To nejsem já 29

                                     Zdravím. Dnes máme neděli a tak pokračujeme v téhle povídce. 

                                     Přeju příjemné čtení. Za případnou odezvu budu moc ráda. Děkuju...

Rázem se mu vytratil úsměv z tváře. Upustil dopis na zem a vstal ze židle, jako by dostal žihadlo. Teď zřejmě mělo nastat to, čeho se tolik bál. Měla přijít ta krutá pravda. Proč mu to nenapsala jen v několika řádcích, aby to měl rychle za sebou? Prohrábl si vlasy, aby se uklidnil a usedl opět za stůl. Ze země posbíral papíry a pustil se znovu do čtení.

Termín porodu je za osm týdnů. Doktor Moon mě upozornil na to, že ačkoliv je všechno v naprostém pořádku a všechno nasvědčuje tomu, že porod bude bez komplikací, od této chvíle je třeba počítat se vším. Kdyby prý náhodou nastal porod dříve, bál by se, že je ranč příliš daleko na to, aby na něj v takovém případě dorazil včas. Navíc by mě rád od ledna vídal dvakrát týdně. A pak dokonce každý den. Proto jsem bezradná, co mám dělat. On mi navrhnul, že by bylo dobré, kdybych se na tu poslední dobu přestěhovala do města. Co ty na to Jae? Díky tomu, že jsi celou dobu byl ke mně tak velkorysý a štědrý, mám ještě stále dostatek peněz na to, abych si ve městě najala na měsíc byt a platila si ho. Jaký máš na tohle názor? Nebo bys mi radil, abych se spíše ubytovala v motelu?

Vyskočil ze židle jako střelený. Znovu a znovu pročítal poslední odstavec. Držel dopis tak pevně, že ho málem roztrhl. Ale ani jedna zmínka o tom, že by se chystala za Bangem. Vzal do ruky další stránku.

Jak už jsem se zmínila, doktor Moon si dělá starosti s tím, co kdybych porodila před termínem. Mě napadlo, že i kdyby mě chtěl Jin, který je mimochodem vynikající řidič, odvézt do porodnice sám, nemusela by být jeho snaha úspěšná. Když jsme dneska jeli na kontrolu, tak byla taková vánice, že jsme museli jet krokem, protože silnice vypadala, že tam ani není. Jenom na cestě do města jsme strávili víc než pět hodin.

Pět hodin? Kdyby měl být porod rychlý, i když u prvního porodu by to bylo dost nepravděpodobné, mohla by porodit Jinovi v autě. V nesterilním prostředí a bez odborné asistence, což by pro ni nebo pro dítě mohlo mít i tragické následky. Musel domů a to okamžitě. Okamžitě, jakmile se dozví, kam by měl být převelen.

Tuším, že si asi řekneš, že nevím, kdy skončit. Nemůžu však ukončit tenhle dopis, aniž bych ti nepoděkovala za ty nádherné dupačky, co jsi koupil. Ani nevíš, jakou jsem z nich měla radost. Počkej, až je uvidíš dohromady s tím svetříkem. Už se nemůžu dočkat, až do toho miminko obléknu. Miminko… no bude to spíš pěkný cvalíček. Alespoň podle toho, co mi říkal doktor. To je prý také hlavní důvod, proč jsem tak rychle začínala nabírat na váze a zakulacovat se. Jsem ráda, že jsi nekoupil tu nejmenší novorozeneckou velikost. Je dost pravděpodobné, že by to malému nebo malé hned od začátku nebylo. Chudinka miminko, asi už tam u mě nemá žádné místo.

Jae se usmál a zavrtěl nad tím hlavou.

Zřejmě tě to děťátko postrádá. Nebudeš tomu asi věřit, ale od té doby, co jsi pryč, tak už mě ani jednou tolik zřetelně nekoplo, jako tehdy, když jsi byl doma.

„Ach Tokki…“ Povzdechl si nahlas.

Já vím, že nemám právo po tobě žádat, abys přijel co nejdříve domů, takže to raději ani neudělám. Ale kdybys náhodou dospěl k názoru, že se ti přeci jen stýská, mohl bys stihnout ještě i svátky. Krásně jsme si nazdobili stromeček, a kdybys viděl, co dobrého Ida napekla! Všem se nám po tobě stýská. Hlavně tomu nenarozenému mrněti. Když to bude holčička, asi jí dám jméno po své mamince. Nebo se mi líbí i Angie. A když to bude kluk, tak to bude… tak to bude třeba Joon Jae. Byl by to takový tvůj malý skoro jmenovec. Co ty na to? Tak zatím ahoj. Dávej na sebe pozor. S pozdravem. Tokki.

P.S. Na záznamníku ti Jung Daehyun nechal vzkaz. Prý má pro tebe nějakého králíčka nebo zajíčka nebo co. Moc jsem tomu nerozuměla.

„Sakra…“

Nevěděla jsem, jestli je to důležitý vzkaz nebo ne. Neuraz se, prosím tě, ale jestli chceš malému koupit nějaké zvířátko, tak by to snad raději měl být nějaký pejsek, nemyslíš? Víš, mojí mamince se nikdy nelíbilo, když malé děti dostávaly zvířátka. Bála se, že by od nich mohly ledacos chytit a tak jsme doma nikdy neměli ani psa. Podle mě by děti měli vyrůstat vedle nějakého přítulného tvora z živočišné říše. Alespoň si k nim vybudují pěkný vztah. Jae… ty se na mě asi budeš zlobit, ale musím se tě na něco zeptat. Jak to, že na ostatních rančích mají nejednoho psa a ty nemáš žádného? Já vím, nic mi do toho není…

„Ach Tokki…“

P.P.S. Zastavil se tady na kus řeči Kim Himchan, aby se nám pochlubil, že jeho černý labrador bude mít štěňata. Představ si tu shodu okolností, taky by se měli narodit zhruba ve stejnou dobu jako moje miminko. Nejraději bych ti jedno z těch štěňátek dala jako vánoční dárek, ale protože se to letos už nestihne, díky tomu, že se narodí až v únoru, tak ti ho dám až v novém roce. Myslela jsem také na to, jak ho pojmenujeme. Co bys řekl třeba jménu Valentýn?

Jae jen zakroutil hlavou, jak nevycházel z údivu. Byl dojatý. Zmocnil se ho pocit neuvěřitelného štěstí.

P.P.P.S. Musím se tě ještě k něčemu přiznat. Prosím tě, nezlob se na mě, ale nedávno volal tvůj účetní. Potřeboval si něco ověřit, a protože v tu chvíli jsem byla na ranči sama, požádal mě, abych do účetní knihy nahlédla já. A protože se mi zdálo, že tam máš spoustu nezařazených účtů, začala jsem v tom dělat pořádek. Chtěla bych zdůraznit, že v tom nebyl žádný špatný úmysl.

Jae zamrkal nevěřícně očima.

Nikdy jsem neměla představu o tom, co to obnáší hospodařit na ranči. Já vím, že máš ještě k ruce Jina, ale jak zvládneš práci kolem ranče a ještě k tomu zaměstnání jako člen ochranky, to je nad moje chápání. Tak jsem si řekla, že bych ti třeba také mohla s něčím pomoct. Vždycky mi šla dobře a rychle práce na počítači, takže kdybys přišel na to, jak bych ti mohla být užitečná, ráda přiložím ruku k dílu. Byla bych ráda, kdybys tu pro mě nějakou činnost našel. Víš, moc bych ti chtěla splatit alespoň trochu to, co jsi pro mě za celou tu dobu, co tu u tebe bydlím, udělal. A kromě toho jsi dal nový smysl slovu rodina.

 

Rodina… Jae si to slovo opakoval stále dokola. Co tím asi myslela? Nemyslela tím náhodou to, že pro ni nebude moct být ničím jiným než švagrem? Že by toto tím chtěla říct? Povzdychl si, možná, že až příliš četl mezi řádky i to, co tam vůbec nebylo. Koneckonců, vždyť byli jedna rodina.

Proč se mu tedy v dopise ani slovem nezmínila o telefonátu Yonggukovi? Možná, že se s ním dohodla na tom, že dokud se dítě nenarodí, nebudou podnikat žádné kroky. Co když jí Bang nabídl, že by jí od této chvíle platil všechny náklady a ona to odmítla s tím, že počká, až bude jeho zákonitou manželkou? Faktem bylo to, že zatím nechtěla být na něm docela závislá.

Možná, že hlavním důvodem toho, že se chtěla odstěhovat na poslední měsíc do města, bylo to, že chtěla být úplně finančně nezávislá, dokud nepřevezme své povinnosti Bang. A proto také byla možná tak laskavá a přišla s nabídkou, že by mu pomohla na ranči. Škoda, že s tím nepřišla už dřív, takové účetnictví by jí moc rád přenechal.

Veškerá radost z jejího dopisu se mu vytratila z očí. Dokázal číst mezi řádky a pochopil. Zklamaně každý z listů dopisu roztrhal a vyhodil do koše. Kdyby ten dopis třeba jen ve zlosti odhodil, lákalo by ho to a znovu a znovu by se k němu vracel. Pak se rozzlobil na svou nerozhodnost, takže takhle by to dál nešlo. Neměl zapotřebí se neustále jen trápit. Potřeboval svému trápení udělat rázný konec. Rozhodl se, že okamžitě pojede domů. Musel od Tokki dostat odpovědi na všechny svoje sporné otázky. A musel se jí přitom dívat do očí.