To nejsem já 6

„Díky Hime. Máš to u mě.“ Jae vystoupil z auta a ze zadní sedačky popadl svůj baťoh.

„Nemáš zač.“ Usmál se mile Himchan.

„Teď se můžeš jít domů konečně prospat.“

„To není špatný nápad.“ Přikývl mu Him. „Hlavně by ses tím měl řídit ty. “

„Budu, neboj.“ Zamumlal Jae, který si nepamatoval, kdy se naposledy pořádně vyspal. Stále přemýšlel nad svým rozpadajícím se manželstvím. I Daehyun měl co dělat, aby ho donutil jet domů za Kelli.

Jae Himovi zamával a otevřel si bránu svým dálkovým ovládáním. Nikomu o svém návratu neřekl, tak ho ani neudivilo, že je v celém domě naprostá tma. Bylo hodně pozdě. Jin i Ida dávno spali. A co se týkalo Kelli… Jaeho zabolelo u srdce. Tato bolest ho provázela již několik měsíců. Dnes večer byla o něco intenzivnější. Věděl, že se vrací domů ke své nemocné ženě, ale vůbec netušil, co jej zde čeká. Na čele mu vyrazil studený pot.

Obsah Idiny zprávy se mu stále honil hlavou, pořád dokola. Nemohl se na svou práci plně soustředit, což bylo nebezpečné, jak pro něj, tak pro jeho kolegy.

Do domu vešel zadními dveřmi zcela záměrně, nechtěl svým příchodem nikoho vzbudit. Baťoh si odložil hned ve vstupní hale. Své kroky namířil rovnou do ložnice. Byl zvědavý, jak na jeho příjezd Kelli zareaguje. Věděl ale, že Kelli mezi ně hned zase postaví neproniknutelnou zeď, kterou Jae tolik nenáviděl. Stál už skoro u dveří, když zaslechl, jak Kelli tiše mluví do telefonu francouzsky. Nevěděl proč, ale představoval si, že Kelli bude tak nemocná, že nebude moct ani udržet sluchátko v ruce.

Nedivil by se tomu, kdyby většinu času Kelli strávila telefonováním, protože za posledních šest týdnů byl zcela pracovně vytížen a ona byla sama doma. Jae se však přistihl, že žárlí, protože nevěděl, s kým to hovoří. Mohla to být Giselle nebo nějaká její francouzská kamarádka. Nebo to mohl být úplně někdo jiný, než jak si Jae přál.

Byl stále zoufalejší z toho, že je tím nejposlednějším člověkem, kterého by chtěla Kelli vidět nebo s ním jen mluvit. Už nechtěl dál snášet, že s ním Kelli jednala jako s cizím člověkem. Otevřel potuchu dveře, překročil práh a sáhl na vypínač.

Když se v ložnici rozsvítilo, Tokki překvapením přestala mluvit do sluchátka. Hovořila právě s recepční hotelu. Posadila se na okraj postele a divila se, jak je možné, že Ida vstoupila do pokoje, aniž by předtím zaklepala.

Pak však zahlédla mužskou postavu, která se pomalu blížila k posteli, na které seděla. Tokki zděšením nemohla popadnout dech. Hlas recepční ve sluchátku sice slyšela, ale vůbec nevnímala, co říká.

Jae k ní přistoupil, vzal jí sluchátko z ruky a zadíval se na ní. „Zavolá vám později.“ Oznámil stručně do telefonu a zavěsil.

Pozdě si Tokki uvědomila, že jí noční košile sklouzla dolů po rameni a odhalil tak část jejího ňadra, které Jae jistě nepřehlédl. Tokki si rozpačitě upravila košili a všimla si, je její obavy z jeho pohledu Jaeho ranily. Na rtech se Jaemu usadil neveselý úsměv, na kterém se jistě podepsala i únava, která byla patrná z každého kousku jeho tváře.

„Taky jsem rád, že tě vidím.“ Prohlásil sarkasticky Jae.

Tokki sebou škubla nad jeho jízlivostí.

„Věděl jsem, že už je hodně ztraceno, když jsi neodpovídala na mé dopisy.“ Začal hořce Jae. „To jsem ještě ani v nejmenším netušil, že se mě i bojíš. Tvá reakce na přivítanou byla to nejposlednější, co bych od milované ženy čekal.“

Jaeho zoufalství zbořilo všechna Tokkiina předsevzetí o neprozrazení své osoby a donutilo jí vyjít s pravdou ven. Kelli jí možná za to bude proklínat, ale v tuto chvíli, kdy Jae stál před ní, nebylo jiného řešení. Tokki už ani na chvíli nezaváhala a rozhodla se, že by svému švagrovi nebyla schopná déle lhát.

„Jae…“ Tokki bezradně hledala vhodná slova, která jí díky rozrušení nechtěla přijít na mysl. „Já… já nejsem tvá žena.“

Jae prudce otočil hlavou na stranu a z boku bylo vidět, jak se mu napjaly svaly ve tváři.  „Aspoň, že jsi upřímná.“ Odpověděl uštěpačně.

„Ty mě ale nerozumíš.“ Tokki měla dojem, že je to všechno jen zlý sen. „Já jsem Tokki. Tokki Lee. Jsem Kelliino dvojče.“

„Dvojče…“

„Ano. Já vím, že ti Kelli řekla, že má mladší sestru. To je pravda. Já jsem mladší sestra, jenomže jen o pár minut.“

Jae se zaposlouchal do Kelliina vysvětlení a měl dojem, že má snad halucinace. Zdůvodnil si to tím, že příliš mnoho nocí probděl, což se zřejmě projevilo na jeho nervové soustavě. Pak ho ale napadlo, že Kelli má horečku a blouzní. Automaticky natáhl ruku a sáhl jí na čelo. Tokki se od něj odvrátila. Její ucuknutí Jaeho opět vyprovokovalo ke vzteku, protože nesnesl pomyšlení, že se chce jeho manželka vyhnout i jeho doteku. Nemohl uvěřit svým očím. Bylo to pro něj nesnesitelné. Stále ji miloval a toužil po ní. Nejhorší na tom bylo, že věděl, že se jeho city ke své ženě nikdy nezmění.

„Ida mi vzkázala, že máš chřipku. Když tě tady tak vidím, tak je mi jasné, proč se tolik vyděsila, že mi musela dát vědět.“ Složil si ruce na hrudi. „Ať se tě to líbí nebo ne, jsem rád, že jsem doma. Dneska večer budu u tebe, kdybys náhodou něco potřebovala. Jestliže se ráno budeš cítit lépe, popovídáme si.“

„Já nejsem Kelli.“ Trvala na svém Tokki. Popadla do ruky konec peřiny, kterou si přitáhla až ke krku, jako by se bála jeho další reakce. Sama byla bledá jako stěna. „Já jsem Tokki. Kdybys byl trpělivý a nechal si to všechno vysvětlit, mohli bychom hned zavolat do Paříže, kde je teď tvoje Kelli a mohli byste si to vyříkat spolu.“

Jae pozorně sledoval ženu, která byla jeho zákonitou manželkou, přitom měl pocit, že je to naprosto cizí člověk. Co se to jenom stalo za tu dobu, co nebyl doma? „Ty mluvíš z cesty, Kelli.“

„To je proto, že nejsem Kelli. Ale jsem Tokki. A to, že mi není dobře není chřipkou, ale tím, že jsem těhotná“

„Co jsi to řekla?“ Jaemu poskočilo nad těmi slovy srdce.

„Budu mít dítě. A doktor mi řekl, že vzhledem k tomu, že nemám dobrý krevní tlak, musím ležet v posteli. A to do té doby, než ty nevolnosti přejdou. Kelli mi nabídla, že mohu po dobu, co ona bude v Paříži, kam se vydala za Giselle, být tady u vás. Abych měla čas najít si nějakou práci na doma.“

Tokki stále mluvila, stále vysvětlovala, ale Jae jí nevnímal. Slyšel jen jedno a to, že byla těhotná. Stále se z toho nemohl vzpamatovat.

„Proč jsi mi o tom nenapsala?“ Jae udělal váhavý krok dopředu k Tokki. „Přece víš, co to pro mě znamená. To mě tolik nenávidíš, že jsi mi to neřekla?“

„Ne, Jae.“ Zvolala už zoufale Tokki. „Musíš mluvit s Kelli a to hned. Jinak to nepochopíš. Kelli mě totiž ujistila, že ještě dlouhou dobu nebudeš doma, že si proto můžeme vyměnit role. Myslela si, že by to mohla být legrace, až by Jin a Ida zjistili, že jsme dvojčata a oni to nepoznali. Dělávali jsme to, když jsme byly mladší. Nikdy jsme tím nechtěly nikomu ublížit.“

„Kdy máš termín porodu?“ Jae se k ní naklonil a dožadoval se odpovědi.

„Youngjae, prosím tě. Poslouchej mě chvíli… já nejsem tvá žena!“ Tokki se více zakláněla dozadu. „Když jsem se Kelli ptala, jaká asi bude tvoje reakce, kdyby ses nečekaně vrátil domů, odpověděla mi, že by… že by tě to pobavilo.“

„Skonči to, Kelli. Chci, abys mi řekla pravdu, a chci jí znát hned teď!“ Poručil jí Jae. „To sis na mě všechno vymyslela jenom proto, abys mi dala najevo, jak je ti proti mysli, že se stanu otcem našeho dítěte?“

„Ne, Jae. Všechno, co jsem ti tu řekla je naprostá pravda. Dovol mi, abych zavolala Kelli, protože já už tohle nevydržím.“ Tokki kroutila hlavou a nevěděla už kudy kam.

„Nikam se volat nebude. Mám lepší nápad. Přesvědčím se sám, jestli mi říkáš pravdu. Prohlédnu si tvé tělo, co říkáš? Jestli jsem tě přivedl do jiného stavu, mohl bych o tom taky sakra něco vědět, nemyslíš?“ Prohlásil dravě Jae.

„To nedovolím!“ Vykřikla zděšeně Tokki. „Nedotýkej se mě!“

Jaemu se to však vymklo z rukou. Nedbal na její prosby, které ho jen stále více provokovaly. Stáhl jí noční košili z ramen dolů, aby tak odhalil horní část těla a posadil ji zády k čelu postele. Jeho tváře jen hořely, když si prohlížel její tělo, na kterém byly nepatrné změny, způsobené těhotenstvím. Pak své oči pomalu zvedl k jejím očím. Jeho pohled byl naplněn podivně ostrým plamenem.

„Jsi těhotná.“ Připustil Jae. Povolil stisk svých rukou a pustil jí.

„Jenomže to není tvoje dítě, Jae. To je…“ Tokki se rychle oblékla, její tělo se chvělo, jak byla rozhodnuta vyslovit Yonggukovo jméno, ale nakonec od toho upustila, protože se domnívala, že by to tím všechno ještě víc ztížila. „Prostě to není tvoje dítě.“

„Kelli! Prosím tě, tohle mi nedělej. Ať už tě trápí cokoliv, můžeme si o tom promluvit. Jen mě prosím tě od sebe neodháněj. Aspoň ne teď. Tolik se mi po tobě stýskalo. Tak dlouho jsem byl pryč.“ Jeho hlas byl plný lítosti, ale i zloby. Vzal do dlaní její tváře a přiblížil se svými rty k těm jejím.

„Ne, Jae, prosím, nedělej to!“ Zpanikařila Tokki, jejíž křik utlumil Jae dlouhým polibkem, který v něm vyvolal nesmírnou touhu dotýkat se jí.

Tokki cítila, že klesá do peřiny a věděla, že musí něco udělat dřív, než bude pozdě. Podařilo se jí vložit ruce mezi jejich přibližující se těla, které se k sobě začaly hned tisknout. Tokki Jaeho odstrčila vší silou, kterou v sobě našla. Podařilo se jí vymanit se z jeho obětí ve chvíli nepozornosti a utéct z postele.

„Jae…“ Plakala bezradná Tokki a slzy jí stékaly po tvářích. „Budeš toho litovat, jestli se mě dotkneš. Já jsem Tokki! Vezmi do ruky telefon a zavolej do Beau Rivage v Paříži. To je hotel, ve kterém se ubytovala Kelli. Když ses sem před chvílí vplížil, mluvila jsem právě s recepční toho hotelu a prosila jí, aby Kelli vzbudila a já jí mohla přemluvit, aby se hned vrátila domů.“ Už skoro na Jaeho hystericky křičela.

„Mluví pravdu, Jae.“ Přerušila je Ida, která stála ve dveřích hned vedle Jina, jejího manžela.

Tokki v tuto chvíli děkovala Bohu, že jí Ida zachránila z bezvýchodné situace.

„Tato žena opravdu není vaše manželka, Jae.“ Pokračovala stále klidným hlasem Ida. „My jsme s Jinem hned po jejím příjezdu vypozorovali, že tady něco nehraje. Teď už nám to dává smysl.“ Ida svůj pohled upřela na Tokki. V Idiných očích nebyly žádné známky obvinění, ale jen zájem a zvědavost. „Takže vy jste ta mladší sestra? To mě teda podržte.“ Zamumlala obdivně Ida a jen nad tím kroutila nevěřícně hlavou. „Už jste někdy v životě viděl takovou neuvěřitelnou podobu, Jae?“