Světlo tvých očí 14

 

„Kim Him Chan, poručík Hwang Yun Hae.“ Představil je vzájemně Wonseok. „Yunhae byl vyšetřovatelem vraždy Cho Se Junga.“

Obtloustlý policista si setřel z ruky zbytky meruňkové marmelády z nedojedené koblihy a potom teprve Himchanovi podal ruku.

„Promiňte, pane Kime.“ Omluvil se za upatlané a olepené ruce. „Tady Seokie…“ Hlavou pohodil směrem k Wonseokovi. „…mě dneska vytáhl z postele až moc brzo. Jindy totiž snídám doma, ale když mi do telefonu řekl, že sem míří proslulý soukromý detektiv přímo ze Soulu, vyskočil jsem z postele a rovnou běžel do kanceláře, abych něco neprošvihnul.“

Hwangův sarkasmus byl protivný a Himchan se na něj pokřiveně usmál. „I já jsem přímo nadšený, že jsem se s váma mohl seznámit.“

„Mohli byste těch volovin nechat? Jsme tady kvůli něčemu jinýmu. Nechte si to laskavě na potom!!“ Přerušil oba nervózně Wonseok a sedl si na židli proti poručíkovi.

Himchanův noční telefonát byl jako zlý sen, který se rázem změnil ve skutečnost. Wonseok neměl náladu poslouchat, jak se policajt a soukromý detektiv vzájemně snaží dostat se tomu druhému na kobylku. A bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo, protože policajti a soukromý detektivové se odjakživa nesnášeli.

„Himchan potřebuje vědět všechno, co máš na Kwon Ji Hana.“ Wonseok měl Yongguka hodně rád a proto jeho bezpečnost pro něj byla prioritní.

Hwang sjel Himchana profesionálním pohledem. Zaznamenal jeho drahý, kvalitní oblek. A taky si připomněl, že do Yangju přiletěl asi před hodinou. A to svým vlastním letadlem, což samo o sobě vypovídalo dost. On sám, ačkoliv strávil ve službě téměř dvacet čtyři let, měl stěží na zaplacení nájmu za svůj velice průměrný byt, vzdálený pouhé čtyři bloky od policejní stanice.

Přesto bylo v Himchanovi něco, co vzbuzovalo poručíkův respekt. Odložil tedy svou osobní předpojatost a nabídl Himchanovi židli. Oba usedli ve stejnou chvíli.

„Seok povídal, že přece jenom budeme možná mít očitého svědka Sejungovi vraždy.“ Řekl a začal se soustřeďovat na práci.

„To ještě vůbec není jisté.“ Odpověděl Himchan a musel se ovládat, aby jeho hlas zněl profesionálně. Příčil se mu poručíkův povýšený postoj. „Existuje sice možnost, že se Bang Yong Gukovi možná jednou vrátí zrak, ale tahle možnost sama o sobě ho může dostat do velkého nebezpečí.“

„Ano, taky bych to tak viděl.“ Souhlasil Hwang. „Pokud je mimo dosah naší jurisdikce, tak jsme bezmocný. Nemůžeme pro něj udělat vůbec nic.“

„Po dobu Yonggukova pobytu v Soulu přebírám veškerou zodpovědnost za jeho bezpečí já sám, poručíku. Od vás jen potřebuju nějaké informace. Musím vědět, proti komu to stojím. Přivítal bych cokoliv, co mi můžete říct o muži podezřelém z vraždy Cho Se Junga a z pokusu o zavraždění Yongguka.“

Hwang důležitě přikývl a zpod nedojedené koblihy vytáhl umaštěnou složku. Oklepal z ní drobečky a potom z ní vytáhl fotografii, kterou podal Himchanovi.

„Kwon Ji Han. Čtyřicet devět let. Narodil se a vyrůstal na předměstí Daegu. Začal jako malý zlodějíček, ale polepšil si sňatkem s dcerou slušného bankéře, který tady v Yangju vlastnil malou legitimní společnost, zabývající se spořením a půjčkami. Svého tchána přesvědčil o svých schopnostech a ten mu nakonec odkázal celý podnik. Před sedmi lety starý bankéř zemřel a v té spořitelně se začaly dít pěkné věci. Jihan se dal dohromady ještě s nějakýma kumpánama ze své domovské čtvrti v Daegu a založili spolu hazardní syndikát. Špinavý prachy z hráčského doupěte se potom propíraly v Jihanově bankéřské pračce, až byly čisté a voňavé jako růžičky.“

„A Cho Se Jung byl jeden z jeho kumpánů?“ Zeptal se Himchan.

„Jo byl. Nosil Jihanovi špinavé peníze. Několik týdnů před jeho smrtí jsme po něm vyjeli a obvinili ho z nezákonného kšeftaření s drogami. Úplně se sesypal a slíbil, že nám pomůže dostat Jihana, když jeho překupnictví posoudíme náležitě shovívavě. Oblastní prokuratura s tím souhlasila. Sejung nám měl sdělit místo a čas, kde bysme mohli Jihana sebrat při předávce pěkného balíku peněz, pocházejících ze syndikátu.“

Himchan se zamračil. „A proč teda vaši muži nebyli v tom skladišti, kde byl Yongguk postřelený?“

Hwang nesouhlasil s Himchanovým obviněním, ale zachoval si profesionalitu. „Nevíme úplně přesně, co se tam odehrálo. Domníváme se, že Sejung chtěl hrát dvojí hru a svého šéfa varoval.“

„Ale Jihan ho stejně zlikvidoval.“

„Podle mě dostal Jihan strach z Sejungových styků s policií a řekl si, že bude moudré zbavit se nepohodlné přítěže. No a Yongguk se o té naší úmluvě se Sejungem dozvěděl jen díky známostem a svojí všetečnosti. Pustil se za ním na vlastní pěst a stal se tak pro Jihana další přítěží.“

„A kde je Jihan teď?“ Zajímal se Himchan.

„Polepšil si.“ Pronesl Hwang s odporem. „Přede dvěma lety si vzal tenhle muž…“ Podal Himchanovi další fotku ze složky. „…Kang Seok Gu…všechny Jihanovy operace pod svoje ochranný křídla. Jihan se teď pohybuje hodně vysoko.“

„Sakra…“ Zaklel potichu Wonseok, protože o tomhle nevěděl.

Himchan se na něj podíval. „Ty toho Kanga znáš?“

„No, něco o něm vím.“ Potvrdil Wonseok. „Je to jeden z nejmocnějších šéfů podsvětí. Jestli je Jihan opravdu v jeho organizaci, potom je Yongguk ve velkém nebezpečí.“

„To teda ano.“ Souhlasil Hwang. „Kang si nemůže dovolit, aby byl Jihan souzen a odsouzen za vraždu. Sice s tím nemá nic společnýho, protože tenkrát ještě nebyl s Jihanem v jedné organizaci, ale nemůže riskovat, že by ho Jihan mohl výměnou za menší trest udat policii. Můžete mi věřit, že po takové úmluvě by policie přímo chňapla. Jdeme po Hwangovi hodně dlouho, ale pořád na něj nic nemáme.“ Na chvíli se odmlčel, než pokračoval dál. „Ale taky záleží na tom, kolik toho Jihan ví a jakou škodu by mohl organizaci nadělat. A můžete se vsadit o co chcete, že Kang nebude jen tak sedět s rukama v klíně a nečinně přihlížet, jak Jihana zatýkáme.“

„Jinýma slovama…historie se znova opakuje, že?“ Poznamenal vážně Himchan.

„To jste pane Kime vystihl naprosto přesně.“ Ocenil jeho postřeh Hwang. „Právě teď bych nechtěl být v kůži Bang Yongguka, ani za všechny podělaný prachy na světě.“

Himchan ztuhl, ale přešel to bez komentáře. Pokračoval dál ve vyptávání, protože se Hwang nijak do spolupráce s ním nehrnul, a tak z něj Himchan tahal všemožné informace.

„Je vám samozřejmě jasné, že po něm Jihan tentokrát nepůjde osobně.“ Upozornil je Hwang a vykročil ke dveřím své kanceláře. Přivolal si jednoho policistu z vedlejší kanceláře a vyžádal si u něj další složku. Potom se vrátil zpět na svou židli.

„A nějaké typy, které by si mohl najmout?“ Zeptal se ho Wonseok.

„Nechám vás nahlédnout do naší tajné složky zabijáků. Jen pro tentokrát.“ Mladý policista jednou klepl na dveře, vstoupil, podal svému veliteli objemné desky a beze slova zase zmizel. „Snažíme se držet krok a průběžně všechno doplňovat. Ale sám dobře víte, že je to v podstatě nemožné. A navíc…nemůžeme na sto procent počítat s tím, že tam Jihan pošle někoho z místních.“

Himchan se ponořil do nově přinesených desek, tak poručíkovu jízlivou narážku přeslechnul. Když to nijak nekomentoval, poručík se naštvaně zamračil a vrhnul se zbytek své nedojedené koblihy, kterou potom spláchl studenou kávou.

Mlčení v místnosti se prodlužovalo, až to poručík nevydržel. „Heleďte se detektive, co kdybych vás posadil ke stolu někde venku, abyste si to mohl v klidu prohlédnout? Já mam totiž ještě práci a…“

„Jsou ty údaje platné?“ Přerušil ho Himchan.

„Víceméně ano. Děláme, co můžeme. Proč?“

Himchan si prohlížel zblízka jednu fotografii a výpis z trestního rejstříku, který byl přiřazený ke jménu Lee Min Hyun. A v malém dodatku k základním údajům byla krátká poznámka, že dotyčný zřejmě udržuje vztahy s Kangovým klanem. Ale nejdůležitější informace se krčila až na samotném okraji. Byla připsána ručně někdy nedávno. Stálo v ní, že se údajný zabiják objevil před dvěma měsíci v Soulu. Přesně v té době, kdy také Yongguk přijel do Soulu.

„Mohl bych dostat kopii fotografie Minhyuna, abych jí mohl ukázat svým kolegům?“ Optal se Himchan.

„Z technickýho hlediska ne, ale čas od času spolupracujeme s policejníma útvarama v jiných městech.“ Odpověděl mu poručík. „Nemáte v Soulu nějakýho kamaráda u policie? Někoho, kdo by vám předal kopii fotografie, kterou tam pošleme? “

„Jestli to můžete dostat do Soulu, pošlete to detektivovi Choi Gongjinovi. A nemohl byste k tomu ještě přiložit kopii fotografie Kwon Jihana?“

„Zrovna jsem vám to chtěl navrhnout. Jestli se Yonggukovi vrátí zrak, ukažte mu jeho fotku. A jestli ho označí jako vraha Cho Sejunga, okamžitě ho zatkneme.“ Odpověděl mu poručík. „Takže, až se Yongguk vrátí do Yangju, bude už ten případ znovu otevřený.“

„Poručíku, oceňuju, že jste nám věnoval svůj čas a pomohl nám. A jestli se Yonggukovi vrátí zrak, dávám vám čestné slovo, že budete jedním z prvních, kdo se o tom dozví. A jestli vypátráte něco, co by nám mohl nějak pomoci, zavolejte mi na tohle číslo.“ Ze saka vytáhl navštívenku a podal jí poručíkovi. „Ještě jednou děkuju, že jste byl tak laskavý.“

„To nestálo za řeč.“ Zamumlal poručík sarkasticky a měl vztek, že tenhle mladý hejsek měl poslední slovo.

 

„Myslíš, že by Minhyun mohl jít po Gukovi?“ Zeptal se Wonseok, když vezl Himchana zpátky na letiště.

Himchan si povšiml, že stejně jako on sám ani Wonseok nebere hrozící nebezpečí jako neověřenou možnost, ale jako holý fakt. „Řekl bych, že ta šance je veliká.“

„Co teda budeme dělat?“

Himchan se zamračil. „Vrátim se co nejrychleji k Yonggukovi a odhodlám se pravděpodobně k nejtěžší věci ve svém životě.“

„A to je?“

„Říct mu o našem podezření. Moc bych se divil, kdyby ho tahle novinka potěšila.“

„Já ti nevím Hime. Chvilku o tom přemýšlej se mnou.“ Wonseok si jednou rukou zajel do černých vlasů na temeni. „Z toho, cos mi řekl, jsem pochopil, že Guka oslepilo jeho podvědomí, aby ho ochránilo před zavražděním. A je to docela pochopitelné. Ale jen co si její podvědomí uvědomí, že ho nevidomost sama o sobě už před ničím neochrání, možná by samo mohlo pootočit tím vypínačem, cos mi o něm říkal. Jinými slovy…chci říct, že by se Guk mohl chránit mnohem líp, kdyby viděl. Co ty na to?“

„To je pravda.“ Souhlasil s ním Himchan. „Ale nevim, jestli si to jeho podvědomí přebere právě takhle. Teď je toho na Guka strašně moc. Ta zpráva ho včera úplně zlomila.“

„A cos čekal?“ Pohodil hlavou. „Sakra…všechno je to tak děsivé. A jak si říkal, že se historie zase opakuje, tak to zatím nikdo nevyjádřil trefněji.“

„Co? Myslíš Sejunga a Jihana?“ Himchan měl pocit, že najednou neví o čem je řeč.

„Ne. Myslím tím Yongguka a jeho tátu, Bang Yong Suka.“

Himchan se zarazil. Nechápavě otočil hlavu k Wonseokovi. „Co s tím má společnýho Gukův táta? Toho přece nešťastnou náhodou srazilo auto.“

Wonseok se ironicky zasmál. „Tak tohle ti řekl?“

Himchan mu kývl. „Takže to není pravda?“

„No…v podstatě je to pravda. Jenom ti zapomněl říct, že ta nešťastná náhoda se stala dva dny předtím, kdy měl jeho táta podat svědectví před soudem, který se snažil usvědčit Zlatýho Freda.“

Himchan zapátral v paměti. Přemýšlel, proč mu to jméno připadá tak známé. „Myslíš toho gangstera?“

„Jo, přesně toho.“

Už se nedivil, proč s ním Yongguk nechtěl o otcově smrti mluvit. „Pracoval Yongsuk pro Examiner?“

„Jo. Dokonce za tu gangsterskou historii dostal Pulitzerovu cenu. Posmrtně…“ Wonseokův hlas zněl znechuceně. „To už ale mohlo být Gukově rodině ukradené. Všechno to bylo tak nesmyslné. Yongsuk řekl na policii všechno, co svým vyšetřováním zjistil, napsal kompletní sérii článků, které už před procesem začaly postupně vycházet v novinách. Jeho svědectví by sice pomohlo dostat Freda za mříže o mnoho snadněji, ale v době, kdy ho zabili, už nemohl k tomu případu říct nic víc, než co už místní prokuratuře několikrát zopakoval. Zabili ho jenom proto, aby se mu pomstili. Anebo možná to taky byla jen výstraha pro ostatní.“

 

Zbývající kus cesty už ani jeden z nich nepromluvil. Oba byli hluboce zabraní do svých vlastních myšlenek. Když zastavili před letištěm, Himchan poděkoval Wonseokovi za jeho pomoc. Ale když chtěl vystoupit, Wonseok jej ještě zadržel.

„Himchane, pro tebe to není jenom práce, viď?“ Zeptal se, i když už předem znal odpověď. „Chci říct, že to zašlo o hodně dál a že na Guka nedáváš pozor jenom proto, že tě o to požádal kamarád tvého bratra. Je to tak?“

„Ano.“

„Miluješ ho?“

Himchan se zhluboka nadechl. Wonseok ho nutil k přímé odpovědi a na to on nebyl připravený. „Nedovolím, aby se mu cokoliv stalo. To ti, Seoku, slibuju.“

„Já vím, ale tím neodpovídáš na mou otázku.“

„Yongguk…vztah mezi náma považuje jen za pouhý letní flirt.“

„Hm…tohle mi moc na Guka nesedí.“ Usoudil Seok. „A jak to vidíš ty?“

„Není mi lhostejný. Stačí?“ Himchan se zamračil, nebyl zvyklý nechat se přitlačit ke zdi. „Udělám všechno, abych ho dostal živého a zdravého ven z toho svinstva a starosti s budoucností si nechám na potom.“

„Jinými slovy…samou láskou k němu nevíš kudy kam.“

„Tak nějak.“ Himchan pohlédl z okénka na jeho letadlo, které bylo připraveno k odletu. „Teď už jsi spokojený?“

„Spokojený budu, až to bude všechno za náma. Teď se mi spíš ulevilo. Jsem opravdu moc rád, že právě ty jsi jeho ochránce.“

„Snad to bude stačit.“ Himchan otevřel dveře a vystoupil z auta. „Ještě jednou ti, Wonseoku, děkuju a neboj, o všem tě budu pravidelně informovat.“

Rychle se rozloučili a pak Wonseok jen tiše sledoval, jak Himchan spěchá přes parkoviště k menšímu terminálu vedoucímu do malé odbavovací haly pro soukromé lety. Pohled na jeho shrbenou postavu a hodně rychlou chůzi mu sám o sobě vypovídal o citech, které Himchan chová k Yonggukovi.

„Opatruj ho, prosím, protože já ho taky miluju.“