To nejsem já 4

„Prosím?“

„Kelli, jsi to ty? To jsme ráda, že jsem tě zastihla ještě před odjezdem na letiště.“ Zajásala Tokki.

„Tokki! Neříkej, že už jsi dorazila k nám?“

„Ne, ještě ne. V tom je ten problém. Trčím u benzínové pumpy. Zřejmě jsem přejela odbočku. Pár lidí mě poznalo a zamávalo mi. Ale jistě chápeš, že se jich na cestu nemůžu zeptat.“

„Nejjednodušší bude, když vyjedeš z města po té samé silnici, po které jsi přijela. Asi po osmi kilometrech bude odbočka doprava, která povede k hrbolaté cestě. Dávej před tou odbočkou pozor, protože je špatně označená, ale ta cedule tam určitě je. Až projedeš kolem dlouhé řady stromů, ocitneš se na otevřeném prostranství. Nedaleko se budou pást krávy. A hned za tou velkou planinou to je.“

„To už najdu. Díky, Kelli.“

„A co řízení? Nemáš s tím problémy?“

„Vůbec ne. I když jsem auto naposledy řídila hodně dávno, dá se říct, že mi to jde.“

„A co jinak?“

„Jak co jinak?“

„No jak se cítíš? Myslím tím stavy nastávající maminky.“

„Jde to. Ani mi dneska ráno nebylo příliš špatně. Ale chtěla jsem se tě ještě zeptat, jestli něco neříkal můj vedoucí, když jsi mu řekla, že nebudu moci tři týdny do práce? “

„Byl hrozně milý. A snad se i na chvíli zdálo, že byl z té zprávy o tvém těhotenství smutný. Asi tě má rád víc, než si myslíš. Požádal mě, abych ti vzkázala, že ti gratuluje a přeje všechno nejlepší.“

„Ty si děláš srandu. To není možné…“

„Ty tři týdny ti normálně započítá jako placené. Jo a ještě ti chce dát jeden měsíční plat navíc, že ti ho beztak dluží, protože jsi prý pro něj udělala v poslední době velký kus práce navíc.“

Tokki zavrněla štěstím. Byla vděčná svému panu vedoucímu za jeho laskavý přístup. Ale nejvíc byla vděčná Kelli za to, jak bravurně dokázala její záležitost s těhotenstvím vyjednat.

„Takže nezapomeň, kdo jsi. Bude to jen do té doby, než se vrátím. Slibuju.“ Upozornila jí ještě jednou Kelli.

„Mám trochu strach, že mě prozradí můj hlas.“ Nevěřila si stále Tokki.

„To je nesmysl.“

„Ale co když Jae…“

„Tím se netrap, ano? Už jsme si to řekly. Radši přemýšlej o tom, jak jim to pak prozradíme, aby to pro ně nebyl tak moc velký šok. Ale aby to zase pochopili jako legraci.“

„Ty jsi teda dobrá. Nejdřív mě k tomu přemluvíš…“

„Ale no tak, Tokki. Byl to jen takový návrh. Promyslím to cestou, neboj. Ty teď hlavně dbej na správnou stravu, aby byla bohatá na vitamíny.“

„Kelli? A zavoláš mi, až tam dorazíš?“ Oslovila ji rozechvěle Tokki.

„Samozřejmě. To bych ti přeci neudělala, abych o sobě nedala vědět. Taky tě pak povím, co se dozvím od Giselle.“ Ujistila jí Kelli. „Abych nezapomněla, mám ve stole skvělé počítačové hry. Můžeš se tím přes den zabavit. Je to docela legrace.“

„Větší než s Jaem?“ Optala se Tokki dřív, než si uvědomila, co říká.

„Na tohle ti nemusím odpovídat, že ne?“ Bránila se Kelli.

„Nezdá se ti, že jsi mi o něm toho moc neřekla? Mě přece není jedno, jestli máš nějaké problémy.“ Vysvětlila Tokki.

„Neřekla, protože není co. Ahoj!“

„Kelli !!!“ Volala do hluchého telefonu Tokki. „Nemůžeš přeci jen tak zavěsit.“

V telefonu byl slyšet jen oznamovací tón. Tokki zamyšleně položila sluchátko. Zdálo se jí, že Kelli něco tají. Vztah Kelli k Jaemu naznačoval, že něco není v pořádku. Tokki začala Kelli podezírat i z toho, že její nevolnosti a bledý obličej nejsou jen příznaky strachu o jejich nevlastní matku, ale že je za tím naprosto něco jiného. Něco mnohem závažnějšího.

Tokki zanechala chmurných dohadů a odebrala se zpět k autu. Bylo nesnesitelné horko. Celá zpocená a unavená se vydala směrem k ranči. Ani cesta kolem stromořadí jí neosvěžila. Měla strach, že až dorazí na ranč, zhroutí se vyčerpáním.

Znovu ji přepadly pochyby z toho, jestli neudělala chybu, když přistoupila na tenhle Kelliin bláznivý plán. Na chvíli zapřemýšlela o tom, že by možná měla hned ze začátku Idě a Jinovi říct pravdu, aby se pak všichni necítili podvedeni. Youngjae by se mohl cítit uražený dvojnásob, protože Kelli mu až do teď zapírala fakt, že jsou s Tokki identická dvojčata. Tokki začala doufat, že i když je s Kelli k nerozeznání, jistě se od sebe liší chováním, na což jistě Ida s Jinem brzo přijdou a celému tomu divadlu bude konec dřív, než bude pozdě.

Když Tokki dorazila na otevřené prostranství, o kterém mluvila Kelli, zahlédla v dáli po levé straně Jaeho dům, který stál pod malým kopcem, za nímž se tyčily nízké, ale krásné hory. Tokki se s chutí nadechla čerstvého vzduchu a obdivovala krajinu, kde měla Kelli s Jaem svůj domov.

Když zahlédla ceduli, která ukazovala na soukromý pozemek, dojela k bráně, od které vedla dlouhá cesta do dvora. Sáhla do přihrádky pro dálkové ovládání, ale nebylo tam. Tokki začala zmatkovat a přehrabala v autě, co se dalo. Nakonec dospěla k názoru, že ho jistě musela Kelli ztratit cestou do Soulu. V tuto chvíli to bylo celkem nepodstatné. Podstatné však bylo to, že dálkové ovládání prostě zmizelo. Pevně uchopila volant a začala přemítat, co bude dál. V tom zahlédla auto, jak se od ranče blíží k bráně. Auto řídil asi šedesátiletý muž a jel tak rychle, že se za autem zvedal písečný prach.

Muž měl na sobě flanelovou košili s dlouhým rukávem a džíny. Jakmile zahlédl povědomé auto, zastavil a vyskočil za svého auta. Pokýval na Tokki, jestli chce pustit dovnitř. Tokki odhadla, že by tohle mohl být Jin, protože odpovídal popisu, který jí dala Kelli. Tokki otevřela dveře a vystoupila z auta. Trochu se jí zamotala hlava, protože kromě toho, že byla hodně nervózní, měla ještě i hald, protože od rána nic nejedla.

„Kelli…“ Zvolal muž a rozešel se k Tokki. „Ještě že jste Idě zavolala, že jste ztratila to ovládání.“

Tokki zalapala po dechu. Jak to, že jí o tom Kelli nic neřekla, když o tom věděla. Jestli budou podobná nedorozumění pokračovat, bude Keliin plán brzy odhalen, pomyslela si Tokki zoufale.

„Teď, když jste nemocná, nemůžete bez toho ovládání zůstat. Zatím si vezměte moje a já si ve městě zařídím jiné.“

„Dě-děkuju, Jine.“ Vykoktala Tokki a vyhýbala se přímému pohledu do jeho očí. „Je mi to tak trapné.“

Tohle nemůže nikdy vyjít, pomyslela si. Neuměla pohlédnout do očí člověku, kterého podváděla. Začala si vyčítat, že se nechala od Kelli ukecat.

„Vždyť se přece nic nestalo. Nezlobte se, že k vám teď budu hodně upřímný, ale zdá se mi, že jste ještě víc bledá, než když jste se posledně vrátila z projížďky na koni. Kdybyste mi řekla, že se chystáte k doktorovi, byl bych vás tam odvezl. Pojďte honem domů, Ida vám už všechno nachystala.“

Tokki se zarazila nad tím, že i Jin si všiml Kelliiny bledosti.

„Je mi líto, že jsem vás oba tolik vyděsila.“ Tokki se otřásla při pomyšlení, že svou pravou totožnost bude muset skrývat ještě nejméně tři týdny.

„Mám vám říct pravdu?“ Optal se Jin a snažil se vypadat přesvědčivě. Tokki vytušila, že Jin chce pouze zakrýt své překvapení nad jejím upřímným chováním. „Ještě pořád po této zemi chodí spousta lidí, kteří by dali vše, co mají za to, kdyby je někdo potřeboval.“ Sotva to Jin dořekl, zatvářil se rozpačitě.

Na rozpacích byla i Tokki, když si uvědomila, co asi musela tady těm lidem Kelli provádět. Sledovala Jina, jak jde k autu, do kterého nasedl a začal s ním couvat. Díky Jinovo dálkovému ovládání projela bránou zcela bez problémů. Když byla uvnitř, zaslechla, jak se brána sama zavřela. V tu chvíli měla pocit, že je tímto definitivně vtažena do Kelliina plánu. Už nemohla couvnout.

Předešlý večer se Kelli snažila Tokki seznámit se vším, co by o ranči měla vědět. A jak by se měla chovat, aby to nezačalo být moc nápadné. Tokki proto přesně věděla, kde a jak má své auto zaparkovat. Měla dvě možnosti a rozhodla se pro to nejjednodušší. Zaparkovala před domem. Než stačila vystoupit, přiběhl k ní Jin a začal jí pomáhat.

„Omlouvám se, Jine, že jsem tak neschopná, ale obávám se, že nebudu mít ani sílu odnést zavazadla dovnitř.“ Mluvila pravdu. Své celkové vyčerpání nemohla přičítat pouze svému těhotenství, ale i tomu, že přistoupila na Kelliin bláznivý plán. Kvůli němu musela do sebe vstřebat spoustu nových informací. Jediné po čem Tokki v tuto chvíli toužila nejvíce, byl odpočinek a měkká postel.

„Je nutné, aby přijel Youngjae.“ Konstatoval rozhodně Jin.

„Jen to ne!“ Vykřikla zděšeně Tokki dříve, než si uvědomila, že její reakce byla příliš přehnaná. „Nemůžu ho přece vyrušit jen kvůli obyčejné chřipce. Ještě by ji ode mě mohl dostat.“ Snažila se zachránit situaci.

„Stejně bych byl nejraději, kdyby tu Jae byl.“ Zamumlal si po vousy Jin.

Kelli Tokki důkladně vyškolila ohledně interiéru svého domu, avšak Ida okamžitě vyběhla z domu, aby se s Tokki přivítala a odvedla jí dovnitř. Tím jí vzala příležitost vyzkoušet si své znalosti.

„Vypadáte opravdu přepadle, Kelli. Pojďte, půjdeme rovnou do vašeho pokoje.“

Tokki si ihned Kelliin domov oblíbila. Ida ji vedla velkou chodbou až na druhý konec domu, kde měla Kelli svoji ložnici. Jin je následoval a postavil Tokkiiny kufry na zem, kde ležel modrý koberec. Tokki musela uznat, že její sestra má vkus. Z nábytku bylo zřejmé, že její nejoblíbenější barvou je modrá a bílá. V tom se od sebe příliš nelišily. Než se Tokki stačila zorientovat, kde stojí její prádelník, Ida jako by jí četla myšlenky, přiskočila a otevřela jej sama. Vyndala z něj noční košili a připravila jí Tokki na postel.

„Půjdu zaparkovat auto.“ Oznámil Jin a vzdálil se z pokoje.

„Převlékněte se a lehněte si. Hned vám přinesu něco k jídlu.“ Řekla Ida a přívětivě se na Tokki usmála.

„Ale já nemám hlad.“ Odpověděla vzápětí Tokki.

„A neměla byste třeba chuť na tu colu bez kofeinu, jak jste mi o ní říkala do telefonu?“

„To měla.“ Vysoukala ze sebe překvapená Tokki.

„Hned vám pro jednu dojdu. Jak jste volala, Jin jel okamžitě na nákup a všechno dovezl v dostatečném množství.“

Tokki byla v tu chvíli své sestře nepopsatelně vděčná za její dokonalou předvídavost. Kelli byla úžasná. Dokázala jí číst myšlenky. „Vy i Jin jste úplní andělé.“ Zalichotila upřímně Tokki Idě. Celým svým srdcem si přála, aby jim mohla říct celou pravdu.

Poté se Tokki odebrala do koupelny. Zavřela za sebou dveře koupelny a unaveně se o ně opřela. Byla zesláblá. Hlavně ze lži, ve které bude muset vydržet ještě spoustu dní. Lichotilo jí sice, že ani Jin ani Ida nic nepoznali, ale mrzelo jí, že je podvádí. Od prvního okamžiku bylo jasné, jak Ida, tak Jin byli Kelli a Jaemu naprosto oddáni. Nezasloužili si v žádném případě, aby byli tak podle oklamáni.

Tokki vešla do koupelny a rozhlédla se kolem dokola. Kromě několika pánských toaletních potřeb, které evidentně patřily Jaemu, zde byla zubní pasta s jedlou sodou a neparfémované tělové mléko.

Všechno zatím probíhalo až příliš snadno a to nebylo dobré znamení.