To nejsem já 19

„Jae… vím, že jsme se tehdy poprvé nesešli za moc příznivých okolností, což je mi moc líto, protože jsem tě chtěla poznat už v okamžiku, kdy mě o tobě Kelli řekla poprvé. Přiznala ti vůbec někdy, že mi volala z motelového pokoje hned ten večer, co jste se poznali v tom baru?“

„Ne…“ Jaemu se sevřelo hrdlo.

„Tak teď to víš. Vzbudila mě ve čtyři hodiny ráno, aby mi řekla, že potkala muže, za kterého se chce vdát.“

„Přišlo to tak najednou.“ Poprvé za necelý rok si dokázal vzpomenout na něco, co ho zahřálo u srdce.

„Víš, jako malé holky jsme si vždycky přály, aby za námi přijeli dva princové na krásných bílých koních, kteří by se do nás zamilovali na první pohled. A my do nich samozřejmě taky.“ Hlasitě se zasmála.

Její smích Jaemu skoro vyrazil dech, protože to bylo poprvé, co jí slyšel se smát. Nejraději by se jí v tu chvíli svěřil se všemi svými pocity. Ale bál se, že by tím mohl něco pokazit a tak mlčel a nechal se unášet laskavým, rozpačitým Tokkiiným smíchem, po kterém pokračovala ve vzpomínání.

„A aby nás odvezli na svůj hrad, kde bychom mohly my dvě žít vedle sebe i v dospělosti. Teda za předpokladu, že by ti dva princové byli bratři.“ Opět se zasmála nad tím, jak romantické, ale neuskutečnitelné byly jejich představy v dětství. „A vidíš… místo prince vešel Kelli do cesty obyčejný kluk z Uijeongbu, do kterého se zamilovala až po uši a žádný princ by v tu chvíli u ní neměl vůbec žádnou šanci.“

Jae se polichoceně zasmál.

„A kromě toho se mi Kelli svěřila i s tím, že se jí na tobě nejvíc líbilo, jak se směješ. Teď už vím proč. Ona říkala, že se ti v tu chvíli objeví v očích taková neodolatelná stříbrná jiskra.“

„Co vy dvě jste si všechno neřekly. Až se na to bojím i zeptat.“ Zavrtěl udiveně hlavou, jako kdyby ho měla vidět.

„Povím ti to všechno sama. Ten večer, co jste se poznali, mě celý průběh seznámení líčila do podrobností. Prý stála u baru a poslouchala country kapelu, jejíž písničky se jí moc líbily. A pak prý přišel ON. Srdce jí prý začalo tlouci jako zvon a ona věděla, že je to ten pravý. Tolik se bála, abys jí nezmizel, že se ti sama vydala vstříc.“

„Jí se zmizet nedalo. Jí totiž bylo nemožné přehlídnout.“ Zasmál se potlačovaným smíchem.

„A to není všechno. To ti ráda prozradím ještě jedno tajemství.“ Rozpovídala se. Jae nevycházel z údivu nad jejím veselým chováním a chvílemi nebyl schopen říct jediné slovo, tak se jen zasmál. „Když jsi jí na druhý den pozval na projížďku na koních, bála se ti přiznat, že do té doby na žádném nikdy neseděla. A tak si s tebou klidně domluvila schůzku na desátou hodinu, ale už na sedmou ráno si objednala soukromou lekci jízdy na koni, aby mohla suverénně před tebou nasednout na koně.“

Jae se znovu zasmál a tentokrát v jeho smíchu bylo patrné i polichocení, že Kelli kvůli jeho přízni byla schopná zajít až tak daleko, že si zjedná soukromou lekci ježdění.

„Když už jsem tě tolik zdržela, tak ti na Kelli prozradím poslední věc. Ty ostatní si nechám na příště.“ Rozhodla se.

„Jsem jedno velké ucho…“ Prohlásil a přistihl se, že by byl nejraději, kdyby jejich tenhle rozhovor ještě dlouho neskončil. Tokki byla v dobrém rozmaru a on jen nad tím žasnul.

„Zapřísahala se, že během osmačtyřiceti hodin od vaší jízdy na koni, tě musí nějakým způsobem přivést na myšlenku, aby sis jí vzal za ženu.“

„Ve skutečnosti se jí to povedlo už po čtyřiadvaceti hodinách.“ Přiznal.

„Jsem moc ráda, že se v tobě nezklamala. Byla by to pro ní rána, kdyby si myslela, že potkala muže svého života a on by její city neopětoval. Byl jsi její láska na první pohled.“

„Jsi moc hodná, že ses se mnou podělila o tyhle příjemné vzpomínky.“ Podotkl a zhluboka se nadechl. „Ani já sám jsem netušil, jak moc to všechno potřebuju slyšet.“

„A mám toho pro tebe daleko víc, o čem bych mohla povídat.“ Prohlásila tajemným hlasem. „Při našem příštím rozhovoru ti povyprávím, jak moc tě měla ráda a budu ti přesně citovat její slova.“

Jae byl uchvácen mimořádností této chvíle. Tolik přívětivosti v jednom okamžiku po tak dlouhé době. Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku.

„V kolik hodin mám být zítra ráno připravená?“ Optala se ho.

Jae si odkašlal. „V půl deváté. Do půl desáté musí být totiž Giselle na letišti v Soulu. Letadlo jí odlétá v půl jedenácté. Tokki… moc dobře si uvědomuju, jak ti bude chybět.“

„To bude. Hrozně moc.“ Posteskla si a zároveň jí potěšilo, že s ní Jae soucítí. „Ale budu mít k dispozici telefon. A Jae, chci ti jen říct, že veškeré telefonní hovory si budu platit sama. Vím, že si ode mě nevezmeš ani halíř za bydlení a stravu, což je mi také trapné, ale udělej mi tu radost a aspoň ty telefony nech platit mě.“

„Když ti to udělá radost…“ Nesnažil se jí odporovat.

„Věř tomu, že udělá. A děkuju… Uvidíme se zítra ráno. Dobrou noc, Jae…“

„Dobrou noc…“Rozloučil se a položil sluchátko.

Až na třetí pokus se povedlo Jaemu nastartovat auto. Když vyjížděl z lesní cesty, zamával na pozdrav řidiči, který ho míjel v protisměru. Nasměroval kola auta ke svému ranči a jeho nálada byla nesrovnatelná s tou, kterou měl před hodinou.

 

 

Tokki zavěsila a lehla si do postele. Musela spát na boku, protože pátý měsíc těhotenství jí už nedovoloval spát na břiše, což byla její nejoblíbenější poloha.

Ačkoliv Jaemu volala jen proto, že to cítila jako svou povinnost, měla po rozhovoru s ním dojem, že si začínali být bližší. Doktor Park měl pravdu. Dobře věděl, že ona je jediná, kdo může Jaemu v jeho složité situaci podat pomocnou ruku a podpořit ho psychicky. A to se jistě stalo, protože pouze z jeho hlasu usoudila, že ho její telefonát potěšil. Čím více mluvila o své sestře, tím více se Jae zdál šťastnější.

Po delší úvaze jí napadlo, že by mu mohla pomoci i jinak. Vlastně by tím hodně pomohla i sobě. Vzpomněla si, jak jí doktor Kim doporučil, aby si našla nějakou činnost, která jí vytíží časově a nemusela by se tolik zaobírat ztrátou své sestry a svým zdravotním stavem. Proto došla k závěru, že Jaemu nabídne, jestli by mu mohla vést účetnictví, které mu doposud vedla Kelli. Jednak by si nepřipadala jako velký dlužník za jeho nekonečnou velkorysost, ale hlavně by se mu mohla do jisté míry odvděčit za všechno, co pro ni doposud udělal.

„Dobrý večer, Tokki.“ Vyrušila jí z přemýšlení sestra, která měla noční službu. Přinesla jí jablečný džus, který postavila na noční stolek. „Vím, jak je vám to nepříjemné, ale potřebuju ještě jednou změřit tlak. Pak už vás nechám spát.“

Tokki si vyhrnula rukáv na levé ruce a sestra si připravila tlakoměr. V duchu zazmatkovala. Bála se, že kdyby jí sestra naměřila vysoký tlak, nepustili by jí zítra doktoři domů. Ke svému velkému překvapení zjistila, že se vlastně na Jaeho ranč velice těší i proto, že už v nemocnici nechtěla zůstat ani jeden den navíc. Hodně se jí stýskalo po Idě a Jinovi. A chtěla-li být k sobě upřímná, chyběl jí Jae. Stýskalo se jí po něm a ne málo.