To nejsem já 2

„U doktora už jsi byla?“ Kelli opět nasadily vážný tón.

Tokki přikývla. „O polední pauze v práci. V té době jsem se ti taky snažila dovolat.“

Kelli pozvedla tázavě obočí. „A jak jsi u něj dopadla? To mi musíš dopodrobna povyprávět.“

Tokki si povzdychla. „Vlastně vůbec nevím, co budu dělat. Doktor mě upozornil na to, že jestli nechci o miminko přijít, musím většinu dne strávit v posteli. Pro mě to znamená, že se musím rozloučit se svou současnou prací a s tlumočením a najít si nějakou práci na doma. Nevím, kde mám začít hledat.“

„V tom bych neviděla žádný problém. Tady se pěkně sbalíš a hned zítra ráno odletíš k nám do Uijeongbu.“

„To nejde Kelli. Nechci být nikomu na obtíž.“

„Přestaň laskavě s takovými řečmi. Vždycky jsme si pomáhaly. Vždyť se tu jedná i o mého budoucího synovce nebo neteř a to mi přeci nemůže být lhostejné. Nebo, co když budeš mít dvojčata? Naše mamina to přeci taky hned nevěděla. A vůbec, jinou možnost ani nemáš, když je v sázce tvoje zdraví a život toho malého tvorečka.“

Tokki Keliinu nabídku nemohla přijmout. Neměla v úmyslu ji do svého nevydařeného soukromého života zatahovat. „Já nechci, aby se semnou zacházelo jako s nemohoucí.“

„A co teda chceš?“ Začala zvyšovat hlas Kelli. „Chceš tu sedět jako buchta a tvrdit mi, že kdyby se mi něco takového přihodilo, tak bys tohle pro mě neudělala? Podívej, o peníze se nestarej. Youngjae vydělává dost. Za celou dobu našeho manželství jsem nepocítila nedostatek peněz.“

„A o to tu právě jde. Nestěhovala bych se jen k tobě, ale i k tvému manželovi. V tom je mezi námi ten rozdíl, protože já žádného manžela nemám.“

„Já v tuhle chvíli taky ne.“ Odsekla jí Kelli. „Já tě ale přece nenutím, abys u nás byla až do porodu.“

„Tak jak to teda myslíš?“

„Jak to myslím? Myslím to tak, že potřebuješ čas na to, aby sis všechno srovnala v hlavě a udělala si představu o svém budoucím životě. Nemůžeš tady zůstat, když máš obavy o průběhu těhotenství a nemáš jistotu, jak a kde seženeš práci. A peníze…“ Kelli pozorně sledovala Tokkiin výraz v obličeji. „Já ti jenom chci navrhnout, abys u nás bydlela jen po tu dobu, než si to všechno ujasníš. Bude se tam o tebe vzorně starat naše služebná Ida, která ti bude stále k ruce. Během té doby určitě přijdeš na nějaké vhodné řešení. Co ty na to?“

Tokki zamyšleně našpulily rty. „Zní to nádherně. Akorát z toho mam takový dojem, že ty tam se mnou nebudeš.“

„Tak to je pravda.“

„No počkej, to ne…“

„Odjíždím na pár týdnů do Evropy, přesněji do Francie. Dělám si starosti o Giselle a ráda bych se za ní vydala právě teď, když je Jae pryč.“

„To děláš dobře. Taky jsem na ní v poslední době hodně myslela. Už několik týdnů se mi neozvala. Jen je škoda, že nemůžu jet s tebou.“ Posteskla si Tokki.

S jejich nevlastní matkou, půvabnou francouzskou Giselle, se jejich otec oženil před několika lety, když jejich vlastní maminka zemřela na rakovinu a Giselle již nějaký čas pobývala v Koreji kvůli práci. Poté však vzaly události nečekaný spád a jejich tatínek zemřel na srdeční infarkt. Giselle se pak znova vdala za Paula a odstěhovali se zpět do Francie.

„Ani mně se neozvala. “ Povzdychla si Kelli. „Zřejmě něco neklape v jejím manželství.“

„Paul se asi stále nemůže smířit s tím, že Giselle šest let vychovávala dvě dospívající dvojčata. A nemůže přenést přes srdce, že našeho tátu moc milovala.“ Dodala Tokki.

„A já jsem jí vděčná, že díky ní můžeme dělat to, co děláme. Každý nezná dva jazyky tak dobře, aby tím druhým hovořil tak plynně, jako svojí mateřštinou.“

„Dovedeš si představit, jaký život má s tím egoistou?“ Zavrtěla Tokki nechápavě hlavou.

„Ani mi o tom nemluv. A proto jsem se rozhodla, že už nebudu déle čekat a pojedu za ní. Původně jsem měla v plánu, že tam poletíme obě, ale když je to s tebou takhle, tak to samozřejmě mění situaci a já tedy poletím sama.“

„Musíš mi ale slíbit, že na sebe budeš dávat pozor, Kelli.“ Tokki vstala a starostlivě se na svou sestru zadívala.

„O mě si prosím tě nedělej starosti. Vím, co mám dělat.“

„Kelli… já stále nevím, jestli mám tvou nabídku přijmout.“

„Tak ji prostě přijmi a nepřemýšlej nad tím, ano? Podívej, dva týdny máš jisté, že tam budeš v klidu sama, jen s Idou, takže budeš mít čas na přemýšlení. Zatím můžeš kontaktovat různé firmy, které spolupracují s Evropou, a uvidíš, že se jich najde spousta, co budou potřebovat překlady do francouzštiny.“

„To já všechno vím, jenom mě trápí to, že se nebude jednat o stálou práci. Spíš bych si pro tu svou budoucnost potřebovala najít nějakou jistotu a ne být stále ve stresu, jestli budu mít práci nebo ne.“

„Na to teď nemysli. V tom by tě ten pobyt u nás měl taky pomoci. Ty si nejprve zkontaktuj ty firmy, vyber si ty nejlepší nabídky a pak se zase na chvíli o nic nestarej. Však ono to nějak dopadne… “

„Tebe se tak krásně poslouchá. Jenomže já asi nedokážu jen tak přijet do tvého domu a chovat se tam jako doma. Obávám se, že by tam ze mě nikdo neměl radost. Obzvláště Jae ne…“

„To, že jsi nebyla na mé svatbě, nebyla přeci tvoje vina, Tokki. Nemohla jsem přeci po tobě chtít, abys přiletěla až z Francie, kde jsi měla tu lukrativní práci. A kromě toho i Giselle mi říkala, že bude lepší, když se delší dobu neuvidíme, abychom nebyly na sobě tak závislé.“ Kelli se na chvíli odmlčela. „Tokki…jednu věc jsem ti ještě neřekla. Jae sice ví, že mám sestru, ale neví, že jsme dvojčata a k tomu ještě úplně k nerozeznání. Víš, poradila mi to Giselle… a od té doby nebyla vhodná příležitost. Tak jsem si řekla, že pravda vyjde najevo, až se spolu setkáte.“

„Jak to, že jsi mu to neřekla?“ Zděsila se Tokki.

„Promiň… Vím, že to není fér, ale vzpomeň si, že když jsme byly spolu, vždycky nám naše podoba pokazila přátelství s muži.“

„To je sice pravda, ale ty jsi teď vdaná.“ Zdůraznila Tokki. „To přeci mění situaci.“

„Dobře. Uznávám, udělala jsem chybu. Odpustíš mi?“

„Myslíš, že bych měla?“

„Moc se mi po tobě stýskalo.“ Zamumlala smutně Kelli.

„Ale vždyť mě po tobě taky. Jen mám obavy, že až se u tebe doma objevím, tak z toho budou jen nepříjemnosti.“

„Nebudou! To můžeš klidně vypustit z hlavy. Budeš se jednoduše vydávat za mě…“

Kelli se v očích zableskla uličnická jiskra. Byl to pohled, který Tokki znala z jejich dětských let až příliš dobře.

„Na to už jsme trochu dost staré, nemyslíš?“

„Nevadí. Bude to legrace. A kromě toho, když se neprozradíme, tak na to nikdo nepřijde.“

„A co Ida a její manžel?“ Vyzvídala dál Tokki.

„To je právě to, ti ani nevědí, kde teď jsem.“ Vysvětlila Kelli.

„To si děláš legraci?“ Zvážněla Tokki.

„Nechtěla jsem plánovat nic dopředu, dokud jsem si o tom nepopovídala s tebou. Původně jsem myslela, že bychom letěly spolu a Idě bych pak zavolal a vysvětlila jí, že se mi po tobě stýskalo a že bych s tebou zůstala v Soulu dva týdny…“

¨“Tak to mě mrzí, že jsem ti překazila velmi zajímavý plán.“ Omluvila se Tokki.

„Ale vždyť si nic nepřekazila.“ Vyvedla ji z omylu Kelli. „Když nikomu nic o nás dvou do mého příjezdu neřekneš, nikdo se nic nedozví. S Idou a jejím mužem se budeš vídat jen málokdy. S Idou vlastně jen, když ti bude nosit jídlo.“

„A jakou výmluvu si mám připravit na to, že budu ležet v posteli?“

„Třeba že máš chřipku.“

„A co když se Jae vrátí dřív?“ Vyptávala se stále s obavami Tokki, které se Kellin nápad stále moc nezamlouval.

„To se jistě nestane. Má před sebou ještě tak šest týdnů…“

„Ještě jsem se tě chtěla zeptat…ty jsi mu nikdy neukazovala naše společné fotky?“ Tokki byla neodbytná a v dotazech velmi důsledná. Musela si být jistá, že když přijme sestřinu nabídku, nebude jim oběma hrozit skandál.

„Abych řekla pravdu, on se na ně několikrát ptal, ale vymluvila jsem se, že je zrovna nemám u sebe a že jsem je opět zapomněla přivézt od Giselle.“ Kelli se na chvíli odmlčela a pak znovu pokračovala. „A kdyby se snad náhodou stalo, že se Jae vrátí dřív než já, tak mi zavolej do Paříže a já mu vysvětlím, jak to s námi je doopravdy.“

„No tak dobře. Přemluvila jsi mě.“ Povzdychla si Tokki.

„To je skvělé.“ Zaradovala se Kelli, vyhoupla se z gauče a tak se postavila před Tokki. „Tak, ty se jdi teď pěkně natáhnout a já zatím zařídím letenky.“

„Nebudu mít čas se natáhnout. Ještě se musím sbalit.“

„Ne, to ne. Nezapomeň, že se budeš vydávat za mě. I na to jsem myslela. Nechala jsem v úschovně na letišti pro tebe svůj kufr. Jediné, co bych ti nerada půjčila, je můj kartáček na zuby.“

Obě se rozesmály. Tokki se hned rozesmutnila, když jí napadlo, co bude dělat, kdyby náhodou následující den Yongguk zavolal do jejího bytu. To by zde ještě pobývala Kelli. Bylo tedy třeba jí na to připravit. A proto se jí hned na to taky zeptala.

„Kdybych měla být upřímná, tak bych ho nejraději poslala těmi nejsprostšími slovy do horoucích pekel. Ale protože vím, že by hned odhalil, že nemluví s tebou, budu se snažit mu nic neprozradit.“

„Kdykoliv o něm mluvím, bolí mě z toho srdce. S tím asi moc nenadělám, viď?“ Postěžovala si Tokki.

„Asi ne…“ Nepovzbudila ji Kelli. Ne proto, že by nechtěla, ale v tuto chvíli to nemělo smysl. „Zato bysme mohly udělat něco proto, aby se nám nesvíral žaludek hlady. Mě osobně už kručí v žaludku. Co máš v lednici?“

„Nic moc…“ Přiznala Tokki. Obě moc rády jedly. Neexistovalo jídlo, které by nesnědly s chutí. I když byly vděčnými strávníky, na jejich postavách to nebylo poznat.

„Já bych si nechala poslat pizzu, ale ty bys teď neměla moc solit, takže si asi necháme zajít chuť.“

„Nepřeháněj to s tou starostlivostí…“ Napomenula jí Tokki. „Jen ji pěkně objednej. Zatím se vyhýbám jen coca cole, kterou miluju a sušenkám.“

„Taky bych chtěla být těhotná.“ Zvolala prosebně Kelli. Její slova sice vyzněla žertovně, ale ve skrytu duše je mínila zcela upřímně. Youngjaemu by tím jistě udělala radost a sobě taky. „Aspoň bych se na devět měsíců zbavila menstruace.“

„Zato by sis přivodila nepříjemné ranní nevolnosti.“ Poškádlila jí Tokki.

Obě se hlasitě rozesmály. Kelli poté navrhla, že by nebylo na škodu, kdyby se Tokki seznámila podrobněji s jejich velkým domem. Aby Tokki moc nezatěžovala spoustou detailů, rozhodla se, že jí s nimi seznámí až večer, na který se posilní velmi dobrou pizzou.

„Teda Kelli, ty jsi číslo. To musím uznat…“ Uchichtla se Tokki.

„Asi jsi chtěla říct, že jsem vynalézavá, ne?“ Poopravila jí žertovně Kelli. „Uznej, že se spolu aspoň nenudíme.“

„To máš teda pravdu.“ Přiznala Tokki a dobrá nálada, kterou navodila Kelli, jí pomohla zaplašit veškeré pochybnosti. „Jsem s tebou tak ráda, Kelli.“

„Já s tebou taky. Jen mi musíš slíbit, že na sebe budeš dávat pozor.“

„Nesmí se ti nic stát…“ Vyslovily obě najednou.