Jae ve srubu u jezera prohledal všechno skrz na skrz,
podíval se do každé skříňky a nevynechal žádný kout, ale po whisky jakoby se
slehla zem. Kde jen ta zatracená lahev whisky mohla být? Dneska večer
potřeboval obzvlášť velkou dávku svého oblíbeného nápoje, který mu vždy tišil
bolest. Zítra by jeho kroky vedly hned za svým šéfem, kterého by požádal o
další práci mimo domov. Tentokrát by přijal tu nejdelší a nejnáročnější.
Protože ve srubu žádný alkohol nenašel, musel si pro něj
dojet sám. Popadl bundu, zabouchl dveře a brodil se zavátou cestou k autu. Ve
městě byl jeden noční podnik, který měl otevřeno do dvou hodin do rána. Jeho
majitel by jistě strpěl, kdyby se tam Jae opil a usnul. Nastartoval svůj džíp, a když začal couvat,
málem se srazil s autem, které řídil Jin. Prudce sešlápnul brzdy a vystrčil
hlavu z okénka, když v tom uviděl Jina, jak vyběhl z auta a sněhem se brodil
přímo k němu. Na svůj věk byl Jin velmi rychlý.
„Jine! Vrať se zpátky do auta, já jedu do města.“
„Než tam dojedeš, tak budou mít v baru už zavřeno.“
„Kam zmizela všechna whisky, co jsem tady ještě nedávno
měl?“
„Pokud si dobře pamatuju, tak tu jsi vypil až do dna už před
několika měsíci.“
Jin se rozpačitě poškrábal na hlavě. Jae začal ze sebe
chrlit jednu sprostou nadávku za druhou, až se Jin nestačil divit, což dal
najevo hlasitým pohvízdnutím.
„Jae, kdo ti co udělal, že se takhle chováš? A vůbec, co se
stalo Tokki, že je ve svém pokoji a neustále pláče? Až do dneška byla v pořádku
a byla veselá. Jen co ses vrátil, tak jsou zase problémy. Na to nemusím být ani
detektiv, aby mi nedošlo, odkud vítr vane.“
„Nejen že nemáš ani ponětí, odkud vítr vane, ale ani vůbec
netušíš, o co tady jde.“ Bránil se Jinovu útoku.
„Tak mi to teda řekni.“Dožadoval se Jin tichým hlasem. „Já
vím, můžeš mi klidně říct, abych táhnul ke všem čertům, kam stejně jednou
půjdu. Ale přivede mě tam co nevidět to tvoje trápení.“
„Tohle neříkej, Jine!“ Zvýšil na něj hlas. „Ani v legraci
ne.“
„Jae… beru tě jako svého syna. Takže když se trápíš ty,
trápím se já ještě víc. Mám tě moc rád, chlapče.“
„Taky tě mám moc rád, Jine.“ Rychle zamrkal slzy a žalostně
si povzdychl. „Tak já ti to teda povím. Ten muž, co přivedl Tokki do jiného
stavu, byl za ní v jejím bytě v Soulu. Chce se dát rozvést se svou ženou a
oženit se s Tokki.“
„Poté, co se Tokki dozvěděla, že jí lhal, tak se přece
zapřísáhla, že se mu o dítěti ani slovem nezmíní. Jak to, že se to dozvěděl?“
Zamračil se Jin.
„On o dítěti nic neví. Cožpak to nechápeš, Jine? On si jí
chce vzít, protože bez ní prostě nemůže být. Měl jsi ho slyšet…“ Posteskl si
zoufale Jae.
„A ty jsi o tom Tokki řekl?“ Jae jen bezmocně přikývl.
„No a?“
„Požádala mě o radu. Prý abych se snažil vžít do jeho
situace a poradil jí, jak se má teď zachovat a jak se s ním má spojit, aby
příliš neublížila jeho rodině.“
„Tak teď už se nedivím tomu, že je Tokki zase na dně.“
„Jak to myslíš?“ Nechápal Jae.
„Snaž se na to pro změnu podívat z jejího pohledu. Když se s
ním seznámila, nevěděla, že je ženatý. Zřejmě se od té doby, kdy se dozvěděla
pravdu, trápí i kvůli jeho manželce a malé dcerce. A jakmile se o jeho vztahu k
Tokki dozvědí oni, budou si o ní myslet jen to nejhorší.“ Jin zavrtěl bezradně
hlavou. „Jenomže on je otcem jejího dítěte. A navíc jí má rád. Jakmile bude
Tokki souhlasit se sňatkem, vynoří se celá řada dalších problémů. Bude se
zřejmě muset setkat s jeho ženou, která jí kdykoliv může dát najevo, že…“ Jin
se na chvíli odmlčel. „Že jí odvedla manžela a otce od rodiny a tak dál. A pak
další věc… kde budou bydlet? Všechno tohle by si měla Tokki zjistit co
nejdříve, protože ve svém stavu si nemůže dovolit nějaké další nejistoty a …“
Čím déle Jin mluvil, tím více se Jaemu svíralo srdce žalem.
Snažil se ho neposlouchat.
„Jae, co je ti? Proč se tím tolik trápíš? Vždyť je to přece
její život. Ty jsi pro ni udělal daleko víc, než bylo zapotřebí. A já se
domnívám, že nikdo jiný by to ani nedokázal. Dokonce si myslím, že je možná na
čase, aby si Tokki začala žít svůj život a ty jsi konečně měl víc času sám na
sebe.“
„O čem to sakra mluvíš?“ Zlobil se Jae.
„Myslel jsem si, že už jsi dost starý na to, abych ti tady
dával lekci o životě. Ale tak budiž…“ Opět se ujal slova Jin. „Podívej Jae, ty
by sis měl v nejbližší době najít nějakou ženu, oženit se s ní a založit
rodinu.“
„Já jsem se o to snad nedávno snažil, ne?“ A oběma rukama si
rozpačitě prohrábl vlasy.
„Já vím. A taky vím, jaký jsi byl, když jsi byl šťastný. A
chci, abys byl šťastný zase.“
„Hned zítra ráno odjíždím, Jine. Požádám o další práci někde
daleko. A nebudu spěchat zpátky.“
„Nedávno ti přeci volal Daehyun, jestli bys s ním nechtěl
jet na lyže. Proč toho nevyužiješ?“
„Možná, že s ním pojedu.“
„Cítíš se už lépe? Nechceš, abych tu zůstal s tebou?“
Pozorně se na Jaeho zadíval.
„Ne děkuju, to bude dobrý. Jeď za Idou, než tu zmrzneš a
bude z tebe rampouch.“ Jin se zasmál a poplácal Jeaho po rameni.
„Jine?“ Oslovil ho ještě jednou Jae.
„Já vím, Jae. Vím, co chceš říct. Dobrou noc.“
„Dobrou noc, Jine.“
„Textilní závody Bang. Přejete si prosím?“
„Dobrý den. Mohla bych mluvit s panem Bang Yonggukem, prosím
vás?“ Optala se Tokki zdvořile. „Volám z kanceláře překladatelské agentury pana
profesora Kanga v Soulu.“ Tokki odtamtud samozřejmě nevolala, ale doufala, že
Yonggukovi tato informace postačí k tomu, aby si domyslel, kdo ho shání. Pro
tuto malou lež by měl mít pochopení. Zejména on.
Poté, co posmutnělý Jae odjel z ranče pryč, nemohla celou
noc zamhouřit oči. Bylo šest hodin ráno. Tokki věděla, že Yongguk už bude v
kanceláři a do oběda jí jen tak neopustí. Takže byla ta nejvhodnější doba na
to, aby si to s ním všechno vyříkala. Yongguk se s Jaem neměli nikdy sejít,
protože to byla chyba.
„Tady Bang Yongguk.“
„Ahoj Yongguku.“ Tokki ve sluchátku zaslechla, jak se
Yongguk zajíknul. „Nic neříkej. Jsi tam sám? Můžu s tebou mluvit?“
„Ano, ale jsem tady jen na skok. Daren má dnes narozeniny,
tak budu muset odejít brzo z práce.“ Začal, když se vzpamatoval. „Ach bože,
Tokki… na setkání s tvým švagrem snad do smrti nezapomenu. Ani ve snu by mě nenapadlo,
že ti ten vzkaz vyřídí. Z toho setkání jsem měl dojem, že si přeje, abych už co
nejdříve odjel na druhý konec světa a tam zůstal navždy.“
Tokki vzala sluchátko do obou rukou a pevně ho sevřela. „Ten
dojem byl asi správný, ale jinak je Jae čestný muž. Vždycky říká pravdu, i
když… i když je někdy krutá.“
„Já jsem si to plně zasloužil, Tokki, já vím.“
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat