To nejsem já 7

Idina otázka visela ve vzduchu a Jae nebyl schopen na ní odpovědět. Neuvěřitelný… ne, slovo neuvěřitelný bylo nepřesné. Fantastický… ano, to bylo to slovo, které jejich vzájemnou podobu vystihovalo. Opravdu byla jejich podoba fantastická.

Kelli svou krásou vždycky všechny ostatní ženy zastínila. Jenomže v tuto chvíli před ním nestála Kelli. Na krásných, dlouhých nohách se pohybovala jiná žena, jejíž zelené oči byly svěžejší než orosená tráva. Byla to první žena, která se svou krásou Kelli vyrovnala. Pro Jaeho znamenala ještě něco víc. Její mateřství její krásu ještě více zdůraznilo a zjemnilo. Jae nenacházel slov obdivu.

Bože… vášnivě políbil svoji švagrovou. A nechybělo málo a milovali se. Náhle pocítil závrať. Nikdy v životě se mu nestalo, aby někoho nenáviděl. Tentokrát začal v sobě nenávist pociťovat. Byla to nenávist vůči jeho manželce, vůči Kelli. Nemohl jí odpustit, že mu provedla takový podraz. A nejen jemu, ale všem, které do své hry vtáhla.

Muž měl přece právo vrátit se domů, do své ložnice, kde na něj nebude čekat nikdo jiný, než jeho manželka. Nemohl přece tušit, že žena, která ležela v jeho manželské posteli, která měla na sobě Kelliinu noční košili a navíc, která byla Kelli k nerozeznání podobná, není Kelli.

Po celý rok ho bez výčitek nechala v nevědomosti a neřekla mu, že má dvojče. Proč se mu tenhle fakt snažila zamlčet? A proč je Tokki nikdy nepřijela navštívit? A proč jim nepřišla na svatbu? Youngjae vyrůstal jako jedináček a dal by vše, co měl, kdyby mohl mít bratra nebo sestru. Nemohl proto pochopit, proč Kelli svou sestru zapřela.

Mnoho toho o dvojčatech nevěděl. Bylo mu jen známo, že jsou na sobě mimořádně citově závislá. Jak se tedy mohlo stát, že u Kelli a Tokki citová závislost nebyla? Usuzoval jen z toho, čeho byl svědkem. Kelliin žert Jaeho nepobavil. Musel by pobavit jedině blázna. Jae se zatím jako blázen necítil.

Nikdy před tím by se nezachoval tak hrubě, aby ženu k něčemu nutil. Nezachoval by se tak nikdy k žádné ženě, natož pak ke své manželce. Tvrdě odsuzoval muže, kteří se takových hrubostí k ženám dopouštějí. Svým polibkem chtěl dosáhnout jen toho, aby ve své manželce probudil vášeň.

Během krátké chvíle, kdy se domníval, že se stane otcem, pocítil v sobě něco, co doposud nepoznal. Najednou měl dojem, že musí Kelli chránit, aby v něm cítila oporu, aby se mohla spolehnout, že se dokáže o nově založenou rodinu postarat. Chtěl jí dokázat, že jí celým svým srdcem stále miluje.

Ze snění ho vyrušilo zabouchnutí dveří. Uvědomil si, že je se svou švagrovou opět o samotě. Ida s Jinem usoudili, že bude lepší, když se z pokoje v tichosti vytratí. Youngjae si nervózně prohrábl vlasy. Byl si moc dobře vědom, že ruku v ruce se v jeho nitru setkávají pocity zklamání spolu s bolestí. Nebyl tím šťastným, kdo se měl stát otcem a svou manželku měl v Paříži, místo aby byla u něj. Pochopil, že jeho manželství s Kelli je nenávratně ztracené.

Kelli odjela za Giselle. Odjela sama. Odjela bez něho. To byla pro něj poslední kapka, kterou jeho pohár trpělivosti přetekl. I když si všechno rozumně vysvětlil, nechtěl tomu stále věřit. Tolik nocí probděl a snažil se najít odpovědi na záhadné chování svojí manželky.

„Tohle je tvůj dům, tvá ložnice.“ Promluvila Tokki a připomněla mu tím svojí přítomnost. „Nemám právo tady zůstávat. Obléknu se a za chvíli budu moct odtud vyrazit pryč. Požádám Jina, jestli by mě odvezl do města, kde přespím v hotelu a zítra se vrátím do Soulu. Jen o jedno tě Jae prosím. Dohodněme se, že na všechno, co se tady stalo, zapomeneme.“

„Na to se zapomenout nedá!“ Rozezlil se na ní Jae a s uspokojením zahlédl, jak sebou Tokki polekaně trhla. „Dny Kelliiných a tvých intrik skončily. Skončily i dny, kdy jsem si namlouval, že se dá všechno do pořádku. Přerušil jsem svou práci, protože jsem si myslel, že mě má žena potřebuje. Místo toho jsem obětí nechutného žertu. A až se konečně spojíš se svou povedenou sestřičkou, vyřiď jí, že jsem se vrátil ke své práci, ze které se domů dostanu tak za měsíc. Do té doby jí žádám, aby si sbalila svoje věci a navždycky opustila můj ranč. Její právní zástupce bude jistě vědět, kde má najít toho mého.“

Jae viděl, jak Tokki stále kroutí hlavou a jak se její svěží půvab z bledého a smutného obličeje vytrácí. Chtěl přestat s káráním, ale nemohl se nějak zastavit. Jeho bolest byla silnější než on.

„A co se týká tebe, má milovaná švagrová, ty si tady zůstaň, jak dlouho chceš. Klidně se oblékej do Kelliiných šatů, když ti to udělá dobře. Já jen lituju toho drobečka, kterého nosíš v sobě. Jistě mu budeš příkladnou matkou.“

 

Youngjae opustil dům v tichosti, jako když do něj vstoupil. Během několika minut Tokki zaslechla zvuk motoru Jaeho auta v zadní části ranče. Postavila se k oknu, setrvala u něj tak dlouho, dokud Jae nebyl z doslechu. Jae odjel.

První, k čemu se Tokki odhodlala, bylo okamžité spojení s Kelli. K jejímu zklamání se však na druhém konci aparátu ozval zcela jiný hlas, než který čekala. Když se Tokki zmínila, že potřebuje hovořit s paní Kelli Yoo, recepční jí řekla, že tu pro ni má vzkaz.

Tokki přidržela sluchátko pevněji a vyčkávala. Až se Kelli dozví, co se dneska večer na ranči stalo, bude nešťastná. Ale Tokki souhlasila s Jaem, lžím se musel udělat rázný konec.

„Madam? Jste tam ještě?“ Optala se recepční.

„Ano…“ Odpověděla Tokki.

„Já vám ten vzkaz přečtu…  Spojila jsem se s Giselle prostřednictvím jednoho přítele, který nám dojednal schůzku zde v hotelu. Paul nedělá žádné problémy, protože o tom neví. Všechno probíhá hladce, nemusíš si dělat starosti. Teď nebudu nějakou dobu v hotelu, protože budu pobývat u Giselle na odlehlém místě, kde budeme promýšlet plán, jak se bude moci rozejít s Paulem. Spojím se s tebou později. Dávej na sebe pozor. Nezapomínej na správnou výživu. Uvědom si, že teď jíš za dva. Měj se. Romulus.“

Dobré zprávy o Giselle nebrala Tokki ani pořádně na vědomí. Věděla, že je nutné, aby se Kelli co nejdříve vrátila domů a vyhledala Jaeho dřív, než Jae dá právníkovi souhlas k podání žádosti o rozvod.

„A prosím vás, nenechala mi tam nějakou adresu nebo telefonní číslo?“ Zajímala se Tokki.

„Ne, madam. Bohužel…“

„To je opravdu bohužel. Děkuju.“ Posteskla si Tokki, položila sluchátko, zhroutila se na postel a rozplakala se.

„Tokki?“ Oslovila jí Ida, která stála ve dveřích. Tokki k ní pozvedla hlavu. „Můžu dál?“

„Jistě.“ Tokki se posadila na kraj postele. Otřela si oči od slz a poupravila si vlasy tím, že si je odhrnula z čela.

Ida přistoupila k posteli a přisunula si k ní židli. Naklonila se k ní dopředu a položila jí ruce na kolena. „Vím, jak vám teď je, Tokki.“ Řekla upřímně Ida. „Za celých deset let, co u Youngjaeho pracuju, jsem ho neviděla tak rozčíleného. Na druhou stranu ho znám už natolik dobře, že vím, že ho ten vztek brzo přejde. On se na nikoho nedokáže dlouho zlobit.“

„Snad.“ Hlesla Tokki.

„Bylo toho na něj asi moc najednou, víte?“ Chlácholila jí Ida.

„Ba ne, má naprosté právo mě nenávidět a odsoudit, Ido. Jediné, co však nesnesu je, aby se kvůli tomu rozešel s Kelli. Ona ho má moc ráda.“

„A to víte jistě?“

„Ano!“

„Pokud by tomu tak opravdu bylo, tak proč ho tedy tolik měsíců odmítala? Proč s ním prakticky nekomunikovala? Milovala ho, to ano. Aspoň ze začátku. Jenomže pak se v ní něco zlomilo a přes noc se změnila k nepoznání. Nikdo z nás nechápal, co se stalo. Zlomila Jaemu srdce.“

„To nemohlo být jen tak samo sebou…“ Povyskočila údivem na posteli Tokki.

„Co tím chcete říct?“

„Já vlastně ani nevím. Jen jsem si jistá, že to neudělala úmyslně. Vždycky jsme si všechno říkaly, pokud jsme si něco neřekly, tak jsme o tom stejně věděly, jako bysme si četly myšlenky. Jenomže tentokrát naše intuice zklamaly. Kelli před náma něco skrývá. A co mě děsí nejvíc, že i přede mnou.“ Tokki se na chvíli odmlčela. „To byl totiž asi ten podstatný důvod, proč mi navrhla, že si budeme jen telefonovat a to pouze jednou za měsíc. Nechtěla dopustit, abych častějším kontaktem dokázala vyčíst její myšlenky. Mělo mi to dojít hned. Mám o ní strach, Ido.“

„Tokki, vaše slova mě děsí.“ Zvážněla Ida. Strach a obavy jí donutily vstát ze židle. Nemohla v této situaci nečinně sedět.

„Já mám strach, že se nebude jednat o krátkodobou věc. Kdy jste si všimla první změny?“

Ida se zamyslela. „Tak šest sedm týdnů poté, co se vrátili ze svatební cesty. Vzpomínám si na to dobře, protože Jae tehdy chtěl oslavit dva měsíce jejich společného života. Je už takový. Kdyby to bylo možné, slavil by snad každý den. Požádal mě tenkrát, abych jim připravila slavnostní večeři. V té době byla Kelli na nákupech ve městě. Ten den se však z města domů nevrátila. Okolo desáté hodiny večer nám telefonovala, že se setkala s kamarádkou, se kterou se dlouho neviděla. A že se rozhodla u ní přespat. Sdělila nám, že se vrátí až následující den večer. Výraz, který jsem zahlédla na Jaeho tváři, mi z paměti nikdy nevymizí. “

„Kdo byla ta její kamarádka?“

„Jmenuje se Lina Choi. Jae jí volal několik dní potom, co se to stalo. Lina Jaemu řekla, že si spolu užily krásný večer, a že Kelli hned po snídani někam pospíchala. Jenomže Kelli se tehdy vrátila až večer. Jae si spočítal, že mu tak nesouhlasí čtrnáctihodinový časový rozdíl. Kelli nám neřekla, co v té době dělala a my jsme neměli odvahu se na to zeptat.“

„Něco se tedy muselo stát v době mezi jejím odchodem do města a tím telefonátem, kdy Jaemu řekla, že nepřijde domů. Možná… “ Tokki se zarazila, než dořekla svou myšlenku.

„Zbledla jste jako stěna.“ Polekala se Ida.

Tokki zaťala ruce v pěst. Najednou pocítila žaludeční nevolnost a musela rychle běžet na záchod. Tentokrát její nevolnosti nebraly konce.

„Jak to, že vám teď není dobře? Myslela jsem, že v tomto stavu trpíte jen ranními nevolnostmi.“ Dělala si stále starosti Ida.

Tokki byla celá zesláblá a musela se opřít o stěnu. Snažila se neplakat. „Já nevím, co se to děje. Ale cítím, že je s Kelli něco špatně. Není samo sebou, že mi navrhla, abych se za ní vydávala. Vypadá to, že má nějaký malér.“

„Jaký?“ Zeptala se vyplašeně Ida.

„Tak to nemám tušení.“ Konstatovala bezradně Tokki. „Jsem hloupá. A zlobím se sama na sebe. Mělo mě to napadnout hned, jak mi navrhla, abych jí tady vlastně zastupovala. Jak je možné, že jsem jí na to naletěla?“

„Protože máte sama se sebou spoustu starostí.“ Chlácholivě ji poplácala po rameni Ida.

„A navíc…“ nechápavě zavrtěla hlavou Tokki. „Byla rozhodnutá, že navštíví Giselle, ale přitom se ani slovem nezmínila Jaemu. Prý, aby ho to zbytečně nerozzlobilo.“

„Kdyby ta návštěva u Giselle byla pro ní tak moc důležitá, jistě by požádala Jaeho, aby přerušil svou práci a odjel tam s ní. Jae by pro Kelli udělal první poslední.“ Ida byla zmatená a lámala si nad tím vším hlavu.