinou věc, kterou můžeme udělat je, že najdeme Jaeho a musíme ho přesvědčit, aby si pro Kelli dojel. Něco se s ní děje. Něco, co před námi všemi tají. Já to cítím. Kde bych mohla Jaeho najít?“

„Má ještě srub u jezera. Tam chodí vždycky, když chce být sám. Myslím, že v něm přespí do rána a pak pojede do města, odkud zase odletí do práce.“

„Má tam telefon?“

„Nemá, ale Jin by tam pro něj mohl zajet, jestli chcete.“ Nabídla jí Ida.

„Pojedu tam pro něj s Jinem. Poproste ho tedy, aby připravil auto. Já se zatím dám dohromady a přijdu za ním na dvůr.“ 

„Pojedu s vámi taky. Jae na tom bude psychicky hodně špatně a je dost pravděpodobné, že by se mohl chovat nepříčetně.“ Rozhodla Ida.

Zanedlouho byla Tokki oblečená do věcí, které našla v Kelliině šatníku. Vyběhla na dvůr, kde ji ovanul svěží noční vzduch.

„Prosím, Jine, pospěšte si.“ Pobídla netrpělivě Tokki Jina.

Jin se ihned rozjel a směřoval lesní cestou k jezeru, jak nejrychleji to šlo. Jin znal cestu ke srubu snad z paměti, protože mu v rychlé a bezpečném dosažení cíle nezabránila ani pozdní noční hodina a velká tma. Okolí kolem srubu bylo hustě zalesněné. Jin zaparkoval hned vedle Jaeho džípu. Tokki nedočkavě vyskočila z auta, ještě než Jin stačil vypnout motor. Vykřikla Jaeho jméno, nečekala na ostatní a běžela ke dveřím srubu. Ulevilo se jí, když zjistila, že dveře jdou otevřené.

„Co se sakra děje?“ Jae se jí postavil do cesty přímo ve dveřích, aby jí zabránil vstoupit.

Tokki už tentokrát nebyla jeho zlobou překvapená a ani vyděšená. Její strach o Kelli byl důležitější a silnější než strach z Jaeho vzteku. Z jeho dechu byl cítit alkohol. Díky bohu, se nestihl zpít do němoty.

„Neptej se mě, jak jsem na to přišla, ale vím, že Kelli má problémy.“ Vyhrkla ze sebe rychle Tokki. „Pojď a vrať se semnou na ranč, odkud můžeme telefonovat. Využij svých kontaktů u policie a požádej je, aby se spojili s policií v Paříži, které by začali pátrat po Kelli a Giselle. “

„Co to ksakru zase plácáš? Přestaň laskavě strkat nos do věcí, do kterých ti nic není.“ Vynadal jí Jae. „A vůbec… jak vidíš, tak tvá sestřička o mě nestojí. Tak se kliď z mého života i ty!“ Neovladatelně zuřil. Mačkal jí rukama bolestivě do ramen a pak jí od sebe odstrčil. Tokki se nenechala odradit.

„A to je právě ono. O to jí zřejmě jde. Chce v tobě vyvolat pocit, že o tebe nestojí, ale ve skutečnosti to bude určitě jinak. Já to vím! A nemáme čas se tady o tom hádat!“ Přesvědčovala ho Tokki napůl v slzách. Nakonec to nevydržela a rozplakala se. „Jestli o Kelli opravdu stojíš, tak se semnou vrať na ranč dřív, než bude pozdě!“

„Co myslíš tím, než bude pozdě?“ Jae se na Tokki dlouze zahleděl.

„Ty sám víš nejlíp, jak se v poslední době Kelli chovala. To není samo sebou…“ Snažila se ho přivést k rozumu. „Copak jsi slepý? Nedomyslel sis, že to všechno nemůže být jen tak? Mysli! Kelli vědomě od sebe odháněla jak tebe, tak i mě. Bránila se styku se dvěma lidmi, kteří pro ni znamenají nejvíc, které nadevše miluje. A to je jen začátek. A my zatím nic dalšího nevíme…“

Jae zavrtěl hlavou a zvážněl. Tokki začala věřit tomu, že má vyhráno a Jaeho tím přesvědčila.

„Musíš mi věřit, protože jako dvojče můžu sázet na instinkty a na pocity. Máme s Kelli schopnost odhadnout myšlenky toho druhého, pokud jsme si nablízku. Ona se ode mě záměrně distancovala, abych nepřišla na její problém.“ Vysvětlovala Tokki. „Pamatuju si, jak jsme u srdce cítily zvláštní bolest, když se některé z nás něco stalo. Dva dny před tím, než naše maminka zemřela, jsme měly stejné sny. Jsme schopny odhadnout pocity té druhé i na velkou dálku, ale musíme před tím nějakou dobu s tou druhou si být nablízku. A proto ti říkám, že jestli se Kelli k tobě otočila zády, bylo to jenom proto, že to byl její záměr.“

„Zkus nemluvit v hádankách.“ Dožadoval se konkrétních důkazů Jae.

„To bych moc ráda, ale jediné, co jsem ti zatím schopná říct je to, že nás oba cíleně zmanipulovala za nějakým účelem. Ten ale samozřejmě neznám. Kdybych ho znala, tak už bych tu dávno nestála a sehnala si první spojení do Paříže. A je zřejmé i to, že tě schválně neodrazovala z dlouhodobé práce mimo domov. A je mi už teď jasné, proč mě sem nikdy nepozvala na návštěvu. Chtěla být se svým problémem sama.“ Tokki se z nevysvětlitelného důvodu zachvěla.

„Z toho, co mi tu stále opakuješ, usuzuju, že mi chceš naznačit, že je zřejmě ohrožen její život. “

„I to je možné. Musíme vycházet z toho, co víme. Odjela za Giselle navzdory tvému varování. Za další… odjela beze mě. A tak se nabízí otázka, jestli v tom náhodou nemá prsty Paul.“ Zdůvodnila si to Tokki.

„Ty máš dojem, že by jí Paul mohl třeba vydírat?“ Zeptal se zamyšleně.

„To opravdu nevím. Ida mi prozradila, že ta změna Kelliina chování nastala v den, kdy zůstala přes noc u kamarádky. Je dost možné, že se v té době snažila s Giselle spojit.  Nebo dokonce Paul věděl, kde jí může telefonicky zastihnout a třeba jí i mohl začít vydírat.“ Těžce polkla.

„To jsou všechno reálné úvahy. Neber prosím Tokkiina slova na lehkou váhu.“ Přispěl svým konstatováním Jin.

Jae svůj pohled zaměřil nejprve na Jina a pak na Idu. „A vy jí taky věříte?“

Ida pomalu přikývla, když jí Jae oslovil. „Kelli se nám změnila před očima z milující manželky na cizí osobu. Takovou změnu muselo způsobit něco katastrofálního. Snad jen zemětřesení by mě vyděsilo víc.“

„Vždycky jsi pro ní byl na světě vším, Jae.“ Zašpitla Tokki a oči se jí zalily slzami. „Já ji znám. Vím přesně, jaký je její způsob myšlení. To, že nás od sebe odháněla, má jistě hodně vážnou příčinu. Dělala to jen proto, aby měla prostor a čas poprat se s něčím, co jí tolik trápí. S něčím, co se nám neodváží říct…“

S Jaem byla stále těžká řeč. V jeho obličeji a dokonce i po celém těle bylo patrné napětí, které ho činilo starším.

„Youngjae…“ Oslovila ho Tokki a položila mu ruku na rameno. „Prosím, udělej všechno, co bude ve tvé moci a dostaň Kelli zpět sem. Pro mě nechala v hotelu vzkaz, že se bez problémů setkala s Giselle a že je všechno v pořádku. Já jí ale nevěřím. Mam tušení, že to bude všechno jinak. Cítím, že nás potřebuje a že doufá, že se za ní vypravíme. Přiznej si, že jí máš stále moc rád a já vím, že ona tebe taky.“ Domlouvala mu trpělivě a zdálo se, že ho její slova trochu přesvědčila. „Musíme si uvědomit, že zatímco se tady snažíme přijít na kloub jejímu podivnému chování, ztrácíme tím drahocenný čas.“

Tokki se neodvážila Jaemu říct, že má zlé tušení a že cítí, že se jim Kelli stále více vzdaluje. Youngjae neodpovídal. Tokki z jeho mlčení usoudila, že ho ani tentokrát nepřesvědčila a proto se rozběhla ven k Jinovu autu a nasedla do něj. Jin a Ida jí následovali a všichni tří odjeli zpět na ranč. Cestou se Tokki rozhodla, že se hned pustí do telefonování a bude se snažit spojit s francouzskými úřady.

Když po čtvrthodinové jízdě vystupovala na dvoře z auta, zaslechla zvuk motoru dalšího auta. Znamenalo to tedy, že Jaeho nakonec přesvědčila a on se vydal za nimi zpět na ranč.

Ida zavedla Tokki do Jaeho pracovny, kde mohla v klidu telefonovat a vyjednávat. Jaeho pracovna byla kromě telefonu vybavena i počítačem. U krbu stála obrovská knihovna. Rozhlédla se po místnosti a v každém kousku nábytku viděla sestřin rukopis. Do každého kousku nábytku vdechla Kelli svůj vkus. Vínově červené čalounění, doplněné světle zelenými polštáři bylo elegantně doplněno světlým kobercem s nepatrným melírem. Závěsy, lampa a ostatní doplňky ladily s oběma převládajícíma barvama. Tokki se v této místnosti cítila velmi příjemně.

Po chvíli do své pracovny vstoupil i Jae, doprovázený Jinem. Rázným krokem přistoupil k telefonu a položil ruku na sluchátko, které ale hned nezvedl.

„To, co jsi říkala, by taky nemusela být pravda. Co když tehdy v Uijeongbu potkala nějakého jiného muže?“ Optal se Jae podezíravě.

„Jak by ti mohla být nevěrná? Vždyť myslela jen na tebe!“ Tokki bolestně zavřela oči. Nebylo divu, že se Jae choval nepříčetně. Celou dobu zřejmě podezíral Kelli z nevěry.

„Co mi to tu chceš namluvit? Deset měsíců jsem trpěl její chladností. Jak mi dokážeš, že jí teď nekryješ?“ Jae zatnul zuby.

„Nijak…“ Odpověděla po pravdě Tokki a napětí mezi ní a Jaem vzrostlo.

„Co když tě tvé instinkty klamou?“ Zeptal se po chvíli Jae se zlobou v očích a opovržením v hlase.

„Děkovala bych Bohu, kdyby to tak bylo. A kdyby tomu tak opravdu bylo, Kelli by to musela vysvětlit nám všem. Toť vše…“

„Dej mi číslo na Giselle domů a číslo do toho hotelu v Paříži.“ Popostrčil Jae papír a tužku na kraj pracovního stolu.

Za jiných okolností by Tokki tón jeho hlasu urazil, ale protože věděla, že musí svojí sestře pomoci, přenesla se přes to. Přiběhla ke stolu a na přisunutý papír napsala pouze první telefonní číslo. „To je číslo ke Giselle domů. To znám zpaměti. Ale pro to druhé budu muset doběhnout do ložnice.“

Když se vrátila zpět do pracovny i s číslem, Jae už telefonoval. Po několika minutách se otočil na Tokki a dlaní zakryl dolní část sluchátka.

„Popiš mi vaši nevlastní matku. Jak vypadá?“

„Je asi sto šedesát centimetrů vysoká a váží asi padesát šest kilo. Má krátké černé vlasy a má mandlově hnědé oči. Chodí moderně oblékaná. S Kelli tvrdíme, že není krásná, ale je atraktivní. Je celkově drobná. Je to typická Francouzska.“

Youngjae zopakoval Tokkiin popis do telefonu člověku, se kterým právě hovořil. Po krátkém rozhovoru Jae ukončil hovor a zavěsil. Vstal a vypadal velice ustaraně.

„Myslíš, že nám zavolá ještě dneska zpátky?“ Optala se zvědavě Tokki.

Jae dlouho neodpovídal. Pak pohlédl Tokki do očí. „Ne…“

Jeho strohá odpověď Tokki rozlítostnila. Věděla, že dneska v noci už nezamhouří oči. Sklonila hlavu a než stačila Jaemu říct, že si půjde lehnout do pokoje pro hosty, Jae ji v myšlenkách předběhl.

„Běž klidně spát do mojí ložnice, ve které ses už zabydlela. Já se vyspím tady. Vždycky, když řeším nějaký případ, jsem zvyklý spát ve své pracovně.“

Tokki odešla do ložnice, kde se ze svého trápení vyplakala, aniž by jí někdo slyšel.