Kelli přistoupila k hotelové recepci, kde ji recepční
uvítal úsměvem.
„Čím vám mohu posloužit, madam?“
„Za pár minut mám tady schůzku s panem Bangem. Buďte
tak hodný a vyřiďte mu, že na něho budu čekat v hotelové restauraci.“
„Jak si přejete, madam.“
Díky jeho tajemníkovi, který jí více než ochotně prozradil,
že zrovna pobývá v Paříži díky svým obchodům, si s ním domluvila
schůzku. Jen co přijela do hotelu, recepční jí už předával vzkaz od pana Banga.
Ve vzkazu stálo, že Yongguk přiletí do Paříže ještě ten den odpoledne a že by
se mohli setkat přímo v jejím hotelu okolo osmé hodiny večer.
Kelli neměla tušení,
jak Tokkiin přítel vypadá a proto si sedla ke stolu, od kterého měla nejlepší
výhled ke vchodu do restaurace, aby ji Yongguk hned při příchodu zahlédl. Kelli
pohlédla na hodinky. Do osmé hodiny mnoho nechybělo. Požádala číšníka, aby jí
donesl dvojku vychlazeného bílého vína. Pohodlně se usadila ke stolu a čekání
na Yongguka si krátila popíjením lahodného nápoje.
Kelli se domnívala, že to, k čemu se rozhodla, bylo
správné. Největší škodolibou radost měla z toho, že Yongguk vůbec netušil,
že upadl v nemilost.
„Miláčku…“
Kelli nepatrně zalapala po dechu, když na svých ramenou
ucítila něžný dotek rukou, které ji jemně stiskly. Vyvolalo to v ní dávno
zapomenutou vzpomínku na Jaeho doteky. S Jaem se nemilovala už hodně
dlouho a Yonggukův stisk ji na chvíli vyvedl z rovnováhy. Když se během
chvilky opět vzpamatovala, pozvedla hlavu a nastavila tak tvář, aby ji Guk mohl
políbit. Yongguk ji formálně políbil na tvář a usadil se naproti ní.
Kelli musela přiznat, že Yongguk byl nejen přitažlivý muž,
ale byl i velmi podobný jednomu herci, kterého měla velmi ráda. Proto se
nedivila, že se do něj Tokki zamilovala na první pohled. Yongguk patřil mezi ty
muže, kteří o sebe hodně dbají.
„Zlato,“ natáhl se pro Kelliinu ruku, „neměl jsem tušení, že
po mě tolik toužíš. Když mi volal můj tajemník, celý svůj program jsem zrušil,
abychom mohli být spolu. Jak dlouho se vlastně zdržíš?“
„Jsem tu jen na pár dní.“
„Pojďme nahoru do
tvého pokoje, kde budeme sami.“
Zašeptal. Yonggukovi prsty ji hladily po ruce a pak si je propletl
s Kelliinými prsty.
„Dnes večer ne.“
„Ty mě chceš dráždit, miláčku?“ Pousmál se Guk.
„Ne, to vážně nechci. Dneska s tebou potřebuju nutně
mluvit.“
„Takovouhle tě vůbec neznám. Jsi tak vážná.“ Guk jí políbil
ruku. „Hodně po tobě toužím. Tak dlouho jsme se neviděli.“
Kelli nepochybovala o tom, co právě řekl. „Mrzí mě, že sis
od naší schůzky sliboval něco, co ti teď nemohu dát. Nečekala jsem, že za mnou
přijdeš. Chtěla jsem s tebou mluvit jen po telefonu. A taky bych
potřebovala jednu radu.“
Yongguk seděl zaraženě za stolem, Kelli věděla, že její
odmítnutí otřáslo jeho sebevědomím. Na chvíli bylo Kelli Yongguka i líto, ale
tento pocit jí rychle opustil, když si vzpomněla, jak ublížil Tokki.
„Přiletěla jsem do Paříže za Giselle. Potíž je v tom,
že to její manžel nesmí zjistit. Kdybych mu zavolala já, nedovolil by jí,
abychom se sešly. Nevím, jak bych jí mohla dát vědět, že jsem tady, aniž by to
zjistil Paul. A poblíž jejího domu se taky ukázat nemůžu. Napadá tě něco, co by
mi mohlo pomoci?“
Yongguk jednal jako člověk, který se nejprve musí
vzpamatovat ze svojí porážky. Proto jeho myšlení bylo trochu zpomalené. „Ne,
nenapadá. Už dávno jsem ti říkal, že bys to měla nechat na nich a neplést se do
toho.“ Prohlásil nakonec.
„Copak můžu? Vždyť je to otázka života a smrti.“
„To nemůžeš vědět.“
„Můžu. A Kelli se mnou souhlasí.“ Kývla hlavou a zadívala se
zpříma do očí.
„I kdyby se ti podařilo s nevlastní matkou promluvit a
ona se přiznala k tomu, že jí manžel zneužívá, jak by sis to prosím tě
představovala dál?“
Kelli se dlouze zamyslela. „Donutila bych jí, aby ho
opustila. Aby vyhledala právnickou pomoc. Kdykoliv jsem se já nebo moje sestra
ocitla v nesnázích, vždycky jsme pomoc hledaly u ní. Nechápu tedy, proč by
to v tomto případě nemohlo být naopak.“
„Něco s tebou není dneska v pořádku, Tokki. Já
vím, že máš o svou nevlastní matku starost, ale neměl jsem tušení, že to došlo
až do takového stádia.“ Yongguk změnil svůj svůdný výraz v obličeji na
nechápavý.
„Mám ji moc ráda a celý měsíc jsem od ní nedostala jediný
dopis, jedinou řádku. Vždycky nám byla dobrou mámou. Ale nechci, aby sis to
špatně vysvětlil. Naší vlastní mámu jsme se sestrou milovaly jinak, to je
jasné. Jenže Giselle na nás měla vždycky spoustu času.“
„To jsem nevěděl.“ Zamumlal Guk.
„Nikdy jsem o tom nemluvila, aby to vůči naší vlastní mámě
nevypadalo nevděčně. Pravda je, že nám Giselle dala vždycky všechno, co jsme
potřebovaly. A já teď nesnesu pomyšlení, že by jí mělo být ubližováno.“ Kelli
se naklonila dopředu a položila svou ruku na jeho rukáv. „Ty bys mě přece měl
chápat jako málokdo. Ty sám víš jaké to je, když člověk bezmezně miluje svou
matku. Přece kdybys měl podezření, že její život je ohrožen, jistě bys něco
podnikl. Nediv se tedy, že takhle uvažuju i já o Giselle.“ Kelli si všimla, jak
Yongguk těžce polkl. Pohlédla na něj, usmála se a pak pokračovala ve svém
záměru. „Nemohu po tobě chtít, abys tu zůstal se mnou. Vrať se ke své matce do
Incheonu a užijte si spolu ještě zbytek tvé dovolené. Ona tě potřebuje. Musím
přiznat, že se cítím provinile, když jsem tě vyrušila a na chvíli tě od ní
odloučila. Ale i tak jsem ráda, že jsem tě mohla vidět.“
Muž, co seděl naproti ní, během krátké chvíle zestárl snad o
deset let. Nechal se lapit do pasti, kterou sám nalíčil. Kelli si všimla jeho
pohledu, který prozradil, že by ji rád chytil za ruku, ale šok, který utrpěl
z jejích slov, byl silnější než jeho intriky. Raději vstal.
„Drahoušku, má rada zní následovně: nezajímej se příliš o
podrobnosti vztahu své nevlastní matky s jejím manželem. Mohlo by se totiž
stát, že by ses šeredně spálila.“
„Myslíš, že bych se mohla spálit víc než teď, když mě ničí
to, že nepíše a nedává o sobě vědět?“ Dopila víno a posmutněle se na něj
podívala. „Ne, nemohla. Ale za tvou radu ti děkuju.“
Kelli věděla, že měl Yongguk v úmyslu říct ještě něco
jiného, ale měl obavy z její další nečekané reakce. Nakonec se raději
rozloučil.
„Moc ode mě svou matku pozdravuj.“ Podotkla Kelli, když se
Yongguk otočil a byl na odchodu.
„Teď už vám jen popřeju dobrou noc. Myslíte, že ode mě
budete ještě něco potřebovat?“
Od jejích dnešních ranních nevolností, se Ida chodila Tokki
ptát každou hodinu, jestli náhodou něco nepotřebuje. Snídani Tokki vyzvracela
celou, protože si večer předem zapomněla vzít lék. Předstírat, že je vlastní
sestrou, se stávalo čím dál obtížnější. Dneska ráno jí bylo natolik špatně, že
seznamování s novým prostředím musela odložit na jindy.
Naneštěstí jí Ida nesla čaj a tousty k snídani právě ve
chvíli, kdy byla na záchodě a zvracela. Od té doby se Ida zaměřila jen na ní.
Starala se s Jinem o ní, jako by byla malé dítě. Byla moc šťastná, že je
obklopena lidmi, kterým na ní záleží.
„Ido, vy mě tak rozmazlujete, až se cítím zahanbená. Díky
vám mám všechno nachystané, takže pochybuju, že bych mohla ještě něco
potřebovat.“
„Já si stejně myslím, že vás měl doktor poslat do nemocnice.
Tohle není samo sebou. Vždyť vy už jste několik dní nesnědla pořádné jídlo.
Jestli to takhle půjde dál, tak až se Jae vrátí, nepozná vás.“
Tokki od Idy nenápadně odvrátila pohled, aby si Ida
nevšimla, jak jí její slova rozhodila. Bohužel Ida netušila, jak moc je blízko
pravdě. Idina poznámka jen několikanásobně zvětšila Tokkiin pocit viny.
V tuto chvíli Tokki zajímala jen jedna jediná věc. A to, proč Kelli už
několik dní nejedla.
„Doktor mě ujistil, že ty nevolnosti přejdou.“ Vysoukala ze
sebe Tokki s námahou.
„Já si stále myslím, že by tu měl být Jae s vámi.“
Zabručela Ida.
„Nemůžu přece riskovat, že ho taky nakazím. Je to dobře, že
se vrátí, až budu zdravá.“ Rychle odpověděla Tokki.
„Tak dobře.“ Neodporovala dál Ida. „Kdybyste přeci jen něco
potřebovala, stačí zavolat.“
K její velké radosti se Ida rozloučila, zhasla světlo a
opustila její pokoj. Byl nejvyšší čas, aby zůstala Tokki sama. Jen co se
ujistila, že je sama, že ji nikdo nebude rušit, zavřela oči a po tvářích se jí
začaly kutálet slzy. Teprve v tuto chvíli pochopila, že Kelli za ní do
Soulu přijela, aby u ní nalezla útěchu a pochopení. Místo toho, aby sestře
pomohla, hodila na ní svoje problémy. Nedala jí možnost, aby si od svých
problémů aspoň trochu ulevila. Nebylo tedy divu, že se Kelli rozhodla odletět
do Paříže. Potřebovala se tam sejít s někým, komu by se mohla svěřit, když
ona… její vlastní sestra… zklamala. Tokki se v duchu modlila, aby se Kelli
podařilo sejít se s Giselle. Aspoň aby se tohle obešlo bez problémů.
Celé odpoledne a pak celý večer čekala, že jí Kelli zavolá.
Telefon, co měla v pokoji, však celou dobu jen tiše mlčel. Tokki si začala
dělat starosti a nemohla usnout. Čím více o tom přemýšlela, tím rychleji se
rozhodla, že zavolá ona jí.
V tuto chvíli bylo v Paříži sedm hodin ráno, což
byla doba, kdy si byla Tokki jistá, že jí v hotelu zastihne. Když to bude
možné, tak jí donutí, aby se vrátila domů. Idě a Jinovi by vysvětlila, že se
sestře zastesklo, a že by jí chtěla mít u sebe. A v nestřeženém okamžiku
by si své role zase vyměnily a nikdo by nic nepoznal.
Tokki natáhla ruku a rozsvítila si lampičku na nočním
stolku. Vstala z postele a došla k prádelníku. Kelli jí ještě před
svým odjezdem napsala na kus papíru název hotelu, kde si rezervovala pokoj.
Tokki si ten lístek vložila do toaletní taštičky, ve které měla i své léky.
Jeden prášek si vyndala a zapila ho coca colou, kterou jí Ida připravila na
stolek.
Vrátila se zpět do postele a vytočila číslo hotelu
v Paříži. Zatímco čekala na spojení, zhasla lampičku a pohodlně se opřela
o polštář. Byla rozhodnuta, že přijde celé věci na kloub.
Žádné komentáře:
Okomentovat