„Jae? Přišla ti pošta.“
Daehyun, Jaeho spolubydlící, který též patřil
k sedmičlenné ochrance, která střežila bezpečnost pana Junga a jeho
rodiny, odhodil svazek dopisů na Jaeho postel.
Youngjae se právě v koupelně holil. Ještě s pěnou
na tváři přišel do pokoje, přistoupil k posteli a do ruky uchopil balíček
dopisů. Když zjistil, že se víceméně jedná o nezaplacené účty, rozzlobil se na
Kelli, že by ho těmito věcmi neměla zatěžovat. Všechny složenky do jedné
roztrhal a vyhodil do koše. Vrátil se do koupelny a tam pokračoval
v holení.
„Jdu na kafe, chceš, abych ti taky jedno přinesl?“ Strčil
Daehyun hlavu do dveří u koupelny.
„Ne, děkuju. Na chvíli se natáhnu.“
„Tak čau.“ Rozloučil se Dae.
Poté, co Dae opustil pokoj, ve kterém bydlel pouze
s Jaem, zůstal na pokoji Jae úplně sám. V tomto týdnu bylo náplní
jejich práce mýt a uklízet nádobí v restauraci Meľs Family Restaurant, kde
se spolu střídali po směnách. Tato restaurace se nacházela jen pár kilometrů od
hotelu, kde byl s Daem ubytovaný.
Byla to velmi prosperující
firma a Jae byl přesvědčený, že každý, který do ní vstoupil, by mohl být členem
zločineckého gangu, který jde po panu Jungovi a snaží se ho odstranit ze světa.
Pan Jung, kterému se podařilo odhalit nejdůležitější osoby gangu a posléze i
jejich šéfa, na kterého toho měl nejvíc, musel urychleně opustit své bydliště a
nastěhovat se jinam, samozřejmě pod jiným jménem. Od té doby potřeboval pan
Jung a jeho rodina policejní ochranu, aby v Busanu mohl provozovat
restauraci.
Jae ulehl na postel a posteskl si, že od Kelli nedostal
žádný dopis. Ale zase…žádná zpráva, dobrá zpráva. Kdyby se Kelli něco
přihodilo, určitě by se to dozvěděl jako první, protože místní policie by ho
jistě informovala.
Kromě strachu o bezpečí svojí manželky, se nemohl Jae zbavit
strachu o existenci jejich manželství. Kdykoliv se Kelli dlouho neozývala, měl
obavy, že jejich manželství je tak silně narušeno, že se ho stěží podaří
zachránit. Jeho rodiče spolu žili čtyřicet let a jemu se podařilo tak nějak
překonat první rok společného soužití s Kelli.
Kdyby se věci v jeho soukromém životě měly jinak, nebyl
by nikdy tuto nebezpečnou práci přijal. Kdyby se jejich manželství ubíralo
jiným směrem, nepracoval by dávno u policie. Ale našel by si práci u nich ve
městě a byl by tak své manželce nablízku.
S Kelli Lee se seznámil v době, kdy měl dovolenou.
Bylo to před necelým rokem. Do baru Star v Soulu tehdy vešla dlouhonohá,
blonďatá kráska. Jiskra, která mezi nimi tenkrát přeskočila, hned od začátku
zažehla plamen lásky. Nádherná dívka se s Jaem dala do řeči a než večer
skončil, Jae byl do ní zamilovaný až po uši. To, co pro oba začalo dovolená a
prázdniny, nakonec skončilo jako manželství.
Zpočátku se vše jevilo jako pohádka. Oba měli spoustu plánů
a představ, které spolu chtěli uskutečnit. Jae začal brzy uvažovat o založení
rodiny a domníval se, že Kelli taky. Bože, jak bylo možné, že se člověk mohl
tak zoufale splést?
Youngjae si povzdychl a obrátil se na posteli na břicho.
Hlavu zabořil do polštáře. Jak to, že všechno najednou bylo jinak? Z jeho
vztahu s Kelli se po dvou měsících začalo vytrácet to kouzlo
zamilovanosti. Kelli přestala s Jaem cokoliv sdílet. Přestala se mu
svěřovat se svými problémy, nezajímaly jí jeho pocity, a pokud měl Jae snahu to
vyřešit, ona o tom odmítala hovořit. Odmítla hovořit o dítěti, odmítla hovořit
o své práci. Jae jí přestal zcela rozumět.
Přišlo dokonce období, kdy z toho měl depresivní stavy,
a proto se rozhodl navštívit odborníka v manželské poradně. Lékař mu vysvětlil, že v případě Jaeho
manželky se může jednat o nějaké trauma z minulosti, se kterým se ještě
nevyrovnala a které narušuje její osobnost a celkově jejich vztah. Poradil mu,
že by bylo dobré, aby na další sezení vzal Kelli sebou. On by pak mohl
posoudit, do jaké míry se může jednat o psychickou zátěž.
Když se Jae se vším Kelli svěřil a požádal jí, aby
v zájmu záchrany jejich manželství s ním do té poradny šla, zjistil,
že udělal velkou chybu. Kelli odmítla jakoukoliv spolupráci s lékaři a
ujistila Jaeho, že v jejím dětství bylo vždycky všechno v pořádku a
že vyrůstala v harmonickém prostředí milujících se rodičů a setry, se
kterou si vždycky byly jedna druhé velkou oporou.
Od té doby postavila Kelli mezi ně ještě větší zeď než před
tím. Nezadržitelně hroutící se manželství znamenalo pro Jaeho velkou ránu, ze
které se mohl vzpamatovat jen tím, že přijímal přesčasovou práci, která ho
vyčerpávala natolik, aby nemusel myslet na své soukromí nebo aby na něj myslel
co nejméně. Dokonce se začal smiřovat s myšlenkou, že až se vrátí domů,
nebude ho tam nikdo čekat.
Kelli se se svou sestrou Tokki narodily v Soulu, kde
jejich rodiče pracovali na velvyslanectví. Po smrti jejich matky, se jejich
otec oženil s Giselle, která se i po jeho smrti o obě děvčata vzorně
starala. Ovšem její další sňatek s Paulem nebyl nejšťastnější, což obě
děvčata vycítila celkem brzy. Jejich nový nevlastní otec je neměl rád a dával
jim to hodně najevo.
Giselle, jež se s Paulem odstěhovala zpět do Francie, proto
oběma děvčatům zařídila v Soulu práci tlumočnic a překladatelek
v diplomatických službách. Kelli bylo tehdy pouhých dvacet let. Jae se
domníval, že Kelli v poslední době hodně ranila Giselle, která jí přestala
odpovídat na její dopisy. Kelli to přisuzovala nesnadné situaci, která panovala
v jejím novém manželství. Neměla odvahu k tomu, aby Giselle zavolala,
protože se bála toho, že vztek, který by popadl Paula, by si pak vyléval právě
na její nevlastní mamince.
Zahlcen spoustou vzpomínek na Kelli, nemohl usnout a stále
se na posteli převracel. Zaráželo ho i pomyšlení, že nikdy neměl možnost
spatřit Kelliinu sestru. Bylo to celé divné. Ale smířil se s tím, že ji
zřejmě nikdy nespatří, protože navzdory Kelliiným pozváním nikdy nepřijela a
sama je k sobě taky nikdy nepozvala.
Snažil se nemyslet na to, že mu Kelli neodpověděla na jeho
dopis, který jí poslal už před měsícem. Nemohl se tím ale trápit, aby ho to
nevyčerpávalo a nebyla ohrožena jeho bdělost při práci, ve které by ho i malá
chybička mohla stát život.
Dospěl tedy k názoru, že žádná odpověď je vlastně zcela
jasná odpověď…
Ida opřela koště o stěnu, zvedla telefonní sluchátko a
ozvala se do něj. „Rezidence pana Yoo.“
„Dobrý den, Ido. To jsem já, Kelli. Manžel se náhodou ještě
nevrátil?“
Idu Kelliino chování, kdy beze slova odešla neznámo kam a
neobtěžovala se oznámit, kdy se hodlá vrátit, nesmírně rozčilovalo. Nabyla tak
dojmu, že Kelli se bez svého milého manžela Youngjaeho bez problémů obejde.
„Ne, Kelli.“ Odbyla jí stroze Ida.
„Tak to jsem ráda. Jen jsem vám chtěla říct, že se vrátím
asi kolem páté odpoledne. Lékař zjistil, že mám nějakou chřipku, na kterou už
museli několik lidí hospitalizovat v nemocnici. Nařídil mi, že budu muset
asi dva týdny zůstat v posteli. Abych pravdu řekla, docela jsem nebyla
proti, protože jsem si pořádně neodpočinula ani nepamatuju.“
Ida překvapeně zamrkala. Nevzpomínala si, že by někdy viděla
Kelli marodit. „To je mi líto Kelli, že vás to postihlo. Co bych pro vás mohla
udělat?“
„Byla bych moc ráda, kdybyste se přesvědčila, jestli máme
doma dostatek ovoce a zeleniny. Budu teď potřebovat dostatečný přísun vitamínů
a zřejmě určitou dietu. Z masa by bylo nejlepší kuře. Co se týká pití,
měla bych chuť na colu bez kofeinu s malým obsahem cukru.“
„Hned to zařídím. A neměla bych o tom zavolat Youngjaemu?“
Ida sice tušila, že jejich manželství není zrovna ideální, ale na druhou stranu
znala Jaeho velmi dobře a věděla, že
kdyby ho o nemoci jeho manželky neinformovala, zlobil by se.
„Kdyby se mi přitížilo, asi bych vám byla moc vděčná,
kdybyste mu zavolala.“
„Kelli?“ Její souhlas o zavolání Jaemu Idu ještě více
polekal.
„Copak Ido?“
„Já…myslím si, že
byste v tomhle stavu neměla řídit.“
„Nedělejte si o mě starost Ido. Pojedu opravdu hodně
pomalu.“
„Mě se to ale nelíbí. A věřte mi, že ani Jaemu by se to
nelíbilo. Jin pro vás moc rád zajede.“
„To není třeba, Ido. Budu doma dřív, než se nadějete. Děkuju
a zatím nashledanou…“
Ida váhavě položila sluchátko a pak se rychle odebrala do
Jaeho pracovny, kde vyhledala v seznamu číslo na jeho nadřízeného.
Jaeho manželka Kelli byla pro všechny velkou záhadou. Když
si ji Jae přivezl po svatební cestě do rezidence, Ida si jí ihned oblíbila.
Potom se Ida jednoho dne probudila a nemohla Kelli poznat. Jako by jí někdo
mávnutím kouzelného proutku vyměnil. Kelli se najednou uzavřela do sebe a
přestala se všemi komunikovat. Proto se Ida vůbec nedivila tomu, že Jae si
záměrně vyhledával spoustu práce a nevyhýbal se ani nelidským přesčasům.
Avšak Kelliin telefonát Idu hodně vyděsil. Zranitelnost
zrovna nepatřila mezi Kelliiny vlastnosti. Jediné, co by její jednání mohlo
vysvětlit, bylo to, že byla více nemocná, než přiznala. A to Idu velice
znepokojovalo…
Vždycky když se Jae vrátil ze služby, jeho první cesta vedla
do sprchy. S velkou radostí odložil plášť uklízeče nádobí, svlékl si
košili, kterou přehodil přes opěradlo židle a zamířil k posteli, aby se
posadil na její okraj a mohl si tak sundat boty. V tom na polštáři zahlédl
bílou obálku, co byla nadepsána jeho jménem.
Na chvíli mu svitla malá naděje, že by mu Kelli přeci jen
odepsala, ale veškerá naděje uhasla, jakmile si všiml, že na obálce není žádná
známka. Když z obálky vytáhl bílý papír, zjistil, že je to zpráva od jeho
nadřízeného. Ve zprávě mu sděloval, že volala jeho služebná, že jeho manželka
Kelli onemocněla komplikovanou chřipkou.
Jaemu se úzkostí sevřelo srdce. Ne proto, že by se děsil
chřipky, ale hlavně proto, že ho mrzelo chování Kelli. Znamenalo to, že i když
je asi vážně nemocná, nestála o jeho pomoc a o to, aby jí v té chvíli byl
na blízku. Na druhou stranu si uvědomil, že se zřejmě nebude jednat o banální
záležitost, protože Idu znal přes deset let a věděl, že by ho nikdy zbytečně
neobtěžovala, kdyby se nedomnívala, že jde o vážnou věc.
Ve vzkazu bylo ještě připsáno, že kdyby se Jae rozhodl
přiletět domů, bylo by dobré, kdyby jim dal předem vědět. Jae zavrtěl hlavou
nejen nad záhadným dodatkem, ale také nad tím, že sám váhal, jestli by měl, a
hlavně jestli by chtěl, za této situace být se svou ženou.
Ze všeho nejdříve se odebral do sprchy. Nevěděl si rady.
Koho by měl poslechnout? Své první já, které mu radilo, aby ihned odjel. Nebo
své druhé já, které ho od odjezdu odrazovalo, protože by ho doma čekalo jen
chladné přivítání. Nebo možná žádné přivítání. Nejhorší na tom všem bylo to, že
Kelli nikdy nezvyšovala hlas, nikdy se s ním nehádala. Jen se uzavřela do
sebe a rozprostřela kolem sebe naprostý citový chlad.
Když čekal na večeři, rozmýšlel, jak Idě odpoví. Byl
překvapený, pro jakou odpověď se nakonec rozhodl. Nakonec Idě vzkázal, že kdyby
se Kelli nějak přitížilo, aby mu ihned dala vědět, že hned přiletí domů.
Když mu hotelová služba přinesla večeři, předal poslíčkovi
svůj vzkaz a poprosil jej, zdali by ho telegraficky odeslal.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat