To nejsem já 28

I když nebyl Jae ve službě, svou zbraň nosil stále u sebe. Vrátil se do hotelového pokoje a těšil se, jak si vyndá z ledničky dobře vychlazené pivo. S plechovkou piva v ruce odešel na terasu, odkud byl krásný výhled na zasněžené město.

Při popíjení piva si zavzpomínal na svůj ranč. V tuto dobu byl jistě z velké části pod sněhem. Dokázal si živě představit, jak jsou u kůlny vzorně naskládané hromady naštípaného dříví, které Ida přikládala po jednotlivých polínkách do krbu, aby si pak u něj zahřála prokřehlé ruce. Jako by nyní cítil kouř z komína. Kouř z ohně v krbu, praskající dříví a Idinu aromatickou kávu.

Povzdychl si, když si uvědomil, že mohl vánoční chvíle trávit ve společnosti lidí, které má velice rád, a kteří si jistě dům v duchu Vánoc okouzlujícím způsobem vyzdobili. Představil si vysokou, rozvětvenou borovici, jak je ověšená pečivem, skleněnými i dřevěnými ozdobami a sladkostmi. Připomněl si, jak vždycky v tyto chvíle usedl ve své pracovně a hleděl do rozpáleného krbu, kde červené plameny hltaly suché dřevo a vysílaly do tmy tančící jiskřičky.

Ve svých představách snil o tom, jak tajemně by v tomto světle působila Tokkiina svěží pleť. Nechal se unášet fantazií a vykreslil si Tokki s jejím zakulaceným bříškem, jak postává opodál a oddává se chvílím klidu a pohody. Avšak jeho nejtajnějším přáním bylo dotýkat se jejího hedvábného těla. Posteskl si nad výplodem své fantazie, rychle vyskočil ze židle, dopil pivo a odebral se do koupelny, kde si chystal dát studenou sprchu.

Neměl právo snít o ní tímto způsobem. Bang Yongguk jí podal ruku a ona se jí chytila. Zřejmě celou dobu na nic jiného nečekala, než na chvíli, kdy jí nabídne manželství. A nebylo divu, vždyť byl otcem jejího dítěte. Neexistoval žádný způsob, jakým by s ní mohl strávit Vánoce, tiše s ní prožívat blížící se narození dítěte a odpočítávat jeden den za druhým z těhotenského kalendáře, protože jakmile se dítě narodí, opustí ho navždy.

Dělal všechno proto, aby ze sebe setřásl sentimentální a melancholické myšlenky. Když se osprchoval a oblékl, vyšel ven na ulici a záviděl všem, kterým koukal do oken, v nichž se třpytil a zářil rozsvícený vánoční stromek. A možná, že měl Jin pravdu, že by si měl někoho najít. Tady v Busanu jich nebylo málo a všechny byly velmi okouzlující a přitažlivé. Když by vzal v úvahu jen své zdejší nejbližší okolí, napočítal by hned několik žen, kterým se očividně líbil a které za jejich přízeň dokázal odměnit jen milým úsměvem.

Ve skutečnosti mu do smíchu nebylo. Nechtěl myslet na to, jak se bude cítit, až si Tokki odveze své dítě do Francie a on od ní bude navždy odloučen. Neuměl si představit, že bude muset žít bez Tokki. Ve chvíli, kdy se nad tím zamyslel, uvědomil si, že je na světě ještě jeden muž, který má stejný pocit.

„Mám pro vás poštu, pane.“

V prvním okamžiku se Jae leknul. Byl hluboce ponořen do svých myšlenek a nevšiml si poštovního doručovatele, který zastavil přímo před ním. Místní policejní stanice ho zaměstnávala také jako svého kurýra. Každým dnem totiž očekával zprávu, že se bude přesouvat do jiného státu. Převzal od něj dopis, který byl založený v novinách. Ani na chvíli nezaváhal, že by to snad mohlo být něco jiného, než příkaz k odjezdu do jiného místa.

Svědek, kterého měl tentokrát pod dozorem, byl člověk, kterého vážně postřelili zloději v obchodě a v nejbližší době jej měli lékaři propustit z nemocnice. Vzhledem k tomu, že chtěl být záměrně co nejdál od domova, nabídl se, že může tohoto člověka hlídat tak dlouho, dokud to bude potřeba. Postupem času však zjišťoval, že jeho vztah k Tokki je natolik silný, že ho ani dálka a dlouhé odloučení nedokážou přimět zapomenout. Kdyby to bylo možné, roztrhal by Bang Yongguka na kousíčky, jako by to nejraději udělal s novinovým papírem, který právě držel v ruce.

Vrátil se do hotelového pokoje, zamknul za sebou dveře, usadil se do křesla a otevřel noviny, ze kterých vypadla bílá obálka. V jejím levém rohu bylo logo místní policejní stanice. Rozlepil obálku a modlil se za to, aby ho odveleli co nejdál od Koreje. Pohlédl na dopis a zamračil se, protože toto nebyl žádný příkaz. Napočítal tři stránky, které byly napsány rukou, ale čí to bylo písmo, to nepoznával. Nebyl to rukopis Jina ani Idy. Nechápal, co to má znamenat.

Dopis začínal jeho něžným oslovením, až se mu z toho rozbušilo srdce. Tlouklo mu stále víc a tak nedočkavě pohlédl na poslední stránku do dolního rohu, kde byl Tokkiin podpis. Strnul zděšením, když si pomyslel, že by se Tokki rozhodla jej opustit ještě před narozením dítěte. Hned si vzpomněl na Jina, jak zdůraznil, že se může sama svobodně rozhodnout, jak naloží se svým životem.

Zítra měl být Štědrý den, možná že se Bang rozhodl, že se za Tokki rozjede už teď, aby Vánoce mohli strávit spolu. Jae dlouho neměl odvahu si dopis přečíst. Večer pomalu přecházel v noc a Jaeho zmáhala únava. Rezignoval, rozhodl se, že se podívá pravdě do očí. Nemělo smysl to odkládat, protože by jí stejně neunikl. Usedl k psacímu stolu, rozsvítil lampu a začal číst.

Drahý Jae, snažím si představit, kde se budeš zrovna nacházet ve chvíli, kdy budeš číst tyto řádky. Představuju si, co máš asi k jídlu, co piješ a co máš na sobě. Myslím, že se musíš někdy v téhle své práci cítit moc sám. Já se do tvé situace vžít nemůžu, protože jsem se v ní nikdy sama neocitla, ale co pro tebe můžu udělat je to, že se budu za tebe modlit, abys byl v přádku a aby tě tvá práce uspokojovala. Možná, že víš, že to, čím se živíš, se mi právě příliš moc nezamlouvá. (Nezlob se, že jsem tak upřímná a má slova mohou vyznít poněkud krutě, ale říct jsem to musela.) Víš, všechny ty důvody, které uvádíš na svou obhajobu, jako například, že někdo to holt dělat musí, nejsou pro mě dostatečným vysvětlením. Vystavuješ svůj život příliš velkému riziku a s tím se nemohu smířit. Vždyť práce na ranči je dostatek a neříkej, že by tě to nebavilo. Tak proč děláš to, co děláš? Já doufám, že jednoho dne od tebe uslyším pádnější důvody, kterým budu i rozumět.

Jae se zhluboka nadechl a znovu si přečetl její upřímná slova, která ho dojímala. Pak teprve pokračoval dál ve čtení.

Konečně mi volala Giselle. Měla pro mě samé novinky. Po dlouhé době se ozval Paulův právník. Soud prý Paulovi nařídil psychiatrické vyšetření, s jehož výsledky by měl být předseda soudu seznámen při dalším stání. Ani nevíš, jak se mi ulevilo, že nenastaly větší komplikace. Giselle zatím nemůže z Paříže odjet. Dokonce si myslím, že teď už ani nechce, když jí Paul nemůže ohrožovat. Každopádně mi spadl kámen ze srdce, že Giselle už není v nebezpečí. Píšu tě to proto, že jsem si všimla, že tě Gisellina situace také trápí, tak bych byla ráda, abys nad ní už nepřemýšlel.

Jae hltal jedno slovo za druhým. Stále se nemohl nabažit toho, že obdržel zprávy z domova, po kterém se mu moc stýská. A navíc to byla Tokki, která ten dopis napsala. Nejlepší by bylo, kdyby ten dopis nikdy neskončil.

Dneska jsem zase byla na kontrole u doktora Moona. Byl se mnou spokojen. Říkal, že je všechno v naprostém pořádku. Souhlasím s ním jen to té chvíle, než se na sebe podívám do zrcadla a zjistím, že jsem širší než delší.

Jae se zasmál a vzpomněl si na to, jak se Tokki choulila do jeho péřové bundy, která jediná jí byla akorát.

Na kontrolu mě odvezl Jin s Idou. Jsou natolik ohleduplní, že se ani nevyptávají na takové choulostivé věci, jako je například můj váhový přírůstek a podobně. Když večer uléhám do postele, připadám si jako velryba. Praštím sebou na postel a pak se vzhledem ke své obří hmotnosti pomalu převaluju ze strany na stranu.

Jaeho její přirovnání k největšímu mořskému savci natolik rozesmálo, až mu z toho tekly slzy z očí.

Často se mi stane, že se nedokážu ani převalit. Ráda bych se otočila na druhou stranu, ale místo toho zůstanu ležet na zádech jako želva na krunýři. Ale dost už bylo mých hloupých stesků, které ani vlastně nejsou žádnými stesky. Spíš jsem tě chtěla jen rozveselit, když jsi tak daleko. Ráda bych ale došla k hlavnímu důvodu, proč jsem se ti rozhodla napsat.