To nejsem já 20

 „Jaký je tlak?“ Váhavě se zeptala sestry.

Zdravotní sestra jí sundala tlakoměrovou manžetu z ruky a spiklenecky na ní mrkla.

„Dobrý, proto jsem se raději ještě jednou přišla přesvědčit. Pro snížení vysokého tlaku jsou nejlepší dvě věci.  Klid na lůžku a nesolit. Až půjdete zítra domů, dbejte na to, abyste zejména tyto dvě zásady dodržovala co nejvíce. Sice jsme vás tady měli moc rádi, ale do porodu bych vás tady nerada viděla.“ Prohlásila sestra se zdviženým ukazováčkem.

„Nemusíte si dělat starosti, už budu na sebe opatrná. Tady jsem si toho užila dost a myslím, že mi to do konce těhotenství stačí. Děkuju vám za všechno, sestřičko.“

Jakmile sestra opustila pokoj, Tokki vstala a došla ke skříni, kterou otevřela. Visely v ní několikery šaty pro nastávající maminky, které Kelli s Giselle nakoupily v Paříži ještě předtím, než musela být Kelli hospitalizována v nemocnici.

Tokki se těšila na to, jak se konečně oblékne do věcí, které jsou jenom její. Od té doby, co přijela na Jaeho ranč, musela se oblékat do Kelliiných věcí, aby předstírala, že je ona. Už se nemohla dočkat, až odloží nemocniční košili a oblékne se do něčeho, v čem bude opět vypadat jako žena.

Tokki si oblečení, které viselo ve skříni na ramínkách, vyndala ven a položila ho na postel. Ze všech nejvíce se jí líbily lahvově zelené šaty s dlouhým rukávem a menším stojáčkem. Rozhodla se, že k nim bude mít rozpuštěné vlasy, jak je nosila doma, než odletěla ze Soulu. Když se na šaty dostatečně vynadívala, uložila je zpět do skříně.

 

Předpověď počasí se vyplnila. Uijeongbu stihla sněhová bouře, což bylo v této oblasti pro konec října typické. Jae řídil velice opatrně, výsledkem bylo nepatrné zpoždění, se kterým s Giselle dojeli dolů do města. Zaparkoval přímo před vchodem do nemocnice, odkud by měla vyjet Tokki na vozíčku v doprovodu někoho ze zdravotnického personálu.

Když doběhl ke dveřím, zahlédl Tokki uvnitř, jak na něj čeká. Její krásný a svěží vzhled mu téměř vyrazil dech. Viděl v Tokki dvě ženy najednou. Ačkoliv Tokki neměla na sobě Kelliiny šaty, byly to její rozpuštěné vlasy, svůdná křivka jejích rtů a hluboký pohled jejích dívčích očí, které mu bolestně, aniž si to přál nebo aniž by to čekal, připomněly Kelli. Kelli, která více než před rokem za jedné letní noci změnila navždy jeho život. Tou druhou ženou byla nastávající maminka, se kterou se před třemi měsíci sešel za podivných okolností ve své ložnici.

„Nečekal jsem tě už tady připravenou.“ Stěží zakryl své rozpaky.

„Doktor Moon mě propustil o něco dříve, protože chtěl mít v pořádku veškerou mou dokumentaci včas.“ Odpověděla laskavě, jakoby ani jeho rozpaky nezaznamenala.

„To jsem moc rád. Venku je psí počasí, takže budeme muset jet pomaleji.“ Pomohl Tokki vstát a přehodil jí přes ramena plášť do deště, který přivezl sebou. „Seženu někoho, kdo mi tě pomůže dovézt dolů k autu.“

Za pomoci jednoho ošetřovatele odvezl Jae Tokki k autu a opatrně jí posadil dovnitř. Cesta na letiště do Soulu nebyla tak nepříjemná, jako cesta dolů do města, protože husté sněžení se změnilo v mrholení a Jae se tak nemusel obávat většího zpoždění. Když dorazili na letiště, Tokki vystoupila z auta, aby se mohla rozloučit s Giselle.

„Ještě jednou děkuju za ty šaty. Jsou moc krásné. Mockrát děkuju, drahá Giselle.“

„Nemáš za co, andílku.“ Odpověděla Giselle a položila jí ruku na bříško. „Tak takový váhový přírůstek moc ráda vidím.“ Pochválila jí. „Vypadáš báječně. Ani jsem nedoufala, že až budu odlétat, budeš už naprosto v pořádku.“

„Mam radost hlavně z toho, že už je ten tlak srovnaný.“ Pochlubila se jí Tokki.

„Díky bohu…“ Pokřižovala se Giselle. „Tak doufám, že budeš natolik obezřetná, že nedopustíš, aby se to zase zhoršilo.“

„Určitě nedopustí.“ Zapojil se do hovoru Jae. „Dám na ní pozor.“

„V tom případě můžu v klidu odjet. Jae, vám děkuju z celého srdce za všechno, co jste pro nás udělal.“ Giselle se musela postavit na špičky, aby mohla Jaeho políbit na tvář. Pak se znovu otočila na Tokki.

„Andílku můj, ještě to vydrž čtyři měsíce a pak už budeme jen spolu.“ Přislíbila jí Giselle. „Já se zatím postarám o to, aby tam na malého nebo na malou čekal krásný dětský pokojíček.“

Tokki přikývla a chytila svou nevlastní matku za obě ruce.

„Prosím tě, Giselle, neříkej Paulovi, kde pak budeme bydlet.“ Požádala jí Tokki. „Mohl by tě tam pak po rozvodu hledat.“

„Nedělej si starosti. Mám vynikajícího právníka a ten se postará o to, aby rozvod proběhl bez problémů.“

„Slib mi, že mi zavoláš hned, jak dorazíš do hotelu.“ Poprosila jí Tokki.

„To víš, že zavolám. To bude to první, co udělám, až se ocitnu v Paříži.“ Pohladila Tokki po tváři.

Tokki se s Giselle objaly. Cítila, že je Jae pozoruje. Možná, že to, že se ještě nerozplakala, způsobila Jaeho bezprostřední přítomnost. Možná, že její statečnost měla i jiný důvod. Tokki byla opět tou silnou ženou, jakou byla i předtím, než přijela ze Soulu do Uijeongbu.

„Giselle, nerad vás ruším, ale měla byste už jít, ať nezmeškáte letadlo.“ Podotkl Jae.

„Máte pravdu, Jae.“ Giselle si povzdechla a poodstoupila od Tokki kousek stranou. „Už běž do auta, andílku.“

Když Jae za Tokki zabouchl dveře, Giselle se naklonila k jejímu okénku. „Až dojedete na ranč, nezapomeň mít stále na mysli, že musíš co nejvíce odpočívat. Budu se za tebe modlit.“

„Já za tebe taky…“ Zašeptala Tokki.

„Hned budu zpátky.“ Přislíbil Jae.

 Giselle naposledy políbila Tokki na tvář a definitivně se rozloučila. Jae popadl zavazadla a ještě jednou se otočil k Tokki.

„Kdyby tě náhodou byla zima, tak si zapni motor. Klíčky jsou v zapalování.“

„Myslím, že to nebude třeba.“ Tokki sledovala Jaeho a Giselle tak dlouho, dokud se jí neztratili z dohledu.

Když Giselle s Jaem čekali v hale na odbavení, Giselle se Jaemu svěřila, jak je spokojená s Tokkiiným zdravotním stavem. „Léčebná metoda doktora Moona evidentně zabrala. Jenom si dělám starosti, jestli po několika dnech mimo nemocnici neupadne zase do depresí.“

„To nikdy nedopustím.“ Ujistil jí Jae.

„To nevím, co bych si počala, nebýt vás, Jae. Vy jste toho pro nás a zejména pro Tokki, tolik udělal, že nevím, jestli se vám budeme moci dostatečně odvděčit. Dovedu si představit, že starost o těhotnou ženu po čtyři měsíce nebude žádná hračka. Ale jakmile Tokki porodí, tak vám to trápení už snad nadobro skončí a pak si jí na starost vezmu já.“

„Věřte mi Giselle, že to pro mě nebude žádné trápení.“ Ohradil se.

„Pošlete mi jí do Francie, co nejdříve to bude možné.“ Ztišila hlas.

„Uvidíme…“ Zamumlal.

„Jak uvidíme?“ Najednou znejistěla.

„Nikdo z nás neví, co nás čeká zítra, natož za čtyři měsíce.“ Pomalu posunul zavazadla kupředu.

Gisele pozvedla obočí. „Chápu vaše obavy. Teď máte jistě na mysli mého manžela Paula. Já vám však tady můžu zodpovědně přislíbit, že se po rozvodu už nebude plést do mého života. Jakmile si to všechno v Paříži vyřídím, stěhuju se do Grasse na jihu Francie. Ještě jsem o tom Tokki neřekla. Budu mít dostatek peněz k tomu, abych si tam pronajala menší vilku. Je tam spousta slunce a čerstvý vzduch, takže by se tam tomu maličkému mělo dařit.“

Youngjae nic nenamítal, protože usoudil, že před odletem by jakékoliv argumenty na toto téma nebyly vhodné. Podařilo se mu zjistit, že Gisellin manžel nebyl právě typ člověka, který by se s rozvodem jednoduše smířil. Byl to spíš muž, který nebyl zcela při smyslech a potřeboval by psychiatrické vyšetření a hlavně dohled. Znal takové typy lidí z vlastní praxe. Takovýhle muži své bývalé manželky stále pronásledovali a někteří z nich je dokonce i zavraždili.

Jae byl pevně rozhodnutý, že dokud nebude mít z pařížské policie potvrzeno, že nebezpečí jménem Paul Beliveau je zažehnáno, nedopustí, aby se v blízkosti Giselle pohybovala Tokki se svým dítětem.

„Jae, vy jste se nějak zamyslel.“ Vyrušila ho z přemýšlení Giselle.

„Napadlo mě, že až se bude blížit datum Tokkiina porodu, měla byste u toho být. Dám vám včas vědět.“

„Děkuju vám, Jae.“ Giselle byla dojatá.